Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4 Ads 70/2012 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Ads 70/2012 - 28
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: E. N., zast. JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem, se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2012, č. j. 15 Ad 4/2012 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 1. 2012, č. j. 3176/SZ/2011-11, podle § 77a odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 20/1966 Sb. “) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil lékařský posudek oddělení nemoci z povolení Krajské zdravotní, a.s. - Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. ze dne 31. 10. 2011, č. NEMPO/2011/309, kterým nebylo žalobkyni uznáno zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 15 Ad 4/2012 - 14, žalobu proti uvedenému rozhodnutí o odvolání odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že lékař při vypracování lékařského posudku nevystupuje jako osoba, které bylo zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy. Lékařský posudek nikterak nezasahuje do práv či svobod pacienta. Úkon krajského úřadu, kterým byl podle § 77a zákona č. 20/1966 Sb. přezkoumán lékařský posudek, proto není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “) a je vyloučen ze soudního přezkumu. Tento právní názor zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, a jeho správnost následně potvrdil i Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08 . Krajský soud proto uzavřel, že správní orgány sice o přezkumu lékařského posudku rozhodují ve správním řízení formou rozhodnutí, avšak takové rozhodnutí nesplňuje po obsahové stránce požadavky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti. Žaloba proti takovému rozhodnutí je proto nepřípustná a musí být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. s odkazem na § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby, který je uveden v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že uznání zjištěného onemocnění jako nemoci z povolání lékařským posudkem má podle příslušných ustanovení zákoníku práce za následek vznik práva zaměstnance na náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, jakož i na náhradu věcné škody. V takovém případě vzniká povinnost zaměstnavatele tyto náhrady poskytnout. Jestliže však lékař konstatuje, že se o nemoc z povolání nejedná, je zaměstnanci toto právo odňato.
Dále stěžovatelka namítla nesprávnost odkazu krajského soudu na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V napadeném usnesení zmíněný judikát tohoto soudu se totiž týkal posudku lékaře závodní preventivní péče o zdravotní způsobilosti k práci, kterým se skutečně nezakládají žádná práva ani povinnosti. V souzené věci však bylo v lékařském posudku konstatováno, že poškození zdraví není nemocí z povolání. Takový úkon nemůže být vyloučen ze soudního přezkumu, neboť se jím odnímají zaměstnanci jeho zákonná práva a zaměstnavatel se jím zbavuje své zákonné povinnosti k příslušným náhradám škody. Napadené usnesení tedy popírá ústavně zaručené právo na ochranu zdraví v pracovněprávních vztazích a zbavuje zaměstnavatele jeho povinnosti stanovené v zákoně.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2012, č. j. 15 Ad 4/2012 - 14, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, který byl publikován pod č. 1554/2008 Sb. NSS, dovodil, že úkon krajského úřadu, kterým byl podle 77a zákona č. 20/1966 Sb. přezkoumán posudek lékaře závodní preventivní péče o zdravotní způsobilosti k práci pro účely § 37 odst. 1 písm. a) zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (nyní § 41 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ), není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , a proto je takový úkon vyloučen ze soudního přezkumu. S tímto právním názorem se ztotožnil i Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08 , který lze vyhledat na www.nssoud.cz. V uvedeném nálezu, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost proti rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, Ústavní soud dospěl k závěru, že „posudek vydaný zdravotnickým zařízením o způsobilosti k práci určitého zaměstnance (§ 77a zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu) není aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech, ale jde o odborné stanovisko lékaře, který zákonem předvídaným a vyžadovaným způsobem poskytuje součinnost zaměstnavateli. Proti takovémuto posudku není přípustná správní žaloba podle § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Tím ale není dotčeno právo zaměstnance na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, neboť se jí může domáhat žalobou na neplatnost úkonu zaměstnavatele opírajícího se o posudek o zdravotní způsobilosti v občanskoprávním soudním řízení.“
Stejný závěr o povaze přezkoumání lékařského posudku podle 77a zákona č. 20/1966 Sb. byl v judikatuře těchto soudů vysloven také ve vztahu k neuznání zjištěného onemocnění jako nemoci z povolání. Nejvyšší správní soud totiž v usnesení ze dne 11. 11. 2003, č. j. 7 A 93/2002 - 41, které bylo publikováno pod č. 180/2004 Sb. NSS, dovodil, že „závěr o zdravotním stavu, a tedy i o tom, zda nemoc má charakter nemoci z povolání, není rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ani ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Soud proto žalobu na přezkoumání takového závěru odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) a d) s. ř. s. “ Taktéž v tomto rozhodnutí se uvádí, že zaměstnanec uvedeným lékařským posudkem nemůže být krácen na svých právech, neboť je na jeho vůli domáhat se svých práv vyplývajících z pracovněprávních předpisů soudní cestou. Proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2003, č. j. 7 A 93/2002 - 41, byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 26/04 .
S tímto závěrem o povaze úkonu, kterým správní úřad podle § 77a zákona č. 20/1966 Sb. přezkoumává lékařský posudek o uznání či neuznání zjištěného onemocnění jako nemoci z povolání, se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje i v nyní projednávané věci a nemá žádný důvod se od něho odchýlit. Ve světle uvedeného judikátu lze tedy k příslušným stížnostním námitkám uvést, že lékařský posudek, kterým stěžovatelce nebylo uznáno zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání, jí nikterak nebrání v tom, aby se takového uznání domohla v občanskoprávním řízení, v jehož rámci pak může uplatit nárok na náhradu škody při nemocech z povolání podle příslušných ustanovení zákoníku práce . Zamítnutí odvolání proti lékařskému posudku o neuznání zjištěného onemocnění jako nemoci z povolání tedy nezasáhlo do ústavních práv stěžovatelky ani nezbavilo jejího zaměstnavatele případných povinností stanovených mu zákoníkem práce .
Krajský soud tedy postupoval správně, když žalobou napadený úkon žalovaného nepovažoval za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a žalobu proti němu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. za použití § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. pro nepřípustnost odmítl. Lze proto uzavřít, že rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby je zákonné a důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. nebyl naplněn.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s § 120 a § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Jelikož soudy ve správním soudnictví nemohou posuzovat zákonnost a správnost žalobou napadeného úkonu žalovaného, není zapotřebí, aby Nejvyšší správní soud podle § 120 a § 48 odst. 3 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , přerušil řízení o kasační stížnosti a vyčkával na rozhodnutí v přezkumném řízení, které je v současné době vedeno ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2012, č. j. 3176/SZ/2011-11, jak vyplývá z obsahu vyjádření ke kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tak o kasační stížnosti rozhodl, a proto se již nemusel zabývat návrhem, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu