Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 54/2012 - 17

- 20

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: F. O., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012, č. j. - 14, o námitce podjatosti,

t a k t o :

Soudce JUDr. Petr Průcha n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Podáním označeným jako „Námitky k usnesení – 14 senátu Veberové ze 14. 5. 2012 doručené 18. 5. 2012“, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 21. 5. 2012, stěžovatel napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012, č. j. – 14, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě na ochranu proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného. Městský soud v Praze posoudil uvedené podání podle jeho obsahu jako kasační stížnost proti uvedenému usnesení a podle ji předal Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Usnesením ze dne 6. 6. 2012, č. j. – 5, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele k doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel nicméně v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 6. 2012 vyjádřil své výhrady proti tomuto postupu Nejvyššího správního soudu. Z obsahu podání je dále patrné, že stěžovatel vyjádřil pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Petra Průchy, předsedy 3. senátu Nejvyššího správního soudu, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že „[u]snesení předsedy senátu Průchy je zcela zcestné, zřejmě proto, pokud si pamatuji, v téže věci závislé na rehabilitaci již rozhodoval, a to si totalitní soudce Průcha zřejmě pamatuje. Z toho lze soudit, že moje osobnost a svědomí jsou soudcům krajně nepohodlné. Namísto, aby Průcha poučil Veberovou o povinnosti dle , aby doručila žalobu žalované a její vyjádření žalobci, aby žalobce proti němu mohl formulovat kasační důvody, šikanuje Průcha žalobce oplzlou předčasnou výzvou“.

Soudce JUDr. Petr Průcha se k uplatněné námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný takový poměr k věci ani k účastníkům řízení, který by mohl vést k pochybnostem o jeho podjatosti, spíše se domnívá, že předmětné vyjádření stěžovatele k jeho osobě je na hranici obecné lidské slušnosti.

Poté, co byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena 5. senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Průchy a stěžovatel byl o této skutečnosti s náležitým poučením informován, bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 12. 7. 2012 stěžovatelovo podání, v němž stěžovatel vznesl další námitku podjatosti, kterou formuloval tak, že z rozhodování ve věci jsou vyloučeni „též všichni soudci, kteří se podíleli na rozhodování v předchozích soudních řízeních téže věci (…). A to jsou všichni soudci NSS (…). Podjatým je každý soudce, který u a U zaručená práva ignoruje a který dle rehabilitaci příslušným soudům nenařídí a který nenařídí min. spravedlnosti podání stížnosti pro porušení zákona (…)“.

Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení námitky podjatosti směřující vůči JUDr. Průchovi, zabýval se uvedenou námitkou podjatosti všech soudců Nejvyššího správního soudu.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost mj. soudce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud.

Stěžovatelovo přesvědčení o tom, že všichni soudci Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání jeho věci vyloučeni, neboť se podíleli na rozhodování v předchozím soudním řízení v téže věci, je třeba odmítnout. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že se na projednání a rozhodnutí věci u městského soudu nepodílel žádný ze současných soudců Nejvyššího správního soudu. Pokud jde o namítanou podjatost soudců, je třeba konstatovat, že podjatost je podle citované právní úpravy koncipována jako faktor subjektivního vztahu soudce či soudní osoby k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Ze stěžovatelova paušálního blíže nezdůvodněného a nijak nespecifikovaného tvrzení o podjatosti všech soudců Nejvyššího správního soudu ovšem nelze zjistit, v čem spatřuje individuální důvody podjatosti soudců 5. senátu Nejvyššího správního soudu rozhodujících o jeho předešlé námitce podjatosti, a nelze se s ním proto jakkoli vypořádávat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. – 180, dostupný na www.nssoud.cz). 5. senát Nejvyššího správního soudu proto neshledal důvod pro postup podle § 8 odst. 3 s. ř. s, tedy k tomu, aby věc byla přidělena jinému senátu Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti všech soudců Nejvyššího správního soudu, neboť uplatňuje-li stěžovatel takovou námitku, není zde jiný senát Nejvyššího správního soudu, jehož by se tato námitka netýkala a který by tedy o ní podle a 5 mohl rozhodnout.

Nejvyšší správní soud poté posoudil námitku podjatosti vznesenou vůči soudci JUDr. Průchovi a dospěl k závěru, že není důvodná.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které jsou založeny na objektivních skutečnostech, jež mu brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , publikovaný pod č. 127, sv. 6 Sb. ÚS, nález ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 42, sv. 44 Sb. ÚS, nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , publikovaný pod č. 98, sv. 23 Sb. ÚS).

Z obsahu podání, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 14. 6. 2012, je patrné, že stěžovatel spatřuje tvrzenou podjatost JUDr. Průchy v prvé řadě v tom, že jej jako předseda senátu Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 6. 6. 2012, č. j. – 5, vyzval k doplnění kasační stížnosti. Tato skutečnost ovšem nemůže být důvodem pro vyloučení soudce JUDr. Průchy z projednávání a rozhodnutí ve věci, neboť podle věty třetí důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nelze přisvědčit ani tvrzení stěžovatele, že JUDr. Průcha již v téže věci rozhodoval. Z obsahu soudního spisu je totiž zřejmé, že v předchozím řízení byla věc projednána senátem složeným ze soudců Městského soudu v Praze – předsedkyně senátu JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové.

Důvodem podjatosti nemůže být ani stěžovatelem naznačované dřívější členství JUDr. Průchy v KSČ. Podle judikatury není dřívější členství určitého soudce v KSČ samo o sobě důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. K tomu, aby byla založena podjatost soudce, by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Účastník, který podjatost takového soudce namítá, musí uvést další konkrétní skutečnosti, pro něž má za to, že daný soudce je z projednávané věci vyloučen. Vliv členství soudce v KSČ na jeho nestrannost a nezávislost nelze totiž posuzovat paušálně, ale případ od případu, ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 – 208, dostupné na www.nssoud.cz). V daném případě ovšem stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti svědčící o podjatosti JUDr. Průchy neuvedl a věc, o níž má senát vedený JUDr Průchou rozhodovat, tedy kasační stížnost proti usnesení městského soudu, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného, takové znaky bez dalšího nevykazuje.

Nejvyšší správní soud tedy neshledal ve stěžovatelem uvedených tvrzeních důvody pro vyloučení JUDr. Petra Průchy z projednávání a rozhodnutí věci vedené před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. , a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 26. července 2012

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu