Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 41/2010 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce P. V.,v řízení zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou

se sídlem Přerov, Kratochvílova 15, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě

se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, ve věci daňové exekuce,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, kterým byla zamítnuta žalobcova

odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Přerově ze dne 8.9.2009 č.j. 93393/09/

393940807073 a č.j. 93392/09/393940807073, jimiž byly vůči žalobci jako povinnému

nařízeny daňové exekuce.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 -

Namítá, že:

1) v době, kdy byly vydány vykonávané platební výměry, byla na majetek žalobce

nařízena exekuce Exekučním příkazem JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora

v Přerově, prodejem podniku, kdy správcem podniku byl ustanoven Ing. V. D., který

ke svému zastupování dále zmocnil Ing. Š. Ani jednomu z nich však nebyl žádný

z platebních výměrů doručen, proto nikdy žádný z vykonávaných platebních výměrů

nenabyl právní moci;

2) exekuční výkazy jsou nepřezkoumatelné, když odkazují na „vykonatelný výkaz

nedoplatků“. Žádný takový výkaz však nebyl nikdy doručen ani žalobci, ani správci

podniku ani Ing. Š., proto nemůže být exekučním titulem.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy plně odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel

ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu

[ , , ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „ “)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Finanční úřad v Přerově

dne 14.5.2007 vystavil, dne 16.5.2007 vypravil a dne 5.6.2007 žalobci doručil dodatečný

platební výměr č. 1070000717 č.j. 71420/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně

vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 1.046.612,-

Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Finanční úřad v Přerově dále

dne 25.5.2007 vystavil, dne 7.6.2007 vypravil a dne 22.6.2007 žalobci doručil dodatečný

platební výměr č.j. 75121/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň

z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 2.016.884,- Kč; tento

platební výměr nebyl napaden odvoláním. Podle těchto platebních výměrů Finanční úřad

v Přerově dne 12.7.2007 a dne 25.7.2007 vystavil výkazy nedoplatků, které nebyly

žalobci, správci podniku ani Ing. Šellemu doručovány. Dne 8.9.2009 Finanční úřad

v Přerově vydal shora označené exekuční příkazy k vymožení shora uvedených

daňových pohledávek. Z nich vyplývá, že si je vědom probíhající exekuce prodejem

podniku, přičemž každým z exekučních příkazů je nařízena exekuce „k vymožení

vykonatelného nedoplatku“ s tím, že žalobce nezaplatil podle „vykonatelného výkazu

nedoplatků“ tyto daně:

Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč)

1 75121/07/393912/3404 25.05.2007 23.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 2016884.00

přiznání a

Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč)

1 71420/07/393912/3404 14.05.2007 09.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 1046612.00

přiznání

Ve spise je založena plná moc ze dne 6.11.2006, kterou Ing. V. D. jako správce podniku

žalobce zmocňuje Ing. M. Š. k provádění veškerých úkonů a zastupování ve vztahu

k povinnostem správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Proti exekučním

příkazům podal žalobce včasné společné odvolání, v němž namítl, že proti vykonávaným

platebním výměrům podal žalobu. Odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím

žalovaného, kdy žalovaný dospěl k závěru, že pro nařízení exekuce je rozhodná toliko

existence exekučního titulu a otázka, zda byl dluh zaplacen. K odvolací námitce uvedl,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 -

že žalovanému se nepodařilo dohledat žádné písemnosti, které by žalobcovu argumentu svědčily a mohly být tak důvodem alespoň pro odklad exekuce.

Krajský soud předně dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního bodu 2). Jakkoli

lze žalobci přisvědčit, že výkaz nedoplatků může být exekučním titulem (sám o sobě)

jen, je-li povinnému řádně doručen, nelze přehlížet skutečnost, že v exekučních

příkazech jsou zcela jasně a nezaměnitelně popsány daňové pohledávky za žalobcem

odkazem na vyměřovací rozhodnutí, a to vždy druhem daně, č.j. rozhodnutí, datem

rozhodnutí a splatností pohledávky. Z uvedeného vyplývá, že vykonatelným exekučním

titulem tvořícím podklad exekučních výměrů jsou právě tato rozhodnutí – platební

výměry – se kterými byl žalobce řádně seznámen. Byly-li tedy exekuce nařízeny

na podkladě těchto exekučních titulů – platebních výměrů – nelze vůči žalovanému,

příp. správci daně, účinně vytýkat, že by se jednalo o exekuční příkazy vydané

bez vykonatelného exekučního titulu.

Ve vztahu k žalobnímu bodu 1) si je krajský soud vědom vývoje předcházejícího

řízení žalobce proti žalovanému vedeného Krajským soudem v Ostravě původně pod sp.

zn. , později pod sp. zn. , jehož průběh rekapituluje:

• dne 18.6.2009 rozsudkem č.j. -39 krajský soud zamítl žalobcovu

žalobu, když dospěl k závěru, že ve smyslu ve spojení s

, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)

a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „e.ř.“), je správce

podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se

týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom

obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V těchto

případech je pak povinností finančních orgánů správce podniku, který je oprávněn

povinného jako účastníka řízení na základě zákonného zmocnění zastupovat,

informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit se k tomu, zda bude povinného

(žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené však neznamená, že by se

nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco změnilo na postavení

žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP. Správci podniku vzniká

pouze oprávnění dle a je na jeho vůli, zda jej využije či nikoliv,

přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce). K případnému

porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze při posouzení

otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení zastupoval,

přihlížet, protože dle jde pouze o oprávnění správce podniku a je

tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije či nikoliv;

• uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního

soudu ze dne 10.3.2010 č.j. -63*), v němž Nejvyšší správní soud

vyslovil, že dle ust. ve spojení s ust. e.ř. je správce podniku

ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají

podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné

postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. Z citované právní

úpravy lze naopak dovodit, že správce podniku v daňovém řízení bude vždy

zastupovat povinného, a to i bez jeho souhlasu. V případě nařízení exekuce

a ustanovením správce podniku sice povinný neztrácí způsobilost být daňovým

subjektem dle ust. § 6 odst. 1 ZSDP, výkon jeho práv a povinností je však omezen

*) dostupné na http://www.nssoud.cz

tím, že je nevykonává povinný osobně, nýbrž prostřednictvím správce podniku. Per analogiam lze do určité míry postavení a úlohu správce podniku přirovnat

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 -

např. k postavení insolvenčního správce, disponuje obdobnými právy a povinnostmi

jako daňový subjekt, a je nutno na něj takto v daňovém řízení i nahlížet. Rovněž nelze

vyloučit, aby si osoba, jež je oprávněna jednat za daňový subjekt, zvolila svého

zástupce;

• krajský soud, při respektování závaznosti právního názoru Nejvyššího správního

soudu v této věci ( ) rozsudkem ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af

16/2010-88 žalobě vyhověl.

Shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs

82/2009-63 však nepředstavuje ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu

k předmětné otázce, když Nejvyšší správní soud již 29.4.2010 v rozsudku č.j. 8 Afs

49/2009-73*), bez předložení věci rozšířenému senátu podle a bez zaujetí

plenárního stanoviska podle , vyslovil, že pokud mají správní orgány povinnost

dotázat se správce podniku, zda hodlá uplatnit své právo jednat ve správním řízení

za povinného, nelze v případném porušení této povinnosti spatřovat vadu řízení mající

za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Daňovým subjektem totiž i nadále

v takových případech zůstává sám povinný a to, že správní orgány jednaly s ním a nikoli

se správcem podniku, nemůže povinný namítat účinně ve svůj prospěch jako podstatnou

vadu řízení.

Krajský soud na okraj dodává, že lustrací v informačním systému Nejvyššího

správního soudu*) zjistil, že předmětná otázka nebyla předložena rozšířenému senátu

ani plénu Nejvyššího správního soudu dodnes.

Stojí tak proti sobě dva vzájemně rozporné rozsudky Nejvyššího správního soudu.

Za této situace se krajský soud necítí být vázán dosavadní rozhodovací činností

Nejvyššího správního soudu, která by představovala ustálenou judikaturu soudů

rozhodujících ve správním soudnictví.

Krajský soud i nadále setrvává na svých závěrech vyslovených v rozsudku

ze dne 18.6.2009 č.j. -39, tzn. že ve smyslu

ve spojení s § 71 e.ř. je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je

povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat

i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka

na základě procesní plné moci. V těchto případech je pak povinností finančních orgánů

správce podniku, který je oprávněn povinného jako účastníka řízení na základě

zákonného zmocnění zastupovat, informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit

se k tomu, zda bude povinného (žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené

však neznamená, že by se nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco

změnilo na postavení žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP.

Správci podniku vzniká pouze oprávnění dle a je na jeho vůli, zda jej

využije či nikoliv, přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce).

K případnému porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze

při posouzení otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení

zastupoval, přihlížet, protože dle jde pouze o oprávnění správce

podniku a je tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije

či nikoliv. Postavení insolvenčního správce a konkurzního správce jsou definována

odlišně. Pro úplnost krajský soud dodává, že má za to, že tento závěr není v rozporu

s jeho dosavadní rozhodovací činností, když opačný názor zaujal v rozsudku

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 5 -

ze dne 29.6.2011 č.j. -88 jen proto, že byl v této věci vázán závazným

právním názorem Nejvyššího správního soudu, jak byl vysloven v rozsudku ze dne 10.3.

2010 č.j. -63.

V tomto rozsudku zaujatý právní názor je podporován i dosavadními závěry

soudců občanskoprávního soudnictví, podle kterých zákon neukládá správci podniku

povinnost zastupovat povinného v probíhajících sporech, správce však musí uvážit,

zda je třeba, aby v konkrétním sporu využil svého práva k zastupování povinného tak,

aby nedošlo ke zmenšení majetku podniku. Správce podniku není zástupcem

předvídaným v ust. či v , proto musí povinného

zastupovat osobně, nemůže se dát zastoupit jiným zástupcem ani zmocnit jinou osobu,

aby v řízení zastupovala povinného. I zástupce pro řízení, v němž je předepsáno

povinné advokátní zastoupení, v takovém případě nevolí správce podniku, ale sám

povinný (srov. např. Dlouhá, E. in Drápal, L.; Bureš, J. a kol.: ;

Komentář, 1. vyd., C. H. Beck Praha 2009; II. díl, str. 2598).

Krajskému soudu je přitom z jeho dosavadní rozhodovací činnosti

[z předcházejícího spisu sp. zn. ( )] známo, že v případě

žalobce správce podniku výslovně Finančnímu úřadu v Přerově přípisem

ze dne 16.6.2006 sdělil, že je vyloučeno, aby za žalobce v daňovém řízení jednal,

tzn. nevyužil svého oprávnění zastupovat žalobce v daňových řízeních.

Předložil-li následně Ing. Šelle plnou moc, podle které měl být zmocněn

k zastupování správce podniku zastupujícího žalobce, nemohl mít tento úkon

podle názoru podepsaného soudu žádné účinky, když se jedná o plnou moc udělenou

v rozporu s ustanoveními a násl. , která nepřipouštějí zastoupení správce

podniku dalším zástupcem.

Z uvedených důvodů shledal krajský soud nedůvodným i žalobní bod 1).

Vzhledem k tomu, že veškeré žalobcem uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými, krajský soud žalobu podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , když procesně

úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou

úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě

dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského

soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Bude-li kasační

stížnost podána po 31.12.2011, podává se k Nejvyššímu správnímu

soudu v Brně přímo.

V Ostravě dne 15. prosince 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu