Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 Az 61/2011 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobkyně: L.L., nar……, státní příslušnost ….., adresa pro doručování písemnosti……….., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. Schránka OAM/21, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky ze dne 10.11.2011, č.j. OAM – 303-ZA-ZA14-ZA12-2011 byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle a a) zákona o azylu.

V zákonem stanovené lhůtě podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalobu, vytkla, že správní orgán nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, napadené rozhodnutí nepovažovala za přesvědčivé, žalovaný porušil , a odst. 3, , v platném znění. Správní orgán zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval, pochybil v aplikačním procesu tím, že nepřiřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování upravené v zákona o azylu. Dále uvedla, že si žalovaný neopatřil podklady potřebné pro rozhodnutí, a to i ve vztahu k odůvodnění výroku rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany ve smyslu a) a b) zákona o azylu. Dospěla tak k závěru nezákonnosti tohoto rozhodnutí. Byla

Pokračování -2- 56Az 61/2011

přesvědčena, že důvodem pro udělení mezinárodní ochrany byl její odůvodněný strach v souvislosti s vyhrožováním ze strany kriminálních struktur. Odmítá návrat do své vlasti, kde by mohla být vystavena mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Tvrdí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podala z důvodu obavy o svou svobodu, zdraví i život. Navrhla proto, aby přezkoumávané rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 1.2.2012 navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Popřel oprávněnost žaloby, nesouhlasil s ní, neboť neprokazuje nezákonnost rozhodnutí.

Obavy žalobkyně z jednání neznámých osob nepředstavují pronásledování ani ohrožení vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu. Jednání neznámých osob nebylo zapříčiněno důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávané politické názory. Navíc zájem neznámých osob byl spjat pouze s osobou bývalého přítele žalobkyně, který však v roce 2008 zemřel. Po změně telefonního čísla se už jmenovaná ani s žádnými výhrůžkami nesetkala. Správní orgán si také obstaral podklady, se kterými žalobkyni seznámil, a ze kterých vyplynulo, že na Ukrajině existují instituty, kterých mohou občané využít a domáhat se ochrany svých práv.

I když žalobkyně namítá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podala z důvodu obav o svobodu, zdraví i život, nikoliv z důvodu snahy legalizovat svůj pobyt v ČR, nelze dle názoru žalovaného přehlédnout, že jmenovaná pobývá v ČR od roku 2001 a svoji situaci se nepokusila za celou dobu jinak vyřešit ani nevyhledala pomoc dříve, cítila-li se skutečně ohrožena.

Žalovaný má tedy za to, že rozhodl na základě náležitě zjištěného skutkového stavu věci, neshledal však důvodnost aplikace jiného ustanovení než ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v nebo že jí zhrozí vážná újma podle a) zákona o azylu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela souladu s ustanovením , žalovaný vyslovil všechny závěry, jakož i úvahy, jimiž byl při vyslovování závěrů veden.

Vzhledem ke splnění zákonných podmínek podle ust. , v platném znění, soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V řízení podle části III., hlavy II., dílu prvního přezkoumává soud napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů a z těch hledisek, které žalobce v podané žalobě uvede, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( a 2, věta první ).

Pokud jde o žalobní body vytýkající žalovanému porušení ustanovení 2 odst. 4 , v platném znění, a odst. 3 a odst. 3 a citovaného zákona, nemůže soud žalobkyni přisvědčit. V řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany řádné zjištění skutkového stavu věci spočívá především v tom, že

Pokračování -3- 56Az 61/2011 – 22

žadatelce je dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které ji vedly k opuštění vlasti. Žalobkyni byl poskytnut dostatečný postup, aby uvedla vše, co považuje za důležité pro rozhodování o žádosti, otázky, na které odpovídala v rámci pohovoru jí byly kladeny takovým způsobem, aby byly objasněny všechny relevantní skutečnosti. Žalovaný ve věci provedl dostatečné dokazování, jehož rozsah byl určen skutečnostmi tvrzenými žalobkyní. S ohledem na tvrzení jmenované bylo dostačující, když žalovaný při svém rozhodování vyšel ze skutečností uvedených žalobkyní a nebylo nutné opatřovat další podklady pro rozhodnutí. V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení. Žalovaný své rozhodnutí dostatečně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, vyhodnotil všechna tvrzení žalobkyně, relevantní z hlediska použitých ustanovení zákona o azylu. Z odůvodnění je patrno, jakými právními úvahami se při rozhodování řídil, pokud žalobu zamítl podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu a proč neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 a 14 a) zákona o azylu.

Z judikatury NSS sice rozsudku ze dne 25.ledna 2011 č.j. – 107 vyplývá, že ,,žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje správní orgán na základě skutečností, které žadatel uvede, či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem této ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují. Zamítnout žádost podle , o azylu, může správní orgán jen tehdy, nepřichází-li v úvahu žádná z takovýchto forem mezinárodní ochrany; tento závěr musí v rozhodnutí odůvodnit“.

V daném případě soud v rozsahu žalobních námitek přezkoumával, zda přichází v úvahu forma mezinárodní ochrany podle § 12 či § 14 a) a § 14 b) zákona o azylu. O jiné důvody udělení azylu žalobu žalobkyně neopřela.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 21.10.2011. Uvedla, že … opustila koncem května roku 2011 ze strachu o život. Před odjezdem z vlasti žila na … se svým tehdejším českým přítelem, který podnikal, nebyla však informovaná v čem spočíval způsob jeho obživy. Kvůli příteli ji začali vyhrožovat neznámí lidé. Ačkoliv hodlali spolu uzavřít manželství, nepodařilo se to, neboť při cestě z ČR na … byl její přítel zatčen a již se na … nevrátil. Žadatelka následně odjela do ČR, syna nechala u svého bývalého manžela na …. V roce 2008 její přítel zemřel. Po jeho smrti ji opět vyhrožovali telefonicky neznámí lidé. V současné době má nového přítele. Na ……… se bojí vrátit ze strachu o život. Následně byl se jmenovanou učiněn pohovor dne 1.11.2011, kdy skutečnosti uvedené do žádosti potvrdila. Opakovaně uvedla, že se na …… nemůže vrátit, protože jí bylo v minulosti vyhrožováno. Vše začalo v době, kdy žila s tehdejším přítelem na….., který tam také pracoval. Po jeho úmrtí dne 8.11.2008 poslední vyhrožování se odehrálo v roce 2009. Po změně telefonního čísla již další problémy neměla.

Soud se shoduje se závěrem žalovaného, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a § 14 a) a § 14 b) zákona o azylu. V odůvodnění své žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně sdělila, že se bojí vrátit do vlasti z důvodu strachu o svůj život. Bylo však prokázáno, že zájem neznámých osob byl spjat pouze s osobou bývalého přítele, který však v roce 2008 zemřel. Po změně telefonního čísla se už jmenovaná ani s žádnými výhrůžkami nesetkala, jak sama potvrdila. Z uvedeného vyplývá, že obava z jednání lidí, kteří ji vyhrožovali nelze

Pokračování -4- 56Az 61/2011

důvodům pro udělení azylu vyjmenovaných § 12 zákona o azylu podřadit. Nelze rovněž přehlédnout i skutečnost, že nikdy nebyla ohrožena na svém životě. Rovněž neuvedla žádné skutečnosti, na kterých by bylo možno dospěl k závěru, že by jí v zemi původu hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého důvodu uvedených v § 14 a) zákona o azylu. S ohledem na zjištěný skutkový stav rovněž nebyly dány důvody k posouzení věci ve smyslu § 14 b) citovaného zákona.

V této souvislosti nutno poukázat i na judikaturu NSS sice rozsudek ze dne 18.12.2003, č.j. – 41, podle kterého ,,povinností správního orgánu je zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ust. , o azylu jen tehdy jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Z žádného ustanovení zákona však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právní relevantní důvody pro udělení azylu žadatele neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ust. má správní orgán pouze v rozsahu důvodu, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl“.

Dále soud odkazuje na judikaturu NSS, a to rozsudek ze dne 10.3.2004, č.j. – 48, podle kterého: ,,skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromých osob, není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle § 12 zákona č. 325/1990 Sb., o azylu ve znění , tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny“.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že vlast žalobkyně neopustila na základě žádného z azylově relevantních důvodů a ani její obavy z návratu nelze považovat za opodstatněné ve smyslu zákona o azylu. Jednání žalobkyně nasvědčuje o účelovosti s cílem legalizace dalšího pobytu na území ČR. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 22.1.2004, č.j. , www.nssoud.cz, dle kterého: ,,…poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky, tak jak jsou upraveny , o pobytu cizinců na území ČR“.

Dle názoru soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela v souladu s ust. . Jednoznačně byly naplněny podmínky ustanovení zákona o azylu.

Krajský soud v Brně proto uzavírá, že žalovaný se nedopustil právního pochybení, pokud žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle zákona o azylu. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v souladu s zamítl.

Pokračování -5- 56Az 61/2011 – 23

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému nevznikly žádné náklady řízení.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 30. března 2012

JUDr. Eva Lukotková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Marie Šeregelyová