Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 78/2011 - 69

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. M. V., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2010, č. j. MSK 77768/2010, za účasti osoby zúčastněné na řízení: MUDr. D. R., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011, č. j. - 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 11. 6. 2010, č. j. MSK 77768/2010, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru ochrany životního prostředí, ze dne 12. 5. 2008, č. 1129/08/VH, sp. zn. OVP/2833/07/Hk/27. Posledně zmíněným rozhodnutím byla osobě zúčastněné na řízení povolena stavba vodního díla vrtané studny. Stěžovatel zamítl žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí jako nepřípustné z důvodu, že nebyl shledán důvod účastenství žalobce v řízení o povolení stavby studny a neexistovala žádná skutečnost, která by odůvodňovala legitimaci žalobce k podání odvolání.

Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že stěžovatel posoudil okruh účastníků pouze z hlediska zvláštních právních předpisů [tj. ust. , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „ “), a , o vodách a o změně některých zákonů , ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „ “)], pominul však obecnou právní úpravu v , , ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „ “). Krajský soud se tak neztotožnil se stěžovatelem, že u žalobce přicházelo v úvahu jako důvod účastenství pouze jeho vlastnické právo k sousednímu pozemku a ze stavebně technického hlediska nebylo možné dotčení jeho práv. Zúžení okruhu práv žalobce, která mohou být správním rozhodnutím dotčena, pouze na vlastnické právo je nepatřičné. Krajský soud přisvědčil tomu, že žalobcovo vlastnické právo k pozemku nemůže být povoleným vodním dílem dotčeno, stejně jako jeho právo k podzemním vodám, jelikož ty nemohou být předmětem vlastnictví. Žalobci však dle krajského soudu svědčí i další právo, a to právo na odběr vody v odpovídajícím množství a kvalitě z jeho studny. Dotčení tohoto práva mělo být v rámci posuzování okruhu účastníků řízení relevantně posouzeno. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel takové dotčení práva neposoudil, krajský soud zrušil jeho rozhodnutí bez nařízení jednání pro nepřezkoumatelnost.

Stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku účastenství s ohledem na ust. při aplikaci ust. , když rozšířil účastenství nad jeho taxativně vymezený rámec ve vodním a stavebním zákoně. Esenciální náležitostí při aplikaci ust. je pochybnost o tom, zda-li ten, kdo to o sobě tvrdí, účastníkem řízení skutečně je. Pochybnost spatřoval krajský soud v propojenosti jednotlivých studní a skrze možnost ovlivnění množství a kvality vody ve studni. Stěžovatel konstatoval, že dle se vydává povolení k nakládání s vodami, které zakládá právo na určitý maximální odběr vody, ale není garantováno právo na minimální odběr vody ani na určitou kvalitu odebírané vody. Stěžovatel dále krajskému soudu vytknul, že nesprávně posoudil aplikaci , neboť je nutné zohlednit speciální úpravu v a f) a aplikovat dotčenost práv pouze na vlastnické nebo jiné právo k sousednímu pozemku a stavbě na něm umístěné. Důvodnost aplikace speciální úpravy vychází z taxativního výčtu možných účastníků stavebního řízení uvedených v v souladu s . Otázka účastenství může být v rámci taxativního výčtu účastníků ve stavebním zákoně řešena obecnou úpravou dle stavebního řádu, ale pouze v dotčenosti vlastnického práva nebo jiného věcného práva k stavebnímu pozemku, sousednímu pozemku či stavbě na něm umístěné. Tento výklad je dle stěžovatele v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2008, č. j. - 39.

Stěžovatel dále v kasační stížnosti poukázal na vady řízení před krajským soudem, který rozhodl bez nařízení jednání, ačkoli stěžovatel na jednání trval. Krajský soud posoudil rozhodnutí stěžovatele jako nepřezkoumatelné, ale současně se k dané věci vyjádřil, na základě rozhodnutí a spisu posoudil danou problematiku odlišně od stěžovatele a zaujal svůj právní názor. Stěžovatel má za to, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a mělo být v dané věci nařízeno jednání.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce uvedl, že jak ust. , tak ust. váží účastenství na možnost přímého dotčení práv. Specialita ust. spočívá v tom, že předmět dotčení zužuje na vlastnické právo k sousednímu pozemku či stavbě. Žalobce se neztotožňuje se stěžovatelem, že by taxativní výčet v prima facie nepřipouštěl jakoukoliv pochybnost o účastenství žalobce, prostor pro případnou pochybnost ostatně skýtá samotná formulace tohoto zákonného ustanovení. Žalobce se snažil dosáhnout toho, aby stěžovatel respektoval jeho procesní postavení jako účastníka řízení, k čemuž uváděl i jasné skutkové důvody. Dotčení svého vlastnického práva spatřoval v tom, že navrhovaná stavba studny na sousedním pozemku může způsobit znečištění spodních vod, které žalobce rovněž užívá. Součástí vlastnického práva k žalobcově stavbě je mj. i právo užívací, které může být dotčeno tím, že v důsledku povolení stavby na sousedním pozemku dojde ke znemožnění zásobování této nemovitosti pitnou vodou.

Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Za stěžovatele v řízení o kasační stížnosti jedná jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle a c) Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že předmětem sporu je otázka, které právní předpisy jsou rozhodné pro určení účastenství v řízení o stavebním povolení k vodním dílům, a zda skutečnost, že navrhovanou stavbou může být ovlivněno množství a kvalita vody ve studni souseda, zakládá účastenství v takovém řízení.

Dle jsou vodní díla stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným . Dle jsou vodním dílem i studny.

Pokud nestanoví jinak, tak dle ust. tohoto zákona postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených podle , popřípadě podle , jde-li o rozhodování týkající se vodních děl.

přitom neobsahuje ucelenou úpravu účastenství v řízeních o stavebním povolení k vodním dílům. obsahuje v daném ohledu pouze úpravu dílčích otázek účastenství např. u obcí ( ), správců vodního toku ( ) či občanských sdružení, jejichž cílem je podle stanov ochrana životního prostředí ( a 7). V takovém případě je dle dikce ust. nutno prověřit, zda odpovídající právní úpravu lze nalézt ve stavebním zákoně.

Ust. pak obsahuje výčet účastníků stavebního řízení, mezi něž patří mj. vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno [písm. e) citovaného ustanovení], a ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno [písm. f) citovaného ustanovení].

Z ustálené judikatury zdejšího soudu vyplývá, že ust. obsahuje taxativní (uzavřený) výčet účastníků řízení. Použití techniky uzavřeného výčtu má za následek, že při určování okruhu účastníků stavebního řízení nelze aplikovat obecnou právní úpravu účastenství v , k tomu srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2011, č. j. - 347, publikovaný pod č. 2368/2011 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. (N 42/17 SbNU 295; 95/2000 Sb.).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že při určování účastenství v řízení o stavebním povolení k vodním dílům je v prvé řadě nutno vycházet z (zejména ust. tohoto zákona). Vzhledem k tomu, že pro tato řízení obsahuje jen dílčí právní úpravu, u otázek účastenství, která nejsou upravena, se použije . Právní úprava ve stavebním zákoně obsahuje taxativní výčet účastníků stavebního řízení, který nepřipouští aplikaci obecné úpravy účastenství v . Zdejší soud se tak neztotožnil s krajským soudem, že v dané věci přicházelo v úvahu posoudit účastenství žalobce též s ohledem na úpravu v .

Nejvyšší správní soud ovšem dospěl k závěru, že pokud může navrhovaná stavba ovlivnit kvalitu a množství vody ve studni, která náleží sousedovi, může jít o důvod účastenství dle , dle kterého je účastníkem stavebního řízení vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno.

Obsahem vlastnického práva je především oprávnění předmět vlastnictví držet (ius possidendi), užívat a požívat jeho plody a užitky (ius utendi et fruendi), jakož i s ním nakládat (ius disponenti), k tomu srov. , , ve znění pozdějších předpisů. Právo odebírat vodu ze své studny přitom lze řadit mezi právo užívat předmět vlastnického práva (zde studnu) a požívat jeho plody a užitky.

Vody ve studních jsou dle podzemní vody ( in fine), podzemní vody přitom nejsou schopné být předmětem vlastnictví ( ). Dle se za podzemní vody nepovažují vody, které byly z těchto vod odebrány.

Nejběžnější výkon práva užívat studnu, jakožto jedné ze složek vlastnického práva, je právě odběr vody z takové studny. Brát ze studny vodu je možné jen tehdy, když v ní je dostatek vody. Pokud by ze studny vymizela voda nebo došlo k jejímu zásadnímu úbytku, nebylo by možno studnu užívat pro její základní účel buď vůbec, nebo ve stávajícím rozsahu. V tomto ohledu platí, že je-li myslitelné, že navrhovanou stavbou studny na sousedním pozemku může dojít k úbytku vody v již zbudované studni souseda, příp. k jejímu úplnému vymizení, ovlivní tato skutečnost možnost užívat již zbudovanou studnu k odběru vody. V ovlivnění možnosti užívání studny jakožto jedné ze složek vlastnického práva pak lze spatřovat přímé dotčení vlastnického práva k ní.

Užitek, který je studna schopna přinášet, je možno spatřovat ve vodě, která byla ze studny odebrána. Poté, co dojde k oddělení určitého množství vody ze spodní vody (vody ve studni), nepovažuje se takto oddělená voda nadále za vodu podzemní, která nemůže být předmětem vlastnického práva. K takto oddělené vodě je potom možno nabýt vlastnické právo. Míra užitku, který studna skrze odebranou vodu přináší, je ovšem odvislá od kvality odebrané vody (je zcela nepochybně rozdíl, zda lze ze studny odebírat pitnou vodu nebo zda studna poskytuje jen vodu nepitnou či závadnou). Kvalita odebrané vody je přitom vázána na kvalitu vody, která se ve studni nachází. Pokud může navrhovaná stavba studny na sousedním pozemku ovlivnit kvalitu vody v již zbudované studni souseda, a tak i kvalitu odebírané vody, může tímto způsobem ovlivnit míru užitku, který studna může přinášet. I v tomto ohledu lze spatřovat přímé dotčení vlastnického práva, jehož jednou složkou je i brát z předmětu vlastnictví plody a užitky.

Nejvyšší správní soud přitom zastává názor, že v mnoha případech je myslitelné, že konkrétní způsob, jakým má být prováděna navrhovaná stavba studny, může mít vliv na množství či kvalitu vody ve studni souseda. To samé platí i ve vztahu ke konkrétnímu navrhovanému provedení stavby studny dle její projektové dokumentace. Stavební řízení je přitom určeno k vypořádání námitek proti projektové dokumentaci či způsobu provádění stavby. Tím, že bude založeno účastenství vlastníka studny na sousedním pozemku v řízení o povolení studny na sousedním pozemku, bude zajištěna ochrana jeho vlastnických práv k jeho studni.

Na základě těchto úvah zdejší soud dospěl k závěru, že účastenství dle v řízení o stavebním povolení k vodním dílům může být založeno tím, že navrhovaná stavba může ovlivnit množství nebo kvalitu vody ve studni souseda. Nejvyšší správní soud tímto způsobem dospěl ke stejnému závěru jako krajský soud, tj. že skutečnost, že žalobce může být navrhovanou stavbou studny na pozemku osoby zúčastněné na řízení dotčen tím, že v jeho studni dojde ke zhoršení kvality vody, je pro posouzení účastenství v dané věci relevantní a měla být náležitě posouzena. Zdejší soud pouze korigoval úvahy krajského soudu, jak k danému závěru dospět, se samotným závěrem se ztotožnil. Tato skutečnost tak nezaložila důvod pro zrušení rozhodnutí krajského soudu, jelikož právní závěr rozhodnutí krajského soudu stejně jako jeho výrok obstojí.

Nejvyšší správní soud nemohl dále přisvědčit námitce stěžovatele, v níž uvedl, že krajský soud nesprávně aplikoval ust. . Krajský soud ve svém rozhodnutí sice na str. 5 uvedl citaci znění ust. , věty právní, , nicméně ve vztahu k určování okruhu účastníků v dané věci z tohoto ustanovení nevycházel. Krajský soud tak při samotném posouzení sporné otázky citované ustanovení neaplikoval, nemůže tak být úspěšná námitka, že jej aplikoval nesprávně.

Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že krajský soud pochybil, když v dané věci nenařídil jednání, ačkoli s tím stěžovatel vyjádřil nesouhlas. Dle soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Zdejší soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2010, č. j. - 92, uvedl, že „ustanovení , je lex specialis ve vztahu k ustanovení To znamená, že vyjádří-li účastník řízení svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, avšak soud shledá takové vady řízení před správním orgánem (zahrnujíc v to i případy nepřezkoumatelnosti rozhodnutí), které jej opravňují k postupu podle ustanovení , není povinen jednání nařizovat a věc rozhodne bez jednání. Uvedené platí obdobně v případě zjištěné nicotnosti napadeného správního aktu ( ).“ Stěžovatel v kasační stížnosti navíc ani neuvedl konkrétní důvody, které by odůvodňovaly nezbytnost nařízení jednání. Citované ust. přitom obecně umožňuje soudu zrušit napadené správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost bez nařízení jednání.

Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Výrok II. týkající se náhrady nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady.

Výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení pro osobu zúčastněnou na řízení se opírá o , větu první, ve spojení s , dle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou ji uložil soud. Nejvyšší správní soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost v řízení neukládal, nemohly jí tak z tohoto titulu vzniknout žádné náklady.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2012

JUDr. Radan Malík předseda senátu