Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 27/2012 - 22

- 22

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení, se sídlem U Luhu 23, Brno, zast. Mgr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. - 61,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žádostí o informace ze dne 1. 3. 2008 a téhož dne doručené Radě Jihomoravského kraje se žalobce domáhal: a) doložení kopie dokumentu, podle kterého je napojení Brna a Vídně silnicí přes Mikulov levnější než spojení silnicí s využitím obchvatu Břeclavi, b) doložení kopie dokumentu, že napojení Brna a Vídně silnicí přes Mikulov je šetrnější k životnímu prostřední než spojení silnicí s využitím obchvatu Břeclavi, c) předání zápisu z jednání s ŘSD (Ředitelství silnic a dálnic), na které odkazuje článek publikovaný v Břeclavském deníku ze dne 27. 2. 2002, předání kopie korespondence, kterou bylo jednání svoláno, předání prezenčníy z daného jednání a předání kopie všech dokumentů, které si na tomto jednání předaly ŘSD a JMK (Jihomoravský kraj).

Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. S-JMK 30138/2008 OKP, byly žalobci poskytnuty dostupné dokumenty: 1) Harmonogram přípravy staveb na rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice – st. hranice ČR/Rakousko, 2) Vyhledávací studie rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice – st. hranice ČR/Rakousko. K žádosti o zápis z jednání s ŘSD a dalších dokumentů ŘSD krajský úřad uvedl, že jednání s ŘSD neproběhlo, proto požadované informace nemá.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „“) stížnost, o které rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2008, č. j. MV-42743-4/ODK-2008, tak, že podle , potvrdil postup povinného subjektu – Jihomoravského kraje – při vyřizování žádosti žalobce ze dne 1. 3. 2008 o poskytnutí informací, vedené povinným subjektem pod sp. zn. S-JMK 30138/2008 OKP. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že námitka žalobce o nepříslušnosti Krajského úřadu Jihomoravského kraje, jakožto povinného subjektu podle zákona o informacích není důvodná, neboť zákonem je svěřena samostatná působnost přímo kraji (územně samosprávnému celku), přičemž navazující rozdělení pravomocí mezi jednotlivé krajské orgány představuje pouze bližší organizační rozdělení činnosti, aniž by z těchto orgánů činilo v oblasti samostatné působnosti zvláštní, samostatně fungující jednotky. Krajský úřad přitom předložil dokumenty, na základě kterých Ing. P. učinila závěr prezentovaný v Břeclavském deníku. V dalším rozsahu žádosti žalobce povinný subjekt požadovanou informací nedisponoval a ani nebyl povinen jí disponovat.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2012, č. j. – 61, žalobu směřující proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) u Městského soudu v Praze včas kasační stížnost, v níž uvedl, že podrobnější důvody kasační stížnosti budou doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení soudu, kterým bude vyzván k doplnění kasační stížnosti ve smyslu

Dne 2. 3. 2012 byla věc Městským soudem v Praze předložena Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. – 14, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 sazebníku poplatků (příloha , o soudních poplatcích) činí 5 000 Kč. Zároveň jej usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. – 17, vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil svou kasační stížnost ze dne 9. 2. 2012 o vymezení důvodů podle , tedy konkrétních kasačních námitek, pro které napadá výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze.

Obě uvedená usnesení byla stěžovateli doručena dne 16. 3. 2012, jak vyplývá ze záznamu na doručence od obálky, která usnesení obsahovala. Lhůta 7 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v pátek dne 23. 3. 2012 (podle , věta první, lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.). Lhůta končí uplynutím posledního - v daném případě sedmého – dne, počítaného od počátku lhůty.

Podle zjištění Nejvyššího správního soudu nebyl však dosud, t. j. do dne vydání tohoto usnesení, předepsaný soudní poplatek stěžovatelem zaplacen, ačkoliv lhůta k jeho zaplacení již uplynula.

Podle , o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Podle , soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek až do dnešního dne nezaplatil, rozhodl Nejvyšší správní soud podle , (aplikovaného ve smyslu téhož zákona), ve spojení s zákona o soudních poplatcích tak, že řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2012

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu