Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 29/2012 - 10

- 12

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: R. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka,

t a k t o :

Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 10. 2. 2012 u Krajského soudu v Ostravě žalobu označenou jako žaloba o náhradu způsobené škody ve výši 1872 Kč a náhradu škody vzniklé podáním žaloby. Žalobce tvrdí, že mu byla z invalidního důchodu neoprávněně stržena uvedená částka a domáhá se toho, aby krajský soud uložil žalované povinnost vyplatit žalobci tuto částku.

Krajský soud sdělil žalobci přípisem ze dne 24. 2. 2012, že s ohledem na obsah žaloby má za to, že není k projednání a rozhodnutí této věci příslušný. Krajský soud konstatoval, že podle , , ve znění pozdějších předpisů, je věcně a místně příslušným soudem Obvodní soud pro Prahu 5.

Žalobce vyjádřil v přípise ze dne 13. 3. 2012 svůj nesouhlas s názorem krajského soudu ohledně věcné a místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5. Postup krajského soudu žalobce považuje za nezákonný, označil jej za podvod a zneužití pravomoci. Pokud žaloba opustí krajský soud, hodlá žalobce tento postup napadnout pro odejmutí této věci příslušnému soudci, což neumožňuje. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že je v roli poškozeného, a proto si soud vybírá. Vzhledem k povaze žaloby považuje jednání soudce krajského soudu za pokus „mne a moji rodinu zabíti hlady“. Z těchto důvodů žalobce uplatnil námitku podjatosti proti samosoudci JUDr. Petru Indráčkovi.

K námitce podjatosti se vyjádřil samosoudce krajského soudu JUDr. Petr Indráček. Uvedl, že žalobce zná toliko z úřední činnosti, k žalobci samému ani k projednávané věci nemá žádný vztah.

Nejvyšší správní soud neshledal námitku podjatosti vznesenou žalobcem důvodnou.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že v daném případě byl Nejvyššímu správnímu soudu spis předložen podle k rozhodnutí o námitce podjatosti uplatněné žalobcem proti soudci JUDr. Petrovi Indráčkovi. Nejvyššímu správnímu soudu v daném případě nepřísluší rozhodovat o příslušnosti soudů k řízení v této věci.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

V daném případě spatřuje žalobce důvod podjatosti soudce výlučně v jeho postupu při předběžném posouzení otázky věcné a místní příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci. Jak však vyplývá z citovaného , důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Dospěje-li krajský soud po předběžném posouzení věci k závěru, že se žalobce domáhá rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, má postupovat podle , tj. návrh usnesením odmítnout a poučit žalobce o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu, nejedná-li se o některý z případů uvedených v a 4 Pouhá skutečnost, že žalobce s takovým případným postupem krajského soudu nesouhlasí, nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání věci.

V tvrzeních žalobce tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudce JUDr. Petra Indráčka z projednávání a rozhodování dané věci, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3

).

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu