Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 31/2011 - 21

č. j. Nad 31/2011 - 21

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zastoupený Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti žalovaným: 1) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení přikázání věci jinému soudu

t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e

Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze se žalobce domáhal, aby bylo Ministerstvu spravedlnosti uloženo rozhodnout o jeho stížnosti ze dne 16. 12. 2010 na postup Městského soudu v Praze při vyřizování jeho žádosti o poskytnutí informace ze dne 25. 11. 2010 a současně aby bylo Městskému soudu v Praze uloženo rozhodnout o výše uvedené žádosti, která byla vedena pod sp. zn. . V žalobě žalobce uváděl, že mu nebyly poskytnuty informace podle , ve znění pozdějších předpisů, a poté nebylo Ministerstvem spravedlnosti vydáno rozhodnutí o jeho stížnosti, kterou podal podle ust. citovaného zákona.

Podáním ze dne 27. 9. 2011 sdělil žalobce Městskému soudu v Praze, že žaloba v uvedené věci směřuje též proti nečinnosti uvedeného soudu jako správního orgánu prvního stupně, jehož jménem jedná jeho předseda, a tato skutečnost je důvodem pro přikázání věci jinému soudu. V této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, ze dne 7. 4. 2008, č. j. Nad 11/2008 - 29, ze dne 14. 5. 2008, č. j. Nad 8/2008 - 51, ze dne 27. 6. 2008, č. j. Nad 20/2008 - 28, a ze dne 25. 11. 2008, č. j. Nad 30/2008 - 40, jimiž byly obdobné věci přikázány Krajskému soudu v Praze.

Předseda senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc projednat, poté předložil podle ust. Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu.

Ust. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Jedná se o případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.

Protože se žalobce podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhá mimo jiné, aby bylo Městskému soudu v Praze uloženo rozhodnout o jeho žádosti, lze mít v takovém případě důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců. Městský soud v Praze by tedy jednak rozhodoval jako správní orgán I. stupně a jednak jako správní soud. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou proto vyloučeni pro možnou podjatost. K obdobné otázce objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. – 70. Tyto závěry lze vztáhnout i na situaci při rozhodování soudu o případné povinnosti správního orgánu II. stupně vydat rozhodnutí o stížnosti na postup téhož soudu. V tomto ohledu lze poukázat i na zásadu nemo iudex in causa sua, podle níž nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.

Protože nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného Městského soudu v Praze sestavit senát, jsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přikázal věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, který je soudem svým sídlem nejbližším soudu původně místně příslušnému i účastníkům řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu