Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 3/2012 - 191

- 193

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslavem Hnízdilem a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. - 122, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřímu Pallovi,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová a JUDr. Jiří Palla nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 1. 2011 uplatnila prostřednictvím své zástupkyně námitku podjatosti proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřímu Pallovi, zařazeným do 4. senátu tohoto soudu, který má na základě rozvrhu práce projednat a rozhodnout věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. .

[2] Námitku podjatosti stěžovatelka odůvodňuje jen velmi obecně a stručně; uvádí, že shora jmenovaní soudci zdejšího soudu vědí, že neproběhlo dovolací řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , a přesto chtějí jednat ve shora označené věci, vedené pod sp. zn. .

[3] Věc byla v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), předložena k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu.

[4] Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová a JUDr. Jiří Palla se k návrhu na vyloučení shodně vyjádřili tak, že stěžovatelku osobně neznají, nemají žádný vztah k dané věci, k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům.

[5] Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení d a v ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (ustanovení y).

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz).

[8] Stěžovatelka námitku podjatosti soudců 4. senátu Nejvyššího správního soudu založila na skutečnosti, že uvedení soudci rozhodují ve věci, aniž by vyčkali rozhodnutí o shora citovaném dovolání před Nejvyšším soudem.

[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu. V dané věci bylo subjektivní stanovisko stěžovatelky skutečně podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally zabýval. Subjektivní náhled jmenovaných soudců, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom, že se za podjaté v souzené věci nepovažují.

[10] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam ustanovení , věta třetí, podle níž „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Uvedená námitka stěžovatelky nemůže být shledána důvodnou, neboť okolnosti spočívající v postupu a rozhodování soudců 4. senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech stěžovatelkou vedených u zdejšího soudu nemohou být důvodem pro jejich vyloučení. Z ustanovení věta třetí totiž vyplývá, že okolnosti spočívající v procesním postupu jmenovaných soudců v posuzovaném případě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení. Nejvyšší správní soud ostatně poznamenává, že v posuzované věci dosud nebylo zdejším soudem vydáno žádné procesní rozhodnutí, a proto není zřejmé, oč stěžovatelka opírá svůj názor, že se soudci 4. senátu rozhodli jednat ve věci a nevyhovět její případné žádosti o přerušení řízení.

[11] Stěžovatelka neuváděla žádné jiné důvody své námitky podjatosti, proto se Nejvyšší správní soud dále nezabýval zkoumáním poměru jmenovaných soudců k projednávané věci. Nejvyšší správní soud tedy vzal za nesporné tvrzení soudců 4. senátu, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení, k jejich zástupcům ani k projednávané věci.

[12] Vzhledem k tomu, že stěžovatelkou uvedená skutečnost nemůže být ve smyslu ustanovení důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti stěžovatelka netvrdí, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci 4. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová a JUDr. Jiří Palla nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

[13] K označení žalovaného správního orgánu Nejvyšší správní soud uvádí, že od 1. 1. 2012 došlo k podstatné změně v organizaci správních orgánů rozhodujících o dávkách v oblasti sociálního zabezpečení. Prvostupňovým orgánem se stal Úřad práce České republiky a působnost správního orgánu II. stupně přešla na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaným správním orgánem se proto v souladu s ustanovením stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, na něhož přešla působnost správního orgánu II. stupně v oblasti dávek státní sociální podpory.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. února 2012

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu