Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ca 100/2009 - 54

[-54

R o z s u d e k

J m é n e m r e p u b l i k y

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců

JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Městská část

Praha-Křeslice, Praha 10, Štychov 2, zast. JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem v Praze 4,

Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Praha 1,

Mariánské nám. 2, za účasti PREdistribuce, a.s., Praha 5, Svornosti 3199/19a, jako osoby

zúčastněné na řízení, zast. JUDr. Milanem Kohoutem, advokátem v Praze 6, Břevnovská

433/12, o přezkum rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23.1.2009

č. j. S-MHMP 703833/2008/OST/No, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního

stupně, t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23.1.2009

č. j. S-MHMP 703833/2008/OST/No (dále jen „rozhodnutí MHMP“), kterým bylo podle ust.

a , , ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „“), zčásti změněno a v ostatním potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské

části Praha 11, odboru výstavby, ze dne 1.8.2008 č.j. OV/2008/000168/Lev (dále „rozhodnutí

stavebního úřadu“). Rozhodnutí stavebního úřadu bylo změněno tak, že v jeho výroku na

str. 1 v posledním odstavci, v prvním, sedmém a desátém řádku byla doplněna parcelní čísla

122/17, 214/122, 311/24, 311/25, 311/26 a 312 a příloha č. 1 obsahující soupis nových

stožárových míst z prosince 2007 byla nahrazena opravenou přílohou z ledna 2008.

V ostatním bylo rozhodnutí stavebního úřadu, proti němuž se odvolal pouze žalobce a jehož

zrušení žaloba rovněž požaduje, potvrzeno.

Skutkové a právní námitky soustředil žalobce do tří žalobních bodů. V nich vytýká jak

nezákonnost rozhodnutí MHMP a rozhodnutí stavebního úřadu, tak i podstatné porušení

procesních pravidel.

Nejprve žalobce vytýká napadenému rozhodnutí MHMP nesrozumitelnost (prvý žalobní

bod). Podle žalobce jde o mohutnou a rozsáhlou liniovou stavbu. Namísto, aby žalovaný,

resp. stavební úřad, zajistil jasné a srozumitelné sdělení, jak stavba vypadá, jak je situována

a jak jsou v prostoru a na ploše lokality rozestřeny jednotlivé zásahy stavebních objektů,

odkazuje na výkres, který ani nikterak neidentifikuje, aby se stal nezaměnitelným, ani

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] nepoučuje, kde a kdy je možné jej vidět. Podle žalobce je pouhé stanovení souřadnic

jednotlivých stožárů v příloze územního rozhodnutí stavebního úřadu pro laika

nesrozumitelné a nepředstavitelné. Identifikace konkrétního komplexu stavebních zásahů je

podle žalobce rozvláčná, nesrozumitelná a naprosto nedostatečná. V odůvodnění je podle

žalobce málo srozumitelný slovní popis stavby. Účastníci musí mít v době plynutí odvolací

lhůty komplexní a srozumitelnou informaci o stavbě, jejím situování a podmínkách, za nichž

je umístěna, včetně přeložek inženýrských sítí. Žalobce poukazuje na povinnost připojit

k rozhodnutí grafický podklad a dovozuje ji z ustanovení ,

o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „stavební zákon“) a , o podrobnější úpravě územního

řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Má za to, že žadatel obdrží podle cit.

zákonného ustanovení po právní moci rozhodnutí ověřenou grafickou přílohu, avšak o tom, že

by ji, bez ověření, nedostávali ostatní účastníci, není v zákoně ani slovo. Z hlediska zásady

rovnosti procesních práv nemá pochybnosti o tom, že ostatním účastníkům je doručována

spolu s nepravomocným rozhodnutím i grafická příloha neověřená.

Výroky rozhodnutí MHMP a rozhodnutí stavebního úřadu postrádají podle žalobce podstatný obsah závazných stanovisek a posudků a vyjádření správců sítí (druhý žalobní bod).

Závazné stanovisko ke krajinnému rázu v souhrnném vyjádření OOP MHMP ze dne

29.10.2007 je podle žalobce hrubě nesprávné a nereaguje na fakt, že jde o další nežádoucí

a mimořádně mohutnou industriální dominantu v předměstské krajině, v území, kde je

krajinný ráz chráněn vyhlášením přírodního parku Botič – Milíčov ve smyslu § 12 zákona

č., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon

o ochraně přírody a krajiny“), a kde se rozvíjí výrazná rezidenční výstavba i rekreační využití

území (třetí žalobní bod). Řešení vysokého napětí v zastavěném území jako nadzemního je

podle žalobce v rozporu s vyhláškou hlavního města Prahy č. HMP, o obecných

technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „OTPP“). Výjimka udělená stavebníkovi žalovaným v rozhodnutí ze dne 13.9.2003

je pro změny, k nimž došlo v území v mezičase, neaplikovatelná. Venkovní vedení poškozuje

veřejný zájem na využití předpolí města k rekreaci i rezidenční zástavbě. Rovněž 10 let starý

územní plán města nepostihuje změny v území a nevyjadřuje aktuální veřejný zájem na jeho

využívání. MHMP i stavební úřad pojali veřejnou prospěšnost a veřejný zájem formalisticky.

Žalobce dovozuje, že důvodem řešení vedení vysokého napětí nejsou veřejné zájmy a obecný

prospěch, ale zájmy soukromé, komerční a podnikatelské, pro které bylo lobbováno

u žalovaného MHMP.

Rozhodnutím stavebního úřadu byla na základě žádosti společnosti PREdistribuce, a.s.,

zastoupené společností Elektrotrans a.s., umístěna na pozemcích k. ú. Šeberov, Hole

u Průhonic, Újezd u Průhonic, Křeslice, Pitkovice, Petrovice a Uhříněves veřejně prospěšná

stavba nazvaná „Vedení 110 kV, Chodov – Uhříněves – Měcholupy“ o celkové délce

9 853,4m a zároveň byly stanoveny podmínky pro umístění této stavby. Vzhledem k tomu, že

stavba se týká územních obvodů čtyř stavebních úřadů, stanovilo Ministerstvo pro místní

rozvoj na základě příslušné žádosti, že řízení povede a rozhodnutí vydá Úřad městské části

Praha 11. Součástí napadeného rozhodnutí stavebního úřadu je vypořádání námitek včetně

námitek žalobce, Městské části Praha-Křeslice, který vyjádřil se stavbou zásadní nesouhlas

a žádal, aby nové vedení 2x110 kV bylo v úseku od TR 110/22 kV Uhříněves směrem na

východ přes údolí Botiče a kolem Milíčovského lesa položeno do země do kabelů, neboť další

vedení by podle Městské části Praha-Křeslice výrazně zhoršilo již dnes poškozený krajinný

ráz tohoto území. Podle stanoviska Městské části Praha-Křeslice je z hlediska vzhledu krajiny

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] nepřijatelné rovněž navržení tří nových sloupů nad Botičem pro křížení s vedením 400 kV.

Umístění vedení 400 kV a 2x110 kV na společné sloupy je také podle Městské části Praha-

Křeslice hrubým zásahem do krajiny, protože sloupy vysoké až 45 m by vysoko přečnívaly

koruny stromů. Další nesouhlasné stanovisko předložila stavebnímu úřadu Městská část

Praha-Křeslice při ústním jednání dne 20.5.2008. Podle odůvodnění rozhodnutí stavebního

úřadu je trasa této veřejně prospěšné stavby v souladu s územním plánem. Posouzení

možnosti změny trasy ani odlišné technické řešení (uložení vedení do země místo na stožáry)

není podle stavebního úřadu předmětem řízení ani v jeho kompetenci. Stanoviska všech

dotčených orgánů, která žadatel – PREdistribuce, a.s. doložil, byla kladná. Z hlediska vlivů na

životní prostředí vydalo Ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko. Odbor

ochrany prostředí MHMP vydal pro navrženou stavbu závazná stanoviska a vyjádření, která

obsahují mj. podmínečný souhlas k dotčení pozemků určených k plnění funkcí lesa, souhlas

k některým činnostem ve zvláště chráněném území, souhlas ke stavební činnosti v ochranném

pásmu zvláště chráněného území i souhlas k umístění a povolení stavby, která snižuje nebo

mění krajinný ráz. Rozhodnutím odboru územního rozhodování MHMP ze dne 26.8.2003 č.j.

MHMP/307724/03/OUR/MI/ HJ byla povolena výjimka z OTPP, z ustanovení čl. 4 odst. 10,

ve kterém se ukládá umisťovat rozvodné energetické vedení v zastavěném území pod zem.

Povolení ke kácení dřevin je vydáváno – jak zdůrazňuje rozhodnutí stavebního úřadu –

formou samostatného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny,

přičemž otázku, zda musí být povolení vydáno před územním rozhodnutím nebo stavebním

povolením, zákon neřeší. V odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu se v rámci vypořádání

žalobcových námitek připomíná, že nezbytnost provedení dendrologického průzkumu (tedy

jakési „inventarizace“ dřevin a jejich aktuálního fyziologického stavu v daném území)

a nutnost požádat dotčený orgán státní správy o souhlas s mýcením obsahuje podmínka

č.23 c) tohoto rozhodnutí. Tato rozhodnutí nejsou podle odůvodnění rozhodnutí stavebního

úřadu nezbytným podkladem pro územní řízení. Stavební úřad proto námitky Městské části

Praha-Křeslice zamítl.

Žalovaný MHMP navrhl zamítnutí žaloby. Pokud jde o námitky prvního žalobního bodu

ohledně nesrozumitelnosti napadených rozhodnutí pro běžného účastníka a jeho neúplného

doručení, MHMP upozornil, že tuto žalobní námitku žalobce neuplatnil v odvolacím řízení,

a proto na ni žalovaný MHMP nemohl v napadeném rozhodnutí reagovat. Podle žalovaného

je navrhovaná trasa popsána tak, aby jí rozuměl každý účastník řízení. Vytyčovací body

(souřadnice) určují přesnou polohu stožárů v krajině, protože v územním rozhodnutí stanoví

stavební úřad podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby, přičemž u tak rozsáhlé

liniové stavby je stanovení souřadnic jedním z nejpřesnějších údajů o jejím umístění pro

projektovou přípravu stavby. Účastníkům řízení bylo napadené rozhodnutí doručeno veřejnou

vyhláškou (§ 92 odst.3 a § 20 odst.2 stavebního zákona). Pokud není možné a účelné vyvěsit

na úřední desce celý obsah, vyvěsí správní orgán oznámení se základními údaji s uvedením,

kdy a kde je možné do písemnosti nahlédnout. Postup stavebního úřadu proto byl podle

MHMP v souladu se zákonem. Formulaci námitky, že účastníci musí mít komplexní

informaci o situování umisťované stavby včetně přeložek inženýrských sítí, je nesrozumitelná

a nemůže se vztahovat k umisťované stavbě. Stavba vedení vysokého napětí nevyžaduje

přeložky inženýrských sítí. Nejsou-li přeložky inženýrských sítí předmětem napadeného

rozhodnutí, nemůže žalobce mu vytýkat, že o nich neinformuje. Ústního jednání dne

20.5.2008 se přitom za žalobce účastnil starosta, který též ve stanovené době uplatnil námitky,

o nichž rozhodl stavební úřad ve výroku rozhodnutí o umístění stavby. Tvrzení

o nesrozumitelnosti je podle žalovaného MHMP zcela účelové. Žádná z žalobních námitek

nebyla podle něho uplatněna v územním ani v odvolacím řízení. MHMP připomíná, že

z velkého počtu účastníků řízení se proti rozhodnutí stavebního úřadu neodvolal žádný

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]účastník, který je fyzickou osobou a vlastníkem pozemku dotčeného stavbou. Jediným

odvolatelem byl žalobce, u něhož nelze předpokládat, že by mu mohlo být rozhodnutí

stavebního úřadu nesrozumitelné. Tvzení druhého žalobního bodu je podle vyjádření

žalovaného MHMP nejen zcela nekonkrétní, ale i nepravdivé. V podmínkách rozhodnutí

o umístění stavby (rozhodnutí stavebního úřadu) jsou podle MHMP promítnuty všechny

podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů, pokud se týkaly umístění nebo projektové

přípravy stavby. Např. podmínka závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP ze

dne 29.10.2007 č.j. S-MHMP 171464/2007/1/OOP/VI je podle MHMP promítnuta

v podmínce č.5 rozhodnutí o umístění stavby (rozhodnutí stavebního úřadu) a týká se

stanovení vzdálenosti stavby od lesních pozemků. Takto postupoval podle MHMP stavební

úřad i u ostatních závazných stanovisek. Pokud žalobce napadá třetím žalobním bodem obsah

závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP, měl podle MHMP jako účastník

řízení možnost je v souladu s napadnout v odvolání, což neučinil.

Rozhodnutí o povolení výjimky z čl.4 odst.10 OTPP pro nadzemní vedení v zastavěné části

hl. m. Prahy bylo vydáno dne 26.8.2003 pod č.j. MHMP/307724/03/OUR/MI/HJ odborem

územního rozhodování MHMP jako příslušným stavebním úřadem prvního stupně. Výjimka

byla povolena pro tuto konkrétní umisťovanou veřejně prospěšnou stavbu, vymezenou

v závazné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy a doba platnosti nebyla

omezena. Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy platí do 31.12.2015, pokud nebude dříve

vydán nový územní plán. Představa žalobce, že energetická koncepce hlavního města Prahy

a Středočeského kraje se mění každých deset let a vyžaduje zcela nové trasování přenosové

a distribuční sítě, nemůže být podle žalovaného MHMP myšlena vážně. Nové stavby vedení

vysokého napětí využívají co nejvíce stávajících tras dožilých vedení, protože tímto postupem

nejsou nově dotčena vlastnická práva k pozemkům. Takto vymezuje podle MHMP vedení

vysokého napětí i územní plán.

K žalobě se rovněž vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, která je investorem stavby.

Sdělila, že se plně ztototožňuje s vyjádřením žalovaného MHMP, a navrhla, aby soud žalobu

zamítl. Zdůraznila, že žalobce jako městská část nebyl zkrácen na svých právech, resp. že se

domáhá soudní ochrany něčeho, co není jeho právem, a že zkrácení na konkrétních

subjektivních právech, ať už přímo nebo nepřímo, v rozporu s nijak blíže

nespecifikoval. Uvedená porušení základních zásad správního řízení a procesních předpisů,

nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav právní zástupce žalobce tvrdí

opakovaně v četných správních žalobách v obdobných věcech, a proto má osoba zúčastněná

na řízení za to, že by i v dané věci svá tvrzení deklaroval, kdyby si byl jist, že unese břemeno

svého tvrzení. Pokud by byl konkrétnější, pak by podle osoby zúčastněné na řízení neunesl

toto břemeno, a proto setrvává na naprosté obecnosti. Osoba zúčastněná na řízení tvrdí, že

výroky obou rozhodnutí (tedy rozhodnutí MHMP i stavebního úřadu) jsou srozumitelná

a jejich srozumitelnost je dána nadstandardně propracovanými výroky i odůvodněními, a to i

s přihlédnutím k tomu, že nejde o „jednoduchou“ budovu, nýbrž specifickou, mnoho

kilometrů dlouhou a v terénu složitou liniovou stavbu elektrického vedení. Z obou rozhodnutí

lze seznat prostorové řešení stavby, zejména její velikost, výšku, účel i tvar i její fixaci do

území. Žalobce mohl uplatnit a také uplatnil jako účastník řízení všechna svá práva při své

účasti na veřejném ústním jednání dne 20.5.2008 a uplatnil zde po stránce právní i technické

„nelaické“ námitky, z nichž vyplývá, že předmět řízení i podklady mu jsou podrobně známy

a nelze říci, by při ústním jednání vystupoval jako „běžný účastník“. Osoba zúčastněná na

řízení připomíná, že podle § 89 odst.4 stavebního zákona uplatňuje obec v územním řízení

jen námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce, resp. městské části, pouze na jejím

území. Takové námitky byly uplatněny při ústním jednání a stavební úřad se s nimi podle

osoby zúčastněné na řízení vypořádal zákonným způsobem. Osoba zúčastněná na řízení

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]rovněž připomíná, že dotčení na subjektivních právech žalobce tu ani nenamítá. Přestože byl

žalobce seznámen s koncentrační zásadou v územním řízení, uplatňuje prostřednictvím žaloby

v podstatě další námitky proti stavbě, které neuplatnil ani na ústním jednání, ani v odvolání.

Námitky, resp. nyní žalobní body, jsou podle osoby zúčastněné na řízení pravidelnými

obecnými body, které uplatňuje právní zástupce žalobce v zásadě ve všech svých žalobách

bez konkrétní vazby na tvrzené dotčení na právech toho konkrétního žalobce, v této konkrétní

věci. To vyplývá podle osoby zúčastněné na řízení z účelového pojetí slov jako

nesrozumitelnost, fragmentálnost, nerovnost, nepředstavitelnost, nepřesvědčivost,

neaktuálnost, irelevance odkazu na výkresy, nedostatečný popis stavby, tvrzení, že stavební

úřad selhal, nejasnost atd. Osoba zúčastněná na řízení své vyjádření k žalobě uzavřela takto:

1) Tvrzení o nesrozumitelnosti výroků i odůvodnění, resp. popisu stavby, považuje za

zcela účelové, když žaloba neobsahuje tvrzení, na jakých právech měl být žalobce

konkrétně zkrácen.

2) K tvrzení o zaměnitelnosti výkresu a o tom, že účastníci musí mít v době odvolací

lhůty komplexní informaci seznatelnou přímo z rozhodnutí, odkazuje na § 92 odst.4

a § 95 odst.5 stavebního zákona a srovnání se slovy zákona „stavební úřad předá (jen)

žadateli ...“. Komplexní informaci pro uplatnění svých práv může účastník řízení

(žalobce) získat na základě svého práva nahlížet do spisu ( ).

3) Stanovení souřadnic stožárů, o němž žalobce tvrdí, že je nesrozumitelné a že se

s inovací seznamu stožárů nemohl seznámit, není v rozporu s žádným obecně

závazným právním předpisem a je často, zvláště v nezastavěném území, jediným

možným způsobem pro identifikaci stožárového místa. Upřesněný soupis stožárových

míst, který je přílohou rozhodnutí MHMP, se žádným způsobem nemohl dotknout práv

žalobce.

4) Pokud jde o tvrzení, že výroky neobsahují podstatný obsah stanovisek dotčených

orgánů a správců sítí, pak výroky obsahují obsah stanovisek a žalobce neoznačil

konkrétní údaje v tomto směru včetně dotčení na svých právech.

5) Tvrdí-li žalobce, že závazné stanovisko ohledně krajinného rázu je nesprávné, pak

netvrdí jeho nezákonnost, nýbrž pouze jeho nesprávnost podle svých subjektivních

kritérií.

6) Neaplikovatelnost pravomocného rozhodnutí o výjimce z OTPP, tvrzená žalobcem,

nevyplývá z žádného právního předpisu a platnost rozhodnutí o výjimce není časově

omezena. Žalobce nemůže být dotčen na svých právech rozhodnutím o udělení

výjimky.

7) Tvrdí-li žalobce, že veřejná prospěšnost stavby a veřejný zájem je neaktuální a že je

zde dána „soukromá“ prospěšnost, poukazuje účelově na materiální pojetí otázky

veřejného zájmu a veřejné prospěšnosti, které nekonkretizuje ani nevztahuje

k přímému dotčení na svých právech. Osoba zúčastněná na řízení odkazuje jednak na

, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy

v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění

pozdějších předpisů, podle něhož se přenos a distribuce elektřiny uskutečňují ve

veřejném zájmu ex lege, jednak na platný územní plán, pokud jde o veřejně

prospěšnou stavbu.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí MHMP včetně rozhodnutí stavebního úřadu

v mezích uplatněných žalobních bodů, a to i se zřetelem k mezím daným formulační

obecností žalobních námitek ( ). Žalobu neshledal důvodnou, neboť napadená

rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně považuje za přezkoumatelná, procesně,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]věcně i právně správná a podrobně a dostatečně zdůvodněná, podložená výsledky správního

územního řízení a mající oporu ve správních spisech.

Soud se ztotožnil s právními a skutkovými argumenty, které na podporu napadených

správních rozhodnutí MHMP a stavebního úřadu uvedly Magistrát hlavního města Prahy

a osoba zúčastněná na řízení ve svých vyjádřeních k žalobě. Při přezkoumávání zákonnosti

a správnosti rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správního orgánu ( ). Vzhledem ke shodnému souhlasu obou

účastníků řízení po odeslané výzvě soudu ve smyslu (u žalobce výslovnému,

u žalovaného konkludentnímu), rozhodl, aniž by nařizoval ve věci jednání.

Ze správních spisů vyplývá, že správní orgány obou stupňů se podrobně a dostatečně

zabývaly stavebně technickými a dopravními otázkami (včetně posouzení možné kabelové

trasy či otázek spojených s požární ochranou), otázkami památkové péče i otázkami

ekologickými a zdravotně hygienickými (včetně posouzení ochrany zemědělského půdního

fondu, lesů a dřevin, ovzduší, přírody a krajiny, myslivosti, hlediska vlivů stavby na krajinný

ráz, vlivu provozu nadzemního vedení VVN o napěťové hladině 110 kV na životní prostředí,

na hlučnost a prašnost a včetně posouzení likvidace odpadů) s tím, že vlivem provozu

uvedeného vedení nedojde ke zhoršování životního prostředí ani nebudou dotčeny zájmy

chráněné orgány ochrany veřejného zdraví. Žalobce dostatečně nedoložil své obecně

uplatněné námitky ani v odvolacím správním řízení, ani v přezkumném soudním řízení

relevantními důkazy. Důkazní řízení tak nemuselo být během soudního přezkumu doplňováno

a nebylo je nutné ani opakovat ( ).

Podle § 89 odst.4 stavebního zákona uplatňuje obec v územním řízení námitky k ochraně

zájmů obce a zájmů občanů obce. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm.

a), b) a d), tedy např. vzhledem ke svému vlastnickému právu k pozemku nebo stavbě, nebo

možnosti dotčení takových jejích práv k sousedním stavbám či pozemkům, může uplatňovat

podle cit. ustanovení námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je její právo

přímo dotčeno. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. c), tedy stanoví-li

její účastenství zvláštní právní předpis, může v územním řízení uplatňovat námitky, pokud je

projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního

předpisu zabývá.

Podle § 90 stavebního zákona posuzuje v územním řízení stavební úřad to, zda je záměr

žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního

plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických

a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních

předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou

dopravní a technickou infrastrukturu a e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se

stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popř. s výsledkem řešení

rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Není-li záměr

žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona nebo mohly-li by

umístěním a realizací záměru být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo

zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne

(§ 92 odst.2 stavebního zákona). A contrario, nenastanou-li takové okolnosti, nic nebrání

stavebnímu úřadu žádosti o umístění stavby vyhovět a územním rozhodnutím schválit

navržený záměr, rozhodnout o námitkách a stanovit předepsané podmínky (§ 79 odst.1, § 92

odst.1 stavebního zákona).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Podle § 92 odst.4 stavebního zákona předá stavební úřad žadateli po dni nabytí právní

moci územního rozhodnutí jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem

o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy. Územní

rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti zašle také obci, pokud není stavebním úřadem,

a popř. speciálnímu stavebnímu úřadu, který povede stavební řízení. Podle § 9 odst.5

obsahuje grafická příloha rozhodnutí o umístění stavby, ověřená

stavebním úřadem, výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy se zakreslením

stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí,

zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb, a popřípadě vybranou část

dokumentace podle přílohy č.4 k této vyhlášce. U liniových staveb delších než 1 000 m

a staveb zvláště rozsáhlých lze doplnit půdorysné vyznačení stavby na mapovém podkladě

v měřítku 1 : 10 000 až 1 : 50 000.

Veřejně prospěšnou stavbou se podle § 2 odst.1 písm. l) stavebního zákona rozumí stavba

pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu,

vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Podle § 3 odst.2 energetického zákona (ve znění účinném v době správního rozhodování i ve znění aktuálním) se mj. přenos a distribuce elektřiny uskutečňují ve veřejném zájmu.

Podle čl.4 odst.10 OTPP se rozvodné energetické a telekomunikační vedení v současně

zastavěném území obce umísťují pod zem. Podle čl.63 OTPP lze – mimo jiné –

v odůvodněných případech povolit výjimku z uvedeného principu.

Z obsahu odvolání, podaného ve správním řízení Městskou částí Praha-Křeslice (tedy

žalobcem) proti rozhodnutí stavebního úřadu a založeného ve správním spise žalovaného,

vyplývá, že jeho předmětem byly tři odvolací námitky: 1/ zásadní rozpor umístění stavby

s charakterem území, které slouží rekreaci, předpoklad přeložky vedení 400 kV do těsné

blízkosti Milíčovského lesa, jakož i rozsáhlé kácení stromů v údolní nivě Botiče, 2/ tvrzení, že

kácení stromů a přeložka je v rozporu s veřejným zájmem a je upřednostněním soukromých

zájmů a že rozhodnutím Zastupitelstva hl. m. Prahy byla stavba pouze formálně zanesena do

seznamu veřejně prospěšných staveb, a 3/ nesouhlas s navrženou trasou vedení 110 kV

a požadavek propojení rozvodny Chodov s transformovnou Uhříněves vedením 2x110 kV

bylo provedeno kabely položenými v zemi v ochranném pásmu stávajícího vedení 220 kV.

Celkově lze úvahu soudu uzavřít s tím, že žalobní body a žalobní námitky a výtky vůči

správním orgánům obou stupňů jsou převážně formulovány příliš obecně a postrádají

konkrétní, jednoznačné sdělení skutkových a právních důvodů, proč by měla být obě

rozhodnutí (rozhodnutí stavebního úřadu i MHMP) považována za nezákonná či nesprávná

a proč by měla být zrušena. Žalobce jakoby zapomínal, že v tomto řízení nevystupuje

v procesní roli subjektu obecně usilujícího o ochranu přírody ve smyslu zákona o ochraně

přírody a krajiny, nýbrž v procesní roli obce, resp. městské části hlavního města Prahy,

uplatňující ochranu svých zcela konkrétních práv na svém vlastním území, tedy k ochraně

zájmů obce (městské části) a jejích občanů, a zapojující se do ochrany přírody a krajiny ve

svých územních obvodech (§ 85 odst.1 písm. b/, § 89 odst.4 stavebního zákona, § 18 odst.1

písm. h/ , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů,

odst.1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Pokud žalobní námitky přesahují tyto meze, není

žaloba důvodná pro nedostatek věcné, resp. žalobní legitimace ve smyslu ust. § 65 odst.1

, tedy proto, že neprokázala zkrácení práv žalobce rozhodnutím o umístění stavby.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Žalobci, který je městskou částí, nepřísluší se starat, třebaže v dobré víře, o práva, která mu

nenáleží, již jen proto, že v nich nemohl být zkrácen.

Napadené rozhodnutí stavebního úřadu, ve znění rozhodnutí MHMP, se podrobně

a dostatečně vypořádalo s námitkami žalobce včetně námitek uplatněných při ústním jednání

dne 20.5.2008. Napadená rozhodnutí se dostatečně vypořádala se všemi základními

argumenty žalobce, pokud jde o vztah umístěné stavby a zájmu na ochranu přírody a krajiny,

o povolování kácení stromů i požadavku na podzemní (kabelové) umístění trasy vedení

vysokého napětí. Ze správního spisu vyplývá, že v oznámení o zahájení územního řízení

a pozvání k veřejnému ústnímu jednání na den 20.5.2008 za účelem projednání návrhu

společnosti PREdistribuce, a.s. (tedy osoby zúčastněné na tomto soudním řízení správním) na

umístění předmětné stavby, vyplývá, že účastníci řízení byli poučení o tom, že závazná

stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti musí být

uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží (§ 89 odst.1

stavebního zákona) a že účastníci řízení mohou nahlížet do podkladů na Úřadu městské části

Praha 11. Ze správního spisu, napadených rozhodnutí a vyjádření učiněných v řízení vyplývá,

že jde o realizaci veřejně prospěšné stavby podle dosavadního platného územního plánu

sídelního útvaru hlavního města Prahy, stavby, na níž je dán ve smyslu energetického zákona

ze zákona veřejný zájem.

Pokud prvý žalobní bod vytýká nesrozumitelnost napadených rozhodnutí stavebního úřadu

a MHMP, nebyl shledán důvodným. Žalobce měl možnost uplatnit tuto – z pohledu přezkumu

zastupitelnou – námitku již v odvolacím správním řízení, toho však nevyužil. Za

„nesrozumitelné“ považuje zdůvodnění rozhodnutí o umístění stavby žalobce jako jediný

z účastníků správního řízení, ačkoli právě u žalobce vzhledem k profesionální výbavě dané

jeho úřadem se jeví tato výtka jako reálně málo pravděpodobná. V tomto ohledu se lze

ztotožnit se zmíněnými vyjádřeními žalovaného i osoby zúčastněné na řízení.

Nesrozumitelnost rozhodnutí jako procesní institut, který vede ke zrušení rozhodnutí pro

nepřezkoumatelnost, není subjektivní kategorií spočívající v subjektivních důvodech

nepochopení nebo nechtění pochopit, nýbrž kategorií objektivní, vnímanou s analogickým

přirovnáváním z jiných právních oblastí očima „průměrného“ adresáta správního

rozhodování. Takovým „průměrným“ adresátem nemůže být správní nebo samosprávný úřad,

která má profesionální vybavení nebo má možnost si zajistit profesionální informaci. Není

pak úkolem nejen soudu, ale ani odvolacího správního orgánu vykládat a vysvětlovat to, co

všem ostatním účastníkům je srozumitelné. Nehledě na to, že stanovení souřadnic

umisťovaných stožárů není v rozporu s žádným obecně závazným právním předpisem, má

soud za to, že je jedinou objektivně průkaznou formou identifikace zamýšleného, resp.

umisťovaného stožárového místa. Upřesněný soupis stožárových míst, který je přílohou

rozhodnutí MHMP, se žádným způsobem nemohl dotknout práv žalobce, který měl možnost

se s ním přinejmenším nahlédnutím do spisu seznámit. Nejen „souřadnicové“ seznámení

účastníků s vedením trasy VN na mapě, ale i slovní a popisné seznámení s předpokládanou,

umisťovanou trasou a jejími podmínkami, zejména na stranách 2 až 4 rozhodnutí stavebního

úřadu, je plně srozumitelné a dostačující. Soud proto na ně odkazuje s tím, že není nutné je

v odůvodnění tohoto rozsudku opakovat. Pokud jde o námitku ohledně doručování grafické

přílohy tak, jak byla formulována v žalobě, tedy o povinnost doručovat ji ostatním účastníkům

neověřenou s nepravomocným rozhodnutím, k porušení ustanovení § 92 odst.4 stavebního

zákona a § 9 odst.5 výše cit. prováděcí vyhlášky (jejich znění viz výše), nelze ji shledat za

důvodnou, když žalobce povinnost správního orgánu pouze dovozuje, aniž by ji opřel

o konkrétní znění uvedených ustanovení. Procesní rovnost účastníků a zvláště pak to, oč

žalobci jde, totiž „srozumitelná informace o umisťované stavbě“, nebyla správními orgány

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]porušena. Účastníkům bylo napadené územní rozhodnutí stavebního úřadu doručeno veřejnou vyhláškou. Účastníci byli informováni, kde a kdy lze nahlédnout do písemností.

