Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 15/2012 - 17

č. j. - 17

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. K., zastoupen JUDr. Michalem Hráským, advokátem se sídlem Ostrovského 911/30, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. - 37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. - 37, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 19. 5. 2010, č. j. MV-16817-2/VS-2010, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 1. 2010, č. j. OAM-36606-8/NC-2009, kterým mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu a stanovena lhůta k vycestování z území.

Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tak, že jeho manželka žije na území České republiky a on zde má zajištěné trvalé zaměstnání. Chtěl by proto zůstat na území České republiky do doby, než bude o kasační stížnosti rozhodnuto.

Kasační stížnost nemá podle odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení až 5 Podle lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.

Novelou č. s účinností od 1. 1. 2012 došlo ke zmírnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě i kasační stížnosti. Již není výslovně požadováno tvrzení a prokazování hrozby vzniku nenahraditelné újmy, nýbrž „pouze“ újmy, která bude nepoměrně větší oproti újmě, která může vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Je tedy vyžadováno poměřování závažnosti újmy, která může vzniknout žalobci či stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící navrhovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti tedy ani po novelizaci neztratil charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc správního nebo soudního rozhodnutí, což je zákonem nadále podmíněno splněním striktních (byť dle slovního vyjádření v ust. již mírnějších) podmínek.

Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.

Stěžovatel však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že mu skutečně hrozí újma, která by odůvodňovala prolomení právní moci správního a soudního rozhodnutí. Okolnost, že stěžovatel má v České republice manželku a zaměstnání, ještě neznamená, že mu v bezprostředním důsledku rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a stanovení lhůty pro vycestování skutečně hrozí újma. Tuto újmu navíc stěžovatel dostatečně nekonkretizuje, a lze tak pouze dovozovat, že za újmu snad považuje to, že mu budou, byť dočasně, znemožněny styk s manželkou a práce ve stávajícím zaměstnání (které stěžovatel také neupřesňuje). Žalobou napadené rozhodnutí však bez dalšího neznamená absolutní ztrátu možnosti pobytu na území České republiky. Bylo jím rozhodnuto jen o zrušení trvalého pobytu, nikoli o správním vyhoštění. Stěžovatel tak ztratil toliko silnější právo pobytu na území České republiky.

Stěžovatel tedy dostatečně nekonkretizoval a nedoložil, jaká újma mu hrozí a že se jedná o újmu hrozící v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí, resp. kasační stížností napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. března 2012

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu