Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Konf 78/2011 - 6.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Konf 78/2011 - 6
Konf 78/2011 - 6
U S N E S E N Í
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 246/2011 : žalobce Sokol Podluží, občanské sdružení, v likvidaci, se sídlem Hrušky, U hřiště 96, IČ 48452203, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Bučovicích, Zámecká 550, a žalovaného T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 1,
t a k t o :
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 246/2011 j e soud v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2011, čj. 8 C 116/2011 - 8, s e z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem doručeným dne 12. 9. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Městský soud v Praze domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. , který vznikl mezi ním jako soudem ve správním soudnictví a Obvodním soudem pro Prahu 4 jako soudem v občanském soudním řízení ve věci žaloby o zrušení rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Součástí spisu je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu v občanském soudním řízení ze dne 1. 6. 2011, čj. 8 C 116/2011 - 8. Jednalo se o usnesení vydané v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 2. 2011, č.j. 103076/2010-603, kterým obvodní soud řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 2. 2011 a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 6. 2010, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované částku ve výši 119 890 Kč. Protože v této věci jde nikoli o spor soukromoprávní, nýbrž jde o spor veřejnoprávní, je podle obvodního soudu věcně příslušným k projednání této věci soud ve správním soudnictví. Žalobce poučil, že má možnost podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví, a to k Městskému soudu v Praze.
Žalobce tak učinil a dne 27. 7. 2011 podal žalobu u Městského soudu v Praze, nazvanou jako „žaloba proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu č.j. 103076/2010-603 ze dne 28. 2. 2011 a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č.j. 75031/2009-637/V. vyř.-Trk ze dne 24. 6. 2010“. Žalobce se mimo jiné domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 2. 2011, čj. 103076/2010-603, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 6. 2010, čj. 75031/2009-637/V. vyř.- Trk, jímž mu byla uložena povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 119 890 Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze se závěry obvodního soudu o příslušnosti soudů ve správním soudnictví nesouhlasil a dne 12. 9. 2011 proto podal zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu. Tvrdil, že předmětem žaloby je plnění povinnosti k peněžitému plnění – úhrada dlužné ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 119 890 Kč. O povinnosti žalobce tuto částku hradit rozhodl Český telekomunikační úřad rozhodnutím ze dne 24. 6. 2010, proti němuž podal žalobce rozklad. Proti rozhodnutí předsedy o rozkladu směřuje podaná žaloba. Skutečnost, že jako žalovaný je označen T-Mobile Czech Republic a. s., je pro posouzení charakteru žaloby, resp. charakteru sporu, nerozhodná, neboť z obsahu podané žaloby je nepochybně zřejmé, že jde o žalobu na přezkoumání předsedy Českého telekomunikačního úřadu. Odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 3. 9. 2004, čj. Konf 81/2003 – 16, z něhož plyne, že vydat rozhodnutí o určení povinnosti zaplatit dlužné telekomunikační úhrady je soud v občanském soudním řízení. Podle městského soudu je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve sporu o plnění za poskytnuté služby mezi poskytovatelem služby T-Mobile Czech Republic a. s. a odběratelem občanským sdružením Sokol Podluží, občanské sdružení, v likvidaci rozhodnutím v soukromoprávní věci. O žalobě by proto mělo být rozhodováno Obvodním soudem pro Prahu 4 jako soudem v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu .
Městský soud z výše uvedených důvodů předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem správním se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle § 1 odst. 2 zákona 131/2002 Sb. spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným (negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Obvodní soud pro Prahu 4 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla věc postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. „v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány“. Tímto jiným orgánem je v případech, které stanoví zákon č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích “) a původně zákon č. 151/2000 Sb. , o telekomunikacích (dále jen „zákon o telekomunikacích “), také Český telekomunikační úřad. Tomu tak byla svěřena nejen pravomoc rozhodovat ve věcech veřejného práva, ale také ve věcech práva soukromého – úzce specializovaných. Zákonodárce převedl rozhodování v některých soukromoprávních věcech na Český telekomunikační úřad z důvodu, že se jedná o specializovanou, technickou agendu, k čemuž je tento úřad dostatečně personálně a technicky vybaven.
Souhrnně proto nelze stanovit, zda o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu rozhodují soudy v občanském soudním řízení či soudy správní. Vždy je totiž nutné rozlišovat, zda tento správní orgán rozhodoval v soukromoprávní věci nebo ve věci veřejnoprávní, tedy určit charakter konkrétního rozhodnutí a porušení povinnosti. Při určování příslušnosti je zvláštní senát také zcela zásadně omezen již zmiňovaným § 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , protože zákon o elektronických komunikacích představuje výjimku z pravidla, že o soukromoprávních sporech rozhodují soudy v nalézacím řízení.
Výše uvedené závěry jsou zřejmé i z dosavadní rozhodovací praxe zvláštního senátu a Nejvyššího správního soudu, které při rozhodování o pravomoci či věcné příslušnosti charakter rozhodnutí správního orgánu rozlišovaly. Zvláštní senát konkrétně v usnesení ze dne 18. 9. 2007, čj. Konf 23/2006 - 6, vyslovil, že „rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísel (§ 69 a násl. zákona č. 151/2000 Sb. , o telekomunikacích) a navazující rozhodnutí o poplatcích za přidělení čísla (§ 75 téhož zákona) je veřejnoprávní regulací v oblasti správy čísel. Rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o poplatcích náleží soudu ve správním soudnictví“.
Opačný závěr vyplývající z rozdílného charakteru rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: „Rozhodnutí správního orgánu vydané na základě § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. , o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci, neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem , nemá pro posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž rozhodnutí se projednávají podle části páté občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva“. Na těchto závěrech nic nemění ani následná změna právní úpravy.
V nyní posuzovaném případě proto musel zvláštní senát zjistit, zda rozhodoval Český telekomunikační úřad v soukromoprávní či veřejnoprávní věci. Z napadeného rozhodnutí správního orgánu zvláštní senát zjistil, že se řízení týkalo nezaplacených vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací ve výši 119 890 Kč. Správní orgán v rozhodnutí rozvedl, že Sokol Podluží, občanské sdružení, v likvidaci nezaplatilo vyúčtované částky za použití uvedených telefonních stanic. Rozhodl, že se vyhovuje návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. a že Sokol Podluží, občanské sdružení, v likvidaci je podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích povinno uhradit dlužné ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 119 890 Kč. Dále účastníky správního řízení poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí lze podat rozklad k předsedovi Českého telekomunikačního úřadu.
Při posuzování charakteru rozhodnutí lze odkázat na závěry, které vyslovil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: ...„jde o povinnost plnění za poskytnuté služby, tedy o povinnost uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem (tj. měsíční základní sazby a hovorného) a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat; řízení o takovém právu je proto třeba považovat za věc spadající do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řízení, rozhodující význam pro posouzení charakteru věci je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva“. Právní názor vyslovený v tomto usnesení lze použít i v nyní posuzované věci. Český telekomunikační úřad rozhodoval o nezaplacených částkách za poskytnuté služby elektronických komunikací. Jednalo se o spor o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smluvního vztahu mezi provozovatelem veřejné sítě elektronických komunikací a účastníkem. Právní vztah mezi těmito subjekty vznikl na základě objednávky služeb a následně uzavřené smlouvy, mezi subjekty proto nelze shledat vztah podřízenosti a nadřazenosti. Účastník byl seznámen s podmínkami, za kterých byla služba elektronických komunikací poskytována a dobrovolně na tyto podmínky přistoupil. V souladu se zákonem o elektronických komunikacích mohl ve věci rozhodovat správní orgán – Český telekomunikační úřad. Protože také nelze zpochybnit, že platba nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací je soukromoprávním nárokem, byl správní orgán příslušný k tomu, aby vydal rozhodnutí o soukromoprávní věci.
K otázce charakteru rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu lze tedy uzavřít, že tento správní orgán rozhodoval spor, který měl soukromoprávní povahu, protože se jednalo o platbu nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací. O žalobě proti rozhodnutí byl proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř.
Nezbytné je dodat, že zvláštní senát se při rozhodování o pravomoci a věcné příslušnosti omezil toliko na otázku, která soudní větev je příslušná k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávní věci. Nezabýval se tím, zda byla žaloba podána včas či zda obvodní soud správně vymezil účastníky řízení, protože okruh účastníků se v řízení před správními soudy a soudy v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř. značně liší. Tyto otázky posoudí obvodní soud v dalším řízení samostatně. Zvláštní senát pouze uzavřel, že k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu týkajícího se nezaplacených plateb za poskytnuté služby elektronických komunikací je soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř. Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. ).
Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2011, čj. 8 C 116/2011 - 8.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. ] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 4 pokračovat v řízení o podané žalobě.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. ledna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu