Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ca 161/2009 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:

Ing. P.S., zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Hořovice, Husovo

nám. 65/2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7Nad Štolou 3, v řízení o

žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23.4.2009 č. 71/2009

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ředitele Inspekce ministra vnitra ve věcech kázeňských ze dne

19.12.2008 č. 323/2008 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byl žalobce podle

ust. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních

sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a ust.

, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon

o přestupcích“) uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu

na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. b), d) a i) zákona o přestupcích tím,

že porušil ust. § 4 písm. a) a b), § 5 odst. 1 písm. b) a f), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1

, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když dne

8.10.2008 od 7.15 hodin řídil služební motorové vozidlo – osobní automobil tov. zn. Škoda

Octavia, RZ AKL 47-43 v době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho

vlivem. V 9.35 hodin se služebním vozidlem v místě silnice I. třídy č. 38 v km 161,848,

katastru Červený kříž, obec Jihlava, vyjel mimo vozovku na středový pás svodidel a po

nárazu do svodidel s vozidlem skončil na pravé krajnici vozovky. Dechovou zkouškou

provedenou v 10.12 hodin byla u žalobce zjištěna přítomnost alkoholu ve výši 0,48 promile

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

a opakovanou zkouškou v 10.26 hodin byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,46 promile.

Žalobce znemožnil a následně odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, zda v době

řízení motorového vozidla byl pod vlivem alkoholu. Na služebním vozidle byla způsobena

škoda 76.100,- Kč. Za uvedené jednání byl žalobci podle ust. ,

uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti rada.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)

ministr vnitra zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně

a toto rozhodnutí potvrdil

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného

rozhodnutí pro jeho nezákonnost a dále „zrušení trestu, jenž byl napadeným rozhodnutím

uložen či potvrzen.“ V žalobě předně uvedl, že po dopravní nehodě se po příjezdu policie

podrobil dechové zkoušce a poté, co u něj byl orientační zkouškou zjištěn v 10.12 hod., údaj

0,48, resp. 0,46 promile alkoholu v krvi, podrobil se odběru krve. Tento odběr krve, jemuž se

nebránil a který nezmařil, se ale lékařům nepovedl, protože žalobce má slabé, kolabující žíly.

Následně se žalobce podrobil lékařské prohlídce, při které nebyl lékařem zjištěn vliv

alkoholu. Po podání vysvětlení a po neúspěšném pokusu o odběr moči byla ve 12.26 hod.,

provedena nová zkouška na měření alkoholu v dechu, která byla negativní.

Žalobce je toho názoru, že v přestupkovém řízení byl nesprávně hodnocen skutkový

stav. Byl to právě žalobce, který přivolal Policii ČR na místo nehody a podrobil se všem

úkonům policií vyžádaným. Ve věci byla provedena dvě měření přístrojem ALCOTEST

7410, když jedno vyvrací druhé. Minimálně mohou být pochyby o měření a jeho výsledcích,

které nemohou jít k tíži žalobce. Lékař pak při kontrole potvrdil, že žalobce není pod vlivem

alkoholu. Krevní zkoušce se žalobce podrobil, ale ta nebyla úspěšná. O jeho vině tak má

svědčit jedno jediné měření hladiny alkoholu v krvi, a to to prvé, když všechny ostatní kroky

alkohol v krvi žalobce nepotvrdily. Také znalec MUDr. Š. potvrdil jeho slova, že

bezprostředně před jízdou alkohol nepil a že mohlo jít maximálně o zbytkový alkohol, nikoli

o alkohol před jízdou.

Žalobce má za to, že přestupek nemá znaky trestného činu. Jde o klasický přestupek

a nikoli o trestný čin či jednání, které by pro nižší společenskou nebezpečnost bylo

postoupeno jako přestupek k projednání, ačkoli by neslo znaky trestného činu. To považuje za

právně významnou skutečnost pro další možné kroky orgánu rozhodujícího o přestupku

s ohledem na služební poměr žalobce.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se

námitkami žalobce řádně a podrobně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí

a přesvědčivě je vyvrátil s odkazem na důkazy provedené v řízení. Z těch vyplývá, že žalobce

se přestupků uvedených ve výroku rozhodnutí dopustil, tedy že v době řízení motorového

vozidla byl pod vlivem alkoholu a že znemožnil a následně odmítl lékařské vyšetření spojené

s odběrem krve.

Námitka spočívají v tvrzení, že se nejednalo o alkohol požitý bezprostředně před

jízdou, ale maximálně o zbytkový alkohol, nemůže podle žalovaného obstát, neboť přestupku

podle § 22 odst. 1 písm. a/ (správně písm. b/) zákona o přestupcích se dopustí ten, kdo

v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nejen bezprostředně po požití

alkoholického nápoje, ale i v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě

pod jeho vlivem.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,

jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních

bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není

důvodná.

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 8.10.2008 č.j. ORJI-962/DN-

2008-HAV přivolaná policejní hlídka cítila z dechu řidiče (žalobce) alkohol. Byla provedena

opakovaná dechová zkouška na alkohol přístrojem Dräger s pozitivním výsledkem. Žalobce

jako příčinu nehody uplatňoval technickou závadu na vozidle.

Znalec Ing. D. H. v odborném vyjádření č. 078-38/2008 dospěl k závěru, že technický

stav vozidla Škoda Octavia RZ AKL 47-43 bezprostředně před vznikem dopravní nehody byl

dobrý a neměl vliv na vznik ani průběh dané dopravní nehody.

Podle „Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ sepsaného

v jihlavské nemocnici dne 8.10.2008 MUDr. J. P. lékařské vyšetření žalobce započalo v 11,25

hod. Žalobce přes poučení o porušení zákonem stanovené povinnosti odmítl odběr krve z toho

důvodu, že se mu při odběru udělalo zle.

Pplk. MUDr. Z. Š. znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství do protokolu

o podání vysvětlení sepsaného dne 30.10.2008 mj. vypověděl, že hodnoty naměřené u žalobce

přístroji Dräger nejsou v rozporu s hodnotami odbourávání alkoholu z organismu v rozsahu

0,12 – 0,220 promile/hod. Naměřené hodnoty podle jmenovaného lékaře ukazují, že požití

alkoholu probíhalo v delším časovém úseku před vlastním měřením ; šlo o pití pravděpodobně

v předcházejícím dni a jednalo se tedy o tzv. „zbytkový alkohol.“

V odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jehož výrok byl citován shora,

správní orgán uvedl, že žalobce dne 8.10.2008 v 9.35 hodin při jízdě se služebním motorovým

vozidlem Škoda Octavia RZ AKL 47-43 po silnici I. třídy č. 38 směrem na Jihlavu v km

161,848, katastru Červený kříž, obec Jihlava vyjel mimo vozovku, narazil levými koly do

betonového zátarasu a následně najel kolem vozidla na silniční svodidla. Po kolizi skončil na

pravé krajnici vozovky. Nehodou byl poškozen přední nárazník, přední náprava, levý přední

blatník, levý přední podběh, levý přední disk, levá přední pneumatika, levý práh, levý zadní

disk, levá zadní pneumatika a ve spodní části vozidla převodovka a rozvodovka, zadní

náprava a částečně skříň a výbava karoserie vozidla. Celková škoda na vozidle byla vyčíslena

na 76.100,- Kč s tím, že vozidlo z ekonomických důvodů nemá smysl opravovat. Policejní

hlídka, která na základě oznámení žalobce dopravní nehodu vyšetřovala, zjistila dechovou

zkouškou provedenou detekčním přístrojem Dräger v 10.12 hodin přítomnost alkoholu

v dechu žalobce ve výši 0,48 promile. Zkouška byla opakována po uplynutí 14 minut a opět

vykázala přítomnost alkoholu v dechu v hodnotě 0,46 promile. Žalobce byl vyzván

k lékařskému vyšetření spojeném s odběrem krve. Vyslovil s tím souhlas, avšak v průběhu

lékařského vyšetření s odkazem na své zdravotní potíže, kdy tvrdil, že má „kolabující“ žíly

a že při odběrech krve omdlévá, odmítl opakovat pokus o odběr krve poté, kdy první pokus

o odběr zmařil tím, že opakovaně pokrčoval paži. Vzorek moči k vyšetření rovněž neposkytl,

údajně proto, že se mu moč nepodařilo vyloučit.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že řízení o žalobcově jednání, které má

znaky přestupku, bylo zahájeno 19.11.2008. Ve vyjádření k zahájenému řízení ze dne

20.11.2008 žalobce namítal, že neodmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve a že

dechovou zkouškou provedenou ve 12.26 hodin již nebyl zjištěn žádný alkohol. Tvrzení

žalobce, že neodmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, však dle správního orgánu

I. stupně neodpovídá skutečnostem zjištěným během řízení o jednání majícím znaky

přestupku. Z výpovědi zdravotní sestry M. V., která měla žalobci odběr provést, totiž vyplývá,

že žalobce mařil odběr krve skrčováním paže a opakovat odběr odmítl s tím, že je mu špatně.

Přitom nejevil známky nevolnosti, nebyl bledý a nevyužil ani nabídnuté možnosti při odběru

ulehnout. Tvrzení žalobce, že při odběrech krve omdlévá, vylučuje zpráva jeho praktického

lékaře ZÚ MV MUDr. Z. L., v jehož léčení je žalobce již deset let. Jmenovaný praktický lékař

sdělil, že žalobce po celou dobu léčení, a to včetně opakovaných odběrů krve, nikdy problémy

s provedením odběrů neměl. Na základě uvedených skutečností správní orgán I. stupně

konstatoval, že postup žalobce během odběru krve byl účelově zaměřen k znemožnění odběru

a jeho tvrzení o zdravotních problémech při odběrech byla nepravdivá a vedená snahou

odmítnutí odběru krve zdůvodnit. Na postup žalobce tak nelze nahlížet jinak než jako na

odepření lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve, bez toho, že by toto vyšetření bylo

spojeno se zdravotním rizikem.

Námitku žalobce, že po uplynutí dvou hodin od první dechové zkoušky nebyl v jeho

dechu zjištěn alkohol, nepovažuje správní orgán I. stupně za relevantní. Z odborného

vyjádření lékaře ÚVN Praha - Střešovice poskytnutého v rámci řízení o zadržení řidičského

průkazu vyplývá, že středními hodnotami odbourávání alkoholu v krvi jsou 0,12 až 0,20

promile/hod., což koresponduje s časovým intervalem mezi provedenými zkouškami dechu.

Podle hodnot odbourávání měl žalobce v době, kdy zahájil jízdu (v 7.15 hodin) vykazovat

hodnotu zhruba dvakrát vyšší než v době prvního měření po dopravní nehodě. Žalobcem

namítaná možnost poruchy přístrojů ALCOTEST 7410 použitých při dechové zkoušce pak

byla vyvrácena ověřovacími listy Českého metrologického institutu č. 7001-OL-A082-08 na

výr. č. ARWF 0041 a č. 7001-OL-A400-08 na výr. č. ARWF - 0039.

Správní orgán I. stupně uzavřel, že provedeným šetřením a shromážděnými důkazy

bylo v řízení o jednání, které má znaky přestupku, potvrzeno, že žalobce spáchal přestupky

podle § 22 odst. 1 písm. b) a podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, protože řídil

motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho

vlivem, a porušením zvláštního právního předpisu - zákona o silničním provozu, konkrétně

§ 4 písm. a) a b), § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1 - způsobil dopravní

nehodu, při které na zúčastněném vozidle vznikla škoda převyšující částku 50.000,- Kč. Dále

spáchal přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích porušením § 5 odst. 1

písm. f) zákona o silničním provozu, když se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla

nebyl ovlivněn alkoholem, i když vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

Chování žalobce, v jehož důsledku způsobil dopravní nehodu s následnou škodou, je nutno ve

vztahu k přestupkům podle § 22 odst. 1 písm. b) a d) zákona o přestupcích považovat za

porušení služebního slibu ( ), neboť jde o jednání, které je

v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka a míra jeho nebezpečnosti odpovídá porušení

služebního slibu.

Ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí

správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil V odůvodnění napadeného rozhodnutí

odvolací orgán uvedl, že výsledky dechové zkoušky na zjištění alkoholu v krvi žalobce nelze

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 9Ca 161/2009

zpochybňovat. Měření bylo po nehodě provedeno opakovaně v 10.12 hod., a 10.28 hod.,

s výsledkem zjištění 0,48 resp. 0,46 promile alkoholu v krvi. Spolehlivost měřícího přístroje

byla doložena příslušnou certifikací; případnou poruchu by přístroj navíc signalizoval.

Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem vyplývá, že žalobce přes poučení

o porušení zákonem stanovené povinnosti odmítl odběr krve z důvodu, že se mu udělalo zle.

Výpověď zdravotní sestry, která měla odběr provést, však svědčí o tom, že žalobce nejevil

známky nevolnosti a že jeho chování účelově vedlo ke znemožnění odběru. Skutečnost, že po

dvou hodinách po nehodě lékař konstatoval, že žalobce nejeví známky opilosti, a dechová

zkouška provedená v této době byla rovněž negativní, nevylučuje přítomnost alkoholu v krvi

žalobce v době nehody. Tato otázka byla dostatečně objasněna v rozhodnutí správního orgánu

I. stupně, a to s využitím odborného lékařského vyjádření. Dle odvolacího orgánu tedy není

pravdou, že by jedno měření vyvracelo druhé.

Žalobci byl podle , uložen kázeňský trest

odnětí služební hodnosti. Podle ust. § 186 odst. 7 tohoto zákona byl tento kázeňský trest

uložen kromě dalších důvodů za jednání, kterým žalobce porušil služební slib a za jednání,

které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na policistu. Podle ust. § 22

odst. 1 písm. b) a d) zákona po přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na

pozemních komunikacích řídí vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo

v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod jeho vlivem, a kdo se

přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení

vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro

jeho zdraví. Žalovaný následně poukázal na znění služebního slibu a konstatoval, že shora

uvedeným jednáním žalobce právní předpis nepochybně porušil a nechoval se tak, aby

neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, když se dopustil jednání, které má znaky

přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Veřejnost oprávněně

požaduje od policistů, a to s ohledem na úkoly, které podle zákona navenek plní, příkladné

jednání, jehož základem je především dodržování zákonů a dalších právních předpisů.

Závazky, které na sebe policista bere složením služebního slibu, tedy i dodržování právních

předpisů, musí plnit při výkonu služby, ale samozřejmě i mimo ni. Policista, který porušuje

právní předpisy jednáním, za které by měl postihovat jiné osoby, nemůže disponovat

potřebným morálním kreditem. Jeho obsah lze vyvodit jak ze znění služebního slibu

vyžadovaného zákonem, tak z různých interních aktů řízení, např. z Etického kodexu Policie

České republiky, který byl v době dopravní nehody přílohou č. 1 rozkazu Policejního

prezidenta č. 1/2005. V projednávané věci je tato skutečnost umocněna i tím, že žalobce byl

jako pracovník Inspekce Policie České republiky odpovědný za postihování protiprávních

jednání jiných policistů.

Dle odvolacího orgánu lze i přes námitky žalobce konstatovat, že rozhodnutí

správního orgánu I. stupně bylo vydáno na základě zjištěných skutečností, které měly

dostatečnou míru určitosti a věrohodnosti. Žalovaný tak považoval návrh žalobce, aby byla

věc odložena nebo zastavena s tím, že se přestupek nestal, za irelevantní a odporující

zjištěnému skutkovému stavu. Rovněž dle žalovaného nelze akceptovat návrh žalobce na

vyřešení věci pro případ, že by žalovaný dospěl k závěru, že se přestupek stal. Návrh spočíval

v tom, že by bylo upuštěno od potrestání policisty stíhaného v přestupkovém řízení, nebo bylo

vysloveno pouhé napomenutí. K takovému vyřízení nemůže dojít, a to nejen s ohledem

k závažnosti porušení právních předpisů policistou, jak byla dokumentována v rozhodnutí

správního orgánu I. stupně a popsána i v napadeném rozhodnutí.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 9Ca 161/2009

Odvolací orgán dále uvedl, že podle až g)

Sb., lze za jednání, které má znaky přestupku, uložit kázeňský trest pokuta, propadnutí věci,

nebo zákaz činnosti. Pokuta se ukládá příslušníkovi ve výši, kterou pro přestupek stanoví

zvláštní právní předpis. Podle § 22 odst. 4 zákona o přestupcích se za přestupek podle odst. 1

písm. d) uloží pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč a zákaz činnosti, podle § 22 odst. 5 se za

přestupek podle odst. 1 písm. b) uloží pokuta od 10.000 Kč do 20.000 Kč a zákaz činnosti,

a dále podle § 22 odst. 8 se za přestupek podle odst. 1 písm. i) uloží pokuta od 2.500 Kč do

5.0 Kč. Podle § 12 odst. 2 zákona o přestupcích se za více přestupků téhož pachatele

projednávaných ve společném řízení uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na

přestupek nejpřísněji postižitelný. V ust. § 22 odst. 12 je pak výslovně upraveno, že od

uložení sankce podle odstavců 4 až 11, s výjimkou odstavce 10 bodu 1, nelze v rozhodnutí

o přestupku upustit. Žalobce se dopustil právě přestupku proti bezpečnosti a plynulosti

provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b), d) a i) zákona o přestupcích.

V projednávané věci správní orgán I. stupně svým rozhodnutím sice neuložil žalobci jako

kázeňský trest pokutu, ale podle , kázeňský trest

odnětí služební hodnosti, což bylo v souladu s jeho pravomocí. Odvolací orgán na tomto

místě podotkl, že otázka případného zákazu činnosti v souvislosti s tím, že byl žalobci

zadržen řidičský průkaz, není předmětem tohoto řízení. Pokud zákon o přestupcích v § 10

odst. 1 písm. a) stanoví, že podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky

přestupku, jestliže se ho dopustili příslušníci bezpečnostních sborů, znamená to sice, že

služební funkcionář může policistovi uložit kázeňský trest podle takového zvláštního

předpisu, který však nemůže být ve srovnatelných hlediscích mírnější, než by byl trest

uložený výslovně podle zákona o přestupcích osobě, která není ve služebním poměru. Taková

pravomoc není služebnímu funkcionáři svěřena. Jestliže obligatorní úprava v § 22 odst. 12

zákona o přestupcích neumožňuje za přestupky, kterých se policista skutečně dopustil, upustit

od uložení sankce, přičemž podle nejpřísněji postižitelného přestupku by v daném případě

bylo možné policistovi uložit pokutu od 25.000 Kč do 50.000 Kč a zákaz činnosti od jednoho

roku do dvou let, pak nelze požadovat upuštění od potrestání nebo vyslovení napomenutí.

Odvolací orgán pro dokreslení věci poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS

655/05 a konstatoval, že ačkoliv tento nález používá termíny ze ,

o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

podstata věci a úprava v zákoně č. , jsou shodné. Žalobce se svým jednáním

výrazně odchýlil od služebním slibem požadovaného chování příslušníka Policie České

republiky a zároveň se dopustil jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky

kladnými na příslušníka. Odvolací orgán uzavřel, že lze považovat za prokázané, že žalobce

se vytýkaného jednání dopustil. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti mu byl uložen

v souladu s ust. a 7

V posuzované věci vyšel soud z následující právní úpravy:

Podle ust. § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo

v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po

požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití

alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem.

Podle ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo

v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu

odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 9Ca 161/2009

alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

Podle ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních

komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním

neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní

prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména

stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám,

situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu

stavu.

Podle ust. § 4 písm. b) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních

komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích

upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na

pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1

a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti

a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Podle ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností

uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat

situaci v provozu na pozemních komunikacích.

Podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností

uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie

vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.

Podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo

nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky

nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl

být ještě pod jejich vlivem.

Podle ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu rychlost jízdy musí řidič

přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému

stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě,

povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou

rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Podle ust. § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu dojde-li při dopravní

nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém

ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech částku 50 000

Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi.

Podle § 10 odst. 1 písm. a/ zákona o přestupcích se podle zvláštních předpisů

projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily osoby podléhající vojenské

kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů.

Podle , kázeňský trest odnětí služební hodnosti se

ukládá za kázeňský přestupek se zvlášť škodlivým následkem, za porušení povinnosti

vyplývající z omezení práv příslušníka, za jednání, kterým příslušník porušil služební slib, za

opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, jestliže předcházející

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

uložení kázeňských trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně příslušníka, za

jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,

anebo za opakované dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené

v závěru služebního hodnocení.

Podle , služební poměr vzniká dnem, který je

stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. V den nástupu k výkonu služby skládá

příslušník služební slib, který zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu

nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých

nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak,

abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti

budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit

i vlastní život." Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text stvrdí příslušník svým

podpisem. V případě, že se příslušník ke složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební

slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne.

Soud o věci uvážil takto:

Žalobcovu námitku, že v dané věci byla provedena dvě měření přístrojem ALCOTEST

7410, přičemž jedno vyvrací druhé, nebo minimálně mohou být pochyby o výsledcích měření,

neshledal soud opodstatněnou. U žalobce byly po předmětné dopravní nehodě provedeny tři

dechové zkoušky, nikoliv dvě, jak tvrdí žalobce. První dvě dechové zkoušky, jejichž výsledek

je pro posouzení věci rozhodující, byly u žalobce provedeny bezprostředně po příjezdu policie

na místo dopravní nehody, konkrétně v 10,12 hod. a v 10,26 hod. Při těchto zkouškách byla

naměřena hodnota 0,48 (1. zkouška) a 0,46 (2. zkouška) promile alkoholu v krvi žalobce.

Výsledky těchto dvou zkoušek vzájemně korespondují a spolehlivě prokazují, že žalobce byl

v době měření pod vlivem alkoholu. Je nutno zdůraznit, že spolehlivost použitých měřících

přístrojů byla v řízení doložena příslušnými potvrzeními o jejich certifikaci. Výsledek třetí

dechové zkoušky, při které již alkohol v krvi žalobce zjištěn nebyl, nemůže nikterak

zpochybnit objektivitu údajů naměřených při první a druhé zkoušce. Podle odborného

vyjádření lékaře MUDr. Z. Š. totiž průměrná hodnota odbourávání alkoholu v krvi činí 0,12

až 0,20 promile/hod. Vzhledem k tomu, že třetí dechová zkouška byla provedena až

s odstupem cca dvou 2 hodin od předchozích měření, je skutečnost, že u žalobce již při této

zkoušce nebyl zjištěn alkohol v krvi, výsledkem přirozeného odbourávání alkoholu

v organismu a nikoliv důkazem toho, že žalobce v době nehody neřídil pod vlivem alkoholu.

K námitce žalobce, podle které lékař potvrdil, že žalobce není pod vlivem alkoholu,

soud předně uvádí, že lékař MUDr. J. P. v jihlavské nemocnici toliko konstatoval, že žalobce

při vyšetření, které započalo v 11,25 hod., nejevil vnější známky požití alkoholu. Stejně jako

tomu bylo u třetí dechové zkoušky, i v případě uvedeného lékařského vyšetření platí, že bylo

provedeno s poměrně výraznou časovou prodlevou od nehody, respektive od provedení první

dechové zkoušky, a jeho výsledek byl tudíž ovlivněn přirozeným procesem odbourávání

alkoholu v žalobcově organismu. Skutečnost, že během uvedeného lékařského vyšetření již

žalobce nejevil vnější známky požití alkoholu, navíc není z hlediska jeho odpovědnosti za

spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích podstatná. Podle

zmíněného ustanovení je rozhodné to, zda žalobce řídil vozidlo v provozu na pozemních

komunikacích bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho

požití, po kterou je ještě pod jeho vlivem. Skutečnost, že žalobce řídil vozidlo v takové době

po požití alkoholického nápoje, po kterou byl stále pod jeho vlivem, byla jednoznačně

prokázána dechovými zkouškami provedenými bezprostředně po nehodě na místě nehody (viz

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

výše). Výsledky těchto měření přitom nebyly ze strany žalobce věrohodným způsobem

vysvětleny ani zpochybněny. Nepřímým důkazem, který rovněž prokazuje závěr správního

orgánu, že žalobce v době nehody řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, je i sdělení policejní

hlídky, která nehodu prošetřovala, že z dechu žalobce byl cítit alkohol.

Neopodstatněná je žalobcova námitka, že se odběru krve nebránil a tento úkon

nezmařil. Podle žalobce se odběr krve lékařům nepovedl, protože má slabé, kolabující žíly.

Z obsahu spisového materiálu je ale zřejmé, že žalobce, přestože s odběrem krve ústně

souhlasil, následně při vlastním odběru neposkytl zdravotní sestře součinnost potřebnou

k provedení odběru krve. Tato skutečnost je prokázána sdělením zdravotní sestry M. V., která

měla žalobci v jihlavské nemocnici provést odběr krve. Jmenovaná uvedla, že žalobce první

pokus o odběr krve zmařil pokrčováním paže, ačkoliv jej upozorňovala, aby paži držel v klidu

a nehýbal s ní. Opakování odběru pak žalobce odmítl s tím, že je mu špatně, přestože nejevil

známky nevolnosti, nebyl bledý a nevyužil ani nabízené možnosti ulehnout při odběru lůžko.

Žalobce tedy svým faktickým chováním provedení odběru krve neumožnil, což prokazuje i

obsah „Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ sepsaného dne 8.10.2008

lékařem MUDr. J. P., podle něhož žalobce přes poučení o porušení zákonem stanovené

povinnosti odmítl odběr krve z toho důvodu, že se mu při odběru udělalo zle. Je přitom

nepochybné, že odběr krve v jihlavské nemocnici nebyl pro žalobce spojen se žádným

nebezpečím pro jeho zdraví. Samotné žalobcovo tvrzení, že se mu při prvním pokusu o odběr

krve udělalo zle, nemůže být dostatečným argumentem pro odmítnutí dalšího pokusu o odběr

krve, prováděného v nemocnici pod lékařským dohledem. Tvrzení žalobce o jeho údajně

„slabých, kolabujících žílách“ je navíc v příkrém rozporu se sdělením praktického lékaře

MUDr. Z. L., v jehož péči je žalobce již deset let. Podle jmenovaného lékaře žalobce v jeho

ordinaci nikdy problémy s odběrem krve neměl. Na základě výše uvedeného má soud ve

shodě se závěrem správního orgánu za to, že žalobce svým účelovým jednáním provedení

odběru krve zmařil.

Tvrzení žalobce o jeho kolabujících žílách soud považuje pouze za další z dlouhé řady

výmluv nedůstojných příslušníka policie, s jejichž pomocí se žalobce v souzené věci snažil

zprostit odpovědnosti za spáchání protiprávních jednání majících znaky přestupků. Mezi tyto

výmluvy patří také poukaz na údajnou technickou závadu na vozidle, která měla být příčinou

nehody, což však jednoznačně vyloučilo odborné vyjádření znalce Ing. D. H., nebo tvrzení, že

výsledky prvních dvou dechových zkoušek mohly být ovlivněny tím, že žalobce před

nehodou konzumoval ovocné džusy, mentolové bonbóny, pastilky na bolest v krku a tabletu

léku ENAP na vysoký krevní tlak. Pravdivost tohoto tvrzení, které žalobce uplatnil v průběhu

správního řízení v podání ze dne 15.10.2008, byla vyvrácena vyjádřením MUDr. Z. Š, který

uvedl, že tyto látky v žádném případě nemohou ovlivnit hladinu alkoholu ve výdechu

v takových hodnotách, které byly u žalobce naměřeny.

Skutečnost, že žalobce sám přivolal policii na místo nehody, nemá žádný vliv na

posouzení dané věci. Ohlásit dopravní nehodu policii bylo totiž zákonnou povinností žalobce

vyplývající z § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu, protože při předmětné nehodě

vznikla na jím řízeném vozidle škoda ve výši 76.100,-Kč. Pokud by tak žalobce neučinil,

dopustil by se dalšího jednání majícího znaky přestupku (ust. § 22 odst. 1 písm. k/ zákona

o silničním provozu ve spojení s ust. § 22 odst. 1 písm. i/ téhož zákona). K tvrzení žalobce,

že se podrobil všem úkonům policií vyžádaným, soud uvádí, že podle § 4 písm. b) zákona

o silničním provozu je při účasti na provozu na pozemních komunikací povinností každého

řídit se mj. pokyny policisty. V souzené věci byl žalobce (mj.) uznán vinným, že znemožnil

a následně odmítl lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, čímž porušil zákonem

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

stanovenou povinnost zakotvenou v § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Jak již

bylo soudem konstatováno shora, argumentace žalobce, že se odběru krve nebránil a tento

úkon nezmařil, nemůže obstát, neboť žalobce provedení odběru krve fakticky znemožnil,

přestože toto vyšetření nebylo spojeno se žádným nebezpečím pro jeho zdraví.

Nelze vejít ani na obhajobu žalobce opírající se o vyjádření lékaře MUDr. Š., že

bezprostředně před jízdou alkohol nepil a že se jednalo o tzv. zbytkový alkohol. Z ust. § 22

odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích totiž jednoznačně vyplývá, že přestupku se dopustí

nejen ten, kdo řídí vozidlo v provozu na pozemních komunikacích bezprostředně po požití

alkoholického nápoje, ale také ten, kdo řídí vozidlo v takové době po požití alkoholického

nápoje, po kterou je ještě pod jeho vlivem. V daném případě žalobce prokazatelně řídil

vozidlo v době, po kterou byl ještě pod vlivem požití alkoholického nápoje, a dopustil se tak

jednání majícího znaky přestupku podle citovaného ustanovení.

Argumentace žalobce, že „jde o klasický přestupek“ a nikoliv o jednání mající znaky

trestného činu, je zcela bezpředmětná. Správní orgán nikdy v průběhu řízení nekladl žalobci

za vinu, že by se dopustil jednání vykazujícího znaky trestného činu. Také rozhodnutím

správního orgánu I. stupně, které bylo následně potvrzeno napadeným rozhodnutím, byl

žalobce uznán vinným spácháním přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na

pozemních komunikacích, za což mu byla služebním funkcionářem uložena sankce v podobě

kázeňského trestu spočívajícího v odnětí služební hodnosti rada. To, že se jedná o postih

žalobce za spáchání přestupku a nikoliv za spáchání trestného činu, je tedy v daném případě

zcela evidentní, a z uvedeného konstatování rozhodně nelze dovozovat žádné „právně

významné skutečnosti pro další možné kroky orgánu rozhodujícího o přestupku s ohledem na

služební poměr stíhaného“, jak obecně namítá žalobce, aniž by konkretizoval, v čem spatřuje

právní význam uvedené skutečnosti a jaké další možné kroky orgánu rozhodujícího

o přestupku má na mysli. Soud k tomu s ohledem na obecnost uplatněné námitky rovněž

pouze obecně uvádí, že existence služebního poměru žalobce není překážkou, která by

znemožňovala jeho postih za jednání mající znaky přestupku. Projednání takového jednání

podle , výslovně umožňuje ustanovení zákona

o přestupcích, které stanoví, že podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky

přestupku, jehož se dopustili příslušníci bezpečnostních sborů. V souladu s tímto ustanovením

také služební funkcionář projednal žalobci vytýkané jednání a rozhodl o uložení kázeňského

trestu podle Zbývá dodat, že proti právnímu posouzení žalobcova

protiprávního jednání a úvahám, na jejichž základě služební funkcionář rozhodl právě

o uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, žalobce žádné konkrétní žalobní

námitky neuplatnil.

Soud považuje za potřebné uvést, že ve shodě s názorem odvolacího orgánu považuje

žalobcovo jednání za výrazné odchýlení od chování, které na příslušnících policie vyžaduje

služební slib. Řízení pod vlivem alkoholu, stejně jako následné znemožnění lékařského

vyšetření spojeného s odběrem krve je nepochybně způsobilé ohrozit v očích veřejnosti

dobrou pověst policejního sboru. Uvedené platí tím spíše, dopustí-li se takového jednání

příslušník Inspekce ministra vnitra, jehož úkolem je postihování protiprávních jednání jiných

policistů a který má jít již z tohoto titulu ostatním policistům příkladem.

Lze shrnout, že správní orgán v souzené věci řádně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a skutková zjištění následně přiléhavě právně posoudil.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ustanovení

zamítl. Za splnění podmínek zakotvených v ust. soud o věci samé rozhodl

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 11 9Ca 161/2009

bez nařízení jednání (žalobce ani žalovaný nevyjádřili ve lhůtě do dvou týdnů od doručení

výzvy soudu a ani později svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť žalobce nebyl ve

sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

K žalobnímu návrhu na „zrušení trestu, jenž mu byl napadeným rozhodnutím uložen či

potvrzen“, soud uvádí, že ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byl žalobci

uložen kázeňský trest, by bylo možné přikročit pouze v tom případě, pokud by soud žalobě

vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí ( ). V souzené věci nicméně soud

žalobu jako nedůvodnou zamítl, z čehož zároveň vyplývá, že není dán zákonný podklad ani

ke zrušení prvostupňového rozhodnutí. Pokud snad žalobce uvedeným žalobním návrhem,

který je formulován krajně nezřetelně, usiloval o vydání rozhodnutí soudu o upuštění od

uloženého trestu ve smyslu , pak ani k tomuto postupu nebyly splněny

zákonem stanovené podmínky. O upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem

dovolených může soud v souladu s ust. rozhodnout pouze tehdy, byl-li trest

uložen ve zjevně nepřiměřené výši, k čemuž ale v daném případě nedošlo. Správní orgány

obou stupňů řádně zdůvodnily volbu žalobci ukládaného kázeňského trestu a s jejich úvahami

se soud plně ztotožňuje. Jinak řečeno, kázeňský trest spočívající v odnětí služební hodnosti

soud v daném případě nepovažuje za nepřiměřený, tím méně za zjevně nepřiměřený.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační

stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 31. července 2012

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Matznerová, DiS.