Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 6/2012 - 22

č. j. - 24

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, č. j. - 99, o námitce podjatosti vznesené

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu prof. JUDr. Petr Průcha, CSc., n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2011, č. j. - 99, zrušil rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 23. 6. 2010, č. j. 2010/38888-424, kterým ministerstvo zamítlo odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce v Chebu ze dne 8. 4. 2010, č. j. CHB-456/2010-VE. Nejvyšší správní soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí, poučil účastníky řízení o složení senátu, který bude v dané věci podle rozvrhu práce rozhodovat a byli poučeni, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.

V podání ze dne 16. 1. 2012 vznesl stěžovatel námitku podjatosti vůči soudci prof. JUDr. Petru Průchovi, CSc., a to z důvodu četnosti jeho rozhodování vůči jeho osobě a dále poukázal na to, že kvalita rozhodování jmenovaného soudce odpovídá tomu, že se aktivně angažoval v bývalé komunistické straně.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze tak jen z opravdu závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti se musí opírat o konkrétní objektivní zjištění o poměru soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům, a nikoli pouze o obecné a ničím nepodložené spekulace či domněnky účastníků (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. ).

Namítal-li stěžovatel podjatost z důvodu četnosti rozhodování jeho věcí týmž soudcem, nemůže tato skutečnost vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl účastník řízení neúspěšný ( , poslední věta, ). V rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka o nesprávnosti jeho dřívějších rozhodnutí. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, nikoli námitka podjatosti.

Pokud stěžovatel argumentoval tím, že soudce před rokem 1989 angažoval v KSČ, k této otázce se již Nejvyšší správní soud v obdobných případech opakovaně vyslovil v tom smyslu, že rozhodování soudce je výsledkem nejen jeho odborných znalostí a schopností aplikovat právní předpisy, nýbrž že se v něm také promítají jeho životní hodnoty, zkušenosti a postoje. Členství soudce v KSČ, která byla rozhodující mocenským složkou totalitního politického systému v letech 1948 až 1989, jistě může být za určitých okolností důvodem jeho podjatosti. Nebude však tomu vždy, nýbrž jen v případech, v nichž lze považovat za pravděpodobné, že se zvýšená míra dřívější angažovanosti dotyčného soudce ve strukturách totalitního režimu, za níž lze členství v KSČ zpravidla považovat, projeví v jeho nynější rozhodovací činnosti, např. silně zaujatým a jednostranným názorem na to, jak má být projednávaná věc posouzena. V usnesení ze dne 25. 1. 2011, č. j. Nao 7/2011 – 2005 (dostupné z www.nssoud.cz) se Nejvyšší správní soud vyslovil, že „(…) (s)amotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 ho (…) a priori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu. Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí k ní přistoupit skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající ve vztahu k účastníkům řízení či jeho předmětu“. Také Ústavní soud se k této věci již mnohokrát vyjádřil. V usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , konstatoval že „[o]tázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů [též „lustrační zákon“]. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Podle názoru Ústavního soudu nelze z bývalého členství určité osoby v KSČ bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy, byť jde o případy, které mají - stěžovatelovými slovy - původ ve zločinech komunismu." Obdobně v usnesení ze dne 6. 12. 2005, věci sp. zn. Ústavní soud uvedl, že „lustrační zákon“, respektive „z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat stěžovatelovu tezi, že by soudci - dřívější členové KSČ věc stěžovatele, jakožto bývalého člena disentu, nemohli rozhodovat.“ Ani ze , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví předpoklady pro výkon funkce soudce, ani ze žádného jiného právního předpisu nevyplývá omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ) vykonávat soudcovské povolání. Proto členství v politické straně, navíc před rokem 1989, nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.

Členství soudce v KSČ před rokem 1989 tak nemůže relevantně zpochybnit jeho nepodjatost k projednávané věci či k účastníkům řízení. Tato věc, v níž se jedná o podporu v nezaměstnanosti, nemá žádný vztah k období komunistického režimu a ani neexistují žádné další důvody, pro které by bylo možno se domnívat, že by členství soudce prof. JUDr. Petra Průchy, CSc. v KSČ před listopadem 1989 může mít vliv na jeho rozhodování v projednávané věci. Proto také tato námitka nemůže být důvodem pro vyloučení dotyčného soudce z projednávání a rozhodování věci.

Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu