Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)22 Af 41/2010 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Af 41/2010 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové
v právní věci žalobce P. V.,v řízení zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou
se sídlem Přerov, Kratochvílova 15, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě
se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, ve věci daňové exekuce,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, kterým byla zamítnuta žalobcova
odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Přerově ze dne 8.9.2009 č.j. 93393/09/
393940807073 a č.j. 93392/09/393940807073, jimiž byly vůči žalobci jako povinnému
nařízeny daňové exekuce.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 - 22 Af 41/2010
Namítá, že:
1) v době, kdy byly vydány vykonávané platební výměry, byla na majetek žalobce
nařízena exekuce Exekučním příkazem JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora
v Přerově, prodejem podniku, kdy správcem podniku byl ustanoven Ing. V. D., který
ke svému zastupování dále zmocnil Ing. Š. Ani jednomu z nich však nebyl žádný
z platebních výměrů doručen, proto nikdy žádný z vykonávaných platebních výměrů
nenabyl právní moci;
2) exekuční výkazy jsou nepřezkoumatelné, když odkazují na „vykonatelný výkaz
nedoplatků“. Žádný takový výkaz však nebyl nikdy doručen ani žalobci, ani správci
podniku ani Ing. Š., proto nemůže být exekučním titulem.
Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy plně odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu
[§ 75 zák. č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s.ř.s. “)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.
Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Finanční úřad v Přerově
dne 14.5.2007 vystavil, dne 16.5.2007 vypravil a dne 5.6.2007 žalobci doručil dodatečný
platební výměr č. 1070000717 č.j. 71420/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně
vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 1.046.612,-
Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Finanční úřad v Přerově dále
dne 25.5.2007 vystavil, dne 7.6.2007 vypravil a dne 22.6.2007 žalobci doručil dodatečný
platební výměr č.j. 75121/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 2.016.884,- Kč; tento
platební výměr nebyl napaden odvoláním. Podle těchto platebních výměrů Finanční úřad
v Přerově dne 12.7.2007 a dne 25.7.2007 vystavil výkazy nedoplatků, které nebyly
žalobci, správci podniku ani Ing. Šellemu doručovány. Dne 8.9.2009 Finanční úřad
v Přerově vydal shora označené exekuční příkazy k vymožení shora uvedených
daňových pohledávek. Z nich vyplývá, že si je vědom probíhající exekuce prodejem
podniku, přičemž každým z exekučních příkazů je nařízena exekuce „k vymožení
vykonatelného nedoplatku“ s tím, že žalobce nezaplatil podle „vykonatelného výkazu
nedoplatků“ tyto daně:
Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč)
1 75121/07/393912/3404 25.05.2007 23.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 2016884.00
přiznání a
Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč)
1 71420/07/393912/3404 14.05.2007 09.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 1046612.00
přiznání
Ve spise je založena plná moc ze dne 6.11.2006, kterou Ing. V. D. jako správce podniku
žalobce zmocňuje Ing. M. Š. k provádění veškerých úkonů a zastupování ve vztahu
k povinnostem správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Proti exekučním
příkazům podal žalobce včasné společné odvolání, v němž namítl, že proti vykonávaným
platebním výměrům podal žalobu. Odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím
žalovaného, kdy žalovaný dospěl k závěru, že pro nařízení exekuce je rozhodná toliko
existence exekučního titulu a otázka, zda byl dluh zaplacen. K odvolací námitce uvedl,
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 - 22 Af 41/2010
že žalovanému se nepodařilo dohledat žádné písemnosti, které by žalobcovu argumentu svědčily a mohly být tak důvodem alespoň pro odklad exekuce.
Krajský soud předně dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního bodu 2). Jakkoli
lze žalobci přisvědčit, že výkaz nedoplatků může být exekučním titulem (sám o sobě)
jen, je-li povinnému řádně doručen, nelze přehlížet skutečnost, že v exekučních
příkazech jsou zcela jasně a nezaměnitelně popsány daňové pohledávky za žalobcem
odkazem na vyměřovací rozhodnutí, a to vždy druhem daně, č.j. rozhodnutí, datem
rozhodnutí a splatností pohledávky. Z uvedeného vyplývá, že vykonatelným exekučním
titulem tvořícím podklad exekučních výměrů jsou právě tato rozhodnutí – platební
výměry – se kterými byl žalobce řádně seznámen. Byly-li tedy exekuce nařízeny
na podkladě těchto exekučních titulů – platebních výměrů – nelze vůči žalovanému,
příp. správci daně, účinně vytýkat, že by se jednalo o exekuční příkazy vydané
bez vykonatelného exekučního titulu.
Ve vztahu k žalobnímu bodu 1) si je krajský soud vědom vývoje předcházejícího
řízení žalobce proti žalovanému vedeného Krajským soudem v Ostravě původně pod sp.
zn. 22 Ca 249/2008 , později pod sp. zn. 22 Af 16/2010 , jehož průběh rekapituluje:
• dne 18.6.2009 rozsudkem č.j. 22 Ca 249/2008 -39 krajský soud zamítl žalobcovu
žalobu, když dospěl k závěru, že ve smyslu § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s § 71
zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)
a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „e.ř.“), je správce
podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se
týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom
obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V těchto
případech je pak povinností finančních orgánů správce podniku, který je oprávněn
povinného jako účastníka řízení na základě zákonného zmocnění zastupovat,
informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit se k tomu, zda bude povinného
(žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené však neznamená, že by se
nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco změnilo na postavení
žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP. Správci podniku vzniká
pouze oprávnění dle § 338k odst. 6 o.s.ř. a je na jeho vůli, zda jej využije či nikoliv,
přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce). K případnému
porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze při posouzení
otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení zastupoval,
přihlížet, protože dle § 338k odst. 6 o.s.ř. jde pouze o oprávnění správce podniku a je
tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije či nikoliv;
• uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 83/2009 -63*), v němž Nejvyšší správní soud
vyslovil, že dle ust. § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s ust. § 71 e.ř. je správce podniku
ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají
podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné
postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. Z citované právní
úpravy lze naopak dovodit, že správce podniku v daňovém řízení bude vždy
zastupovat povinného, a to i bez jeho souhlasu. V případě nařízení exekuce
a ustanovením správce podniku sice povinný neztrácí způsobilost být daňovým
subjektem dle ust. § 6 odst. 1 ZSDP, výkon jeho práv a povinností je však omezen
*) dostupné na http://www.nssoud.cz
tím, že je nevykonává povinný osobně, nýbrž prostřednictvím správce podniku. Per analogiam lze do určité míry postavení a úlohu správce podniku přirovnat
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 - 22 Af 41/2010
např. k postavení insolvenčního správce, disponuje obdobnými právy a povinnostmi
jako daňový subjekt, a je nutno na něj takto v daňovém řízení i nahlížet. Rovněž nelze
vyloučit, aby si osoba, jež je oprávněna jednat za daňový subjekt, zvolila svého
zástupce;
• krajský soud, při respektování závaznosti právního názoru Nejvyššího správního
soudu v této věci (§ 110 odst. 3 s.ř.s. ) rozsudkem ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af
16/2010-88 žalobě vyhověl.
Shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs
82/2009-63 však nepředstavuje ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu
k předmětné otázce, když Nejvyšší správní soud již 29.4.2010 v rozsudku č.j. 8 Afs
49/2009-73*), bez předložení věci rozšířenému senátu podle § 17 s.ř.s. a bez zaujetí
plenárního stanoviska podle § 19 s.ř.s. , vyslovil, že pokud mají správní orgány povinnost
dotázat se správce podniku, zda hodlá uplatnit své právo jednat ve správním řízení
za povinného, nelze v případném porušení této povinnosti spatřovat vadu řízení mající
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Daňovým subjektem totiž i nadále
v takových případech zůstává sám povinný a to, že správní orgány jednaly s ním a nikoli
se správcem podniku, nemůže povinný namítat účinně ve svůj prospěch jako podstatnou
vadu řízení.
Krajský soud na okraj dodává, že lustrací v informačním systému Nejvyššího
správního soudu*) zjistil, že předmětná otázka nebyla předložena rozšířenému senátu
ani plénu Nejvyššího správního soudu dodnes.
Stojí tak proti sobě dva vzájemně rozporné rozsudky Nejvyššího správního soudu.
Za této situace se krajský soud necítí být vázán dosavadní rozhodovací činností
Nejvyššího správního soudu, která by představovala ustálenou judikaturu soudů
rozhodujících ve správním soudnictví.
Krajský soud i nadále setrvává na svých závěrech vyslovených v rozsudku
ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 249/2008 -39, tzn. že ve smyslu § 338k odst. 6 o.s.ř.
ve spojení s § 71 e.ř. je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je
povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat
i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka
na základě procesní plné moci. V těchto případech je pak povinností finančních orgánů
správce podniku, který je oprávněn povinného jako účastníka řízení na základě
zákonného zmocnění zastupovat, informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit
se k tomu, zda bude povinného (žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené
však neznamená, že by se nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco
změnilo na postavení žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP.
Správci podniku vzniká pouze oprávnění dle § 338k odst. 6 o.s.ř. a je na jeho vůli, zda jej
využije či nikoliv, přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce).
K případnému porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze
při posouzení otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení
zastupoval, přihlížet, protože dle § 338k odst. 6 o.s.ř. jde pouze o oprávnění správce
podniku a je tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije
či nikoliv. Postavení insolvenčního správce a konkurzního správce jsou definována
odlišně. Pro úplnost krajský soud dodává, že má za to, že tento závěr není v rozporu
s jeho dosavadní rozhodovací činností, když opačný názor zaujal v rozsudku
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 5 - 22 Af 41/2010
ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af 16/2010 -88 jen proto, že byl v této věci vázán závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, jak byl vysloven v rozsudku ze dne 10.3.
2010 č.j. 5 Afs 82/2009 -63.
V tomto rozsudku zaujatý právní názor je podporován i dosavadními závěry
soudců občanskoprávního soudnictví, podle kterých zákon neukládá správci podniku
povinnost zastupovat povinného v probíhajících sporech, správce však musí uvážit,
zda je třeba, aby v konkrétním sporu využil svého práva k zastupování povinného tak,
aby nedošlo ke zmenšení majetku podniku. Správce podniku není zástupcem
předvídaným v ust. § 25 odst. 2 či v § 25a odst. 2 o.s.ř. , proto musí povinného
zastupovat osobně, nemůže se dát zastoupit jiným zástupcem ani zmocnit jinou osobu,
aby v řízení zastupovala povinného. I zástupce pro řízení, v němž je předepsáno
povinné advokátní zastoupení, v takovém případě nevolí správce podniku, ale sám
povinný (srov. např. Dlouhá, E. in Drápal, L.; Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád ;
Komentář, 1. vyd., C. H. Beck Praha 2009; II. díl, str. 2598).
Krajskému soudu je přitom z jeho dosavadní rozhodovací činnosti
[z předcházejícího spisu sp. zn. 22 Af 16/2010 (22 Ca 249/2008 )] známo, že v případě
žalobce správce podniku výslovně Finančnímu úřadu v Přerově přípisem
ze dne 16.6.2006 sdělil, že je vyloučeno, aby za žalobce v daňovém řízení jednal,
tzn. nevyužil svého oprávnění zastupovat žalobce v daňových řízeních.
Předložil-li následně Ing. Šelle plnou moc, podle které měl být zmocněn
k zastupování správce podniku zastupujícího žalobce, nemohl mít tento úkon
podle názoru podepsaného soudu žádné účinky, když se jedná o plnou moc udělenou
v rozporu s ustanoveními § 22 a násl. o.s.ř. , která nepřipouštějí zastoupení správce
podniku dalším zástupcem.
Z uvedených důvodů shledal krajský soud nedůvodným i žalobní bod 1).
Vzhledem k tomu, že veškeré žalobcem uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými, krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s. , když procesně
úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou
úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě
dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského
soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Bude-li kasační
stížnost podána po 31.12.2011, podává se k Nejvyššímu správnímu
soudu v Brně přímo.
V Ostravě dne 15. prosince 2011
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu