Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 170/2011 - 192

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. - 115,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18. 6. 2010, č. j. MHMP 356629/2010, SSP 127/2010, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy, pracoviště státní sociální podpory v Praze 12 ze dne 15. 3. 2010, č. j. 3500/9/ALA-1/2, kterým podle , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) byla zamítnuta žádost žalobkyně o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 9. 1999. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání Magistrát hlavního města Prahy uvedl, že žalobkyně požádala dne 12. 10. 2009 o příspěvek na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999. K žádosti doložila pouze vyplněný formulář o výši příjmu za třetí čtvrtletí 2009, a proto byla dne 13. 10. 2009 vyzvána k doložení platné nájemní smlouvy, plateb za nájemné a služby spojené s bydlením. Dále byla upozorněna, že o dávku je možné požádat nejvýše tři měsíce zpětně a k tomuto období, tedy k druhému čtvrtletí roku 2009 je třeba předložit všechny doklady. Žalobkyně byla poučena, že veškeré skutečnosti je povinna doložit do osmi dnů od doručení výzvy a v případě nesplnění této povinnosti jí může být dávka nepřiznána. K žádosti žalobkyně jí byla lhůta k doložení rozhodných skutečností prodloužena do 4. 11. 2009 avšak ani během ní tuto svoji povinnost nesplnila. Proto podle odvolacího orgánu byla její žádost o příspěvek na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999 zamítnuta v souladu se zákonem.

Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2011, č. j. - 115, žalobu proti uvedenému rozhodnutí o odvolání jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud uvedl, že příspěvek na bydlení je testovanou dávkou státní sociální podpory, a proto je zapotřebí, aby žadatelé o tuto dávku prokázali existenci nájemního či vlastnického vztahu k bytu, jakož i své příjmy a platby za nájemné a služby spojené s bydlením. Tyto skutečnosti, které orgán státní sociální podpory nezná, jsou rozhodné pro přiznání a výši příspěvku na bydlení, a proto bylo povinností žalobkyně vyhovět výzvě a uvedené skutečnosti osvědčit v osmidenní lhůtě od jejího doručení. Žalobkyně byla přitom náležitě poučena o tom, že v případě nedoložení vyžádaných dokladů jí příspěvek na bydlení nebude přiznán. I přesto uvedené výzvě nevyhověla a tudíž nese následky této své nečinnosti.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost. Stěžovatelka v kasační stížnosti stejně jako v žalobním řízení namítla, že doposud není zcela vyjasněn její vztah k bytu č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 7. patře domu č. p. X v ulici K. 16, P. 4 - M. Podáními ze dne 20. 12. 2010 a ze dne 9. 8. 2011 proto požádala městský soud o přerušení řízení. Soud měl tomuto návrhu vyhovět i s ohledem na dovolání, které podala v řízení o vyklizení předmětného bytu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. . S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. - 115, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Magistrát hlavního města Prahy se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě působnost krajských úřadů rozhodovat o odvolání ve věcech dávek státní sociální podpory na Ministerstvo práce a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo procesním nástupcem žalovaných krajských úřadů v soudních řízeních v těchto věcech, jak vyplývá z (dále jen „“), podle kterého je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud jednal jako se žalovaným namísto Magistrátu hlavního města Prahy s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 3 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Byl-li příjemce dávky vyzván příslušným orgánem státní sociální podpory, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je podle § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li orgán státní sociální podpory delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, dávka může být odejmuta nebo nepřiznána, jestliže příjemce byl ve výzvě na tento následek prokazatelně upozorněn. Skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku a na její výši se v řízení o dávkách státní sociální podpory osvědčují především doklady, které musí být součástí žádosti o dávku.

U stěžovatelky jako samostatně posuzované osoby musela žádost o příspěvek na bydlení podle § 68 odst. 1 písm. d), g) zákona o státní sociální podpoře obsahovat tyto doklady:

a) doklad o výši jejího příjmu v rozhodném období,

b) doklad o tom, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví k nemovitosti, a

c) doklad o výši nájemného, nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nejsou-li tyto náklady zahrnuty do nájemného, a nákladů za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka podala dne 12. 10. 2009 žádost o příspěvek na bydlení s datem přiznání od 1. 9. 1999. K ní připojila vyplněné formuláře o výši jejích příjmů za kalendářní měsíce třetího čtvrtletí 2009 společně s příslušnými potvrzeními od jednotlivých zaměstnavatelů. Dále stěžovatelka k žádosti o příspěvek na bydlení předložila formulář o výši nákladů na bydlení, v němž však vyplnila pouze své osobní údaje a údaj o trvalém pobytu.

Výzvou Úřadu práce hlavního města Prahy, pracoviště státní sociální podpory v Praze 12 ze dne 13. 10. 2009, č. j. 5238/96/ALA, byla stěžovatelce uložena povinnost, aby ve lhůtě osmi dnů od jejího doručení doplnila žádost o příspěvek na bydlení ze dne 12. 10. 2009 o následující údaje:

- uvedení období, od něhož požaduje dávku vyplatit (nejdéle tři měsíce zpětně od podání žádosti),

- vyplnění kolonky o kalendářním čtvrtletí, o vztahu k bytu a o druhu vytápění na formuláři o dokladu o výši nákladů na bydlení,

- potvrzení či doložení dokladu o zaplacení nájemného, nákladů za plnění poskytované s užíváním bytu a nákladů za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a za centrální vytápění,

- předložení nájemní smlouvy,

- předložení těchto potvrzení za druhé čtvrtletí 2009 a potvrzení o výši příjmů za druhé čtvrtletí 2009 v případě požadavku na zpětné vyplacení dávky.

V této výzvě orgán státní sociální podpory stěžovatelku poučil, že pokud uvedené povinnosti nesplní, nebude jí dávka přiznána. Při jednání na pracovišti státní sociální podpory v Praze 12 ze dne 21. 10. 2009 byla stěžovatelka opětovně poučena o tom, že pro přiznání příspěvku na bydlení je nutné doložit všechny doklady uvedené ve výzvě a že tato dávka se zpětně vyplácí nejvýše tři měsíce. K její žádosti jí byla lhůta na předložení dokladů nutných pro vyřízení žádosti o příspěvek na bydlení prodloužena do 4. 11. 2009. Stěžovatelka však v této prodloužené lhůtě ani později požadované doklady nepředložila.

Stěžovatelka tedy ve správním řízení předložila doklady o výši svých příjmů, z nichž by pravděpodobně mohl být zjištěn její příjem podle § 4 a násl. zákona o státní sociální podpoře. Nárok na příspěvek bydlení má však vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení (§ 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře). Náklady na bydlení u bytů užívaných na základě nájemní smlouvy podle § 25 odst. 1 a 3 zákona o státní sociální podpoře tvoří nájemné, náklady za plnění poskytované s užíváním bytu, nejsou-li tyto náklady zahrnuty do nájemného, náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva. Tyto náklady na bydlení tedy představují jednu veličinu při posuzování nároku na příspěvek na bydlení i na jeho výši, jak vyplývá z § 27 zákona o státní sociální podpoře. Jestliže tedy stěžovatelka nepředložila žádné doklady vztahující se k užívanému bytu, nebylo možné stanovit výši jejích nákladů na bydlení a tím ani rozhodnout o jejím nároku na příspěvek na bydlení.

Navíc v žádosti o příspěvek na bydlení ze dne 12. 10. 2009 stěžovatelka uvedla, že je hlášena k trvalému pobytu v bytě č. 24, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 7. patře domu č. p. X v ulici K. 16, P. 4 - M. Z obsahu správního spisu však vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 18. 8. 2005, bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky vyklidit tento byt do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku kvůli neplacení nájemného. V době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl tento rozsudek zrušen. Proto městský soud, který byl podle vázán skutkovým stavem existujícím v době rozhodování správního orgánu, musel vycházet z toho, že stěžovatelka nebyla v rozhodné době nájemkyní bytu, k němuž byla hlášena k trvalému pobytu, a tudíž nesplnila jednu z podmínek pro přiznání příspěvku na bydlení zakotvenou v zákona o státní sociální podpoře. Za této situace nebyly dány důvody pro přerušení řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi do skončení řízení o dovolání ve věci vyklizení shora uvedeného bytu, které je vedeno u Nejvyššího soudu. S poukazem na tytéž skutečnosti zde nejsou dány důvody ani pro přerušení řízení o kasační stížnosti, takže Nejvyšší správní soud o ní meritorně rozhodl. Navíc stěžovatelka ničím neprokázala, že byt, ve kterém byla hlášena k trvalému pobytu, v rozhodné době fakticky užívala a že jí v souvislosti s tím vznikly nějaké náklady na bydlení ve smyslu zákona o státní sociální podpoře, jak již bylo zmíněno.

Stěžovatelka tedy neosvědčila skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek na bydlení a na jeho výši a v důsledku toho nemohla být žádost o jeho poskytnutí náležitě posouzena. Proto orgán pomoci v hmotné nouzi postupoval v souladu se zákonem, když po předchozím upozornění příspěvek na bydlení stěžovatelce nepřiznal.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Současně v souladu s a věty první nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému ani jeho právnímu předchůdci v něm žádné náklady nad rámec jejich běžné úřední činnosti nevznikly.

Dále Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatelky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 960 Kč, která se skládá z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby [podání kasační stížnosti ze dne 25. 10. 2011 podle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů], z částky 300 Kč za s tím související režijní paušál ( a 3 ) a z částky 160 Kč odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, kterou byla advokátka povinna podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány ( ). Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude ustanovené zástupkyni stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2012

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu