Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 7/2012 - 18

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Y. F., zastoupené JUDr. Martinem Rozumkem, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2011, čj. OAM-721/VL-18-K02-2008, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2011, čj. - 52,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2011, čj. - 52, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2011, čj. OAM-721/VL-18-K02-2008, žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

II.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 7. 11. 2011, čj. - 52, rozhodnutí žalovaného zrušil.

3. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle ani .

4. Dále však krajský soud uzavřel, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky stanovené v a , tedy podmínky pro udělení azylu, resp. doplňkové ochrany z důvodu sloučení rodiny. V této souvislosti poukázal na svůj rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného ve věci manžela žalobkyně. Žalovaný podle krajského soudu dostatečně neodůvodnil neudělení humanitárního azylu manželu žalobkyně, zejména neposoudil, zda je bez velmi vážné újmy na zdraví a životě v současné době schopen případného návratu do země původu. Na základě rozhodnutí ve věci manžela žalobkyně krajský soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni bylo „předčasné“ ve vztahu k posouzení podmínek a . Žalovanému proto uložil, aby znovu rozhodl ve věci žalobkyně poté, kdy nově posoudí žádost jejího manžela a doplní podklady o jeho zdravotním stavu o odborné vyjádření.

III.

5. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v

6. Jediným důvodem, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, byl odkaz na zrušující rozsudek ve věci manžela žalobkyně, jímž krajský soud uložil stěžovateli znovu posoudit možnost udělení humanitárního azylu. Stěžovatel považoval tento důvod pro zrušení rozhodnutí ve věci žalobkyně za nezákonný. Poukázal na , který svou aplikaci váže na podmínku předchozího udělení azylu podle nebo rodinnému příslušníkovi žadatele. Tento výklad podporuje judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 16. 3. 2004, čj. - 59, či ze dne 28. 1. 2004, čj. - 36 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel byl přesvědčen, že rozhodnutí ve věci žalobkyně odpovídá právnímu a skutkovému stavu v době jeho vydání, rozsudek krajského soudu je proto v rozporu s

7. Dále stěžovatel uvedl, že na základě rozsudku, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí ve věci manžela žalobkyně, nelze předjímat následné rozhodnutí správního orgánu v této věci. Krajský soud nezavázal stěžovatele určitým právním názorem, pouze mu uložil doplnit jeden písemný podklad. Manželu žalobkyně udělen azyl nebyl a je spekulací, zda mu bude udělen v budoucnu. Krajský soud proto nepřípustně zasáhl do výlučné kompetence stěžovatele rozhodnout o udělení mezinárodní ochrany. Udělení humanitárního azylu je vyhrazeno diskreční pravomoci stěžovatele. Obdobně obsahující neurčitý právní pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“ předpokládá správní uvážení.

8. Žalobkyně bude moci podle stěžovatele podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany a odůvodnit ji sloučením rodiny, pokud by byl někdy v budoucnu udělen azyl některému z jejích rodinných příslušníků vymezených v . Žalobkyni navíc nebylo uloženo správní vyhoštění, proto jí bezprostředně nehrozí nucené opuštění České republiky. Žalobkyně může svůj pobyt upravit na základě , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Syn žalobkyně pobývající na území České republiky se pak v pozvání zavázal, že bude hradit náklady jejího pobytu.

9. Stěžovatel také upozornil, že by na základě napadeného rozsudku musel znovu přezkoumat žádost žalobkyně v plném rozsahu. Krajský soud totiž s ohledem na nedělitelnost výroku zrušil celé rozhodnutí, byť stěžovateli uložil pouze posoudit možné udělení mezinárodní ochrany žalobkyni za účelem sloučení rodiny. Tento postup podle stěžovatele popírá procesní ekonomii. Podle názoru stěžovatele je rozsudek krajského soudu v rozporu i se zásadou individuálního posuzování případů žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, protože za vadu správního řízení označuje neexistující okolnost, která ani nemusí nastat.

10. Konečně stěžovatel tvrdil přijatelnost kasační stížnosti, přesahující svým významem jeho vlastní zájmy. Jedná se totiž o zásadní právní pochybení krajského soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud pochybil při výkladu hmotného i procesního práva, nerespektoval zákonnou úpravu a ustálenou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomu bude docházet i v budoucnu. V této souvislosti stěžovatel odkázal na skutkově obdobný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, čj. - 60.

IV.

11. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

V.

12. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.

13. Podmínky pro přijatelnost kasační stížnosti podané žalovaným Ministerstvem vnitra Nejvyšší správní soud vymezil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, čj. - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS. V souladu s jeho závěry Nejvyšší správní soud shledal nyní posuzovanou kasační stížnost přijatelnou, neboť a) krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že pochybení krajského soudu nemohlo zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatele (Ministerstva vnitra), jak mylně stěžovatel tvrdil; tato skutečnost ovšem nebrání přijatelnosti kasační stížnosti (blíže viz rozsudek čj. - 59).

14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

15. Kasační stížnost je důvodná.

16. Krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o „předčasnosti“ rozhodnutí stěžovatele. Pokud stěžovatel neudělil azyl nebo doplňkovou ochranu žádnému z rodinných příslušníků žalobkyně vymezených v či , Nejvyšší správní soud nepochyboval, že podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany žalobkyni z důvodu sloučení rodiny nebyly v době rozhodování stěžovatele o žádosti žalobkyně naplněny. Krajský soud proto porušil princip přezkumu rozhodnutí na základě skutkových zjištění v době rozhodování před správním orgánem ( ).

17. Skutkově obdobnými případy se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudcích ze dne 19. 5. 2011, čj. - 60, a ze dne 12. 8. 2004, čj. - 81. V nyní posuzované věci zdejší soud neshledal důvod se od svých dříve vyslovených názorů odchýlit, na odůvodnění zmiňovaných rozhodnutí proto pro stručnost odkazuje. Pokud by byl přijat opačný závěr, stěžovatel by musel v případě současně podaných žádostí více rodinných příslušníků nejprve předjímat, jaký bude osud jednotlivých řízení, jaké skutkové okolnosti mohou vyjít během řízení najevo a kterému členovi rodiny by mohl svědčit některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Než by bylo o žádosti tohoto „hlavního“ rodinného příslušníka pravomocně rozhodnuto, stěžovatel by musel prodlužovat lhůtu k rozhodnutí či přerušit správní řízení u ostatních členů rodiny, jimž by případně svědčilo udělení azylu podle či doplňkové ochrany podle téhož zákona, ale u nichž by naopak při „předběžném“ posouzení žádosti stěžovatel neshledal možnost udělení azylu podle či či doplňkové ochrany podle .

18. V nyní posuzovaném případě by stěžovatel nemohl rozhodnout o žádosti žalobkyně po dobu řízení o žádosti jejího manžela. Není přitom vyloučeno, že konečné posouzení žádosti manžela žalobkyně bude postaveno najisto až po skončení řízení o správní žalobě či o kasační stížnosti (a případných navazujících řízeních). Vzhledem k tomu, že nelze předjímat délku řízení o žádosti manžela žalobkyně, bylo by postavení žalobkyně po celou dobu „podmíněného“ správního řízení o její žádosti nejisté. Nejvyšší správní soud proto shledal postup uložený krajským soudem procesně neefektivním. Nastane-li po pravomocně skončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany u žalobkyně nová skutečnost podstatná pro udělení mezinárodní ochrany, zejména udělí-li stěžovatel manželu žalobkyně mezinárodní ochranu, měla by být nově uplatněná žádost žalobkyně podepřená tímto důvodem přípustná [srov. ].

19. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (. ). V něm krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

20. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. března 2012

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu