Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 81/2011 - 107

- 109

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: M. D., zastoupena Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, pracoviště Jungmannova 29/35, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2009, čj. S-MHMP576726/2009 DPC1 a ze dne 25. 1. 2010, čj. S-MHMP619688/2009 DPC1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, čj. – 74, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Zdeňku Kühnovi,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Afs 62/2011.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, čj. – 74, zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2009, čj. S-MHMP576726/2009 DPC1 a ze dne 25. 1. 2010, čj. S-MHMP619688/2009 DPC1.

[2] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle , b) a d) , (dále jen „ “). Ta byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu rozhodujícímu ve složení JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn. Stěžovatelka byla poučena o složení senátu a o možnosti namítnout podjatost jmenovaných soudců.

[3] Stěžovatelka podáním ze dne 10. 10. 2011, zdejšímu soudu doručenému následujícího dne, vznesla námitku podjatosti vůči soudcům JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Zdeňku Kühnovi, neboť senát složený z těchto soudců již rozhodoval v její jiné věci. Rozsudkem ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 Afs 5/2011 - 86, zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci, která je v zásadě obdobná jako nyní posuzovaný případ. Z tohoto důvodu má stěžovatelka za to, že se zřetelem na poměr uvedených soudců k věci je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Stěžovatelka si je vědoma ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Domnívá se však, že za situace, kdy je v krátkém časovém úseku projednávána velmi podobná věc stěžovatelky, týkající se obdobné, ne-li téže, věci, lze i rámci objektivní úvahy dospět k závěru, že soudci mohou být podjatí a že i přes zákonem stanovené povinnosti a limity nestrannosti nebudou moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Jejich předchozí rozhodnutí a právní a skutkové závěry dříve učiněné budou totiž nutně aplikovat i na případ nový a jsou v tomto směru již „přednastaveni“ k učinění obdobných závěrů i v tomto novém případě.

[4] Všichni tři soudci se k námitce podjatosti vyjádřili shodným způsobem, a to tak, že se ve věci necítí být podjatí. K označenému sporu ani k účastníkům řízení ani jejich zástupcům nemají žádný vztah.

[5] Věc byla na základě postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Při posouzení předmětného návrhu vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

[7] Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[8] Tvrzeným důvodem pro vyloučení zmíněných soudců prvního senátu je jejich postup v jiné dříve projednávané věci stěžovatelky; Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 Afs 5/2011 - 86 zamítl kasační stížnosti stěžovatelky. Z uvedeného však vyplývá, že taková skutečnost nemůže být důvodem pro vyloučení soudců, a to bez ohledu na blízkou časovou souvislost s rozhodováním prvního senátu v dřívější věci stěžovatelky. Důvod pro vyloučení soudců a pro pochybnosti o jejich nepodjatosti nezakládá ani nesouhlas stěžovatelky se způsobem rozhodnutí o její předchozí kasační stížnosti, tedy se zamítnutím, ani s odůvodněním takového rozhodnutí.

[9] Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvodu, pro který by se měl odchýlit od právních závěrů vyslovených v usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. Nao 2/2003, podle kterého podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“, který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování soudce ve stejné věci u soudu nižšího stupně. „Předchozím soudním řízením“ tak není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Soudci Nejvyššího správního soudu, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodnout ve věci vedené pod sp. zn. , se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím stupni.

[10] Z citovaného ustanovení i usnesení tudíž plyne, že stěžovatelkou tvrzený důvod podjatosti nemůže být sám o sobě zákonným důvodem pro vyloučení soudců prvního senátu Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka jiný důvod, pro který považuje uvedené soudce Nejvyššího správního soudu za podjaté, neuvedla. Pochybnosti o nepodjatosti soudců prvního senátu nelze dovodit ani z jejich písemných vyjádření, neboť potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný vztah. Pro vyslovení podjatosti uvedených soudců nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená v soudním spise. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2011

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu