Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
45 A 1/2012 - 24.pdf
PDF · 0 B
No categories available
45 A 1/2012 - 24
4
45 A 1/2012 -24
U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelová a soudkyň JUDr. Dalily Marečkové a Olgy Stránské v právní věci žalobců: 1) Z. K. a 2) F. V. proti žalovanému: Obecní úřad Čerčany, Václavská 36, 257 22 Čerčany, zastoupený JUDr. Janou Urbaníkovou, advokátkou se sídlem Tyršova 177, 256 01 Benešov, se sídlem Václavská 36, 257 22 Čerčany, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu spočívajícím se výzvě žalovaného ze dne 2. 11. 2011, čj. SÚ/2236/2011/Kyse,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobcům se vrací soudní poplatek ve výši 2000 Kč, který jim bude vyplacen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) domáhají ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, který dle žalobního tvrzení spočívá ve výzvě žalovaného ze dne 2. 11. 2011, čj. SÚ/2236/2011/Kyse (dále též jen „výzva“), aby žalobci do 29. 2. 2012 doplnili žádost o vydání regulačního plánu „Čerčany – V Holosíně“, Jih (dále též jen „regulační plán“) o dohodu o parcelaci. Tato výzva je neurčitá, neboť neobsahuje informaci, mezi kým má být tato dohoda uzavřena ani z čeho tato povinnost plyne. Žalobci jsou přesvědčeni, že žádnou takovou povinnost nemají. Žalovaný přitom své vlastnické právo nemůže zneužívat k vynucování podmínek, které neplynou z obecně závazného právního předpisu ani z žádné z vydaných územně plánovacích informací. V důsledku této výzvy jsou zkráceni na svých právech, a to zmařením vydání regulačního plánu nebo minimálně oddálením jeho vydání. Požadují proto, aby soud výzvu prohlásil za nezákonnou, aby žalovanému zakázal požadovat od žalobců dohodu o parcelaci dle této výzvy a aby žalovanému přikázal pokračovat v řízení o žádosti žalobců o vydání regulačního plánu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že vydání regulačního plánu v zájmovém území je podmíněno souhlasem vlastníků pozemků v řešené ploše nebo dohodou o parcelaci. Žalobci si přitom musí být vědomi toho, že i přes dílčí dohody s představiteli obce (starostou či radou obce) má konečné slovo zastupitelstvo obce a proces vedoucí k dosažení dohody je tak mnohem zdlouhavější.
Krajský soud v Praze žalobu pro nepřípustnost odmítl.
Podle ustanovení § 82 s. ř. s. s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
V případech, kdy se žalobce nedomáhá pouze určení, že zásah byl nezákonný, je žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu přípustná jen tehdy, nelze-li se ochrany domáhat jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s. s. ř. s. ); kupříkladu žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 4. 8. 2005, čj. 2 Aps 3/2004-42) plyne, že ve vztahu obou zmíněných žalobních typů má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost podat úspěšně žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Samostatný procesní institut žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu tedy nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a účastník řízení nemůže volit tu žalobu, kterou pro sebe považuje za výhodnější. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu.
V souzené věci ze soudního a správního spisu vyplynulo, že žalobci dne 7. 10. 2011 podali žádost o vydání regulačního plánu. Dne 2. 11. 2011 je žalovaný vyzval, aby do 29. 2. 2012 doplnili žádost o vydání regulačního plánu o dohodu o parcelaci. Proti této výzvě žalobci brojí žalobou a považují ji za nezákonný zásah žalovaného.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobci brojí proti úkonu správního orgánu, který byl učiněn v rámci běžícího správního řízení. Žalovaný, který jakožto pořizovatel regulačního plánu, posoudil podle ustanovení § 66 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, úplnost podané žádosti, usoudil, že toto podání nemá předepsané náležitosti, resp. že trpí jinou vadou, a podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů vyzval žalobce ve stanovené lhůtě k odstranění označených vad.
Tento úkon žalovaného je ve své povaze rozhodnutím o odstraňování vad podání, tedy rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení. Takové rozhodnutí nepodléhá samostatnému soudnímu přezkumu, ale vztahuje se na něj kompetenční výluka stanovená v § 70 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Tato kompetenční výluka ovšem účastníka řízení nezkracuje na jeho právech a ani nevylučuje aplikaci ustanovení § 85 s. ř. s. s. ř. s. , neboť má-li za to, že správní orgány nesprávnou aplikací správního řádu (příp. jiných procesních správních předpisů) porušily jeho práva jako účastníka řízení, lze takové vady řízení namítat proti konečnému rozhodnutí správního orgánu, které lze – po vyčerpání řádných opravných prostředků – napadnout žalobou ve správním soudnictví. Tato žaloba je přitom jiným právním prostředkem ve smyslu ustanovení § 85 s. ř. s. s. ř. s. , prostřednictvím něhož se lze domáhat ochrany.
Jen v soudním řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí [v souzené věci v návaznosti na reakci žalobců na danou výzvu patrně proti rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu , nebo proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti, resp. proti rozhodnutím o odvoláních podaných proti těmto rozhodnutím] ve věci by pak byl správní soud oprávněn zodpovědět otázku, zda procesní postup správního orgánu byl v souladu se zákonem či nikoli a zda případná vada řízení mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, v jejímž důsledku by mohlo být konečné rozhodnutí zrušeno.
Zvolili-li žalobci k ochraně svých práv účastníků řízení žalobu proti nezákonnému zásahu, který spatřovali v neoprávněné výzvě na odstranění nedostatků podání, je jejich žaloba podle ustanovení § 85 s. ř. s. s. ř. s. nepřípustná. Krajský soud v Praze ji proto odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d ) s. ř. s. s. ř. s. ].
Druhým výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
S ohledem na ustanovení § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích “), soud také rozhodl o vrácení žalobci zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč. Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích bude poplatek žalobcům vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 9. 3. 2012
Mgr. Jitka Zavřelová,v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Nicola Švecová