Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 10/2012 - 27

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: M. Z., zast. JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou, se sídlem Komenského 23, Prostějov, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2011, č. j. - 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2880 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Zdeňky Rekové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2011, č. j. - 20, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2010, čj. 6063/10/EK a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Všeobecné zdravotní pojišťovny, krajské pobočky pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Prostějov č. 2141000733, ze dne 9. 7. 2010, kterým byla plátci uložena povinnost zaplatit dle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „ “) penále ve výši 80 882 Kč za období od 24. 9. 2003 do 21. 8. 2008.

Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že v dané věci bylo žalobci vyměřeno penále dnem 13. 9. 2010, kdy bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno zástupkyni žalobce. Pokud bylo tímto rozhodnutím žalobci vyměřeno penále i za období od 24. 9. 2003 do 13. 9. 2005, stalo se tak nezákonně, neb pohledávka za toto období již byla promlčena.

V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Připomíná, že podle se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li však proveden úkon ke zjištění výše dlužného pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. K tomu uvádí, že v daném případě bylo zjevně prvním úkonem směřujícím k vyměření pohledávky oznámení o zahájení správního řízení, které bylo žalobci doručeno dne 23. 9. 2008, a tudíž došlo k promlčení pohledávek jen přede dnem 23. 9. 2003. V platebním výměru č. 2141000733, ze dne 9. 7. 2010, kterým byla žalobci uložena povinnost penále ve výši 80 882 Kč za období od 24. 9. 2003 do 21. 8. 2008 již bylo zohledněno promlčení za období předcházející. Napadený rozsudek městského soudu stěžovatelka považuje za nezákonný, neboť jeho závěr o promlčení pohledávek je nesprávným právním posouzením. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s právním názorem městského soudu, a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Kasační stížností je namítáno toliko nesprávné právní posouzení otázky promlčení penále ve vztahu k úkonu přerušujícím lhůtu a právní posouzení tohoto úkonu.

Podle , se, pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání a vrácení přeplatku na penále, postupuje stejně jako u pojistného.

Podle § 16 odst. 1 téhož zákona, ve znění k datu rozhodnutí žalované, se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše dlužného pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Úkonem, který žalovaná ve správním rozhodnutí označila za úkon přerušující běh promlčecí lhůty je oznámení o zahájení řízení, které mělo být žalobci doručeno dne 23. 9. 2008 (doručení oznámení žalobce popíral). Tento úkon však Městský soud v Praze, a to bez ohledu na spornost doručení oznámení, za úkon způsobilý přerušit běh promlčecí lhůty nepovažoval.

K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že úkonem přerušujícím promlčecí dobu může být pouze úkon obsahově kvalifikovaný, tedy nikoliv jakýkoliv úkon čistě procedurální činěný v průběhu promlčecí doby. Kvalifikovanost takového úkonu pak spočívá v tom, že se musí jednat o úkon věcně směřující ke zjištění výše penále nebo k jeho vyměření, a to za konkrétní období.

Dané oznámení o zahájení řízení ovšem za úkon ke zjištění či k vyměření dlužného penále považovat nelze. Tento úkon nesledoval zjištění žádných skutečností rozhodných pro zjištění výše penále. Nemohlo se jednat o úkon ke zjištění výše vyměřovaného penále, neboť penále bylo vyčíslováno podle toho, co žalovaná v té době evidovala na účtu stěžovatele. Ostatně k obdobnému právnímu názoru dospěl Nejvyšší správní soud i ve své dřívější rozhodovací činnosti, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2004, č. j. - 48, v němž se uvádí: Úkonem ke zjištění dlužného penále na pojistném, přerušujícím promlčecí lhůtu podle ( ) zákona ČNR č. , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je jen takový úkon, který směřoval ke zjištění vyměřovaného penále.

Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom dále opakovaně zaujímá také právní názor, že povahu tohoto úkonu má pravomocné rozhodnutí, jímž se předepisuje povinnost zaplatit dlužné pojistné či penále. Tzn., že konec pětileté lhůty ve smyslu je v případech rozhodování o předpisu povinnosti zaplatit dlužné pojistné či penále vázán až na nabytí právní moci takového rozhodnutí. K tomu srov. zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. - 161, které se zabývalo výkladem obdobné otázky ve vztahu k řízení o vyměření daně, na které ostatně poukázal i Městský soud v Praze v napadeném rozsudku.

Kasační námitka nesprávného posouzení právní otázky soudem ve smyslu , uplatněná stěžovatelkou v posuzované věci, tedy není důvodná.

Nejvyšší správní soud tak v postupu a rozhodnutí Městského soudu v Praze neshledal tvrzenou nezákonnost, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který ve věci úspěch měl, Nejvyšší správní soud přiznal proti žalované náhradu nákladů souvisejících se zastoupením advokátkou. Jde o náklady podle , ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby v částce 2100 Kč a jeden režijní paušál v částce 300 Kč. K tomu se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, jíž je žalobcova advokátka plátkyní. V celkové částce tak soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2880 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu