Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 100/2011 - 27

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: T. N. P., zastoupený Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, č. j. – 11, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 12,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011, č. j. – 11, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 12, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 2. 8. 2011, č. j. CPR-4742-2/ČJ-2010-9CPR-V234, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 16. 3. 2011, č. j. KRPC-17263-24/ČJ-2011-020024. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně uložil žalobci podle bodu 3 , o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), správní vyhoštění na dobu 1 roku.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2011, č. j. – 11, dle jeho výroku věc postoupil Městskému soudu v Praze, ačkoliv v odůvodnění rozhodnutí se hovoří o tom, že Krajský soud v Praze věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Proto vydal Krajský soud v Praze následně opravné usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 12, jímž změnil výrok svého rozhodnutí tak, že se věc postupuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Praze v usnesení o postoupení věci odkázal na § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, v tehdejším znění, podle něhož byl k řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec, kterému bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje. Z obsahu žaloby podle Krajského soudu v Praze vyplývá, že žalobce měl v den podání žaloby pobyt ve S., které jsou v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce (stěžovatel) dne 11. 9. 2011 „odvolání“, které lze dle jeho obsahu posoudit jako kasační stížnost.

Stěžovatel v prvé řadě namítal, že nemá hlášen pobyt ve S., jak ve svém odůvodnění uvádí krajský soud, ale ve Středočeském kraji. Podle názoru stěžovatele je tak pro řízení o žalobě příslušný Krajský soud v Praze a postoupení věci bylo nesprávné.

Stěžovatel dále uvádí, že i kdyby měl v době podání žaloby pobyt ve S., byl by místně příslušným Krajský soud v Českých Budějovicích, a nikoliv Městský soud v Praze. Podle stěžovatele se však jedná pouze o zřejmou nesprávnost, neboť Krajský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje Krajský soud v Českých Budějovicích.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že stěžovatel již ve správním řízení uváděl jako svou kontaktní a doručovací adresu: V. 17, S. Z dostupných policejních informačních systémů žalovaný dále zjistil, že stěžovatel má v těchto systémech uvedenou následující adresu pobytu: K. 1403, K. Během správního řízení stěžovatel podle žalovaného uvedl, že se na této adrese nezdržuje a ani zde poštu nepřebírá. Vzhledem k této skutečnosti má žalovaný za to, že místně příslušným soudem pro řízení o předmětné žalobě je Krajský soud v Českých Budějovicích, neboť jako poslední pobyt na území České republiky stěžovatel uvedl adresu ve S.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost podaná u Krajského soudu v Praze elektronicky v neděli dne 11. 9. 2011 by sice musela být posouzena vůči samotnému usnesení ze dne 22. 8. 2011, č. j. - 11, jako opožděná, neboť toto usnesení bylo stěžovateli doručeno již ve čtvrtek dne 25. 8. 2011, nicméně je třeba vzít v úvahu, že následně krajský soud vydal opravné usnesení ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 12, které bylo stěžovateli doručeno až dne 12. 9. 2011. Podle musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. V daném případě byla opravným usnesením provedena oprava výroku původního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2011, č. j. - 79) a lze tedy uzavřít, že kasační stížnost byla podána včas.

Dále Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), a je zastoupen advokátem ( ).

Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Pokud jde o námitku upozorňující na zjevnou nesprávnost ve výroku původního rozhodnutí krajského soudu o postoupení věci, tato nesprávnost byla následně skutečně odstraněna opravným usnesením, takže není třeba se touto námitkou dále zabývat.

Námitku, podle níž byla místní příslušnost v dané věci určena nesprávně, ovšem shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.

Určení místní příslušnosti je obecně upraveno v , nicméně odchylná pravidla pro určování místní příslušnosti jsou obsažena mj. v zákona o pobytu cizinců. Toto zvláštní ustanovení v době rozhodování Krajského soudu v Praze o postoupení věci stanovilo, že „k řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec, kterému bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje. O žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění soud rozhodne do 60 dnů“.

Zmiňované ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující zvláštní místní příslušnost pro řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění bylo do zákona o pobytu cizinců včleněno Z důvodové zprávy k této novele zákona o pobytu cizinců se podává: „Navrhuje se změnit místní příslušnost soudů při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění, a to vztažením k místu hlášeného pobytu žalobce, respektive podle místa, kde se žalobce, který není povinen se hlásit k pobytu, zdržuje (např. v zařízení pro zajištění cizinců). Důvodem je snaha o rozložení nápadu žalob, k jejichž projednávání byl dosud příslušný pouze Městský soud v Praze. Úprava souvisí se stanovením lhůty pro rozhodnutí o žalobě.“ Důvodem pro zavedení této zvláštní místní příslušnosti tak podle citované důvodové zprávy má být především snaha o rovnoměrné rozložení nápadu žalob u jednotlivých krajských soudů související se zavedením šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o žalobě proti správnímu vyhoštění (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2011, č. j. Nad 19/2011 - 21). K další změně tohoto ustanovení pak došlo s účinností od 1. 1. 2012.

Hlášeným pobytem žalobce ve smyslu § 172 odst. 6 věty prvé, části před středníkem zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu o postoupení věci, se tedy rozumí místo pobytu, jehož ohlášením k tomu příslušnému správnímu orgánu cizinec splnil ohlašovací povinnost stanovenou v § 93 a násl. zákona o pobytu cizinců. Pouze u cizince, který se podle uvedené právní úpravy nebyl povinen hlásit k pobytu, se místní příslušnost soudu k řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění určovala podle místa, kde se cizinec fakticky zdržoval (§ 172 odst. 6 věta prvá, část za středníkem zákona o pobytu cizinců, v relevantním znění). Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, stěžovatel na území ČR pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž správní vyhoštění mu bylo uloženo z jiného důvodu, než je neoprávněný pobyt na území ČR. Na stěžovatele se tedy v plném rozsahu vztahovala ohlašovací povinnost stanovená v § 93 a násl. zákona o pobytu cizinců. Následně mu sice bylo uděleno správní vyhoštění na dobu 1 roku s tím, že má z území ČR vycestovat do 25 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, nicméně právě proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, pro niž je třeba určit místně příslušný soud a která má ze zákona (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců) odkladný účinek na vykonatelnost tohoto rozhodnutí. Stěžovatel nepatří do žádné z kategorií osob uvedených v § 95 zákona o pobytu cizinců, na něž se nevztahuje povinnost hlásit místo pobytu. Pro určení místní příslušnosti byl tedy rozhodující hlášený pobyt stěžovatele v den podání žaloby, nikoliv místo, kde se stěžovatel v tu dobu převážně zdržoval.

Z vyjádření žalovaného vyplývá, že za tento hlášený pobyt, který je evidován i v policejních databázích, je třeba považovat adresu K. 1403, K., která se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze, a to bez ohledu na to, že podle vyjádření žalovaného stěžovatel již v průběhu správního řízení oznámil, že se na této adrese nezdržuje, a správním orgánům, stejně jako následně v žalobě, uváděl doručovací adresu V. 217, S. Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, správní řízení bylo zahájeno a proběhlo v roce 2011. Podle § 98 odst. 3 věty první zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 1. 1. 2011, cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů, nebo na povolení k dlouhodobému pobytu, je povinen hlásit změnu místa pobytu na území do 30 dnů ode dne změny Ministerstvu vnitra. Uvedení doručovací adresy orgánům policie v řízení o správním vyhoštění tedy nelze považovat za splnění oznamovací povinnosti, tj. za hlášení změny místa pobytu příslušnému správnímu orgánu ve smyslu § 98 zákona o pobytu cizinců.

Vzhledem k uvedenému tedy Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Krajský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

V konečném rozhodnutí v dané věci bude rozhodnuto rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 17. února 2012

JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.

předsedkyně senátu