Ani druhý žalobní bod, resp. druhá skupina žalobcových výtek, podle nichž výroky

rozhodnutí stavebního úřadu a MHMP postrádají podstatný obsah závazných stanovisek

a posudků a vyjádření správců sítí, neodpovídá obsahu napadených rozhodnutí stavebního

úřadu a MHMP ani obsahu rozsáhlého, pečlivě vedeného a zdokumentovaného správního

spisu. Rovněž tato výtka není blíže vysvětlená a jedinou možnou polemikou s ní je

konfrontace se zněním napadených rozhodnutí, zejména pak rozhodnutím stavebního úřadu,

jakož i spisové dokumentace. Soud proto opět odkazuje na odůvodnění rozhodnutí stavebního

úřadu, ve znění rozhodnutí MHMP, zvláště počínající stranou 6, i na všechny žalobcem

zmiňované dokumenty, které jsou součástí správního spisu, resp. rozsáhlých správních spisů,

do nichž měl možnost žalobce nahlédnout, kdy z jeho žaloby vyplývá, že je naopak zná,

a které proto není nutné ze spisového materiálu pro přimenutí opisovat.

Pokud žalobce napadá třetím žalobním bodem části rozhodnutí věnované posouzení

krajinného rázu a polemizuje ohledně řešení stavby vysokého napětí jako nadzemního či

podzemního a rozhodnutí vytýká akceptování údajných soukromých zájmů spojených se

stavbou, pak ani v tomto bodě nenachází soud přesvědčivé argumenty, které by zvrátily

správnost a zákonnost schváleného umístění stavby. Jestliže právní předpisy umožňují učinit

výjimku z principu umisťování rozvodného energetického vedení v zastavěném území obce

pod zem a jestliže k povolení výjimky z OTPP došlo zákonnou cestou pravomocným

rozhodnutím odboru územního rozhodování MHMP ze dne 26.8.2003 č.j.

MHMP/307724/03/OUR/MI/ HJ ( předchozího stavebního ,

odst.10, čl.63 OTPP), je třeba ji respektovat. Námitka žalobce o povolení nadzemního vedení

předmětného vysokého napětí v zastavěné části hlavního města Prahy pak postrádá právní

relevanci.

Lze souhlasit s názorem žalovaného MHMP, ale i osoby zúčastněné na řízení, že

představa, že by se energetická koncepce hlavního města a jednoho z největších krajů, který

hlavní město obepíná, měnila každých deset let je věcně i organizačně zcela nereálná. Doba

mezi učiněním výjimky a podáním žaloby i jejím projednáním lze naopak s ohledem na

význam veřejný, nikoli soukromý význam umisťované stavby považovat za relativně

krátkou. Výtky žalobce, stěžující si na „zájmy pohříchu soukromé, komerční a podnikatelské“

nejenže nebyly přesvědčivě doloženy, ale neodpovídají ani objektivnímu stavu věci

vyplývajícímu z obsahu spisového materiálu žalovaného MHMP a stavebního úřadu. To

samozřejmě neznamená, že veřejný zájem na určité stavbě se nerealizuje – jak jinak –

prostřednictvím komerčních, tedy podnikatelských vztahů.

Námitka ohledně tzv. přeložky inženýrských sítí se zřejmě dostala do žaloby omylem,

když z věci a spisové domumentace vyplývá, že k takové přeložce nedojde; blíže soud

odkazuje na dostatečné vyjádření žalovaného k žalobě.

Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta ( ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl plně úspěšný, avšak podle

obsahu spisu mu náklady v tomto řízení nevznikly.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Osoba zúčastněná na řízení má podle právo na náhradu jen těch nákladů,

které jí vzniknou v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, s tím, že z důvodů

hodných zvláštního zřetele jí může soud na návrh přiznat i právo na náhradu dalších nákladů;

taková situace však u osoby zúčastněné na řízení nenastala.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 28.3.2012

JUDr. Jan Ryba předseda senátu