Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 47/2012 - 9

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2010, č. j. 2501/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, č. j. - 50,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného o určení advokáta dle , o advokacii. Městský soud řízení zastavil podle , (dále jen „“), ve spojení s , o soudních poplatcích, neboť stěžovatel přes výzvu a poučení nezaplatil soudní poplatek za podanou žalobu.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody odpovídající ustanovení Namítá tedy nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.

Stěžovatel má za to, že byl již v procesu osvobozen od placení soudních poplatků v plném rozsahu, a tedy řízení poté nemohlo být zastaveno pro nezaplacení poplatku. Proto stěžovatel navrhuje kasaci napadeného usnesení.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Pokud jde o povinné zastoupení advokátem a související zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud na těchto náležitostech pro specifičnost případu netrval, neboť opak by znamenal jen další řetězení téhož problému a nebyl by v souladu se zásadou hospodárnosti řízení (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publ. pod č. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, www.nssoud.cz). Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 4 ).

Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích. Podle ustanovení může být osvobození od poplatků přiznáno jedině na žádost účastníka řízení.

V daném případě však stěžovatel ani nepodal žádost o osvobození od soudních poplatků ani poplatek nezaplatil. Podle přitom platí, že soud řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. V tomto smyslu je zvláštním zákonem zákon o soudních poplatcích, který ve svém praví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle zákona o soudních poplatcích musí být o této skutečnosti účastník řízení poučen.

V daném případě byla předmětná žaloba podána dne 13. 10. 2010 u místně nepříslušného Krajského soudu v Brně a následně postoupena Městskému soudu v Praze dne 16. 9. 2011 [podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost v případě poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a téhož dne je také poplatek splatný]. Dne 27. 9. 2011 byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy zaplatil poplatek za podanou žalobu ve výši 2 000 Kč. Stěžovatel byl zároveň řádně poučen, že v případě nevyhovění výzvě bude řízení zastaveno. Výzvu stěžovatel obdržel dne 6. 10. 2011. Lhůta k zaplacení poplatku (či podání žádosti o osvobození od soudních poplatků) uplynula dnem 17. 10. 2011 (pondělí). Vzhledem k tomu, že poplatek nebyl zaplacen a ani nebyla podána žádost o osvobození, bylo dne 24. 1. 2012 v souladu se zákonem vydáno usnesení o zastavení řízení.

Zdejší soud neshledal ani desetidenní lhůtu, kterou městský soud stanovil, za příliš krátkou. Předně je třeba zdůraznit, že se jedná o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za žalobu je splatný dnem jejího podání a stěžovatel byl tedy povinen kolkové známky v příslušné výši vylepit na podanou žalobu, resp. požádat o osvobození od placení soudních poplatků pro dané řízení. Pokud tak neučinil, nepostupoval v souladu se zákonem. V takovém případě je soud povinen účastníka řízení vyzvat ke splnění povinnosti a účastník má možnost napravit své opomenutí a dodatečně soudní poplatek zaplatit v soudem stanovené lhůtě, případně v určité míře i po vydání rozhodnutí o zastavení řízení.

Je vhodné rovněž poukázat na to, že stěžovatel měl v daném případě k zaplacení soudního poplatku za žalobu (resp. podání žádosti o osvobození) i po výzvě fakticky lhůtu v době trvání několika měsíců, neboť výzvu převzal dne 6. 10. 2011 a usnesení o zastavení řízení mu bylo doručeno až dne 27. 1. 2012.

Stěžovateli nelze konečně přisvědčit ani tehdy, pokud uvádí, že se domníval, že v řízení již osvobozen byl s ohledem na skutečnost, že mu bylo přiznáno osvobození od poplatku za řízení o jeho kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byla věc postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Praze. V tomto usnesení (č. l. 15 spisu) byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu. Z dikce „v plném rozsahu“ stěžovatel dovozuje, že přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o žalobě. S tím ovšem nelze souhlasit, neboť osvobození se dle záhlaví tohoto usnesení vztahuje pouze na řízení o kasační stížnosti, přičemž dikce „v plném rozsahu“ znamená jenom to, že stěžovatel v řízení o kasační stížnosti nebyl osvobozen pouze zčásti, nýbrž že mu byla prominuta celá výše poplatku. Řízení o kasační stížnosti však bylo skončeno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. - 34, jímž byla tato kasační stížnost odmítnuta. Následně byl spis dle pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně postoupen Městskému soudu v Praze, který vedl řízení o žalobě samotné, přičemž za toto řízení stěžovatel osvobozen od poplatků nebyl, proto byl městským soudem správně k zaplacení poplatků vyzván. Stěžovateli nelze uvěřit ani to, že nevěděl, že se osvobození vztahuje jenom na kasační řízení, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel je procesně velmi činný (jen zdejší soud vede více než 400 spisů týkajících se jeho osoby) a je znalý právní úpravy správního soudnictví i rozhodovací činnosti správních soudů.

V daném případě tedy nebyly naplněny namítané kasační důvody a zdejší soud neshledal ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo uplatněné námitky podle Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2012

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu