Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)2 Afs 34/2012 - 13.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Afs 34/2012 - 13
2 Afs 34/2012 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: Mgr. S. Č., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 563/12, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2005, č. j. 655/05-130, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 Af 59/2011 - 272, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
t a k t o :
Kasační stížnosti s e odkladný účinek n e p ř i z n á v á.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno výše uvedené rozhodnutí stěžovatele, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Kolíně, č. j. 288867/04/034912/4576 o dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2002. V kasační stížnosti současně navrhuje, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje tím, že bude v důsledku napadeného rozsudku nucen vydat ve věci nové rozhodnutí, a bude-li posléze tento rozsudek Nejvyšším správním soudem zrušen, dojde současně k „obživnutí“ jeho předchozího rozhodnutí v téže věci. Taková situace by podle jeho mínění jednak odporovala zásadě ne bis in idem, navíc by existence dvou rozhodnutí v téže věci, u nichž by nebylo možné určit, které z nich je platné, navozovala právní nejistotu ohledně práv a povinností žalobce i žalovaného.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Kasační stížnost podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek jen, pokud by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
V tomto případě nelze opomenout, že kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného účinku podal žalovaný správní orgán. Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval tím, zda je možné, aby nenahraditelná újma, jako klíčová podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, vznikla na straně správního orgánu, a zda tedy lze takovému návrhu žalovaného vyhovět. Zejména v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaným pod č. 1255/2007 Sb. NSS, dospěl k závěru, že skutečnost, že je návrh podán správním orgánem, sama o sobě přiznání odkladného účinku nebrání. V tomto usnesení však bylo současně uvedeno, že: „s ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům.“ Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by podle citovaného usnesení bylo namístě například tehdy, pokud by v důsledku napadeného rozsudku mělo dojít k vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, nebo k udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod., tedy v případech zjevně spojených s neodstranitelnými následky.
V nynější věci však stěžovatel svůj návrh odůvodnil pouze tím, že pokud před rozhodnutím o kasační stížnosti vydá v dané věci nové rozhodnutí, a bude-li následně napadený rozsudek krajského soudu zrušen, nastane duplicita správního rozhodnutí a s ní spojené výše popsané komplikace. Zdejší soud připouští, že taková situace skutečně může nastat, jakož i to, že ji z pohledu stěžovatele jistě nelze považovat za žádoucí. Na druhou stranu je však zřejmé, že pouze v důsledku zrušení rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno dřívější rozhodnutí stěžovatele poté, co již bylo v téže věci vydáno rozhodnutí nové, nemůže stěžovateli vzniknout újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu § 73 s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 107 s. ř. s. s. ř. s. , skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu