Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 19/2012 - 23

- 24

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně P. T. H., zastoupené Mgr. Monikou Hulovou, advokátkou se sídlem Podbrahy - Skorkov 40, Předměřice nad Jizerou, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2010, č. j. CPR-13428/ČJ-2010-9CPR-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2011, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (nyní) vedenou u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Tento soud dospěl k závěru, že k řízení o věci je místně příslušný Krajský soud v Praze a usnesením ze dne 19. srpna 2011, čj. - 22, mu věc postoupil. Současně Krajský soud v Brně zjistil, že pobyt žalobkyně není od 24. 6. 2011 znám a proto jí ve smyslu a ustanovil opatrovníka - organizaci SOZE, se sídlem Mostecká 5, Brno.

Po doručení (dne 6. 10. 2011) usnesení o ustanovení opatrovníka ze dne 22. 9. 2011, čj. - 24, žalobkyně dne 19. 10. 2011 podala kasační stížnost a současně doložila krajskému soudu plnou moc (datovanou dnem 18. 10. 2011), dokládající udělení zmocnění paní Mgr. Monice Hulové, advokátce. Ta po výzvě soudu doplnila kasační stížnost o tvrzení, že pobyt žalobkyně byl vždy znám a navíc je nyní zastoupena v řízení o žalobě advokátkou; navrhuje proto, aby krajský soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší správní soud v prvé řadě posuzoval, zda jsou dány podmínky pro věcné rozhodnutí o kasační stížnosti a zda není dán důvod k odmítnutí této stížnosti; vycházel při tom z následujících úvah, skutečností a závěrů.

V právní teorii i soudní praxi je zastáván shodný názor, že opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po kterou trvá důvod, pro nějž byl ustanoven. Jestliže takový důvod odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká a soud nadále jedná s účastníkem. Rozhodnutí o odvolání opatrovníka není třeba vydávat (k tomu např. Bureš J., Drápal L., Mazanec M., , Komentář, 5. vydání, Praha: C. H. Beck 2001, 118s, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2005, čj. - 61, dostupný též na www.nssoud.cz). Zde soud uvedl, že „na postavení opatrovníka podle je třeba pohlížet jako na účelový institut, který má své opodstatnění pouze v případě, pokud reálně existují skutečnosti, pro které byl opatrovník ustanoven. Pokud dojde ke změně situace, kterou měl institut opatrovníka ošetřit (odpadne důvod, pro který byl opatrovník ustanoven), funkce opatrovníka zaniká a soud nadále jedná s účastníkem řízení.

I když (se zřetelem na uvedené právní stanovisko) nebylo v nyní posuzované věci usnesení napadené kasační stížností formálně zrušeno, došlo vzhledem k důvodům, pro které byl opatrovník ustanoven, okamžikem doručení zmíněné plné moci pro paní Mgr. Moniku Hulovou, advokátku, k zániku funkce opatrovníka. Jestliže pak ustanovený opatrovník v mezidobí neučinil žádný úkon (nedošlo k realizaci tohoto usnesení), jde o obdobnou situaci, jako kdyby před rozhodnutím o kasační stížnosti bylo napadené rozhodnutí v jiném řízení zrušeno a kdy tedy odpadl předmět řízení o této stížnosti. Je tomu tak i v posuzovaném případě; okamžikem doručení plné moci pro advokátku odpadl důvod, pro který byl opatrovník ustanoven, a soud měl pokračovat v řízení o žalobě s ní. Podmínky řízení nebyly splněny již v okamžiku podání kasační stížnosti, a je tedy dán důvod k odmítnutí návrhu (kasační stížnosti) dle (shodně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2008, čj. - 63).

K vyjasnění označení osoby žalovaného v záhlaví usnesení zdejší soud připomíná usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, čj. - 56; zde dospěl soud k závěru, že „Jestliže žalobce označí v žalobě jako žalovaného správní orgán I. stupně, ale z obsahu žaloby je zřejmé, že brojí i proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu ( ). V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl. není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštní usnesení o tom soud nevydává ( a contrario).“ Ačkoliv tedy žalobkyně označila jako žalovaného správní orgán prvního stupně, vycházel soud z obsahu žaloby a jako žalovaného označil v záhlaví usnesení správní orgán II. stupně; pro meritum nyní projednávané věci je tato skutečnost ovšem bez vlivu.

Dne 8. 2. 2012 obdržel Nejvyšší správní soud žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti; toto řízení však neprobíhá (jak shrnuto shora) a náhrada nákladů jí tedy nenáleží. Tento závěr plyne ostatně i z judikatury (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. – 48, publ. pod č. 1741/2009 Sb.), kde soud uvedl, že „je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle , ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.“

Podle a , byla-li kasační stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2012

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu