Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Na 85/2012 - 63

- 63

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci navrhovatele: P. N., proti žalovanému: Statutární město Olomouc, se sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, o podání navrhovatele ze dne 5. 4. 2012 nadepsaném jako kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. - 317,

t a k t o :

I. Podání navrhovatele ze dne 5. 4. 2012, doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 4. 2012, a nadepsané jako kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. - 317, s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Navrhovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud podáním ze dne 5. 4. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 4. 2012, které označil jako kasační stížnost proti nesprávnému a nezákonnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. - 317, jehož jménem jednala předsedkyně senátu JUDr. Zdeňka Poledníčková. Ve svém podání uvedl, že podává kasační stížnost proti vymezenému usnesení na základě a c) a odst. 2 písm. c) ve spojení s , a to z důvodů podle , b), d) a e)

[2] Navrhovatel ve svém podání vylíčil, že dne 6. 2. 2009 podal žalobu proti žalovanému, neboť jako pronajímatel nájemního bytu neplnil své základní povinnosti vůči nájemníku ve věci oprav a vybavování bytu. Věc měla být přidělena soudkyni Mgr. Ingrid Kovářové Kochové, s čímž navrhovatel nesouhlasil. Proto proti tomuto postupu podal několikrát písemný odpor, na což soudkyně nebrala zřetel a vydala bez přítomnosti navrhovatele či jeho zástupce dne 31. 1. 2011 rozsudek čj. - 289. Na toto rozhodnutí navrhovatel nereagoval, pouze proti uvedené soudkyni podal dne 14. 3. 2011 „žalobu na základě - , o soudech a soudcích“. Na jeho žalobu nikdo nereagoval. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci vydal dne 27. 6. 2011 usnesení pod čj. - 317, o kterém navrhovatel nic nevěděl a ani nebyl předvolán k jednání. Krajský soud tímto usnesením (na základě odvolání žalovaného, který k tomu nebyl podle navrhovatele oprávněn) rozhodl ve prospěch žalovaného tak, že navrhovatel je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení celkovou částku 54 315 Kč.

[3] Navrhovatel proto ve své „kasační stížnosti“ navrhl, aby Nejvyšší správní soud na základě a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. - 317, a to pro jeho nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení věci. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2011, čj. - 19, o povolení exekuce, coby nezákonného následku vydaného usnesení krajského soudu. Navrhovatel současně dodal, že je na Nejvyšším správním soudu, aby zvážil postih předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. Zdeňky Poledníčkové pro porušení , aby se „tato korupční věc znovu neopakovala“. Navrhovatel uzavřel, že věří v „justiční spravedlnost“ Nejvyššího správního soudu, který se zabývá „přestupky soudců“ a trestá je pro porušování zákonů a napravuje jimi spáchané nezákonné chyby. Navrhovatel proto Nejvyšší správní soud požádal, ať tak učiní i v jeho věci.

II.

[4] Podle soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Podle soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách.

[5] Z obsahu podání navrhovatele a jednotlivých listin k němu připojených lze dovodit, že stěžovatel podává k Nejvyššímu správnímu soudu opravný prostředek vůči usnesení civilního úseku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, že se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Olomouci o povolení exekuce, a dále, že se patrně domáhá zahájení kárného řízení vůči předsedkyni senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci JUDr. Zdeňce Poledníčkové. Navrhovatel tudíž brojí proti postupu odvolacího civilního soudu, jenž mu uložil uhradit náklady řízení za řízení před civilními soudy prvého a druhého stupně a dále proti vydanému rozhodnutí o výkonu rozhodnutí.

[6] Rozhodování podle části čtvrté („Opravné prostředky“) a šesté („Výkon rozhodnutí“) spadá v souladu s do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, stejně jako řízení vedená případně soudními exekutory v souladu se , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[7] Jakkoli Nejvyšší správní soud rozumí důvodům podání navrhovatele, k řešení uvedených otázek není věcně ani funkčně příslušný. Ze shora uvedeného totiž vyplývá, že Nejvyšší správní soud ani soudy rozhodující ve správním soudnictví nemají v případě navrhovatele pravomoc jednat a rozhodovat. Podání navrhovatele totiž směřuje zcela mimo kompetence vymezené zmíněnými ustanoveními . Nelze jej proto považovat ani za žalobu ve smyslu a násl. nebo kasační stížnost podle a násl.

[8] Chybějící pravomoc soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto Nejvyšší správní soud podle podání navrhovatele ze dne 5. 4. 2012 odmítl.

[9] Nejvyšší správní soud současně konstatuje, že ve věci nebyly splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle a odmítnutí podání spojil s poučením, ke kterému věcně příslušnému soudu a v jaké lhůtě může navrhovatel podat žalobu. Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního stupně v některé z forem řízení podle , nikoliv však opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2006, čj. - 21, dostupné na www.nssoud.cz). Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě podávání opravných prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením civilního soudu. Ani případné nesprávné poučení o opravných prostředcích pak nemusí vést s ohledem na odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem k popření práv takového účastníka. Nejvyšší správní soud v daném usnesení rovněž konstatoval, že mu nenáleží procesní prostředek k tomu, jak podatele o možném dalším postupu v jeho věci kvalifikovaně poučit, a ani prostředek, jak toto podání „dopravit“ věcně a funkčně příslušnému soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

[10] Nejvyšší správní soud nemá v posuzovaném případě žádné kompetence ani ke konání kárného řízení ve věci předsedkyně senátu krajského soudu. Kárné řízení o kárné odpovědnosti soudce totiž nemůže Nejvyšší správní soud zahajovat z moci úřední nebo na základě podnětu nespokojeného účastníka řízení, ale pouze na základě návrhu osob taxativně vymezených v , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Jimi jsou mimo jiné prezident republiky, ministr spravedlnosti, předseda Nejvyššího soudu, předseda vrchního nebo krajského soudu.

[11] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení věty první , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. června 2012

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu