Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 Ca 161/2009 - 25.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Ca 161/2009 - 25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy
Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:
Ing. P.S., zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Hořovice, Husovo
nám. 65/2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7Nad Štolou 3, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23.4.2009 č. 71/2009
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ředitele Inspekce ministra vnitra ve věcech kázeňských ze dne
19.12.2008 č. 323/2008 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byl žalobce podle
ust. § 189 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb. “) a ust. § 2 odst. 1
zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o přestupcích“) uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. b), d) a i) zákona o přestupcích tím,
že porušil ust. § 4 písm. a) a b), § 5 odst. 1 písm. b) a f), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1
zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když dne
8.10.2008 od 7.15 hodin řídil služební motorové vozidlo – osobní automobil tov. zn. Škoda
Octavia, RZ AKL 47-43 v době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho
vlivem. V 9.35 hodin se služebním vozidlem v místě silnice I. třídy č. 38 v km 161,848,
katastru Červený kříž, obec Jihlava, vyjel mimo vozovku na středový pás svodidel a po
nárazu do svodidel s vozidlem skončil na pravé krajnici vozovky. Dechovou zkouškou
provedenou v 10.12 hodin byla u žalobce zjištěna přítomnost alkoholu ve výši 0,48 promile
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 9Ca 161/2009
a opakovanou zkouškou v 10.26 hodin byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,46 promile.
Žalobce znemožnil a následně odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, zda v době
řízení motorového vozidla byl pod vlivem alkoholu. Na služebním vozidle byla způsobena
škoda 76.100,- Kč. Za uvedené jednání byl žalobci podle ust. § 51 zákona č. 361/2003 Sb. ,
uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti rada.
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)
ministr vnitra zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně
a toto rozhodnutí potvrdil
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného
rozhodnutí pro jeho nezákonnost a dále „zrušení trestu, jenž byl napadeným rozhodnutím
uložen či potvrzen.“ V žalobě předně uvedl, že po dopravní nehodě se po příjezdu policie
podrobil dechové zkoušce a poté, co u něj byl orientační zkouškou zjištěn v 10.12 hod., údaj
0,48, resp. 0,46 promile alkoholu v krvi, podrobil se odběru krve. Tento odběr krve, jemuž se
nebránil a který nezmařil, se ale lékařům nepovedl, protože žalobce má slabé, kolabující žíly.
Následně se žalobce podrobil lékařské prohlídce, při které nebyl lékařem zjištěn vliv
alkoholu. Po podání vysvětlení a po neúspěšném pokusu o odběr moči byla ve 12.26 hod.,
provedena nová zkouška na měření alkoholu v dechu, která byla negativní.
Žalobce je toho názoru, že v přestupkovém řízení byl nesprávně hodnocen skutkový
stav. Byl to právě žalobce, který přivolal Policii ČR na místo nehody a podrobil se všem
úkonům policií vyžádaným. Ve věci byla provedena dvě měření přístrojem ALCOTEST
7410, když jedno vyvrací druhé. Minimálně mohou být pochyby o měření a jeho výsledcích,
které nemohou jít k tíži žalobce. Lékař pak při kontrole potvrdil, že žalobce není pod vlivem
alkoholu. Krevní zkoušce se žalobce podrobil, ale ta nebyla úspěšná. O jeho vině tak má
svědčit jedno jediné měření hladiny alkoholu v krvi, a to to prvé, když všechny ostatní kroky
alkohol v krvi žalobce nepotvrdily. Také znalec MUDr. Š. potvrdil jeho slova, že
bezprostředně před jízdou alkohol nepil a že mohlo jít maximálně o zbytkový alkohol, nikoli
o alkohol před jízdou.
Žalobce má za to, že přestupek nemá znaky trestného činu. Jde o klasický přestupek
a nikoli o trestný čin či jednání, které by pro nižší společenskou nebezpečnost bylo
postoupeno jako přestupek k projednání, ačkoli by neslo znaky trestného činu. To považuje za
právně významnou skutečnost pro další možné kroky orgánu rozhodujícího o přestupku
s ohledem na služební poměr žalobce.
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se
námitkami žalobce řádně a podrobně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí
a přesvědčivě je vyvrátil s odkazem na důkazy provedené v řízení. Z těch vyplývá, že žalobce
se přestupků uvedených ve výroku rozhodnutí dopustil, tedy že v době řízení motorového
vozidla byl pod vlivem alkoholu a že znemožnil a následně odmítl lékařské vyšetření spojené
s odběrem krve.
Námitka spočívají v tvrzení, že se nejednalo o alkohol požitý bezprostředně před
jízdou, ale maximálně o zbytkový alkohol, nemůže podle žalovaného obstát, neboť přestupku
podle § 22 odst. 1 písm. a/ (správně písm. b/) zákona o přestupcích se dopustí ten, kdo
v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nejen bezprostředně po požití
alkoholického nápoje, ale i v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě
pod jeho vlivem.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 9Ca 161/2009
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,
jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních
bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§ 75 s.ř.s. ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není
důvodná.
Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:
Podle protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 8.10.2008 č.j. ORJI-962/DN-
2008-HAV přivolaná policejní hlídka cítila z dechu řidiče (žalobce) alkohol. Byla provedena
opakovaná dechová zkouška na alkohol přístrojem Dräger s pozitivním výsledkem. Žalobce
jako příčinu nehody uplatňoval technickou závadu na vozidle.
Znalec Ing. D. H. v odborném vyjádření č. 078-38/2008 dospěl k závěru, že technický
stav vozidla Škoda Octavia RZ AKL 47-43 bezprostředně před vznikem dopravní nehody byl
dobrý a neměl vliv na vznik ani průběh dané dopravní nehody.
Podle „Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ sepsaného
v jihlavské nemocnici dne 8.10.2008 MUDr. J. P. lékařské vyšetření žalobce započalo v 11,25
hod. Žalobce přes poučení o porušení zákonem stanovené povinnosti odmítl odběr krve z toho
důvodu, že se mu při odběru udělalo zle.
Pplk. MUDr. Z. Š. znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství do protokolu
o podání vysvětlení sepsaného dne 30.10.2008 mj. vypověděl, že hodnoty naměřené u žalobce
přístroji Dräger nejsou v rozporu s hodnotami odbourávání alkoholu z organismu v rozsahu
0,12 – 0,220 promile/hod. Naměřené hodnoty podle jmenovaného lékaře ukazují, že požití
alkoholu probíhalo v delším časovém úseku před vlastním měřením ; šlo o pití pravděpodobně
v předcházejícím dni a jednalo se tedy o tzv. „zbytkový alkohol.“
V odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jehož výrok byl citován shora,
správní orgán uvedl, že žalobce dne 8.10.2008 v 9.35 hodin při jízdě se služebním motorovým
vozidlem Škoda Octavia RZ AKL 47-43 po silnici I. třídy č. 38 směrem na Jihlavu v km
161,848, katastru Červený kříž, obec Jihlava vyjel mimo vozovku, narazil levými koly do
betonového zátarasu a následně najel kolem vozidla na silniční svodidla. Po kolizi skončil na
pravé krajnici vozovky. Nehodou byl poškozen přední nárazník, přední náprava, levý přední
blatník, levý přední podběh, levý přední disk, levá přední pneumatika, levý práh, levý zadní
disk, levá zadní pneumatika a ve spodní části vozidla převodovka a rozvodovka, zadní
náprava a částečně skříň a výbava karoserie vozidla. Celková škoda na vozidle byla vyčíslena
na 76.100,- Kč s tím, že vozidlo z ekonomických důvodů nemá smysl opravovat. Policejní
hlídka, která na základě oznámení žalobce dopravní nehodu vyšetřovala, zjistila dechovou
zkouškou provedenou detekčním přístrojem Dräger v 10.12 hodin přítomnost alkoholu
v dechu žalobce ve výši 0,48 promile. Zkouška byla opakována po uplynutí 14 minut a opět
vykázala přítomnost alkoholu v dechu v hodnotě 0,46 promile. Žalobce byl vyzván
k lékařskému vyšetření spojeném s odběrem krve. Vyslovil s tím souhlas, avšak v průběhu
lékařského vyšetření s odkazem na své zdravotní potíže, kdy tvrdil, že má „kolabující“ žíly
a že při odběrech krve omdlévá, odmítl opakovat pokus o odběr krve poté, kdy první pokus
o odběr zmařil tím, že opakovaně pokrčoval paži. Vzorek moči k vyšetření rovněž neposkytl,
údajně proto, že se mu moč nepodařilo vyloučit.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 9Ca 161/2009
Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že řízení o žalobcově jednání, které má
znaky přestupku, bylo zahájeno 19.11.2008. Ve vyjádření k zahájenému řízení ze dne
20.11.2008 žalobce namítal, že neodmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve a že
dechovou zkouškou provedenou ve 12.26 hodin již nebyl zjištěn žádný alkohol. Tvrzení
žalobce, že neodmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, však dle správního orgánu
I. stupně neodpovídá skutečnostem zjištěným během řízení o jednání majícím znaky
přestupku. Z výpovědi zdravotní sestry M. V., která měla žalobci odběr provést, totiž vyplývá,
že žalobce mařil odběr krve skrčováním paže a opakovat odběr odmítl s tím, že je mu špatně.
Přitom nejevil známky nevolnosti, nebyl bledý a nevyužil ani nabídnuté možnosti při odběru
ulehnout. Tvrzení žalobce, že při odběrech krve omdlévá, vylučuje zpráva jeho praktického
lékaře ZÚ MV MUDr. Z. L., v jehož léčení je žalobce již deset let. Jmenovaný praktický lékař
sdělil, že žalobce po celou dobu léčení, a to včetně opakovaných odběrů krve, nikdy problémy
s provedením odběrů neměl. Na základě uvedených skutečností správní orgán I. stupně
konstatoval, že postup žalobce během odběru krve byl účelově zaměřen k znemožnění odběru
a jeho tvrzení o zdravotních problémech při odběrech byla nepravdivá a vedená snahou
odmítnutí odběru krve zdůvodnit. Na postup žalobce tak nelze nahlížet jinak než jako na
odepření lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve, bez toho, že by toto vyšetření bylo
spojeno se zdravotním rizikem.
Námitku žalobce, že po uplynutí dvou hodin od první dechové zkoušky nebyl v jeho
dechu zjištěn alkohol, nepovažuje správní orgán I. stupně za relevantní. Z odborného
vyjádření lékaře ÚVN Praha - Střešovice poskytnutého v rámci řízení o zadržení řidičského
průkazu vyplývá, že středními hodnotami odbourávání alkoholu v krvi jsou 0,12 až 0,20
promile/hod., což koresponduje s časovým intervalem mezi provedenými zkouškami dechu.
Podle hodnot odbourávání měl žalobce v době, kdy zahájil jízdu (v 7.15 hodin) vykazovat
hodnotu zhruba dvakrát vyšší než v době prvního měření po dopravní nehodě. Žalobcem
namítaná možnost poruchy přístrojů ALCOTEST 7410 použitých při dechové zkoušce pak
byla vyvrácena ověřovacími listy Českého metrologického institutu č. 7001-OL-A082-08 na
výr. č. ARWF 0041 a č. 7001-OL-A400-08 na výr. č. ARWF - 0039.
Správní orgán I. stupně uzavřel, že provedeným šetřením a shromážděnými důkazy
bylo v řízení o jednání, které má znaky přestupku, potvrzeno, že žalobce spáchal přestupky
podle § 22 odst. 1 písm. b) a podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, protože řídil
motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho
vlivem, a porušením zvláštního právního předpisu - zákona o silničním provozu, konkrétně
§ 4 písm. a) a b), § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1 - způsobil dopravní
nehodu, při které na zúčastněném vozidle vznikla škoda převyšující částku 50.000,- Kč. Dále
spáchal přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích porušením § 5 odst. 1
písm. f) zákona o silničním provozu, když se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla
nebyl ovlivněn alkoholem, i když vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
Chování žalobce, v jehož důsledku způsobil dopravní nehodu s následnou škodou, je nutno ve
vztahu k přestupkům podle § 22 odst. 1 písm. b) a d) zákona o přestupcích považovat za
porušení služebního slibu (§17 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. ), neboť jde o jednání, které je
v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka a míra jeho nebezpečnosti odpovídá porušení
služebního slibu.
Ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil V odůvodnění napadeného rozhodnutí
odvolací orgán uvedl, že výsledky dechové zkoušky na zjištění alkoholu v krvi žalobce nelze
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 9Ca 161/2009
zpochybňovat. Měření bylo po nehodě provedeno opakovaně v 10.12 hod., a 10.28 hod.,
s výsledkem zjištění 0,48 resp. 0,46 promile alkoholu v krvi. Spolehlivost měřícího přístroje
byla doložena příslušnou certifikací; případnou poruchu by přístroj navíc signalizoval.
Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem vyplývá, že žalobce přes poučení
o porušení zákonem stanovené povinnosti odmítl odběr krve z důvodu, že se mu udělalo zle.
Výpověď zdravotní sestry, která měla odběr provést, však svědčí o tom, že žalobce nejevil
známky nevolnosti a že jeho chování účelově vedlo ke znemožnění odběru. Skutečnost, že po
dvou hodinách po nehodě lékař konstatoval, že žalobce nejeví známky opilosti, a dechová
zkouška provedená v této době byla rovněž negativní, nevylučuje přítomnost alkoholu v krvi
žalobce v době nehody. Tato otázka byla dostatečně objasněna v rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, a to s využitím odborného lékařského vyjádření. Dle odvolacího orgánu tedy není
pravdou, že by jedno měření vyvracelo druhé.
Žalobci byl podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. , uložen kázeňský trest
odnětí služební hodnosti. Podle ust. § 186 odst. 7 tohoto zákona byl tento kázeňský trest
uložen kromě dalších důvodů za jednání, kterým žalobce porušil služební slib a za jednání,
které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na policistu. Podle ust. § 22
odst. 1 písm. b) a d) zákona po přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na
pozemních komunikacích řídí vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo
v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod jeho vlivem, a kdo se
přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení
vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro
jeho zdraví. Žalovaný následně poukázal na znění služebního slibu a konstatoval, že shora
uvedeným jednáním žalobce právní předpis nepochybně porušil a nechoval se tak, aby
neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, když se dopustil jednání, které má znaky
přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Veřejnost oprávněně
požaduje od policistů, a to s ohledem na úkoly, které podle zákona navenek plní, příkladné
jednání, jehož základem je především dodržování zákonů a dalších právních předpisů.
Závazky, které na sebe policista bere složením služebního slibu, tedy i dodržování právních
předpisů, musí plnit při výkonu služby, ale samozřejmě i mimo ni. Policista, který porušuje
právní předpisy jednáním, za které by měl postihovat jiné osoby, nemůže disponovat
potřebným morálním kreditem. Jeho obsah lze vyvodit jak ze znění služebního slibu
vyžadovaného zákonem, tak z různých interních aktů řízení, např. z Etického kodexu Policie
České republiky, který byl v době dopravní nehody přílohou č. 1 rozkazu Policejního
prezidenta č. 1/2005. V projednávané věci je tato skutečnost umocněna i tím, že žalobce byl
jako pracovník Inspekce Policie České republiky odpovědný za postihování protiprávních
jednání jiných policistů.
Dle odvolacího orgánu lze i přes námitky žalobce konstatovat, že rozhodnutí
správního orgánu I. stupně bylo vydáno na základě zjištěných skutečností, které měly
dostatečnou míru určitosti a věrohodnosti. Žalovaný tak považoval návrh žalobce, aby byla
věc odložena nebo zastavena s tím, že se přestupek nestal, za irelevantní a odporující
zjištěnému skutkovému stavu. Rovněž dle žalovaného nelze akceptovat návrh žalobce na
vyřešení věci pro případ, že by žalovaný dospěl k závěru, že se přestupek stal. Návrh spočíval
v tom, že by bylo upuštěno od potrestání policisty stíhaného v přestupkovém řízení, nebo bylo
vysloveno pouhé napomenutí. K takovému vyřízení nemůže dojít, a to nejen s ohledem
k závažnosti porušení právních předpisů policistou, jak byla dokumentována v rozhodnutí
správního orgánu I. stupně a popsána i v napadeném rozhodnutí.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 9Ca 161/2009
Odvolací orgán dále uvedl, že podle § 51 odst. 1 písm. e) až g) zákona č. 361/2003
Sb., lze za jednání, které má znaky přestupku, uložit kázeňský trest pokuta, propadnutí věci,
nebo zákaz činnosti. Pokuta se ukládá příslušníkovi ve výši, kterou pro přestupek stanoví
zvláštní právní předpis. Podle § 22 odst. 4 zákona o přestupcích se za přestupek podle odst. 1
písm. d) uloží pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč a zákaz činnosti, podle § 22 odst. 5 se za
přestupek podle odst. 1 písm. b) uloží pokuta od 10.000 Kč do 20.000 Kč a zákaz činnosti,
a dále podle § 22 odst. 8 se za přestupek podle odst. 1 písm. i) uloží pokuta od 2.500 Kč do
5.0 Kč. Podle § 12 odst. 2 zákona o přestupcích se za více přestupků téhož pachatele
projednávaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na
přestupek nejpřísněji postižitelný. V ust. § 22 odst. 12 je pak výslovně upraveno, že od
uložení sankce podle odstavců 4 až 11, s výjimkou odstavce 10 bodu 1, nelze v rozhodnutí
o přestupku upustit. Žalobce se dopustil právě přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b), d) a i) zákona o přestupcích.
V projednávané věci správní orgán I. stupně svým rozhodnutím sice neuložil žalobci jako
kázeňský trest pokutu, ale podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. , kázeňský trest
odnětí služební hodnosti, což bylo v souladu s jeho pravomocí. Odvolací orgán na tomto
místě podotkl, že otázka případného zákazu činnosti v souvislosti s tím, že byl žalobci
zadržen řidičský průkaz, není předmětem tohoto řízení. Pokud zákon o přestupcích v § 10
odst. 1 písm. a) stanoví, že podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky
přestupku, jestliže se ho dopustili příslušníci bezpečnostních sborů, znamená to sice, že
služební funkcionář může policistovi uložit kázeňský trest podle takového zvláštního
předpisu, který však nemůže být ve srovnatelných hlediscích mírnější, než by byl trest
uložený výslovně podle zákona o přestupcích osobě, která není ve služebním poměru. Taková
pravomoc není služebnímu funkcionáři svěřena. Jestliže obligatorní úprava v § 22 odst. 12
zákona o přestupcích neumožňuje za přestupky, kterých se policista skutečně dopustil, upustit
od uložení sankce, přičemž podle nejpřísněji postižitelného přestupku by v daném případě
bylo možné policistovi uložit pokutu od 25.000 Kč do 50.000 Kč a zákaz činnosti od jednoho
roku do dvou let, pak nelze požadovat upuštění od potrestání nebo vyslovení napomenutí.
Odvolací orgán pro dokreslení věci poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS
655/05 a konstatoval, že ačkoliv tento nález používá termíny ze zákona č. 186/1992 Sb. ,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
podstata věci a úprava v zákoně č. 361/2003 Sb. , jsou shodné. Žalobce se svým jednáním
výrazně odchýlil od služebním slibem požadovaného chování příslušníka Policie České
republiky a zároveň se dopustil jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky
kladnými na příslušníka. Odvolací orgán uzavřel, že lze považovat za prokázané, že žalobce
se vytýkaného jednání dopustil. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti mu byl uložen
v souladu s ust. § 186 odst. 5 a 7 zákona č. 361/2003 Sb.
V posuzované věci vyšel soud z následující právní úpravy:
Podle ust. § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo
v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po
požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití
alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem.
Podle ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo
v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu
odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 9Ca 161/2009
alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
Podle ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních
komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním
neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní
prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména
stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám,
situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu
stavu.
Podle ust. § 4 písm. b) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních
komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích
upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na
pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1
a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Podle ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností
uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat
situaci v provozu na pozemních komunikacích.
Podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností
uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie
vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
Podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo
nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky
nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl
být ještě pod jejich vlivem.
Podle ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu rychlost jízdy musí řidič
přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému
stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě,
povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou
rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Podle ust. § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu dojde-li při dopravní
nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém
ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech částku 50 000
Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi.
Podle § 10 odst. 1 písm. a/ zákona o přestupcích se podle zvláštních předpisů
projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily osoby podléhající vojenské
kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů.
Podle § 186 odst. 7 zákona č. 361/2003 Sb. , kázeňský trest odnětí služební hodnosti se
ukládá za kázeňský přestupek se zvlášť škodlivým následkem, za porušení povinnosti
vyplývající z omezení práv příslušníka, za jednání, kterým příslušník porušil služební slib, za
opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, jestliže předcházející
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8 9Ca 161/2009
uložení kázeňských trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně příslušníka, za
jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,
anebo za opakované dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené
v závěru služebního hodnocení.
Podle § 17 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. , služební poměr vzniká dnem, který je
stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. V den nástupu k výkonu služby skládá
příslušník služební slib, který zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu
nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých
nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak,
abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti
budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit
i vlastní život." Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text stvrdí příslušník svým
podpisem. V případě, že se příslušník ke složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební
slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne.
Soud o věci uvážil takto:
Žalobcovu námitku, že v dané věci byla provedena dvě měření přístrojem ALCOTEST
7410, přičemž jedno vyvrací druhé, nebo minimálně mohou být pochyby o výsledcích měření,
neshledal soud opodstatněnou. U žalobce byly po předmětné dopravní nehodě provedeny tři
dechové zkoušky, nikoliv dvě, jak tvrdí žalobce. První dvě dechové zkoušky, jejichž výsledek
je pro posouzení věci rozhodující, byly u žalobce provedeny bezprostředně po příjezdu policie
na místo dopravní nehody, konkrétně v 10,12 hod. a v 10,26 hod. Při těchto zkouškách byla
naměřena hodnota 0,48 (1. zkouška) a 0,46 (2. zkouška) promile alkoholu v krvi žalobce.
Výsledky těchto dvou zkoušek vzájemně korespondují a spolehlivě prokazují, že žalobce byl
v době měření pod vlivem alkoholu. Je nutno zdůraznit, že spolehlivost použitých měřících
přístrojů byla v řízení doložena příslušnými potvrzeními o jejich certifikaci. Výsledek třetí
dechové zkoušky, při které již alkohol v krvi žalobce zjištěn nebyl, nemůže nikterak
zpochybnit objektivitu údajů naměřených při první a druhé zkoušce. Podle odborného
vyjádření lékaře MUDr. Z. Š. totiž průměrná hodnota odbourávání alkoholu v krvi činí 0,12
až 0,20 promile/hod. Vzhledem k tomu, že třetí dechová zkouška byla provedena až
s odstupem cca dvou 2 hodin od předchozích měření, je skutečnost, že u žalobce již při této
zkoušce nebyl zjištěn alkohol v krvi, výsledkem přirozeného odbourávání alkoholu
v organismu a nikoliv důkazem toho, že žalobce v době nehody neřídil pod vlivem alkoholu.
K námitce žalobce, podle které lékař potvrdil, že žalobce není pod vlivem alkoholu,
soud předně uvádí, že lékař MUDr. J. P. v jihlavské nemocnici toliko konstatoval, že žalobce
při vyšetření, které započalo v 11,25 hod., nejevil vnější známky požití alkoholu. Stejně jako
tomu bylo u třetí dechové zkoušky, i v případě uvedeného lékařského vyšetření platí, že bylo
provedeno s poměrně výraznou časovou prodlevou od nehody, respektive od provedení první
dechové zkoušky, a jeho výsledek byl tudíž ovlivněn přirozeným procesem odbourávání
alkoholu v žalobcově organismu. Skutečnost, že během uvedeného lékařského vyšetření již
žalobce nejevil vnější známky požití alkoholu, navíc není z hlediska jeho odpovědnosti za
spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích podstatná. Podle
zmíněného ustanovení je rozhodné to, zda žalobce řídil vozidlo v provozu na pozemních
komunikacích bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho
požití, po kterou je ještě pod jeho vlivem. Skutečnost, že žalobce řídil vozidlo v takové době
po požití alkoholického nápoje, po kterou byl stále pod jeho vlivem, byla jednoznačně
prokázána dechovými zkouškami provedenými bezprostředně po nehodě na místě nehody (viz
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9 9Ca 161/2009
výše). Výsledky těchto měření přitom nebyly ze strany žalobce věrohodným způsobem
vysvětleny ani zpochybněny. Nepřímým důkazem, který rovněž prokazuje závěr správního
orgánu, že žalobce v době nehody řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, je i sdělení policejní
hlídky, která nehodu prošetřovala, že z dechu žalobce byl cítit alkohol.
Neopodstatněná je žalobcova námitka, že se odběru krve nebránil a tento úkon
nezmařil. Podle žalobce se odběr krve lékařům nepovedl, protože má slabé, kolabující žíly.
Z obsahu spisového materiálu je ale zřejmé, že žalobce, přestože s odběrem krve ústně
souhlasil, následně při vlastním odběru neposkytl zdravotní sestře součinnost potřebnou
k provedení odběru krve. Tato skutečnost je prokázána sdělením zdravotní sestry M. V., která
měla žalobci v jihlavské nemocnici provést odběr krve. Jmenovaná uvedla, že žalobce první
pokus o odběr krve zmařil pokrčováním paže, ačkoliv jej upozorňovala, aby paži držel v klidu
a nehýbal s ní. Opakování odběru pak žalobce odmítl s tím, že je mu špatně, přestože nejevil
známky nevolnosti, nebyl bledý a nevyužil ani nabízené možnosti ulehnout při odběru lůžko.
Žalobce tedy svým faktickým chováním provedení odběru krve neumožnil, což prokazuje i
obsah „Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ sepsaného dne 8.10.2008
lékařem MUDr. J. P., podle něhož žalobce přes poučení o porušení zákonem stanovené
povinnosti odmítl odběr krve z toho důvodu, že se mu při odběru udělalo zle. Je přitom
nepochybné, že odběr krve v jihlavské nemocnici nebyl pro žalobce spojen se žádným
nebezpečím pro jeho zdraví. Samotné žalobcovo tvrzení, že se mu při prvním pokusu o odběr
krve udělalo zle, nemůže být dostatečným argumentem pro odmítnutí dalšího pokusu o odběr
krve, prováděného v nemocnici pod lékařským dohledem. Tvrzení žalobce o jeho údajně
„slabých, kolabujících žílách“ je navíc v příkrém rozporu se sdělením praktického lékaře
MUDr. Z. L., v jehož péči je žalobce již deset let. Podle jmenovaného lékaře žalobce v jeho
ordinaci nikdy problémy s odběrem krve neměl. Na základě výše uvedeného má soud ve
shodě se závěrem správního orgánu za to, že žalobce svým účelovým jednáním provedení
odběru krve zmařil.
Tvrzení žalobce o jeho kolabujících žílách soud považuje pouze za další z dlouhé řady
výmluv nedůstojných příslušníka policie, s jejichž pomocí se žalobce v souzené věci snažil
zprostit odpovědnosti za spáchání protiprávních jednání majících znaky přestupků. Mezi tyto
výmluvy patří také poukaz na údajnou technickou závadu na vozidle, která měla být příčinou
nehody, což však jednoznačně vyloučilo odborné vyjádření znalce Ing. D. H., nebo tvrzení, že
výsledky prvních dvou dechových zkoušek mohly být ovlivněny tím, že žalobce před
nehodou konzumoval ovocné džusy, mentolové bonbóny, pastilky na bolest v krku a tabletu
léku ENAP na vysoký krevní tlak. Pravdivost tohoto tvrzení, které žalobce uplatnil v průběhu
správního řízení v podání ze dne 15.10.2008, byla vyvrácena vyjádřením MUDr. Z. Š, který
uvedl, že tyto látky v žádném případě nemohou ovlivnit hladinu alkoholu ve výdechu
v takových hodnotách, které byly u žalobce naměřeny.
Skutečnost, že žalobce sám přivolal policii na místo nehody, nemá žádný vliv na
posouzení dané věci. Ohlásit dopravní nehodu policii bylo totiž zákonnou povinností žalobce
vyplývající z § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu, protože při předmětné nehodě
vznikla na jím řízeném vozidle škoda ve výši 76.100,-Kč. Pokud by tak žalobce neučinil,
dopustil by se dalšího jednání majícího znaky přestupku (ust. § 22 odst. 1 písm. k/ zákona
o silničním provozu ve spojení s ust. § 22 odst. 1 písm. i/ téhož zákona). K tvrzení žalobce,
že se podrobil všem úkonům policií vyžádaným, soud uvádí, že podle § 4 písm. b) zákona
o silničním provozu je při účasti na provozu na pozemních komunikací povinností každého
řídit se mj. pokyny policisty. V souzené věci byl žalobce (mj.) uznán vinným, že znemožnil
a následně odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, čímž porušil zákonem
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 10 9Ca 161/2009
stanovenou povinnost zakotvenou v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Jak již
bylo soudem konstatováno shora, argumentace žalobce, že se odběru krve nebránil a tento
úkon nezmařil, nemůže obstát, neboť žalobce provedení odběru krve fakticky znemožnil,
přestože toto vyšetření nebylo spojeno se žádným nebezpečím pro jeho zdraví.
Nelze vejít ani na obhajobu žalobce opírající se o vyjádření lékaře MUDr. Š., že
bezprostředně před jízdou alkohol nepil a že se jednalo o tzv. zbytkový alkohol. Z ust. § 22
odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích totiž jednoznačně vyplývá, že přestupku se dopustí
nejen ten, kdo řídí vozidlo v provozu na pozemních komunikacích bezprostředně po požití
alkoholického nápoje, ale také ten, kdo řídí vozidlo v takové době po požití alkoholického
nápoje, po kterou je ještě pod jeho vlivem. V daném případě žalobce prokazatelně řídil
vozidlo v době, po kterou byl ještě pod vlivem požití alkoholického nápoje, a dopustil se tak
jednání majícího znaky přestupku podle citovaného ustanovení.
Argumentace žalobce, že „jde o klasický přestupek“ a nikoliv o jednání mající znaky
trestného činu, je zcela bezpředmětná. Správní orgán nikdy v průběhu řízení nekladl žalobci
za vinu, že by se dopustil jednání vykazujícího znaky trestného činu. Také rozhodnutím
správního orgánu I. stupně, které bylo následně potvrzeno napadeným rozhodnutím, byl
žalobce uznán vinným spácháním přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích, za což mu byla služebním funkcionářem uložena sankce v podobě
kázeňského trestu spočívajícího v odnětí služební hodnosti rada. To, že se jedná o postih
žalobce za spáchání přestupku a nikoliv za spáchání trestného činu, je tedy v daném případě
zcela evidentní, a z uvedeného konstatování rozhodně nelze dovozovat žádné „právně
významné skutečnosti pro další možné kroky orgánu rozhodujícího o přestupku s ohledem na
služební poměr stíhaného“, jak obecně namítá žalobce, aniž by konkretizoval, v čem spatřuje
právní význam uvedené skutečnosti a jaké další možné kroky orgánu rozhodujícího
o přestupku má na mysli. Soud k tomu s ohledem na obecnost uplatněné námitky rovněž
pouze obecně uvádí, že existence služebního poměru žalobce není překážkou, která by
znemožňovala jeho postih za jednání mající znaky přestupku. Projednání takového jednání
podle zákona č. 361/2003 Sb. , výslovně umožňuje ustanovení § 10 odst. 1 písm. a/ zákona
o přestupcích, které stanoví, že podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky
přestupku, jehož se dopustili příslušníci bezpečnostních sborů. V souladu s tímto ustanovením
také služební funkcionář projednal žalobci vytýkané jednání a rozhodl o uložení kázeňského
trestu podle zákona č. 361/2003 Sb. Zbývá dodat, že proti právnímu posouzení žalobcova
protiprávního jednání a úvahám, na jejichž základě služební funkcionář rozhodl právě
o uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, žalobce žádné konkrétní žalobní
námitky neuplatnil.
Soud považuje za potřebné uvést, že ve shodě s názorem odvolacího orgánu považuje
žalobcovo jednání za výrazné odchýlení od chování, které na příslušnících policie vyžaduje
služební slib. Řízení pod vlivem alkoholu, stejně jako následné znemožnění lékařského
vyšetření spojeného s odběrem krve je nepochybně způsobilé ohrozit v očích veřejnosti
dobrou pověst policejního sboru. Uvedené platí tím spíše, dopustí-li se takového jednání
příslušník Inspekce ministra vnitra, jehož úkolem je postihování protiprávních jednání jiných
policistů a který má jít již z tohoto titulu ostatním policistům příkladem.
Lze shrnout, že správní orgán v souzené věci řádně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a skutková zjištění následně přiléhavě právně posoudil.
Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s.
zamítl. Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 11 9Ca 161/2009
bez nařízení jednání (žalobce ani žalovaný nevyjádřili ve lhůtě do dvou týdnů od doručení
výzvy soudu a ani později svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. , neboť žalobce nebyl ve
sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
K žalobnímu návrhu na „zrušení trestu, jenž mu byl napadeným rozhodnutím uložen či
potvrzen“, soud uvádí, že ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byl žalobci
uložen kázeňský trest, by bylo možné přikročit pouze v tom případě, pokud by soud žalobě
vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s. ). V souzené věci nicméně soud
žalobu jako nedůvodnou zamítl, z čehož zároveň vyplývá, že není dán zákonný podklad ani
ke zrušení prvostupňového rozhodnutí. Pokud snad žalobce uvedeným žalobním návrhem,
který je formulován krajně nezřetelně, usiloval o vydání rozhodnutí soudu o upuštění od
uloženého trestu ve smyslu § 78 odst. 2 s.ř.s. , pak ani k tomuto postupu nebyly splněny
zákonem stanovené podmínky. O upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem
dovolených může soud v souladu s ust. § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhodnout pouze tehdy, byl-li trest
uložen ve zjevně nepřiměřené výši, k čemuž ale v daném případě nedošlo. Správní orgány
obou stupňů řádně zdůvodnily volbu žalobci ukládaného kázeňského trestu a s jejich úvahami
se soud plně ztotožňuje. Jinak řečeno, kázeňský trest spočívající v odnětí služební hodnosti
soud v daném případě nepovažuje za nepřiměřený, tím méně za zjevně nepřiměřený.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 31. července 2012
JUDr. Naděžda Řeháková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Matznerová, DiS.