Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 36/2012 - 60

č. j. - 61

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: M. R., zastoupený Mgr. Ivanou Šmicovou, advokátkou se sídlem Drobného 36, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor sociální péče, se sídlem Koliště 19, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. – 20, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jan Rutsch a JUDr. Jaroslav Vlašín n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností ze dne 4. 12. 2011 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. – 20. V návaznosti na poučení o složení senátu Nejvyššího správního soudu vznesl stěžovatel podáním ze dne 16. 4. 2012 námitku podjatosti všech členů 3. senátu, který má v souladu s rozvrhem práce věc projednávat a rozhodovat o ní. Svoji námitku odůvodnil tím, že v předmětném řízení a dalších řízeních jím vedených u Nejvyššího správního soudu byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce a že byl protiprávně a protiústavně vyzýván k doložení majetkových poměrů. Soud podle jeho názoru záměrně vyrobil důvody, aby mohl zamítnout a odmítnout kasační stížnosti pro neunesení důkazního břemene. Tento trik měl stěžovateli znemožnit řádný soud.

K námitce podjatosti se vyjádřili soudci 3. senátu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jan Rutsch a JUDr. Jaroslav Vlašín a shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci samé, ani k účastníkům, ani k zástupci stěžovatele, který by mohl vést k pochybnostem o jejich nepodjatosti a na projednávání nebo rozhodování v dané věci v předchozích řízeních se rovněž nepodíleli.

Podjatost soudce představuje zásah do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Tak, jak zákon příslušnost soudu a soudce v určité věci stanoví, tak je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudci příslušnému a přikázána jinému soudci, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen zcela výjimečně ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jen za dodržení těchto pravidel bude zachována a naplněna ústavní zásada zákazu odnětí zákonnému soudci ( věta první d).

Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Obsahem citovaného ustanovení jsou tedy dva na sobě nezávislé důvody vyloučení soudce. Důvodem pro vyloučení soudce je natolik objektivizovatelná míra jeho osobního vztahu k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu zavdává důvod k pochybnostem o nepodjatosti. Vedle toho je pak soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, na níž měl podíl již v předchozím řízení správním či soudním.

Stěžovatel neuvádí žádný z důvodů podjatosti, s nimiž ustanovení počítá, neboť nenamítá ani poměr soudců k účastníkům či věci samé, ani netvrdí, že by se podíleli na předchozím rozhodování této jeho věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Pouze nesouhlasí s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu ve věcech, v nichž mu nebyl ustanoven zástupce. Důvodem pro vyloučení soudce však nemůže být subjektivní nespokojenost s rozhodnutím, na němž se tento soudce podílel, nebo nepodložená domněnka, že jsou v dané věci porušována či ignorována zákonná ustanovení a ústavní pořádek České republiky vyzýváním stěžovatele k doložení jeho tvrzení. Navíc z obsahu soudního spisu je zjevné, že Nejvyšší správní soud poskytl stěžovateli dostatečný procesní komfort k uvedení a prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jeho žádosti. Takový postup směřuje k ochraně účastníků, kteří se nacházejí v tíživých sociálních poměrech. Nelze jej tedy považovat za šikanózní, nýbrž naopak za zcela adekvátní povaze věci a v intencích zákona. Už vůbec pak tento postup nezakládá pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudců.

Důvod formulovaný stěžovatelem tak není způsobilým založit pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat. Se zřetelem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. května 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu