Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 149/2010 - 74

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany

Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní žalobců: a)

Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 48/50, IČ 67010041, b) Unie pro

řeku Moravu, se sídlem Hrubá Voda 10, IČ 60552417, zast. M. M., obecným zmocněncem

proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1, zast. Mgr.

Danem Modlitbou, advokátem, se sídlem Na Bělidle 830/2, Praha 5, za účasti: Ředitelství

silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, Praha 4, IČ 65993390, o žalobě proti rozhodnutí

ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9 se

zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, a to každému

v částce 2.000,- Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se obsahově i textově shodnými žalobami domáhají přezkoumání rozhodnutí

ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9, kterým byl zamítnut rozklad obou

žalobců a pana P. Ch. proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 17. 12. 2008 čj.

494/2008-910-IPK/23. Citovaným rozhodnutím Ministerstva dopravy byla k žádosti

Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen stavebník) povolena stavba rychlostní silnice R 49,

stavba 4901 Hulín – Fryšták, 2. část (v km 5,4 – 10,9).

Žalobci v první žalobní námitce napadají nemožnost seznámit se a vyjádřit se

k podaným rozkladům. K tomu uvádějí, že ministerstvo zatížilo rozhodovací proces závažnou

procesní chybou, když žádnému z účastníků předmětného stavebního řízení neumožnilo

vyjádřit se ke všem třem podaným rozkladům, a to i přesto, že rozklady dvou občanských

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2

sdružení i fyzické osoby jsou svým obsahem totožné. Uvádějí k tomu, že pokud by odvolací

proces probíhal zákonným způsobem, pak by mohli účinně v zájmu ochrany přírody a krajiny

a životního prostředí reagovat na ostatní podané rozklady, a to tak, že mohli řadu skutečností

upřesnit či mohli doložit další důkazy k námitkám uvedeným v rozkladech a doplnit další

relevantní údaje, jako je zejména vztah stavebního řízení ke dvěma řízením o výjimkách dle

, která probíhají na Krajském úřadě pro Zlínský kraj (pro 10

ohrožených druhů živočichů) a na Správě CHKO Litovelské Pomoraví (pro 16 kriticky a silně

ohrožených druhů).

Tímto postupem tak byla porušena ustanovení a odst.

2 a odst. 3 , podle kterých mají všichni účastníci právo se před vydáním

rozhodnutí seznámit se všemi podklady, tj. i se všemi třemi podanými rozklady a mají mít

možnost se k nim v přiměřené lhůtě nejméně pěti dnů vyjádřit.

Žalobci dále uvádějí (druhý žalobní bod), že nebyly dodrženy 2 podmínky územního

rozhodnutí (č. 19 a č. 25) a žádají o přezkum závazného stanoviska o splnění podmínek

územního rozhodnutí. K tomu uvádějí, že podmínkou č. 19 územního rozhodnutí bylo

stanoveno, že „budou navržena opatření k ochraně před nadměrným hlukem” a podmínkou

č. 25 územního rozhodnutí bylo stanoveno, že součástí dokumentace pro stavební povolení

bude „projekt organizace výstavby, který bude minimalizovat negativní dopady na životní

prostředí při realizaci stavby”.

Žalobci uvádějí, že namítali již v prvostupňovém řízení nesoulad předložené

dokumentace s těmito podmínkami, s čímž se ministerstvo vypořádalo tak, že odkázalo na

podmínky č. 42 a č. 28 vydaného stavebního povolení. Ministr pak v žalobou napadeném

rozhodnutí k této námitce uvádí, že uložení podmínky č. 42 je správné, neboť ministerstvo

nemůže měnit obsah závazného stanoviska Krajské hygienické stanice, ačkoliv toto žalobce

nenamítal. K nelogickému uložení podmínky č. 28 prvostupňového rozhodnutí se žalovaný

nevyjádřil vůbec.

Ministr se tak nevyjádřil k hlavnímu obsahu této námitky, že stavební povolení nelze

vydat, aniž by byly splněny podmínky územního rozhodnutí a že mělo být zajištěno jejich

splnění buď tím, že by vyzval stavebníka k doplnění předložené dokumentace anebo požádat

postupem podle o přezkoumání zákonnosti stanoviska vydaného

Městským úřadem Holešov zn. SŘ/2008/TN ze dne 9.1. 2008, které bylo vydáno postupem

podle § 15 odst. 2 stavebního zákona.

Oba správní orgány tak vydaly rozhodnutí, aniž by byly splněny 2 podmínky

územního rozhodnutí, ačkoliv na tuto skutečnost žalobci opakovaně upozorňovali. Ministr

přisvědčil prvostupňovému orgánu v tom, že není nutné před vydáním stavebního povolení

splnit podmínky územního rozhodnutí a že je možné řešit nadlimitní hluk až po vydání

stavebního povolení a že projekt organizace výstavy není nutné před vydáním stavebního

povolení mít, neboť stačí, když tento projekt bude předložen až před zahájením stavby.

Rozhodnutí o rozkladu je rovněž nepřezkoumatelné, neboť neuvádí žádné důvody,

které se týkají námitky žalobců, že ve spise chybí projekt organizace výstavby ve vztahu

k ochraně přírody a životního prostředí. Ministr rovněž porušil ustanovení § 149 odst. 4

, když nezajistil přezkum zákonnosti závazného stanoviska vydaného podle

§ 15 odst. 2 stavebního zákona, ačkoliv žalobci opakovaně upozorňovali, že žadatel nesplnil 2

podmínky územního rozhodnutí a že je zde podezření na to, že toto závazné stanovisko je

vydáno nezákonně.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3

Žalobci dále poukazují na to, že souhlas obecného stavebního řádu podle § 15 odst. 2

stavebního zákona je podle jejich názoru závazným stanoviskem. Závazné stanovisko

příslušného obecného stavebního úřadu vydané v daném případě je podle názoru žalobců

nezákonné. Tato nezákonnost vyplývá z absence projektu organizace výstavby, což je

v rozporu s podmínkou č. 25 územního rozhodnutí a dále z nesplnění podmínky č. 19

územního rozhodnutí, neboť na některých měřících bodech bylo zjištěno, že i po vybudování

protihlukové stěny dochází k překračování hlukových limitů, což znamená, že opatření

k ochraně před nadměrným hlukem je neúčinné a měla by být ještě před vydáním

prvostupňového rozhodnutí navržena ještě účinnější a provedeno nové měření. Žalovaný jen

odkázal na podmínky závazného stanoviska hygienické stanice, aniž by se dále zabýval tím,

že závazné stanovisko je vydáno nezákonně.

Bylo proto povinností ministra nechat postupem podle

přezkoumat souhlasné závazné stanovisko vydané podle § 15 odst. 2 stavebního zákona a na

základě tohoto výsledku pak dále postupovat. Jelikož k přezkoumání zákonnosti tohoto

stanoviska nedošlo, je vydané rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Žalobce proto žádá, aby soud v tomto soudním řízení přezkoumal, zda závazné

stanovisko vydané Městským úřadem Holešov dne 9.1. 2008 pod značkou SŘ/2008/TN je

závazným stanoviskem podle ustanovení .

Pokud jde o podmínku č. 19, žalobci uvádějí, že tato podmínka nebyla splněna, neboť

byla navržena pouze taková opatření, která účinná nejsou, protože nadlimitní hluk stále

existuje.

Žalobci dále uvádějí (třetí žalobní bod), že rozhodnutí nezákonné z důvodu nepřezkoumatelnosti důvodů zamítnutí výsadby popínavých rostlin u všech protihlukových

stěn.

Žalobci ve svých námitkách navrhli, aby ministerstvo mezi podmínky prvostupňového

rozhodnutí zařadilo i takovou podmínku, která zmírní negativní estetické účinky vysokých

protihlukových stěn tak, že žadateli uloží podmínku: „Protihlukové stěny budou osázeny

vhodnými místně původními popínavými rostlinami (například pro severní strany lze

doporučit břečťan popínavý).” Prvostupňový orgán tvrdí, že tento návrh akceptoval

podmínkou č. 44, která zní: „Průhledné plochy protihlukových stěn budou pro zamezení

nárazů ptáků oboustranně hustě polepeny, například tenkými pásky o šířce asi 2 centimetry, či

velkými vločkami nebo budou osázeny vhodnými původními popínavými rostlinami.”

Žalobci nicméně v rozkladech upozornili na to, že touto podmínkou nebylo vyhověno jejich

námitce, neboť žádali, aby výsadba popínavých rostlin byla zajištěna u všech protihlukových

stěn, nikoliv jen u protihlukových stěn s průhlednými stěnami. Žalobci proto v rozkladech

žádali, aby bylo jejich námitkám buďto zcela vyhověno nebo aby bylo zdůvodněno, proč bylo

vyhověno jen částečně. K této námitce v rozkladech se ministr v rozhodnutí napadeném

žalobou nijak nevyjádřil, čímž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Ve čtvrtém žalobním bodu žalobci namítají absenci výjimky k zásahu do biotopů 25

zvláště chráněných druhů živočichů.

K tomu uvádějí, že předmětné stavební objekty jsou povolávány do území s biotopy a

jedinci nejméně dvou ohrožených druhů ptáků (koroptev polní a krkavec velký) a z tohoto

důvodu navrhli stavební řízení přerušit a nechat vypracovat biologické hodnocení

s přírodovědným průzkumem. Prvostupňový orgán tuto námitku vyřešil podmínkou č. 35,

která zní: „Stavebník zajistí průběžné provádění biologického dozoru po celou dobu stavby.

V případě potvrzeného výskytu zvláště chráněných druhů živočichů bude stavebník

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4

postupovat v souladu s platnými právními předpisy na úseku ochrany přírody a krajiny a s

pokyny orgánů ochrany přírody.”

S tímto postupem se žalobci neztotožňují, neboť uložená podmínka je sice relevantní,

nicméně neřeší zásadní rozpor se zákonem, podle kterého nelze škodlivě zasahovat do biotopu

jedinců zvláště chráněných druhů, aniž by k tomuto škodnému zásahu bylo vydáno

rozhodnutí o výjimce podle

Žalovaný se ve svém rozhodnutí ze dne 3.5. 2010 k této námitce vyjádřil tak, že

zásahy do biotopů a výjimky řeší podmínka č. 35, tím, že rozhodnutí o výjimce je

samostatným správním rozhodnutím, že není povinným podkladem pro vydání stavebního

povolení a že rozhodnutí o výjimce lze vydat kdykoliv během stavebního řízení a po něm či

v průběhu stavební činnosti. Žalobci se s tímto zjednodušujícím výkladem a neztotožňují a

považují ho za nezákonný, a to jak ve vztahu k požadavku chránit veřejný zájem, tak i ve

vztahu k žadatelům o stavbu, neboť v zájmu každého je mít v co nejranějších fázích

schvalovacího procesu jistotu, že svůj projekt úspěšně dokončí tím, že získá výjimku podle

už před vydáním územního rozhodnutí.

Žalobci již ve svých námitkách i ve svých rozkladech poukázali na judikaturu

Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že je povinností žadatele opatřit si výjimku

ještě před umístěním stavby. V tomto ohledu odkázali na rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 14.2. 2008 č.j. -154, ze dne 2.9. 2009 č.j. a rozsudek

ze dne 25.2. 2010 č.j. -520.

Uložená podmínka č. 35 řeší jen to, že před samotnou realizací stavby je nutné provést

detailní přírodovědný průzkum, který zjistí aktuální přítomnost zvláště chráněných druhů

organismů. Taková podmínka je správná a tradičně bývá povinnou součástí každého

stavebního povolení. Nicméně neřeší námitku žalobce, že byl povolen škodlivý zásah bez

výjimky dle zákona

Žalovaný zřejmě neporozuměl tomu, že výjimka jednak není nároková a jednak je

povinná pro každý škodlivý zásah, který se během schvalovacího procesu objeví. Podle

judikatury Nejvyššího správního soudu je škodlivým zásahem již umisťování staveb, a proto

je logické, že jím je i povolování staveb jako je tento případ.

Žalobci odkazují na materiál stavebníka z října 2008, podle kterého je silnice

rozdělena do osmi úseků a předmětných 16 objektů se nalézá v úseku č. 3, č. 4 a č. 5, v němž

se nachází 25 biotopů zvláště chráněných druhů živočichů.

Žalobce současně předkládá jako důkaz žádost stavebníka ze dne 3.12. 2008

o povolení výjimky k zásahu do biotopů 26 zvláště chráněných druhů živočichů, o které

nebylo ke dni podání této správní žaloby rozhodnuto, ke dni podání této žaloby má stavebník

pouze výjimku od Správy CHKO Litovelské Pomoraví pro zásah do biotopů tří ptáků,

přičemž pro zbývajících 13 druhů živočichů je pravomocně rozhodnuto, že výjimka není

povolena.

V pátém žalobním bodu žalobci žádají o přezkum závazného stanoviska Krajské

hygienické stanice Zlínského kraje. K tomu uvádějí, že ve svých námitkách a v rozkladu

upozorňovali na to, že krajská hygienická stanice souhlasila s předmětnou stavbu, ačkoliv

vlivy automobilového provozu překračují hlukové limity a je vydáno v rozporu s podmínkou

č. 19 územního rozhodnutí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k této námitce uvádí,

že nemůže měnit obsah závazného stanoviska, což ovšem žalobci nežádali, k námitce proti

obsahu tohoto stanoviska uvedené v rozkladu se ovšem ministr ve svém rozhodnutí vůbec

nevyjádřil. Ministr tak postupoval v rozporu s ustanovením ,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5

neboť jeho povinností bylo požádat o přezkum zákonnosti závazného stanoviska krajské hygienické stanice u Ministerstva zdravotnictví.

Žalobci rovněž žádají, aby soud v řízení přezkoumal, zda závazné stanovisko krajské

hygienické stanice je vydáno v souladu se zákonem. K tomu uvádějí, že je zřejmé, že

navržená ochranná opatření proti hluku jsou neúčinná, neboť hluková studie z prosince 2005

prokazuje, že nadále budou porušeny hlukové limity. Na tuto skutečnost dokonce závazné

stanovisko krajské hygienické stanice samo upozorňuje.

Žalovaný ve vyjádření podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 10.11. 2010,

uvedl, že dle jeho názoru nemají žalobci aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť jim nebyl

nijak znemožněn ani omezován vstup do správního řízení, jakož ani aktivní účast na

jednotlivých procesních úkonech. Se žalobci bylo jednáno jako s účastníky řízení, vyjadřovali

se, jejich námitky a vyjádření žalovaný řádně v celém jejich rozsahu posuzoval a žalobcům

nebylo upřeno právo na podání opravných prostředků. To, že se žalovaný neztotožnil

s některými jejich výhradami, nemůže vést k naplnění předpokladů definovaných v

ustanovení

Vyjádření k první žalobní námitce žalovaný neučinil.

Ve vztahu ke druhé a současně i páté žalobní námitce žalovaný uvedl, že formulací

podmínky č. 42 stavebního povolení plně vyhověl požadavku žalobců. Pokud žalobci uvádějí,

že stanovisko krajské hygienické stanice bylo vydáno v rozporu s podmínkou č. 19 územního

rozhodnutí, když má být zřejmé, že navržená ochranná opatření proti hluku jsou neúčinná,

žalovaný uvádí, že výpočty předpokládané intenzity hluku mohou představovat a představují

pouze hodnoty předpokládané s tím, že jejich skutečné hodnoty mohou být zjištěny až v rámci

zkušebního provozu ve fázi kolaudačního řízení. Pokud žalobci namítají neexistenci projektu

organizace výstavby, odkazuje žalovaný na podmínku č. 28 stavebního povolení, která je

podle jeho názoru v souladu s podmínkou č. 25 územního rozhodnutí, jakož i v souladu

s právními předpisy. Zásady organizace výstavby včetně podmínek pro ochranu životního

prostředí při výstavbě byly plně zakomponovány v podmínkách č. 12 a 28 stavebního

povolení. Žalovaný je toho názoru, že tyto připomínky a námitky žalobců směřují proti

rozhodnutí o umístění stavby a nikoli proti stavebnímu povolení.

Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že námitka týkající se osázení

protihlukových stěn popínavými rostlinami byla zohledněna v podmínce č. 44 stavebního

povolení, která je v souladu s podmínkami vydaného územního rozhodnutí, a to i v situaci,

kdy doporučením žalobců bylo vyhověno pouze částečně.

Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že žalobci se ve své žalobě dovolávají

judikatury, která se týká pouze povolování předmětných výjimek ve vztahu k územnímu

rozhodnutí a nikoliv ve vztahu ke stavebnímu povolení. V době rozhodování Nejvyššího

správního soudu v řízeních, jichž se žalobci dovolávají, byl účinný starý stavební zákon

č. , zatímco na nyní projednávanou věc se vztahuje na

Žalovaný proto konstatuje, že argumentace obsažená v uvedené judikatuře může být použita

nyní zcela opačně, tj. ve prospěch názoru, že u stavebního povolení již není důvodu trvat na

tom, aby před jeho vydáním bylo rozhodnuto o výjimce. Nejvyšší správní soud totiž

v uvedeném rozhodnutí zdůraznil význam územního rozhodnutí, kterým se určuje pozemek,

na němž bude stavba postavena. Toto však již není řešeno ve stavebním řízení.

Žalovaný uvádí, že zákonem není výslovně stanoveno, že by stavební rozhodnutí

mohlo být vydáno až po vydání rozhodnutí o výjimce s tím, že v řízení o výjimce je

rozhodováno o možnosti případného zásahu do biotopu. Povinností stavebníka je zajištění

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6

biologického hodnocení lokality kdykoliv, pokud mu to uloží příslušný orgán ochrany přírody

a je i povinností stavebníka požádat na základě výsledku tohoto hodnocení o udělení výjimky.

Stavebník ve stanovené lhůtě sdělil, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na

řízení, a následně podal vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, k věci

samé se však blíže nevyjádřil.

Ze správního spisu je zřejmé, že stavebník podal dne 11. 6. 2008 žádost o stavební

povolení pro předmětnou stavbu. Oba žalobci ve stanovené lhůtě oznámili svoji účast v řízení

a následně uplatnili námitky. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 17. 12. 2008 čj. 494/2008-910-

IPK/23 žádosti vyhovělo a stavbu povolilo. Proti tomuto rozhodnutí podali v zákonem

stanovené lhůtě rozklad jednak oba žalobci, jednak pan P. Ch. a dále obec Třebětice.

Rozklady obou žalobců a pana P. Ch. jsou obsahově i textově prakticky shodné. Rozklad obce

Třebětice byl zamítnut rozhodnutím ministra dopravy ze dne 29. 3. 2010 čj. 14/2009-510-

RK/6 jako nepřípustný, rozklady žalobců a pana P. Ch. byly zmítnuty rozhodnutím ministra

dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná

žaloba. Podrobněji bude obsah spisového materiálu citován níže v souvislosti s vypořádáním

jednotlivých žalobních námitek.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání

předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel

přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp.

nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Předně je nutno konstatovat, že žalobu nelze odmítnout jako žalobu podanou osobou

k tomu zjevně neoprávněnou, jak se dožadoval žalovaný. Se žalobci bylo ve správním řízení

po právu jednáno jako s účastníky řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.

5. 2010 čj. -91, publikován pod č. 2127/2010 Sb. NSS). Žalobci jsou proto

aktivně legitimování k podání žaloby podle Podle tohoto ustanovení žalobu

proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který

není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen

na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné

rozhodnutí.

Žalobní legitimace tu je dána již samotným tvrzením, že žalobce byl na svých

procesních právech zkrácen, odmítnutí žaloby dle se musí

omezovat na případy, kdy žalobu podává osoba k tomu zcela zjevně neoprávněná.

V daném případě, jak již bylo shora uvedeno, bylo se žalobci po právu jednáno jako

s účastníky stavebního řízení. V žalobě přitom žalobci namítají mj. i to, že ministr se

v žalobou napadeném rozhodnutí nevyjádřil přezkoumatelným způsobem ke všem jejich

námitkám uvedeným v rozkladu. Právo na uplatnění námitek v průběhu řízení a právo na

jejich srozumitelné a vyčerpávající vypořádaní je bezesporu jedním ze základních práv

kteréhokoli účastníka řízení, ekologické spolky nevyjímaje. Tvrdí-li tedy žalobci v žalobě

zkrácení na tomto právu, nelze jejich žalobu odmítnout jako žalobou podanou osobou k tomu

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7

zjevně neoprávněnou (viz k tomu např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního

soudu ze dne 21. 10. 2008, čj. -86).

Městský soud v Praze proto přikročil k věcnému posouzení žalobních námitek, jak je

žalobci v žalobách uvedli, a shledal, že žaloby jsou důvodné.

V první žalobní námitce žalobci namítali, že jim bylo upřeno právo seznámit se

s podanými rozklady ostatních účastníků řízení. K tomu pak shodně uvádějí, že by mohli na

obsah dalších podaných rozkladů reagovat a doplnit k nim další relevantní údaje.

Pokud jde o tuto žalobní námitku, je ze správního spisu zjevné, že všechny tři podané

rozklady proti prvostupňovému rozhodnutí jsou obsahově i textově zcela totožné, všechny

rozklady tak obsahují tutéž právní i skutkovou argumentaci. Soud narozdíl od žalobců

považuje tuto skutečnost pro posouzení důvodnosti této námitky za podstatnou.

Lze sice s žalobci souhlasit v tom, že správní orgány mají povinnost seznámit všechny

účastníky řízení s obsahem všech podaných rozkladů a tuto povinnost mají i za situace, kdy tři

různí účastníci řízení podali tři totožné rozklady jako je tomu v daném případě. V nyní

projednávaném případě se však jedná toliko o vadu čistě formální, která nemohla mít žádný

vliv na věcný výsledek řízení a neměla žádný negativní dopad do práv žalobců.

Žalobce totiž nebylo zapotřebí seznamovat s argumentací uvedenou v rozkladech

ostatních účastníků, neboť tuto argumentaci žalobci znali. Pokud by snad považovali za nutné

tuto argumentaci rozhojnit a doplnit o další údaje, mohli tak učinit a nic jim v tom nebránilo.

Nelze tvrdit, že by je k takovému kroku mohlo podnítit jedině seznámení se s obsahem

rozkladů podaných dalšími účastníky řízení, když tyto rozklady obsahovaly argumentaci,

který již oběma žalobcům byla známa, neboť ji uvedli ve vlastním rozkladu. Tato žalobní

námitka je proto nedůvodná a soud nevedla ke zrušení žalobu napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o druhou žalobní námitku, týká se souladu vydaného stavebního povolení

s vydaným územním rozhodnutím. Žalobci v žalobě (jakož i v podaných rozkladech) namítali,

že vydané stavební povolení je v rozporu s podmínkami č. 19 a č. 25 vydaného územního

rozhodnutí pro stavbu.

Rozhodnutí o umístění stavby Rychlostní silnice R 49, stavba 4901 Hulín - Fryšták

bylo vydáno Městským úřadem Holešov dne 15. 11. 2004 pod čj. SŘ/9909/2004/Sa a nabylo

právní moci dne 12. 1. 2005.

Podmínka č. 19 tohoto rozhodnutí zní takto: „Součástí projektové dokumentace pro

stavební povolení bude mimo jiné i podrobné posouzení vlivů hluku. Na základě výsledků

budou navržena opatření k ochraně před nadměrným hlukem.“

Podmínka č. 25 tohoto rozhodnutí zní takto: „Součástí dokumentace pro stavební

povolení bude projekt organizace výstavby a bude minimalizovat negativní dopady na životní

prostředí při realizaci stavby.“.

Stavebník ve stavebním řízení k žádosti doložil mj. vyjádření Městského úřadu

Holešov ze dne 9. 1. 2008 čj. SŘ/2008/TN, jímž podle § 15 odst. 2 stavebního zákona

vyslovil souhlas s vydáním povolení pro předmětnou stavbu.

Pokud jde o podmínku územního rozhodnutí č. 19, bude o ní pojednáno níže, společně s pátým žalobním bodem, který se rovněž týká ochrany před nadměrným hlukem.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8

Pokud jde o podmínku č. 25 územního rozhodnutí, oba žalobci již v prvoinstančním

řízení upozorňovali na nutnost dodržení této podmínky. Ministerstvo v odůvodnění svého

rozhodnutí uvedlo, že splnění podmínek č. 16, 19 a 25 územního rozhodnutí je zajištěno

uložením podmínek č. 12, 42 a 28 stavebního povolení.

Podmínkou č. 12 stavebního povolení bylo stavebníkovi uloženo zajistit splnění

podmínek vyplývajících ze souhlasného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne

6. 12. 2001 čj. NM700/26164001/OPVŽP/01, podmínka č. 42 se týká podmínek vyplývajících

ze stanoviska Krajské hygienické stanice a konečně podmínkou č. 28 bylo stanoveno: „Při

stavebních pracích bude stavebník dbát na obecnou ochranu rostlin a živočichů. Stavebník

zajistí, aby při provádění stavebních prací nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a

zraňování nebo úhynu živočichů, event. k ničení míst jejich biotopů. Stavebník zajistí

minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí při realizaci stavby“.

Žalobci v rozkladech upozorňovali, že podmínka č. 28 se týká úplně jiné věci než

organizace výstavby a neřeší jasný požadavek územního rozhodnutí, aby dokumentace pro

stavební povolení obsahovala projekt organizace výstavby. Žalobou napadené rozhodnutí

k této námitce pak neobsahuje žádné vyjádření.

Z předloženého správního spisu pak vyplývá, že součástí projektové dokumentace

není žádná část označená jako projekt organizace výstavby, který by obsahoval návrh opatření

jak minimalizovat negativní dopady na životní prostředí při realizaci stavby.

Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou právní povahy souhlasu obecného

stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení speciální

stavební úřady postupují podle tohoto zákona, pokud zvláštní právní předpisy pro stavby

podle odstavce 1 nestanoví jinak. Povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem

obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení

jeho podmínek; souhlas není správním rozhodnutím. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí

ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované

stavby se záměry územního plánování.

Podle závazné stanovisko je úkon učiněný správním

orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož

obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné

k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

Dle názoru soudu souhlas obecného stavebního úřadu s vydáním stavebního povolení splňuje všechny definiční znaky závazného stanoviska ve smyslu .

Jedná se totiž o úkon učiněný správním orgánem, je učiněn na základě ust. § 15 odst. 2

stavebního zákona a jeho obsah je pro výrokovou část rozhodnutí speciálního stavebního

úřadu závazný. Je přitom lhostejné, že tento úkon není označen stavebním zákonem výslovně

jako závazné stanovisko, podstatné je, že splňuje definiční znaky závazného stanoviska podle

.

Podle jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného

stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od

správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného

stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu

prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním

orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle §

88 odst. 1 neběží.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9

Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání, které směřuje proti obsahu závazného

stanoviska dotčeného správního orgánu, aniž by si v souladu s

vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného

dotčenému správnímu orgánu, dopustí se podstatného porušení ustanovení o řízení, které

mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 23. 9. 2010, čj. -63, publikován pod č. 2167/2011 Sb. NSS).

Pro rozhodnutí v této věci pak zbývá posoudit, zda podané rozklady žalobců v tomto

případě „směřovaly proti obsahu závazného stanoviska“. Toto ustanovení je nutno vykládat

mj. i v kontextu ust. (Podání se posuzuje podle svého skutečného

obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.) a nelze tedy vyžadovat, aby účastník řízení

v rozkladu výslovně uvedl, že se dožaduje tohoto postupu a dokonce není třeba ani to, aby

výslovně označil závazné stanovisko, proti jehož obsahu odvolání směřuje např. jednacím

číslem a datem vydání. Postačuje, směřuje-li jeho odvolání (zde rozklad) „proti obsahu“

tohoto stanoviska, tj. lze-li z obsahu jeho odvolání dovodit, že s obsahem závazného

stanoviska nesouhlasí.

V tomto případě je předně nutno konstatovat, že k námitce žalobců, že vydané

stavební povolení není v souladu s podmínkou č. 25 vydaného územního rozhodnutí se

žalobou napadené rozhodnutí nijak nevyjadřuje. Takové rozhodnutí je proto bez dalšího nutno

označit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění rozhodnutí musí být

seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené,

které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané

účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené,

podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (viz

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. -23).

Dále je nutno konstatovat, že bylo povinností ministra jako orgánu rozhodujícího

o rozkladu postupovat podle a vyžádat si změnu nebo potvrzení

závazného stanoviska (zde souhlasu obecného stavebního úřadu) od jemu nadřízeného orgánu

(zde Krajského úřadu Zlínského kraje).

Za této situace se soud nemůže meritorně vyjadřovat k souladu vydaného stavebního

povolení s územním rozhodnutím (potažmo souladu stanoviska Městského úřadu Holešov ze

dne 9. 1. 2007 s právními předpisy), neboť by tím předjímal rozhodnutí správních orgánů. Lze

pouze obecně konstatovat, že povinností obecného stavebního úřadu při postupu podle § 15

odst. 2 stavebního zákona (a v tomto případě pak následně krajského úřadu) je přezkoumat

splnění podmínek územního rozhodnutí a nikoli přezkoumávat to, zda podmínky územního

rozhodnutí byly stanoveny účelně, zákonně a vhodně. Řešení těchto otázek má místo

v územním řízení, nikoli v řízení stavebním.

Z uvedených důvodů soud shledal druhou žalobní námitku důvodnou.

Třetí žalobní námitka se týká požadavku na výsadbu popínavých rostlin

u protihlukových stěn.

Ze správního spisu je zřejmé, že oba žalobci v prvoinstančním řízení ve stanovené

lhůtě uplatnili námitku, v níž doporučili, aby stavební úřad mezi podmínky stavebního

povolení zařadil podmínku následujícího znění: „Protihlukové stěny budou osázeny

vhodnými místně původními popínavými rostlinami (např. pro severní strany lze doporučit

břečťan popínavý).“

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 10

Ministerstvo v odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že tento požadavek žalobců považuje

za odůvodněný, a proto mu vyhovuje podmínkou č. 44. Tato podmínka zní: „Průhledné

plochy protihlukových stěn budou pro zamezení nárazů ptáků oboustranně hustě polepeny,

např. tenkými pásky o šířce cca 2 cm, či velkými vločkami, nebo budou osázeny vhodnými

místně původními popínavými rostlinami“.

Žalobci v rozkladech upozorňovali, že citovanou podmínkou stavebního povolení ve

skutečnosti jejich námitce plně vyhověno nebylo a z odůvodnění rozhodnutí pak nelze seznat,

proč bylo jejich požadavku vyhověno toliko částečně.

Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že ministr se k této námitce uvedené

v rozkladech žalobců nijak nevyjadřuje. I v tomto ohledu je proto jeho rozhodnutí

nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě poukazuje na to, že podmínka č. 44 stavebního

povolení „je tak plně v souladu s podmínkami vydaného územního rozhodnutí, a to i v situaci,

kdy doporučením žalobců bylo vyhověno pouze částečně“, je třeba poznamenat, že takové

vyjádření se zcela míjí s žalobní argumentací.

Podstatou žalobní námitky není, že by vydané rozhodnutí bylo v tomto ohledu

v nesouladu s územním rozhodnutím nebo jinými podklady obsaženými ve spise. Podstatou

tohoto žalobního bodu je tvrzení, že se správní orgány nedostatečně vypořádaly s námitkou,

která byla v průběhu správního řízení uplatněna. Účastníci řízení pochopitelně nemají nárok

na to, aby byla do podmínek stavebního povolení zakomponována podmínka přesně

v takovém znění, jak ji navrhnou. Pokud tak ovšem stavební úřad neučiní, musí odůvodnit,

proč tak neučinil a uvést důvody, která stanovení takové podmínky brání. To koneckonců

vyplývá již ze shora citovaného rozsudku Vrchního osudu v Praze. Je to ostatně zcela logické.

Pokud by správní orgány takovou povinnost neměly, bylo by pro účastníky řízení zcela

zbytečné, aby námitky ve správním řízení uplatňovali, pokud by je správní orgány mohly

prostě ignorovat, aniž by byly povinny sdělit důvod, proč námitkám nebylo vyhověno.

Z projektové dokumentace přitom nevyplývá, že by součástí navrhované stavby byly jen

protihlukové stěny průhledné a že by tedy stanovenou podmínkou bylo námitce žalobců

vyhověno v úplnosti. Proto bylo povinností ministra se námitkou žalobců uplatněnou

v rozkladu řádně zabývat.

I třetí žalobní námitka je proto důvodná.

Čtvrtý žalobní bod se týká se absence výjimky dle

V tomto ohledu lze skutečně vyjít z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008,

čj. -154, z něhož vyplývá, že rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště

chráněných druhů rostlin a živočichů podle , o ochraně

přírody a krajiny, v případě, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany

přírody, musí být vydáno před vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Městský soud v Praze

na závěry NSS obsažené v tomto rozsudku plně odkazuje a nevidí důvodu se od nich

v projednávané věci jakkoli odchýlit.

Nelze v tomto směru přijmout argumentaci žalovaného uvedenou ve vyjádření

k žalobě, že závěry uvedené v tomto rozsudku nelze aplikovat na projednávanou věc, neboť

se vztahuje k rozhodnutí o umístění stavby, zatímco v daném případě jde o stavební povolení.

Územní rozhodnutí vždy předchází vydání stavebnímu povolení. Má-li vydání výjimky

předcházet vydání územního rozhodnutí, je tím spíše zřejmé, že musí předcházet vydání

stavebního povolení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 11

Rovněž nelze přijmout argumentaci, že by snad aplikovatelnosti citovaného judikátu

na projednávanou věc bránila okolnost, že se vztahuje k předchozímu stavebnímu zákonu a

nikoli k nyní účinnému

Pokud žalovaný uvádí ve vyjádření k podané žalobě, že shora předestřený právní

názor vychází z nyní již zrušeného ust. a

, je třeba konstatovat, že i v současnosti obsahuje platná právní

úprava analogická ustanovení. Podle § 111 odst. 1 písm. d) nyní účinného stavebního zákona

platí, že stavební úřad mj. přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska,

zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda předložené podklady vyhovují

požadavkům uplatněným dotčenými orgány. I za současného právního stavu musí stavební

úřad při svém rozhodování zohlednit stanoviska dotčených orgánů a musí rozhodnout jen

s jejich souhlasem.

V nyní projednávaném případě vyplývá ze správního spisu zcela nepochybně, že již

před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí žalobce a) výslovně upozornil na výskyt

zvláště chráněných živočichů v místě stavby a na skutečnost, že u Krajského úřadu Zlínského

kraje probíhá na základě žádosti stavebníka řízení o povolení výjimky dle § 56 zákona

č. Z dokladů předložených žalobci soudu, konkrétně z biologického průzkumu

zpracovaného na základě objednávky stavebníka, pak jednoznačně vyplývá, že zvláště

chráněné druhy živočichů se v místě povolované stavby skutečně vyskytují.

Čtvrtý žalobní bod je proto důvodný.

Pátá žalobní námitka se týká opatření před nadměrným hlukem a stanoviska hygienické stanice k této otázce.

Podmínkou č. 19 územního rozhodnutí bylo stanoveno: „Součástí projektové

dokumentace pro stavební povolení bude mimo jiné i podrobné posouzení vlivů hluku. Na

základě výsledků budou navržena opatření k ochraně před nadměrným hlukem.“

Jako dotčený orgán se ve stavebním řízení vyjádřila Krajská hygienická stanice

Zlínského kraje a vydala dne 16. 6. 2008 stanovisko čj. ZL 8959/215/2008-02. Ve vztahu

k ochraně před hlukem jsou tímto stanoviskem uloženy tyto podmínky:

„3. V průběhu zkušebního provozu bude provedeno v denní i noční době v chráněném

venkovním prostoru staveb pro bydlení (doporučené referenční měřící body – Alexovice

čp. 37, Alexovice samota, Zahnašovice čp. 101, Martinice čp. 111, Martinice ÚP 1)

stanovených podle , 4 přílohy č. 3 , o ochraně

zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Měření hluku bude provedeno držitelem

osvědčení o akreditaci nebo držitelem autorizace dle , o ochraně

veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Výsledky tohoto měření budou předloženy Krajské hygienické stanici Zlínského kraje se

sídlem ve Zlíně k posouzení.

4. Bude-li měřením hluku provedeným ve zkušebním povozu prokázáno nesplnění

hygienických limitů hluku, stavebník provede dodatečná protihluková opatření pro uvedení

zjištěného stavu do souladu s platnou legislativou (zvýšení protihlukových stěn, eventuálně

individuální protihluková opatření na fasádách chráněných objektů, u kterých bude zjištěna

úroveň z hlukové zátěže z dopravy nesplňující hygienické limity se zohledněním nejistoty

měření a nebude možno realizovat dostatečnou ochranu chráněných venkovních prostor

těchto staveb).“

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 12

Z odůvodnění tohoto stanoviska pak vyplývá, že stavebník předložil ve stavebním

řízení hlukovou studii, podle níž v obci Alexovice ve výpočtovém bodě č. 14 leží vypočtené

hodnoty v pásmu nejistoty výpočtu, a to v denní i noční době. V ostatních obcích budou

splněny hlukové limity v denní i noční době.

Žalobci v námitkách v prvoinstančním řízení upozornili na to, že stanovisko

hygienické stanice je problematické, neboť podle jejich názoru evidentně dochází

k překračování hlukových limitů. V příloze současně zaslali expertizu Zdravotního u se

sídlem v Pardubicích, Východní pobočky, z níž vyplývá, že výsledné hodnot hluku budou

pravděpodobně o něco vyšší, než vyplývá z hlukové studie předložené stavebníkem, a budou

tak překračovat hygienické limity.

Ministerstvo podmínkou č. 42 stavebního povolení uložilo stavebníkovi povinnost

zajistit splnění podmínek ze stanoviska hygienické stanice ze dne 16. 6. 2008 a následně tyto

podmínky doslovně přepsalo do podmínky č. 42 stavebního povolení. K námitce žalobců

vztahující se k hlukové zátěži pak v odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že této námitce bylo

vyhověno stanovením podmínky č. 42 stavebního povolení.

V rozkladech pak žalobci namítali, že opsáním podmínek hygienické stanice do

podmínek stavebního povolení nebyly vyřešeny nejasnosti závazného stanoviska hygienické

stanice. Podle jejich názoru je v důsledku toho prvostupňové rozhodnutí ministerstva

nepřezkoumatelné.

Ministr pak ve svém rozhodnutí k této námitce uvedl, že „problematika hluku byla

řešena stanovením podmínek podle závazného stanoviska KHS, jehož obsah je ve smyslu §

149 odst. 1 závazný pro výrokovou část předmětného rozhodnutí. Správní

orgán ministerstva není oprávněn závazné stanovisko KHS přezkoumávat.“

I zde je tedy nutno konstatovat, že ministr měl postupovat dle § 149 odst. 4 správního

řádu a požádat o změnu nebo potvrzení závazného stanoviska nadřízený orgán hygienické

stanice, tj. Ministerstvo zdravotnictví. Pokud tak neučinil, dopustil se vady řízení, která mohla

mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

V tomto případě zcela zjevně námitky žalobců uvedené v rozkladu směřovaly proti

obsahu závazného stanoviska hygienické stanice (zřetelně to vyplývá již z nadpisu části č. 4

rozkladů „rozpory závazného stanoviska KHS“). I ministr si zcela zjevně byl vědom toho, že

žalobci v rozkladech zpochybňují správnost stanoviska hygienické stanice, když uvádí, že

obsah závazného stanoviska je pro něj závazný a že není oprávněn toto stanovisko

přezkoumávat.

I tento poslední žalobní bod je tedy důvodný.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78

odst. 1 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). Právním

názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78

odst. 5 ).

Žalobci měli se svými žalobami úspěch a náleží jim proto náhrada důvodně

vynaložených a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení Tyto náklady

spočívají u každého ze žalobců v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč. Jiné

náklady řízení žalobci neuplatňovali a ze spisu nevyplývají.

Osoba zúčastněná na řízení má podle právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 13

případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jim právo na

náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení a násl. , a to ve lhůtě dvou týdnů po

doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského

soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie ( ).

V Praze dne 14. prosince 2011

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu