Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 115/2012 - 4

- 5

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, č. j. – 23,

takto:

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svým návrhem brojí proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým v řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2010, č. j. 1656/10 o určení advokáta stěžovateli zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.

[2] Městský soud nejprve usnesením ze dne 24. 9. 2010 stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku k podané žalobě. Na to stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků. Vyplnění této žádosti nepovažoval městský soud za dostatečné, a proto stěžovatele vyzval (č. j. – 10), aby formulář – prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků řádně vyplnil a doložil své majetkové poměry. Tato zásilka však byla dne 25. 11. 2010 vrácena soudu, neboť ji nebylo možné vložit do schránky adresáta. Městský soud následně vydal v záhlaví citované usnesení, jímž žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl.

[3] Jelikož stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, městský soud posléze usnesením ze dne ze dne 21. 1. 2011, č. j. – 31, řízení zastavil podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s ust. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Toto usnesení stěžovatel napadl dne 12. 7. 2011 kasační stížností, v níž namítal neúčinnost doručení, když řádně nedošlo ani k doručení výzvy soudu k doložení majetkových poměrů, ani k doručení usnesení městského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud následně na základě této kasační stížnosti rozsudkem ze dne 29. 7. 2011, č. j. – 55 (dostupný na www.nssoud.cz), zrušil uvedené usnesení městského soudu ze dne 21. 11. 2011 o zastavení řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že ani u jedné z předmětných písemností neproběhlo doručení řádně. „Pokud městský soud stěžovateli řádně nedoručil výzvu k prokázání majetkových poměrů pro účely přiznání osvobození od soudního poplatku ani usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, a přesto následně rozhodl o zastavení soudního řízení, dopustil se nezákonnosti, pro kterou je třeba napadené usnesení zrušit. Svým postupem totiž nedal stěžovateli šanci, aby napravil případné vady své žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. aby se bránil proti následnému rozhodnutí městského soudu o zamítnutí této žádosti. Za takové situace nemohl přistoupit k vydání rozhodnutí o zastavení soudního řízení.“

[5] Stěžovatel nicméně v nyní posuzovaném návrhu opětovně brojí proti citovanému usnesení městského soudu ze dne 7. 12. 2010 o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, s jehož závěrem po obsahové stránce polemizuje a které nadto považuje za „absurdní“ a „antedatované“. Stěžovatel tak činí navzdory skutečnosti, že Nejvyšší správní soud v dané věci již jednou rozhodoval, když ve výše citovaném rozsudku k návrhu stěžovatele toto usnesení, stejně jako usnesení na něj navazující, označil za nezákonná, neboť městský soud svým postupem (vadným doručením) nedal stěžovateli šanci napravit případné vady své žádosti o osvobození od soudních poplatků, přičemž věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, aby v daném případě napravil svá pochybení, která stěžovatel městskému soudu nicméně v nyní posuzovaném návrhu opětovně vytýká.

[6] Za dané situace ovšem Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než takový návrh odmítnout podle ust. , neboť byl podán v rozporu s překážkou věci již rozhodnuté, když o téže věci, na základě shodných skutečností a ve vztahu ke stejnému stěžovateli již jednou Nejvyšší správní soud meritorně rozhodl.

[7] Stěžovatelův nynější postup a jím předestřené výtky o „antedatování“ či absurditě citovaného usnesení tak Nejvyšší správní soud jen utvrzují v názoru, že v případě nyní posuzovaného návrhu stěžovatele (stejně jako v drtivé většině ostatních podání a procesních návrhů činěných stěžovatelem před krajskými soudy, resp. Nejvyšším správním soudem), byl stěžovatel motivován spíše snahou opětovně vyvolávat a vést spory, bez ohledu na jejich podstatu a původní účel, jenž by měl spočívat ve skutečné ochraně práv stěžovatele.

[8] V souladu s ustanovením věta prvá bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. července 2012

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu