Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 24/2012 - 23

Konkrétně pak Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 21. 4. 2011, č. j. - 98, potvrdil závěr krajského soudu, že „za vážnou újmu nelze považovat situaci, že by stěžovatel neměl kde bydlet a byl by na obtíž svým dětem, popřípadě by byl povinen splatit staré dluhy.“ V posuzované věci lze uplatnit i závěry, které Nejvyšší správní soud vyslovil ke skupině apatridů v rozsudku ze dne 10. 1. 2007, č. j. – 64, www.nssoud.cz: „...platí, že i i apatridé mohou být destinatáři výhod plynoucích ze závazku státu poskytnout za stanovených podmínek územní azyl. Ovšem pouze pod podmínkou, že absence ochrany (resp. neochota se vrátit do země původu) je u nich výsledkem pronásledování z azylově relevantních důvodů. Formou azylu nelze tedy poskytnout subsidiární ochranu apatridům, kteří jsou apatridy bez dalšího, tj. osobám, které nepožívají de iure či de facto ochrany „pouze“ pro skutečnost, že nejsou státními občany určitého státu.“

Stěžovatel nenamítal, že by mu hrozila jiná újma než ta, která se pojí s tím, že by se stal po svém návratu ve Vietnamu bezdomovcem. Již v rozsudku ze dne 11. 2. 2005, č. j. – 46, www.nssoud.cz, potvrdil Nejvyšší správní soud závěry krajského soudu o nedůvodnosti námitek žadatele, který uváděl, že z důvodu vysoké nezaměstnanosti nebude schopen najít ve Vietnamu práci a ocitne se v chudobě: „…v daném případě zcela absentuje prvek „pronásledování“, jehož prokázání je zcela nezbytným předpokladem pro přiznání právní ochrany formou azylu.“ V rozsudku ze dne 13. 3. 2006, č. j. – 53, www.nssoud.cz, posuzoval Nejvyšší správní soud tvrzení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, že se ve Vietnamu dostal do finančních potíží a státní orgány mu neposkytly pomoc, a proto splňuje podmínky vymezené v ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť patří do „sociální skupiny nezaměstnaných“ a Vietnam tuto situaci toleruje, resp. podporuje. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že příslušnost k sociální skupině „se stává důvodem k pronásledování zpravidla tehdy, když její politická, názorová orientace, minulost nebo hospodářská minulost jejich členů, či samotná jejich existence, jsou považovány za překážku politice vlády, nebo když taková skupina není považována za loajální vůči státu či jeho exekutivě. U stěžovatele však o takové sociální skupině nelze uvažovat, když je nutno vzít v úvahu i to, že nepříznivá ekonomická situace a ztížená možnost zaměstnání dopadá na všechny obyvatele domovské země.“ I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. - 79, www.nssoud.cz, „obavy stěžovatele, že v případě návratu do vlasti bude nezaměstnaný, že bude pronásledovaný pro své (doposud neprojevené) politické přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy…“.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Proto byla shledána nepřijatelnou a byla podle ust. odmítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. věta první ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát a podle ust. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle ust. , a , ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci odměna za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) ve výši 2.100 Kč a podle ust. citované vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy částka 2.400 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. června 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu