Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 Ad 4/2012 - 20

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Hanušovou v právní věci

žalobkyně S. G., právně zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem

Jungmannova 31, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálního

zabezpečení, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí

Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 07. 11. 2011,

čj. 214412/2011/KUSK, sp. zn. SZ_174801/2011/KUSK/6,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru sociálních věcí,

ze dne 07. 11. 2011, čj. 214412/2011/KUSK, sp. zn. SZ_174801/2011/

KUSK/6 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce

Mgr. Davida Strupka na nákladech řízení částku 4.800 Kč, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního

Sb., , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) domáhala zrušení

shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž Krajský úřad

Středočeského kraje (dále též „odvolací orgán“) zamítl její odvolání proti rozhodnutí

Městského úřadu Sadská ze dne 19. 07. 2010, čj. 980/2010/Sad, kterým jí byla snížena

měsíční dávka příspěvku na živobytí s ohledem na skutečnost, že žalobkyně jako žadatelka

byla evidována v evidenci sociálního oddělení po dobu přesahující 6 měsíců.

Důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí má být procesní vada spočívající v tom, že odvolací orgán zcela pominul odvolací argumentaci žalobkyně. S ohledem na tuto

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 2 -

skutečnost je podle žalobkyně nadbytečné vznášet v žalobě věcné námitky, když se s nimi

z důvodu namítané procesní vady odvolací orgán vůbec nevypořádal.

Žalovaný, kterému postoupil odvolací orgán žádost soudu o vyjádření k žalobě,

především upozornil na skutečnost, že v souladu s přechodnými ustanoveními zákona

č. byla převedena příslušná agenda krajských úřadů na něj. Právním nástupcem

odvolacího orgánu, kterého žalobce v žalobě označil za žalovaného, se tak ze zákona stalo

Ministerstvo práce a sociálních věcí.

K věci samé žalovaný uvedl, že odůvodnění odvolání bylo správnímu orgánu prvního

stupně doručeno až 30. 12. 2010. Odvolací orgán se skutečně s podaným odvoláním

nevypořádal, avšak podle žalovaného to na rozhodování o poskytování dávek hmotné nouze

ani na výrok napadeného rozhodnutí nemělo vůbec žádný vliv. Ve vyjádření dále žalovaný

uvedl, že odvolací námitky žalobkyně nemohou obstát. S ohledem na to navrhl žalobu

zamítnout.

Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyni bylo rozhodnutí Městského úřadu Sadská

ze dne 19. 07. 2010, čj. 980/2010/Sad, doručeno poštou dne 27. 07. 2010. Žalobkyně podala

proti tomuto rozhodnutí dne 09. 08. 2010, tedy v rámci patnáctidenní lhůty, blanketní

odvolání. Městský úřad však na podané odvolání ani na jeho neúplnost nijak procesně

nereagoval. Doplnění odvolání ze strany žalobkyně není ve správním spise vůbec obsaženo.

Teprve dne 29. 06. 2011 požádal právní zástupce žalobkyně Městský úřad o informaci, v jaké

fázi se nachází projednání podaného odvolání. Na základě následné komunikace pak bylo

odvolání dne 06. 09. 2011 předloženo k rozhodnutí odvolacímu orgánu, který dne

9. 11. 2011 vydal napadené rozhodnutí.

V napadeném rozhodnutí odvolací orgán konstatoval, že žalokyně podala odvolání,

které nebylo podrobněji zdůvodněno. Rozhodnutí Městského úřadu i řízení, jež předcházelo

jeho vydání, pak údajně přezkoumal v plném rozsahu. Odvolací námitkou obsaženou

v doplnění odvolání (námitka neústavnosti omezení výše dávky po uplynutí 6 měsíců, jemuž

se lze vyhnout pouze splněním podmínek, které žalobkyni diskriminují) se však napadené

rozhodnutí vůbec nezabývá. S napadeným rozhodnutím se právní zástupce žalobkyně

seznámil dne 10. 11. 2011, kdy mu bylo rozhodnutí nesprávně doručeno poštou, ačkoliv i ze

správního spisu bylo zřejmé, že právní zástupce má zřízenou datovou schránku.

Přílohou žaloby, s níž se měl možnost seznámit i žalovaný, byl text odůvodnění

odvolání datovaného dnem 30. 12. 2010 a také potvrzení o odeslané datové zprávě obsahující

odůvodnění odvolání. Zpráva byla podle tohoto potvrzení dodána z datové schránky právního

zástupce žalobkyně do datové schránky Města Sadská dne 30. 12. 2010 v čase 22:37:02.

V prvé řadě se soud zabýval otázkou identifikace žalovaného. Jak plyne z ustálené

judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), osoba žalovaného je vymezena

přímo právním předpisem. Je tedy povinností soudu, aby z moci úřední odstranil případnou

vadu spočívající v nesprávném označení žalovaného správního orgánu (srov. usnesení

rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 02. 2005, čj. -56 [ NSS]).

Podle je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.

Přechodná ustanovení v čl. VIII bodu 10 , kterým se mění

, o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, , o

státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen

„novela“), stanoví, že řízení o odvolání v oblastech dávek státní sociální podpory, dávek

pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na péči, o kterých nebylo do dne nabytí úplné účinnosti

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 3 -

tohoto zákona pravomocně rozhodnuto, dokončí ministerstvo. Podle čl. VIII bodu 1 novely se

přitom ministerstvem rozumí Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ustanovení novely nabyla

účinnosti dne 01. ledna 2012, tj. před podáním žaloby.

S ohledem na skutečnost, že Městský úřad rozhodoval ve věci dávek pomoci v hmotné

nouzi, je zřejmé, že za žalovaného již v okamžiku podání žaloby (dne 10. 01. 2012) bylo třeba

považovat Ministerstvo práce a sociálních věcí a toto soud také zohlednil ve svém rozsudku.

Protože k přechodu působnosti došlo ještě před podáním žaloby, nebylo namístě rozhodovat

usnesením podle , , ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „ “) o procesním nástupnictví na straně žalovaného.

Soud se dále zabýval skutečností, zda namítaná procesní vada mohla mít za následek

nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Zrušení rozhodnutí pro vady řízení totiž z principu

přichází do úvahy, jen pokud takové vady měly vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudek

NSS z 04. 06. 2003, čj. – 51 [Sb. NSS 23/2003], nebo komentář k ustanovení

in V. Vopálka, V. Mikule, V. Šimůnková, M. Šolín: ,

1. vydání, str. 182). Jestliže by soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí pro procesní vadu, jež na

zákonnost a správnost rozhodnutí nemohla mít vliv, nemohl by žalobce očekávat nic jiného

než opětovného vydání správního rozhodnutí se stejným výrokem. Odstraňování takových

vad by bylo nutně postupem nehospodárným a zbytečným, neboť by ve výsledku situaci

žalobce nemohlo vylepšit.

Je nepochybné, že odvolací orgán tím, že rozhodoval o odvolání, aniž by znal

námitky, které žalobkyně v doplnění svého odvolání uplatnila, jednal naprosto v rozporu s

procesními ustanoveními, které jsou zakotvena v ustanoveních a rovněž

v rozporu s článkem 36 odst. 1 d, v němž je zakotveno právo

na spravedlivý proces. Jistě je nezbytným předpokladem („conditio sine qua non“) řádného

posouzení odvolacích námitek znalost takových námitek (viz rozsudek Krajského soudu v

Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 14. 02. 2008, čj.

Sb. NSS]).

Správní orgán prvního stupně navíc byl povinen za uvedených okolností žalobkyni

usnesením podle ustanovení § 37 odst. 3 s. ř. vyzvat k doplnění náležitostí blanketního

odvolání a v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 s. ř. ji též poučit o skutečnosti, že po uplynutí

této lhůty může odvolací orgán o odvolání rozhodnout, aniž by dále vyčkával na doplnění

odvolacích námitek. Na povinnost odstranit vady podaného odvolání nastíněným postupem

nemá vliv ani skutečnost, že si žalobkyně sama vytyčila k jeho doplnění lhůtu 10 dnů a že tuto

lhůtu následně nesplnila (srov. rozsudek NSS ze dne 06. 03. 2009, čj. -53).

Zda takové vady mohly vést k nezákonnosti rozhodnutí je pak odvislé od obsahu

odvolacích námitek. Zkoumání důvodnosti odvolací námitky soudem je však v tomto

kontextu nepřípustné, neboť by to vedlo k nepřípustnému zásahu do kompetencí správního

orgánu, který musí odvolací námitku posuzovat jako první. Překročení tohoto limitu nutně

vede k nepřezkoumatelnosti rozsudku. Správní soud se proto v této situaci může zabývat

v obecnosti pouze otázkou, zda v případě oprávněnosti odvolací námitky by její nesprávné

vypořádání vedlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

V tomto případě je přitom zřejmé, že pokud by rozhodnutí správního orgánu prvního

stupně aplikovalo (jak namítal odvolatel) diskriminační ustanovení zákona a zasáhlo

tím ústavním pořádkem garantovaná práva žalobkyně, bylo by to důvodem ke zrušení

rozhodnutí pro nezákonnost. Proto i opomenutí takové odvolací námitky nutně musí vést ke

zrušení napadeného rozhodnutí pro závažné procesní vady. Důvodností námitky (otázkou, zda

správním orgánem prvního stupně aplikovaná ustanovení zákona žalobkyni skutečně

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 4 -

neústavně diskriminovala s ohledem na její vyšší věk, popř. nepříznivý zdravotní stav) se však soud nezabýval, neboť to je v první řadě úkolem pro správní orgán.

Navíc lze dodat, že i v situaci, kdy by žalobkyně odvolání sama nedoplnila, bylo by

napadené rozhodnutí namístě zrušit. Protože žalobkyni nebyla stanovena lhůta k doplnění

odvolání podle § 37 odst. 3 s. ř. a nedostalo se jí příslušného poučení, mohla by i nadále

uplatnit další odvolací námitky, jejichž obsah mohl být jakýkoliv, a nelze tak vyloučit, že

jejich opomenutí mohlo mít vliv i na zákonnost rozhodnutí. Proto v případě opomenutí vyzvat

odvolatele k doplnění neodůvodněného odvolání je rozhodnutí odvolacího orgánu vydané

před doplněním odvolání vždy stiženo potenciální nezákonností.

Soud s ohledem na výše uvedené proto za použití ustanovení § 76 odst. 1 písm. c)

napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Ten s ohledem na

skutečnost, že žalobkyně odvolání doplnila, již nebude povinen ji vyzývat k odstranění vad

podání. Jeho úkolem však bude řádně se vypořádat s odvolacími námitkami žalobkyně

v odůvodnění svého rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni,

která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 4.800 Kč, a

to za dva úkony právní služby po 2.100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, písemné podání

soudu – , a a d) ] a dvě

paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 5 -

V Praze dne 27. února 2012

JUDr. Jarmila Hanušová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Nicola Švecová