Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ca 350/2008 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně MUDr. V.

K., zastoupené Mgr. Adamem Zlámalem, advokátem se sídlem Maltézské náměstí 8, 118 01

Praha 1 – Malá Strana, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem Palackého

náměstí 4, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 9. 9. 2008,

č. j. 22627/2008,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ěn í:

Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2008 nepřiznal žalovaný žalobkyni specializovanou

způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře v oboru chirurgie podle přechodného

ustanovení věty šesté , o podmínkách získávání a uznávání

odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře,

zubního lékaře a farmaceuta (dále jen „zákon o odborné způsobilosti“). Podle první podmínky

citovaného ustanovení získávají specializovanou způsobilost bez doplnění odborné praxe ti,

kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé lékařské praxe. Zákon o

odborné způsobilosti nabyl účinnosti dne 2. 4. 2008; ustanovení tedy jednoznačně dopadá na

osoby, které získaly osvědčení před 2. 4. 2008. Podle názoru žalovaného se ustanovení týká i

osob, které získaly osvědčení v době mezi 2. 4. 2008 a 17. 4. 2008: podle

Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních (dále jen „

Sb.“), totiž až do 17. 4. 2008 včetně (tj. před novelizací provedenou

Sb.) byl provozovatel nestátního zařízení povinen připojit k žádosti o registraci mj. i

osvědčení stavovské profesní organizace ustavené zákonem [§ 10 odst. 3 písm. a) zákona].

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Osvědčení vydaná po 17. 4. 2008 však nemohou být použita ve smyslu § 44 odst. 1 věty šesté

zákona o odborné způsobilosti (v případě žalobkyně bylo osvědčení vydáno dne 15. 5. 2008).

Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr zdravotnictví rozhodnutím ze

dne 9. 9. 2008. Ačkoli profesní komory mohou i po 17. 4. 2008 nadále vydávat osvědčení pro

účely výkonu soukromé praxe [ , o České lékařské

komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře – dále jen „zákon o

zdravotnických komorách“], tato osvědčení vypovídají pouze o splnění podmínek

stanovených licenčním řádem komory, tj. stavovským předpisem, zatímco zákon po

17. 4. 2004 stanoví podmínky jiné. Neobstojí ani námitka, podle níž žalobkyni vznikl nárok

na udělení licence ČLK již 5. 3. 2004, kdy podala žádost: práva a povinnosti se zakládají,

mění a ruší, případně se prohlašuje, že osoba práva či povinnosti má nebo nemá, až samotným

rozhodnutím, nikoli již žádostí o vydání rozhodnutí. Licence ČLK ani po účinnosti zákona o

odborné způsobilosti nepozbývají platnosti, specializovanou způsobilost k výkonu povolání

lékaře však nelze zaměňovat s licencí a z ní plynoucím oprávněním vykonávat soukromou

lékařskou praxi.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně zdůraznila, že ani zákon o odborné

způsobilosti, ani nemění zákon o zdravotnických komorách v tom

smyslu, že by Česká lékařská komora již nebyla oprávněna vydávat licence k výkonu

soukromé lékařské praxe, které je možné ve smyslu § 44 odst. 1 věty šesté zákona o odborné

způsobilosti uplatnit při získání specializované způsobilosti. Naopak znění přechodného

ustanovení čl. III k novelizačnímu znamená pouze tolik, že lékař,

který nezískal specializovanou způsobilost podle zákona o odborné způsobilosti, ale má

licenci, může nadále provozovat nestátní zdravotnické zařízení; ustanovení nelze vykládat tak,

že by licence vydané počínaje dnem 18. 4. 2004 nezakládaly specializovanou způsobilost. Z §

44 odst. 1 věty šesté zákona o odborné způsobilosti nelze nijak dovodit, že se tu mají na mysli

pouze licence (osvědčení) vydané do dne účinnosti tohoto zákona (2. 4. 2004), natožpak do

dne účinnosti (18. 4. 2004), kterým byl novelizován zákon o

zdravotnických komorách. Pokud si žalovaný takto pomáhá odkazem na jiný nesouvisející

právní předpis, je to nepřijatelné z hlediska právní jistoty.

Dále žalobkyně poukázala na přechodné ustanovení čl. V odst. 2 ,

kterým byl s účinností k 1. 7. 2008 novelizován zákon o odborné způsobilosti. Až podle

tohoto ustanovení platí, že z povinnosti doplnit si odbornou praxi ve smyslu § 44 odst. 1 věty

šesté zákona o odborné způsobilosti jsou vyňaty (pouze) osoby disponující osvědčením k

výkonu soukromé lékařské praxe vydaným do 17. 4. 2004 včetně. S ohledem na zásadu

retroaktivity nelze pravidlo zde stanovené vztahovat i na období před 1. 7. 2008; jinak řečeno,

toto přechodné ustanovení by nemělo smysl, pokud by hranice daná datem 17. 4. 2004 platila

(jak se žalovaný domnívá) již od doby účinnosti zákona o odborné způsobilosti. Kromě toho

žalobkyně podala žádost o osvědčení včas, dne 5. 3. 2004. Podle § 4 odst. 3 Licenčního řádu

ČLK měla licenční komise ČLK posoudit tuto žádost během patnácti dnů, ovšem učinila tak

až po 71 dnech ke dni 15. 5. 2004. Žalobkyně na tomto prodlení nenese žádnou vinu.

Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému

k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svém postoji. Zdůraznil, že zákon o odborné

způsobilosti, který nahradil dosavadní právní úpravu obsaženou ve ,

o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, zavedl

zcela nový způsob vzdělávání lékařů a získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického

povolání lékaře. Žalovaný považuje svůj výklad, který uvádí do souvislosti zákon o odborné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

způsobilosti, zákon o zdravotnických komorách a , za příznivější pro

adresáty § 44 odst. 1 věty šesté zákona o odborné způsobilosti; žalobkyní citované přechodné

ustanovení pouze výslovně odstraňuje pochybnost ohledně relevance

licencí přiznaných po 17. 4. 2004, přičemž i výkladem dřívějších ustanovení bylo nutno

dospět ke stejnému, ne-li přísnějšímu výsledku. K námitce týkající se řízení ve věci vydání

licence žalovaný uvedl, že on sám licence nevydává, a proto se ani nemůže zabývat tím, zda

žalobkyně splňovala podmínky pro vydání licence. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

Při jednání konaném dne 16. 12. 2011 strany setrvaly na svých stanoviscích.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o vydání osvědčení (licence)

pro výkon samostatné lékařské praxe, pro výkon funkce odborného zástupce a pro

poskytování poradenských služeb v oboru chirurgie dne 5. 3. 2004. K žádosti žalobkyně pak

Česká lékařská komora sdělila dne 9. 11. 2007, že žalobkyně splňovala podmínky pro vydání

tohoto osvědčení již ke dni podání žádosti, což osvědčuje licence datovaná dnem 15. 5. 2004.

Žaloba není důvodná.

Zákon o odborné způsobilosti ve svém § 44 odst. 1 první větě stanoví, že lékaři, kteří

podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základních oborech

anesteziologie a resuscitace, dermatovenerologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie (pozn.

soudu: žalobkyně je právě chirurgyní), klinická biochemie, lékařská mikrobiologie,

neurologie, oftalmologie, ortopedie, otorinolaryngologie, patologická anatomie, psychiatrie,

urologie nebo hygiena a epidemiologie, získávají specializovanou způsobilost v obdobných

oborech specializačního vzdělávání stanovených v příloze k tomuto zákonu, pokud si doplní

chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem příslušného specializačního

oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Druhá až pátá věta ustanovení se týká

lékařů z dalších oborů lékařství. Šestá věta, o jejíž výklad je v této věci spor, pak stanoví, že

bez doplnění odborné praxe podle věty prvé až páté získávají specializovanou způsobilost ti,

kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé lékařské praxe a nejméně

5 z posledních 6 let nepřetržitě vykonávali zdravotnické povolání lékaře.

Samotný zákon o odborné způsobilosti byl přijat v rámci harmonizace českého práva s

právem Evropských společenství; cílem bylo přiblížit vzdělávání lékařů evropskému

standardu. Zákon zavedl novou úpravu vzdělávání lékařů a získávání způsobilosti k

lékařskému povolání a nahradil dvoustupňový systém specializací (tedy takzvaná I. a II.

atestace) dosud upravený , o zdravotnických pracovnících a jiných

odborných pracovnících ve zdravotnictví, pouze jedinou specializovanou způsobilostí.

Specializační příprava ke specializaci I. stupně („I. atestaci“) byla přibližně o 50 % kratší a

mnohem méně náročná, než je tomu v případě tzv. „nové evropské atestace“ – tedy atestace

podle § 21 zákona o odborné způsobilosti (srov. č. 1605/2008 Sb. NSS). Cílem právě

citovaného přechodného ustanovení bylo uvést do souladu s novou právní úpravou poměry

lékařů, kteří již dříve získali specializaci I. stupně; ke zmírnění dopadu nové úpravy na právní

postavení lékařů měla sloužit právě věta šestá tohoto ustanovení.

Soud se ztotožňuje se žalovaným v tom, že žalobkyně vykládá tuto spornou šestou větu

zcela mechanicky, bez ohledu na smysl a účel přechodných ustanovení jako takových. Je sice

pravda, že ve větě není obsažen žádný výslovný časový údaj; to však neznamená, že tu nelze

dovodit žádné časové omezení – pravidla obsažená v přechodných ustanoveních jsou totiž

časově omezena z povahy věci. Přechodná ustanovení upravují pouze takové právní

skutečnosti a vztahy, které vznikly nebo byly založeny před účinností zákona, jehož jsou

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

přechodná ustanovení součástí, pokud tyto skutečnosti a vztahy trvají i za účinnosti nové

úpravy. Mluví-li se v přechodném ustanovení o určitých hmotněprávních předpokladech [zde

jsou takovými předpoklady a) získání osvědčení ČLK k výkonu soukromé lékařské praxe a b)

nepřetržitá pětiletá lékařská praxe v posledních šesti letech], musejí být tyto předpoklady

splněny právě již v okamžiku účinnosti nového zákona. Přechodná ustanovení se týkají

skutečností dřívějších (předcházejících účinnosti zákona), nemohou nijak zasahovat do toho,

co nastane teprve po účinnosti zákona. O tom svědčí i užití minulého času ve větě šesté

ustanovení § 44 odst. 1 („ti, kteří získali osvědčení České lékařské komory“ – tj. předtím, než

nabyl účinnosti zákon o odborné způsobilosti).

Citovaná šestá věta tedy dopadá jen na ty lékaře, kteří nejpozději 1. 4. 2004, tedy před

nabytím účinnosti zákona o odborné způsobilosti, měli splněnu pětiletou lékařskou praxi

v rámci posledních šesti let, a nejpozději k datu 1. 4. 2004 jim Česká lékařská komora vydala

osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe. Žalovaný v řízení, stejně jako již v napadeném

rozhodnutí, upozornil na časovou souvislost vydání zákona o odborné způsobilosti

s novelizací , která byla provedena

k 18. 4. 2004, a s ohledem na očekávání žadatelů o registraci nestátního zdravotnického

zařízení, kteří byli ještě do 17. 4. 2004 včetně povinni připojit k žádosti i osvědčení ČLK

k výkonu soukromé lékařské praxe, považoval za rozhodné datum pro uplatnění věty šesté §

44 odst. 2 zákona o odborné způsobilosti právě datum této posledně zmíněné novelizace,

nikoli datum účinnosti zákona o odborné způsobilosti.

Tento výklad se poté promítl i do přechodného ustanovení čl. V odst. 2 zákona č.

(účinného od 1. 7. 2008); podle něj platí, že Specializovanou způsobilost mají

osoby, kterým Česká lékařská komora vydala do 17. dubna 2004 osvědčení k výkonu

soukromé lékařské praxe; na tyto osoby se nevztahuje povinnost doplnění odborné praxe ve

smyslu věty šesté , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. Podle názoru soudu nebylo možné v období před vydáním

Sb. vykládat přechodné ustanovení § 44 odst. 1 věty šesté jinak, než že se týká pouze lékařů,

kteří získali potřebné osvědčení ČLK nejpozději ke dni 1. 4. 2004: ani argumentace ve

prospěch adresátů zákona totiž není s to popřít samotnou povahu přechodného ustanovení,

které nemůže dopadat na skutečnosti vzniklé teprve po účinnosti nového zákona.

Pro věc žalobkyně však není podstatné, zda žalovaný považoval za rozhodné datum

1. 4. 2004 (jak podle soudu činit měl), nebo datum 17. 4. 2004: žalobkyni totiž bylo vydáno

osvědčení až dne 15. 5. 2004. I když tedy soud nesouhlasí se žalovaným co do přesného data,

shoduje se s jeho závěrem, že pokud žalobkyně získala osvědčení až dne 15. 5. 2004, nemohlo

se na ni vztahovat přechodné ustanovení § 44 odst. 1 věty šesté.

Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že i po 1. 4. 2008, resp. po 17. 4. 2008, může Česká

lékařská komora vydávat osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe; to ale nikdo nepopírá.

Tato pravomoc byla Komoře založena ustanovením § 2 odst. 2 zákona o zdravotnických

komorách, [podle jeho písm. c) jsou komory (mj. i Česká lékařská komora) oprávněny

stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných

zástupců podle zvláštního předpisu a vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických

zařízeních, a podle písm. d) jsou pak oprávněny vydávat osvědčení o splnění podmínek podle

písmena c)], trvala v době vydání zákona o odborné způsobilosti a trvá i v současnosti;

pravomoc Komory však nemá nic společného s povinností lékařů nově založenou zákonem o

odborné způsobilosti – tj. doplnit si vzdělání pro specializaci I. stupně, ledaže by splňovali

podmínky přechodného ustanovení § 44 odst. 1 věty šesté.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Žalobkyně vychází z nesprávného předpokladu, podle nějž v období 17. 4. 2004 (= podle

žalované rozhodný, resp. poslední den pro uplatnění věty šesté § 44 odst. 1 zákona o odborné

způsobilosti) až 1. 7. 2008 (= datum účinnosti výše zmíněného ) bylo

samotné vydání osvědčení ČLK způsobilé založit lékaři specializovanou způsobilost ve

smyslu zákona o odborné způsobilosti. Ve skutečnosti ale této specializované způsobilosti lze

nabýt jen získáním, resp. doplněním vzdělání podle zákona o odborné způsobilosti. Osvědčení

v podobě, jakou stanoví vnitřní předpis stavovské organizace (viz § 7 Licenčního řádu,

stavovského předpisu č. 11 České lékařské komory), je předpokladem k výkonu soukromé

praxe, k výkonu funkce odborných zástupců a vedoucích lékařů a primářů, nikoli dokladem o

speciální způsobilosti: pro tu stanoví podmínky zákon, nikoli vnitřní předpis komory, jak to

už srozumitelně vysvětlil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Přechodné ustanovení čl. III k

novelizačnímu , jehož se žalobkyně také dovolává, se vůbec

nevyjadřuje ke specializované způsobilosti, ale právě jen k platnosti osvědčení (a opět:

osvědčení získaných před 18. 4. 2004).

Na situaci žalobkyně nic nemění ani skutečnost, že žádost o osvědčení podala již dne

15. 3. 2004. Podle § 4 odst. 3 Licenčního řádu ČLK Člen (členové) komory pověřený

představenstvem komory posoudí žádosti o udělení licence do 15 dnů od doručení žádosti za

předpokladu, že žádost splňuje všechny podmínky k udělení licence a představenstvo

okresního sdružení komory nemá proti udělení licence námitek. Ve věci není sporné, že

žalobkyně splňovala všechny podmínky k udělení licence (osvědčení) již ke dni podání

žádosti; stejně tak nesporným faktem ale je, že ke dni účinnosti zákona o odborné způsobilosti

toto osvědčení nezískala, a textace přechodného ustanovení § 44 odst. 1 věty šesté je v tomto

ohledu jasná. Lhůta stanovená Komoře k udělení osvědčení má pouze pořádkovou povahu;

z toho, že nebyla dodržena, nelze vyvozovat jako důsledek jakousi fikci vydání osvědčení

k poslednímu dni lhůty. I takové fikce právní řád zná, musí to však být v příslušné normě

přímo stanoveno. Jen zcela na okraj soud podotýká, že – jak je zřejmé ze správního spisu –

žalobkyně podala žádost o vydání osvědčení dne 5. 3. 2004, tj. dva dny po platnosti zákona

(tu zákon nabývá vyhlášením). I prostou laickou úvahou lze usoudit na to, že smyslem

přechodného ustanovení § 44 odst. 1 věty šesté nebylo podnítit zájemce z řad lékařů, kteří

dosud o osvědčení nepožádali, aby tak učinili teprve po platnosti zákona, a zprostili se tak

povinnosti doplnit si vzdělání, bez ohledu na to, že ve svém dosavadním profesním životě

neprojevili zájem získat toto osvědčení.

Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že ke sporné otázce nelze přistupovat formálně, a

poukázal přitom na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. . Tento rozsudek se

však týkal otázky zcela odlišné, a sice zda dříve získaná atestace II. stupně pro obor pediatrie

zahrnovala odbornou způsobilost i pro její věcný podobor – neonatologii (která v minulosti

nebyla specializačním oborem). Soud zde zrušil napadené rozhodnutí proto, že správní orgány

se věcně nezabývaly celou materií II. atestace z oboru pediatrie a posuzovaly spornou otázku

jen formálně (tedy podle toho, že žalobce v oné věci nesložil II. atestaci v oboru výslovně

nazvaném neonatologie).

Soud v této věci naopak vyložil – ve shodě se žalovaným – sporné přechodné ustanovení

materiálně, tj. posuzoval jeho obsah. Formální – či vhodněji řečeno mechanický – je naopak

výklad žalobkyně, která z absence konkrétního časového údaje dovozuje, že teprve

v důsledku přechodného ustanovení čl. V odst. 2 (účinného od 1. 7.

2008) zanikla možnost získat specializovanou způsobilost jen na základě osvědčení ČLK a

praxe (bez doplnění vzdělání) – tj. kdyby tohoto ustanovení nebylo, platila by ona „přechodná

možnost“ vlastně dodnes, a stala by se tak možností trvalou. Takový výklad ale nemůže

obstát.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo

žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako

nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s Žalobkyně neměla

ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o

žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ;

kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 16.12. 2011

JUDr. Eva Pechová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Jana Válková