Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 72/2011 - 49

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Číslo jednací:

U s n e s e n í

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr.

Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce P. Č., proti žalované České advokátní

komoře, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 11. 2010, č. j.

3005/10,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce u Městského soudu v Praze podal žalobu proti shora označenému rozhodnutí České

advokátní komory (dále též „Komora“) o určení advokáta a domáhal se jeho zrušení. Poté, co jej soud vyzval

k úhradě soudního poplatku za žalobu, požádal o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 2. 6. 2011 neosvobodil městský soud žalobce od soudních poplatků.

Žalobce napadl toto usnesení kasační stížností; tu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2011, č. j. -35.

Poté, co rozhodnutí o kasační stížnosti nabylo právní moci, vyzval městský soud žalobce opětovně

usnesením ze dne 21. 9. 2011, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení uhradil soudní poplatek za

žalobu; zároveň žalobce poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.

Usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 10. 2011.

Žádostí podanou k poštovní přepravě dne 20. 10. 2011 požádal žalobce o posečkání s úhradou

soudního poplatku o jeden až dva roky. Poukázal na své příjmové a majetkové poměry popsané v jeho

prohlášení ze dne 17. 5. 2011 a z toho plynoucí obtíže spojené se získáním úvěru. Žalované se případné

prodloužení řízení nedotkne, zákon nezakazuje činit soudu úkony v době před zaplacením poplatku za

žalobu.

Soud uvážil o věci takto:

Žádost o posečkání ( , daňového řádu, ve spojení s zákona

č. , o soudních poplatcích) nelze podle názoru soudu podat poté, co uplynula lhůta splatnosti

poplatku. Zákon to sice výslovně nestanoví, ovšem plyne to z povahy věci. Soudní poplatek má (stejně jako

klasická daň) svou lhůtu splatnosti (v tomto případě lhůta skončila sedmým dnem od doručení usnesení

vyzývajícího žalobce k zaplacení), a k poslednímu dni této lhůty musí být zaplacen – nebo, domnívá-li se

účastník, že je u něj dán některý z důvodů podle § 156 odst. 1 písm. a) – e) daňového řádu, musí být

k poslednímu dni této lhůty podána žádost o posečkání. Podle § 156 odst. 4 daňového řádu lze posečkání

povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně; to však neznamená, že by žádost o posečkání bylo možno

účinně podat kdykoli po dni splatnosti. Toto ustanovení se týká pouze případů, kdy je žádost podána krátce

přede dnem splatnosti, a správce daně (resp. správce poplatku) o ní rozhodne až po uplynutí lhůty splatnosti

(má na to totiž 30 dnů, § 156 odst. 2 daňového řádu). Jakmile však uplyne lhůta splatnosti, účastník se

pouhým tímto plynutím času dostává do prodlení, spojeného s povinností platit úrok z prodlení, a porušuje

tím svou platební povinnost. V takové situaci již není místo pro posečkání úhrady poplatku; o posečkání lze

žádat pouze tehdy, jestliže má ještě účastník možnost zaplatit bez jakýchkoli vedlejších sankčních následků

– tedy před splatností; po splatnosti je již taková žádost nepřípustná.

Žalobci uplynula lhůta pro zaplacení dnem 13. 10. 2011; žádost o posečkání s úhradou poplatku byla

však podána až dne 20. 10. 2011; nelze se jí proto věcně zabývat.

I kdyby tomu tak však nebylo, nemohla by žalobcova žádost být úspěšná: to považuje soud za

potřebné dodat proto, že – jak je mu známo z úřední činnosti – podání žádosti o posečkání s úhradou

poplatku na dobu jednoho až dvou let, resp. žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o jeden až dva

roky, není ze strany žalobce ojedinělým úkonem, ale stalo se v poslední době jeho novou strategií, jíž

reaguje na to, že zdejší soud přestal vyhovovat jeho žádostem o osvobození od soudního poplatku, a

Nejvyšší správní soud tento postup městského soudu schvaluje. Podávání tohoto typu žádostí tak zdejší

soud hodnotí jako nový žalobcův způsob, jímž tentokrát zneužívá institutu daňového práva a chce se domoci

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5A 72/2011

věcného projednání svých žalob na náklady státu – přesto, že mu jeho poměry neumožňují hradit soudní

poplatky, a osvobození mu v těchto věcech podle výroku soudů obou instancí nenáleží.

I kdyby soud hypoteticky (protože z uvedených důvodů to není ve skutečnosti možné) posečkal

s úhradou poplatku či „prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku“, vždy s odkladem na jeden až dva roky, minulo

by se to u žalobce účinkem. Z toho, jak žalobce dlouhodobě líčí své poměry, a s ohledem na množství

sporů, které u zdejšího soudu vede (v současnosti 163 nevyřízených žalob), je soudu zřejmé, že žalobce by

nemohl zaplatit částku potřebnou na úhradu soudních poplatků ani v budoucnosti, a částku by od něj nebylo

možno ani vymoci. I kdyby tedy žádost o posečkání byla podána včas, neměl by soud sebemenší důvod jí

vyhovět. Jen na okraj soud dodává, že řízení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. , pro něž byl

žalobci určen advokát rozhodnutím, které žalobce v této věci napadá žalobou, již bylo pravomocně

skončeno, a to usnesením ze dne 25. 1. 2011.

Co se pak týče samotného soudního poplatku: zásilka obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku

byla žalobci doručena dne 6. 10. 2011; žalobce však nezaplatil poplatek ani ve stanovené lhůtě, ani později.

Soud proto řízení zastavil podle , o soudních poplatcích, ve spojení s

písm. c) ( ; dále jen „ “).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s, podle nějž

nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek a násl. ve lhůtě

dvou týdnů po doručení usnesení prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu

správnímu soudu. Podle musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon

advokacie.

V Praze dne 8. listopadu 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková