Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 40/2010 - 33

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera

v právní věci žalobce: J. M., bytem „X“, zastoupeného Ing. Zdeňkem Urbanem, daňovým

poradcem, sídlem v Jičíně, Jungmannova 319, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství

v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 28.1.2010, č.j. 1026/10-1500-506476,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 28.1.2010, č.j. 1026/10-1500-

506476, a rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 23.6.2009, č.j.

79754/09/178960501459 a č.j. 79756/09/178960501459, se pro vadu řízení zrušují a věc

se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů za řízení v částce 6 800,- Kč do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Od ů v o d n ě n í :

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí

žalovaného ze dne 28.1.2010, č.j. 1026/10-1500-506476, kterým bylo zamítnuto jeho

odvolání proti dvěma rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně (dále jen „správce daně“) ze

dne 23.6.2009, č.j. 79754/09/178960501459 a č.j. 79756/09/178960501459, kterými byla

zamítnuta odvolání žalobce proti platebním výměrům na daň z nemovitosti na rok 2008

a 2009, č.j. 18733/09/178960501459 a č.j. 18756/09/178960501459, neboť byla podána

osobou nepříslušnou.

Žalobce v žalobě uvedl, že jeho odvolání správce daně rozhodnutími ze dne 23.6.2009 zamítl podle , o správě daní a poplatků (dále jen

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

15Af 40/2010 2

„ZSDP“), neboť byla podána osobou nepříslušnou z důvodu neprokázání zastupování žalobce

daňovým poradcem. O odvolání proti těmto rozhodnutím bylo rozhodnuto pouze jedním

žalobou napadeným rozhodnutím, aniž by bylo odůvodněno, proč bylo vydáno pouze jedno

rozhodnutí. Správci daně byla k jeho výzvě dne 7.5.2009 doručena odpověď daňového

poradce, které přílohou byla kopie plné moci od žalobce zn. ZO 08/09 s tím, že originál plné

moci je uložen na Finančním úřadě v Jičíně. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že správce

daně je oprávněn po žalobci požadovat originál plné moci a jeho uložení právě u tohoto

správce daně, u kterého bude daňové řízení vedeno. Toto by mohlo nasvědčovat tomu, že by

měla být plná moc postoupena tomu správci daně, který právě vede řízení. Správce daně si

může vyžádat ověření shody plné moci s originálem. Dle jeho názoru z ustanovení § 4 odst. 7

ZSDP vyplývá povinná komunikace mezi správci daně z nemovitosti a správci daně určenými

podle obecných zásad místní příslušnosti dle § 4 odst. 1 až 5 ZSDP. Žalobce dále odkázal na

ustanovení § 31 odst. 3 ZSDP a uvedl, že žalobce udělil jednu plnou moc a ta byla doručena

místně příslušnému správci daně dle jeho sídla, a proto již nemusí být vystavována opakovaně

a doručována každému finančnímu úřadu, který je správcem některé daně. Tento postup by

byl v rozporu se zásadami přiměřenosti podle § 2 odst. 2 ZSDP, zásadou hospodárnosti

i součinnosti podle § 2 odst. 9 ZSDP. Nedostatečná komunikace mezi správci daně podle

, o územních finančních orgánech, se nesmí negativně přenášet na

daňové subjekty. Dále odkázal i na ustanovení ,

(dále jen „SpŘ“), podle kterého nesmí svoji povinnost provádět dokazování přenášet správní

orgán na účastníky řízení tím, že je bude vyzývat k předložení listin či provedení důkazů,

které může provést sám. Pokud lze potřebné údaje získat z evidencí, které správní úřad vede,

je správní úřad povinen na žádost dotčené osoby tyto údaje zjistit. Analogicky je proto nutno

postupovat podle SpŘ, neboť ZSDP toto neupravuje. Povinnost komunikace mezi správci

daně vyplývá ze zásady součinnosti zakotvené v ustanovení § 4 odst. 7 ZSDP a § 8 odst. 2

SpŘ, kterou by byl povinen správce daně aplikovat postupem podle § 177 odst. 1 SpŘ

a v tomto směru je nutno vykládat i ustanovení § 31 odst. 3 ZSDP. K uložení zvýšení daně

podle § 68 ZSDP uvedl, že se správce daně vůbec nevyrovnal s jeho námitkou, že

automaticky vyměřil maximální výši sankce, aniž by bylo zřejmé, z jakých skutečností

správce daně vycházel.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce, že bylo vydáno

jen jedno rozhodnutí, poukázal na ustálenou praxi, z níž vyplývá, že orgán státní moci může

z důvodů procesní hospodárnosti a efektivity sloučit více věcně shodných případů podaných

odvolání jednoho daňového subjektu do jednoho rozhodnutí o odvolání. Tak tomu bylo

i v tomto případě. K požadavku originálu plné moci uvedl, že daňový subjekt po právu

očekává, že v rozhodování správce daně se mu dostane právních jistot o nezměnitelnosti jemu

stanovených práv a povinností, potom i správce daně potřebuje pro své rozhodování právní

jistotu o tom, že tato práva jsou přiznávána a povinnosti ukládány jen tomu subjektu, kterému

přísluší. Za tímto účelem je správce daně oprávněn po daňovém subjektu požadovat

předložení originálu plné moci a jeho uložení právě vždy u toho správce, u kterého bude

daňové řízení vedeno. K námitce, že správci daně jsou mezi sebou povinni komunikovat,

uvedl, že výklad žalobce je v rozporu se záměrem zákonodárce i se skutečným stavem věcí,

neboť správce daně nemá možnost zjistit z propojených evidencí údaje o případném zástupci

daňového subjektu. Námitky týkající se oprávněnosti a přiměřenosti zvýšení daně nemohly

být řešeny v rámci odvolacího řízení proti žalovanému rozhodnutí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

15Af 40/2010 3

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu

hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. ,

písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady vyplývá, že

soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který

žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí

dle věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo

jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec

žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je

nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76

odst. 2 Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Soud po zvážení skutkových a právních okolností případu dospěl k závěru, že žaloba

je důvodná.

Mezi žalobcem a žalovaným došlo ke sporu ohledně toho, zda postačuje k výzvě

správce daně k prokázání zastupování daňového subjektu zaslat kopii plné moci a odkázat na

to, že originál této plné moci je založen u Finančního úřadu v Jičíně, aby bylo prokázáno

zastoupení žalobce daňovým poradcem.

Podle § 10 odst. 3 ZSDP se daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený

zástupce může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen

jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do

protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc

pro daňové řízení neomezená.

Předně je nutno konstatovat, že náležitosti písemné plné moci ani způsob jejího

uplatnění nejsou v ZSDP nijak upraveny. Písemná plná moc je však právním institutem, který

se vyskytuje nejen v řadě procesních předpisů [např. SpŘ, ,

(dále jen ), , o Ústavním soudu],

ale i v hmotněprávním předpise, a to v ustanovení a násl. ,

(dále jen „“), který tvoří základ právní úpravy tohoto institutu.

V zájmu jednoty právního řádu by mělo být na právní institut nahlíženo shodně, pokud

nejsou pro rozlišování racionální důvody. V daném případě nestanoví ZSDP zvláštní

požadavky na náležitosti plné moci jako je např. úřední ověření podpisu (srov. § 20 odst. 2

SpŘ). Lze tak vyjít z obecných požadavků na písemný právní úkon, což znamená, že je nutno

zplnomocnění zachytit naě a opatřit vlastnoručním podpisem zmocnitele (viz odst.

3 ). Tímto úkonem je založen právní vztah zmocněnce a zmocnitele.

Existenci plné moci a tím i zastoupení je nutno vždy důkladně zkoumat, neboť

existence plné moci zmocněnce v případě zastoupení je jednou z podmínek řízení, kterou

musí správce daně zkoumat již na samém počátku daňového řízení. Absence této podmínky

brání v řízení i vydání meritorního rozhodnutí (srov. usnesení NSS ze dne 16.12.2008, č.j.

8 Aps 6/2007, www.nssoud.cz).

Přiložil-li daňový poradce k odpovědi na výzvy správce daně ze dne 9.4.2009, č.j.

55736/09/178960501459 a č.j. 55738/09/178960501459, k doložení plné moci k zastupování

jeho osoby daňovým poradcem, kopii plné moci, nejedná se o písemnou plnou moc pro

absenci vlastnoručního podpisu žalobce, ale ou, která může dokládat existenci písemné

plné moci. V daném případě tedy žalobce, resp. jeho zástupce, nepředložil písemnou plnou

moc. Na druhou stranu je nutno uvést, že správce daně v uvedených výzvách pouze

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

4

požadoval doložit plnou moc, čemuž lze rozumět jako výzvě k doložení existence tohoto

právního úkonu a tedy zmocnění daňového poradce. Navíc z právní úpravy ZSDP ani z jiného

právního předpisu nevyplývá povinnost založit u správce daně originál plné moci jako jediný

možný doklad o zastoupení daňového subjektu. Existenci dohody o zastoupení v daňovém

řízení tak lze prokázat více způsoby, a to např. prohlášením zmocnitele či úředně ověřenou

kopií plné moci.

Ve vztahu k nepředložení originálu plné moci a pochybnostem o existenci zastoupení

v soudním řízení správním, občanském soudním řízení, správním řízení, ale i daňovém řízení

dospěla judikatura k následujícím závěrům.

„Lze proto konstatovat, že žalobu nelze odmítnout v důsledku nepředložení plné moci,

pokud zástupce žalobce k výzvě soudu doplnil, že plná moc vztahující se též na soudní řízení

je založena ve správním spise. Takovým tvrzením totiž alespoň dočasně deklaroval, že existuje

právní vztah mezi ním a jeho klientem, a současně dostatečně konkrétně uvedl, jak se lze

o existenci právního vztahu přesvědčit. Nelze proto konstatovat že zástupce své oprávnění

zastupovat nedoložil, a následně uzavřít, že žaloba byla podána namísto žalobcem jeho

zástupcem, a proto osobou k tomu zjevně neoprávněnou“ (viz rozsudek NSS 20.07.2010,

, www.nssoud.cz).

„Jestliže ten, kdo vystupoval ve správním řízení jako zástupce účastníka, aniž se

prokázal plnou mocí, ji předloží dodatečně, je tím nedostatek průkazu zastoupení zhojen,

a jsou tak schváleny i ty úkony, které zástupce účastníka učinil v řízení ještě před podpisem

plné moci. I pokud byla plná moc osvědčující zastoupení žalobce při podání odvolání

vystavena později, nelze z toho dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu

neoprávněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné“ (viz rozsudek Městského soudu

v Praze ze dne 30.11.2005, , Sb.NSS 918/2006, www.nssoud.cz).

Stejné účinky jako dodatečný podpis žaloby (návrhu na zahájení řízení) má i to, že se

žalobce (navrhovatel) s podáním, jímž se zahajuje řízení, vlastnoručně podepsaným podáním

ztotožní (viz rozsudek NS ze dne 27.11.2001, ; usnesení NS ze dne

23.2.2006 , , www.nsoud.cz).

Z plné moci udělené pro daňové řízení by mělo být vždy bez jakýchkoliv pochyb

patrné, kdo ji udělil, komu a že jde o plnou moc pro toto řízení. Pokud správní orgán má

pochybnosti, zda se o takovouto procesní plnou moc jedná, musí především vyzvat účastníka

řízení k odstranění této nejasnosti (viz rozsudek NSS ze dne 27.11.2007, ,

www.nssoud.cz).

Vzniknou-li správci daně byť minimální pochybnosti ohledně zastupování daňového

subjektu podle § 10 odst. 3 ZSDP, je povinen vyzvat zmocněnce i zmocnitele k upřesnění

předložené plné moci a v souladu s tímto upřesněním dále jednat (viz rozsudek NSS ze dne

22.12.2009 , , www.nssoud.cz).

Z uvedených právních závěrů, které jsou v obecné rovině aplikovatelné i na předmětný

případ, a to s ohledem na podobnost institutu zastoupení na základě plné moci, tak vyplývá,

že správce daně postupoval správně, pokud zjišťoval existenci plné moci jako jedné

z podmínek řízení a vyzval žalobce k doložení plné moci. Na druhou stranu poté, co mu bylo

zástupcem žalobce sděleno, že plná moc existuje, kde je založena a byla doložena i fotokopie

plné moci, mohl správce daně postupovat několika způsoby, pochyboval-li i nadále o

existenci a rozsahu plné moci a tím i zastoupení zástupcem žalobce.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

15Af 40/2010 5

Správce daně mohl vyžádat ověřenou kopii plné moci od Finančního úřadu v Jičíně,

případně mohl požádat o sdělení rozsahu uvedené plné moci, tedy zda se vztahuje na řízení

vedené před ním či mohl vyzvat žalobce, aby existenci plné moci potvrdil či úkony svého

zmocněnce (daňového poradce) aproboval. Nic z uvedeného však správce daně neučinil.

Zkoumání podmínek řízení je jednou z povinností správce daně, na kterou nelze

rezignovat, přičemž existence plné moci, resp. právního vztahu mezi zmocněncem (daňovým

poradcem) a zmocnitelem (daňovým subjektem) je objektivní skutečností (bez ohledu na to,

zda o ní jsou doklady ve spise), kterou je správce daně povinen zkoumat. Pokud správce daně

existenci této podmínky řízení dostatečně neprověřil a přikročil k zamítnutí odvolání, aniž by

zjistil, zda je skutečně podáno osobou nepříslušnou, zatížil svůj postup vadou ve smyslu

ustanovení , která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí

o věci samé spočívající v předčasném zamítnutí odvolání. Tím, že žalovaný tento postup

aproboval, zatížil svůj postup stejnou vadou.

Na základě shora uvedeného přistoupil soud ke zrušení žalobou napadeného

rozhodnutí bez jednání pro vadu řízení podle S ohledem na to, že

nezákonností jsou zatížena i rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 23.6.2009, č.j.

79754/09/178960501459 a č.j. 79756/09/178960501459, přistoupil soud podle § 78 odst. 3

i ke zrušení těchto rozhodnutí správce daně. Žalovaný je dle právním

názorem shora vysloveným v dalším řízení vázán.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první

uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu

nákladů řízení v celkové výši 6 800,- Kč, která se skládá z částky 2.000,- Kč za zaplacený

soudní poplatek, z částky 4.200,- Kč za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč poskytnuté

zástupcem Ing. Zdeňkem Urbanem (převzetí věci, podání žaloby, podle § 7, § 9 odst. 3 písm.

f) a , d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a z částky 600,- Kč za s tím

související dva paušály po 300,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj

o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

15Af 40/2010 6

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 16. května 2012

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)