Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 85/2010 - 153

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: S. R., zastoupena Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno-střed, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 (dříve Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno, se sídlem Kopečná 3, Brno), o žalobě proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno, ze dne 16. 9. 2008, čj. CPBR-18996/ČJ-2008-61PB-CI, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010, čj. - 27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně požádala dne 18. 8. 2008 o udělení víza k pobytu nad 90 dní za účelem strpění dle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“). Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorát cizinecké policie Brno, rozhodla vízum neudělit. O tom pořídila dne 16. 9. 2008 záznam do spisu pod čj. CPBR-18996/ČJ-2008-61PB-CI.

[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten ji v záhlaví uvedeným rozhodnutím odmítl na základě ve spojení s V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí o neudělení víza jsou dle zákona o pobytu cizinců vyloučena ze soudního přezkumu.

[3] Proti rozhodnutí krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nezákonnost a protiústavnost rozhodnutí krajského soudu. Je toho názoru, že již samotná výluka soudního přezkumu podle zákona o pobytu cizinců porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu d. Pokud cizinec na území ČR pobývá, přichází v úvahu i reálné ohrožení jeho ústavních práv. Proto nelze rozhodnutí o neudělení víza vyloučit ze soudního přezkumu. Dále se brání zejména tím, že doložila stanovisko Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestování do země jejího původu, tedy státními orgány ČR uznanou hrozbu závažné újmy ve smyslu zákona o pobytu cizinců.

[4] S názorem stěžovatelky o protiústavnosti zákona o pobytu cizinců se 1. senát Nejvyššího správního soudu plně ztotožnil. Proto dne 20. 4. 2011 předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona o pobytu cizinců, ve znění , resp. na vyslovení protiústavnosti zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. O návrhu rozhodl Ústavní soud dne 24. 4. 2012 nálezem sp. zn. tak, že návrh na zrušení odmítl a návrh na vyslovení protiústavnosti , ve znění do 31. 12. 2010, zamítl.

[5] Nejvyšší správní soud následně vydal dne 1. 6. 2012 usnesení čj. – 142, podle něhož se v řízení ve věci pokračuje. Současně uvědomil účastníky řízení, že mají možnost se k věci vyjádřit, s tím, že jinak je soud připraven o věci rozhodnout. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě nijak nevyjádřili.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] V podstatě jedinou kasační námitkou je přesvědčení stěžovatelky o protiústavnosti výluky ze soudního přezkumu vízových rozhodnutí. Stěžovatelka dovozovala protiústavnost § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. S tímto se zdejší soud ztotožnil a věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. Ústavní soud ovšem tomuto názoru nepřisvědčil, a návrh na vyslovení protiústavnosti zamítl. Tímto závěrem je Nejvyšší správní soud vázán (y).

[9] Stěžovatelku je proto nutno odkázat na závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. . Podle nich přímým důsledkem neudělení víza není nucený návrat do domovského státu a s ním spojené riziko špatného zacházení či újmy. K tomu směřuje až rozhodnutí o správním vyhoštění, které soudně přezkoumatelné je. Ze zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by byl žalobce nějak omezen v námitkách stran okolností neudělení víza. I zjištěné pochybení správního orgánu při neudělení víza může založit procesní úspěch žalobce (bod 30 nálezu). Podstatné je, že rozhodnutí o vyhoštění jako finální akt, který je skutečně reálně způsobilý zasáhnout některé z kategorie základních práv, může cizinec nechat podrobit kontrole nezávislého soudu (bod 31). Do soukromého a rodinného života může fakticky zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země. Samotné neudělení víza tento efekt nemá (bod 32).

[10] Nejvyšší správní soud opakuje, že je těmito závěry vázán. Z tohoto důvodu nemůže posuzovat ani věcné výhrady stěžovatelky vůči neudělení víza, neboť tento akt není soudně přezkoumatelný [viz na věc aplikovatelný zákona o pobytu cizinců]. Proto nemohl než dospět k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Kasační stížnost proto zamítl dle Usnesení krajského soudu je v souladu s ústavním pořádkem i zákonem.

[11] S ohledem na přechod pravomoci původně žalovaného správního orgánu k 1. 1. 2011 soud označil jako žalovaného v řízení o kasační stížnosti Ministerstvo vnitra. Na to přešla odpovídající pravomoc původně žalovaného správního orgánu rozhodovat o žádostech o dlouhodobá víza ( zákona o pobytu cizinců, v nyní účinném znění, ve spojení s čl. II ).

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ve spojení s Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný, žádné náklady převyšující jeho obvyklou administrativní činnost nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. června 2012

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu