Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 35/2011 - 18

- 20

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: T. H., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti žalovaným: 1) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, a 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu žalovaného ad 1) na přikázání věci podle , , ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 29. 8. 2011 u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze žalobu proti nečinnosti správního orgánu. Jako žalovaného uvedl Městský soud v Praze, u kterého podal dne 26. 11. 2010 žádost o poskytnutí informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), o které dosud nebylo rozhodnuto. Jako druhého žalovaného uvedl Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený správní orgán, u kterého si žalobce stěžoval na nečinnost Městského soudu v Praze jako správního orgánu I. stupně v dané věci, o této stížnosti rovněž nebylo dosud rozhodnuto.

Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), konkrétně z důvodu vhodnosti, a to vzhledem ke skutečnosti, že žaloba směřuje proti nečinnosti Městského soudu v Praze, resp. soudního funkcionáře tohoto soudu, který v dané věci vystupuje jako správní orgán I. stupně.

Žalobce ve vyjádření k návrhu na přikázání věci uvedl, že z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že v obdobných věcech rozhodoval v souladu s předmětným návrhem Městského soudu v Praze a věc přikázal Krajskému soudu v Praze, a proto předpokládá, že rovněž v nyní posuzované věci jsou dány důvody ke stejnému postupu.

Žalovaný Městský soud v Praze k návrhu na delegaci uvedl, že s naznačeným postupem souhlasí a že vzhledem k bydlišti žalobce a sídlu žalovaného se jeví jako vhodné věc přikázat Krajskému soudu v Praze.

Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

Přestože Městský soud v Praze důvod pro přikázání věci shledal v , má zdejší soud za to, že v daném případě lze k přikázání věci přistoupit z důvodu uvedeného v téhož zákona. Toto ustanovení totiž upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

V takovém případě se jedná o tzv. delegaci nutnou, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Zdejší soud je názoru, že tato situace nastala rovněž v daném případě, kdy Městský soud v Praze věc k přikázání předložil z důvodu, že u něj byla předložena žaloba na nečinnost správních orgánů, mezi nimiž rovněž figuruje Městský soud v Praze jako správní orgán I. stupně. Nejvyšší správní soud má v intencích svého rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70, www.nssoud.cz, za to, že v daném případě je nutno na soudce Městského soudu v Praze pro posouzení nečinnostní žaloby směřující proti postupu předsedy tohoto soudu pohlížet jako na soudce vyloučené z projednávání věci pro potenciální možnost podjatosti. Je tomu tak proto, že postavení soudců ve vztahu k předsedovi soudu, u něhož sami působí, kdy takový předseda může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců při rozhodování o nečinnostní žalobě směřující proti tomuto soudnímu funkcionáři. Přitom zdejší soud zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. S ohledem na právě uvedené nelze pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle

V usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, www.nssoud.cz, byl vysloven závěr, že „směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu ( )“. Zdejší soud má za to, že totožný závěr plynoucí sice z odlišného skutkového stavu věci je nutno aplikovat rovněž v daném případě, tj. v případě, kdy je podána žaloba na nečinnost správního orgánu I. stupně (soudního funkcionáře tohoto orgánu), který je zároveň místně a věcně příslušným soudem k jejímu projednání a rozhodnutí. Pokud by tomu tak nebylo, má zdejší soud za to, že by došlo k porušení obecné právní zásady „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Přitom podotýká, že tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.

Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

JUDr. Radan Malík

předseda senátu