Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ca 64/2009 - 97

[ -97

R o z s u d e k

J m é n e m r e p u b l i k y

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců

JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Autobusy

KAVKA, a.s., se sídlem Most, Báňská 287, zast. JUDr. Radkem Spurným, advokátem

v Duchcově, Želénská 1291, s adresou pro doručování Plzeň, Doudlevecká 22, proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Praha 4, nám. Hrdinů 3, za účasti osoby

zúčastněné na řízení: Ústecký kraj, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem v Praze 1,

Křižovnické nám. 193/2, o přezkum rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne

18.12.2008 , č.j. MV-71228-13/ODK-2008, t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

(1) Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne

18.12.2008, č.j. MV-71228-13/ODK-2008 (dále „rozhodnutí žalovaného“), kterým byl

zamítnut návrh žalobce na uložení povinnosti Ústeckému kraji uhradit žalobci částku

XXXXXXX Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní

bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá,

zvýšené o 7 procentních bodů, jdoucím z částky XXXXX Kč od 3.8.2007 do zaplacení,

včetně nákladů řízení.

(2.1) Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného a ze správního spisu vyplývá, že žalobce uzavřel

dne 8.9.2006 s Ústeckým krajem rámcovou smlouvu o závazku veřejné služby ve veřejné

linkové dopravě k zajištění základní dopravní obslužnosti části území Ústeckého kraje na

vymezených linkách – oblast Lounsko-západ. Trvání smlouvy bylo sjednáno do 2.6.2007

a k tomuto datu byla – podle vyjádření Ústeckého kraje k podnětu na zrušení smlouvy –

i konzumována. Smlouva byla uzavřena na základě výsledků koncesního řízení na koncesi

„Zajištění dopravní obslužnosti části Ústeckého kraje v režimu závazku veřejné služby na

vymezených linkách – oblast Lounsko-západ“ jako tzv. veřejnoprávní, subordinační smlouva.

V zadávací dokumentaci Ústeckého kraje pro koncesní řízení na uvedenou koncesi bylo

uvedeno, že zájemce uvede v nabídce svůj předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty pro

poptávaný soubor linek a spojů. V zadávací dokumentaci bylo stanoveno, že „podkladové

údaje pro výpočet předběžného odborného odhadu prokazatelné ztráty obsažené v kapitole č.8

zadávací dokumentace jsou závazné a zájemci nejsou oprávněni se od nich při výpočtu

odchýlit“. Předběžný odhad prokazatelné ztráty je přitom podle zadávací dokumentace

koncipován jako maximální. Žalobce posléze uplatnil názor, že s ohledem na uvedenou

závaznost podkladových údajů došlo k situaci, že předběžný odborný odhad prokazatelné

ztráty byl fakticky předložen Ústeckým krajem a nikoli žalobcem, a proto popsaný postup,

který předcházel uzavření smlouvy, byl podle něho v rozporu se zákonem, resp.

s ustanovením , o silniční dopravě, ve znění platném a účinném

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] v rozhodné době do data 30.6.2010 (dále „zákon o silniční dopravě“), od něhož došlo ke

zrušení tohoto ustanovení , o veřejných službách v přepravě

cestujících a o změně dalších zákonů (dále „zákon o veřejných službách v přepravě

cestujících“), jakož i v rozporu s ustanovením ,

kterým se upravuje prokazatelná ztráta ve veřejné linkové dopravě a kterým se konkretizuje

způsob výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě nad financováním dopravní

obslužnosti (rovněž toto nařízení bylo zrušeno ). Žalované

ministerstvo předně kvalifikovalo předmětnou smlouvu, která byla schválena usnesením Rady

Ústeckého kraje ze dne 30.8.2006 č.17/54R/2006, jako veřejnoprávní a subordinační ve

smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále

„ “). Požadavek žalobce na finanční plnění od Ústeckého kraje vyhodnotil

žalovaný jako návrh na zahájení sporného řízení podle . Poukázal na to,

že veřejnoprávní povaha smlouvy nebyla účastníky zpochybněna a podle § 170 správního

řádu se ve vztahu k veřejnoprávním smlouvám nepoužijí ustanovení

o neplatnosti právních úkonů.

(2.2) V situaci, kdy žalobce uplatnil nárok na finanční plnění vůči Ústeckému kraji a tento

nárok odvozuje z právního vztahu založeného veřejnoprávní smlouvou, jedná se podle

žalovaného o spor z této smlouvy bez ohledu na to, že doba platnosti smlouvy již uplynula,

neboť vzájemná práva a závazky ze smlouvy mohou přetrvávat. V tomto ohledu není podle

rozhodnutí žalovaného rozhodné, kvalifikuje-li žalobce svůj požadavek jako nárok na vydání

bezdůvodného obohacení. Podstatné podle žalovaného je, zda ze založeného veřejnoprávního

vztahu a relevantních právních předpisů skutečně vyplývá právo žalobce na uplatněné

finanční plnění. Žalobce vyčíslil celkové náklady zajištění předmětné dopravní obslužnosti

v období od 9.9.2006 do 2.6.2007 částkou XXXXXXXX Kč bez DPH. V této době měl

žalobce v souvislosti se zajišťováním uvedené dopravní obslužnosti tržby ve výši

XXXXXXX Kč bez DPH. Po odečtení celkových nákladů od celkových tržeb lze podle

žalobce dojít k jeho celkového ztrátě vyčíslené částkou XXXXXXX Kč. Po odečtení částky

XXXXXXX Kč, kterou žalobce obdržel od Ústeckého kraje v souvislosti se zajišťováním

uvedené dopravní obslužnosti v daném období, od celkové ztráty vychází částka XXXXX Kč,

jejíhož zaplacení se nyní žalobce domáhal na Ústeckém kraji.

(2.3) Žalovaný dospěl k závěru o nedůvodnosti podnětu o nesouladu smlouvy s právními

předpisy (část IV. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Žalobce, aniž byl k tomu jakkoli

nucen Ústeckým krajem, projevil podle žalovaného svobodně vůli uzavřít smlouvu za

podmínek předem prezentovaných Ústeckým krajem v průběhu zadávacího řízení na udělení

koncese. Již tento závěr je podle žalovaného sám o sobě dostatečným důvodem pro zamítnutí

návrhu uplatněného ve sporném řízení. Přesto se žalovaný zbýval žalobcovým požadavkem

i z hlediska jeho uplatněné výše, avšak ani v tomto ohledu nebylo možno podle rozhodnutí

žalovaného žalobci vyhovět. Jestliže žalobce požaduje zaplacení rozdílu mezi skutečně

vzniklou prokazatelnou ztrátou a částkou uhrazenou Ústeckým krajem na základě

veřejnoprávní smlouvy, pak nárok na plnění v této výši by žalobce neměl podle žalovaného

ani v případě, že by smlouva nebyla v souladu se zákonem, a to s ohledem na § 19b odst.3

zákona o silniční dopravě. Žalobce měl proto podle žalovaného pro účely tohoto řízení

odvodit uplatněný nárok z předběžného odborného odhadu prokazatelné ztráty, který by byl

kraji předložen před uzavřením smlouvy, pokud by to kraj umožnil (žalobce odůvodňuje své

podání tím, že by v opačném případě předložil jiný odhad než ten, který byl zahrnut do

smlouvy). Při akceptaci postupu žalobce, který uplatnil skutečně vzniklou ekonomickou ztrátu

z plnění závazku veřejné služby, by podle žalovaného bylo možno vždy požadovat náhradu

částky, o niž reálná prokazatelná ztráta přesahuje smluvně zaručené plnění kraje dopravci. To

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]však není v souladu s dikcí a smyslem zákona. Předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty

coby horní limit plnění musí být stanoven kvalifikovaným způsobem.

(3) V podané žalobě především žalobce vyslovuje nesouhlas s tím, že by smlouva ze dne

8.9.2006 o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě k zajištění základní dopravní

obslužnosti části území Ústeckého kraje na vymezených linkách – oblast Lounsko-západ byl

v souladu s právními předpisy. Žalobce trvá naopak na tom, že smlouva není v souladu

s právními předpisy proto, že předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty byl předložen

osobou zúčastněnou na řízení (Ústeckým krajem) a nikoli žalobcem (dopravcem). Právní

předpisy, zákona o silniční dopravě a

bezvýjimečně trvají na tom, aby předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty předkládal

dopravce. Žalobce napadá závěr rozhodnutí žalovaného, že svobodně projevil vůli smlouvu

uzavřít za podmínek předem prezentovaných osobou zúčastněnou na řízení (Ústeckým

krajem) v průběhu zadávacího řízení. To, že podepsal smlouvu bez donucení osoby

zúčastněné na řízení, je podle žalobce z hlediska souladu veřejnoprávní smlouvy s právními

předpisy naprosto nerozhodné. V posuzovaném případě byl předběžný odborný odhad

prokazatelné ztráty závazně předložen osobou zúčastněnou na řízení (Ústeckým krajem),

a proto se jedná o evidentní rozpor se zákonem. Ust. § 19b odst.3 zákona o silniční dopravě

mělo podle žalobce kogentní charakter, který neumožňuje, aby se od stanovených pravidel

účastníci odchýlili, a to ani dohodou (první žalobní bod). Žádný ze zájemců, a tedy ani

žalobce, neměl možnost samostatně vypočíst a předložit předběžný odborný odhad

prokazatelné ztráty. Žalovaný podle žalobce pochybil, když nedoplnil dokazování o vyjádření

osoby zúčastněné na řízení (Ústeckého kraje), jakým způsobem a na základě jakých podkladů

stanovoval předpokládané tržby (druhý žalobní bod). Běh času podle žalobce ukázal, že

údaje od osoby zúčastněné na řízení (Ústeckého kraje) jsou výrazně zkreslené v neprospěch

dopravce. Ze svého původního protiprávního jednání však nyní žalobce podle žalovaného

profituje.

(4) Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalovaný se neztotožňuje se závěrem žalobce o nezákonnosti veřejnoprávní smlouvy

uzavřené mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení. Žalobce podle žalovaného svobodně

projevil vůli uzavřít veřejnoprávní smlouvu za podmínek prezentovaných osobou zúčastněnou

na řízení (Ústeckým krajem) v průběhu zadávacího řízení na udělení příslušné koncese.

Skutečnost, že daná veřejnoprávní smlouva je typově smlouvou subordinační, nic podle

žalovaného nemění na tom, že uzavírání těchto smluv je ovládáno principem smluvní

volnosti, přinejmenším v otázce, zda smlouvu uzavřít či nikoli. Žalobci byly podmínky

zadávacího řízení předem známy a uzavřením smlouvy s nimi vyslovil souhlas. Pokud osoba

zúčastněná na řízení (Ústecký kraj) stanovil v zadávacích podmínkách limit očekávaných

tržeb dopravce, vyjádřil tím vlastní představu o podmínkách budoucího smluvního vztahu.

Osobě zúčastněné na řízení (Ústeckému kraji) nelze podle žalovaného dávat k tíži, že

dopravce následně zjistí, že smluvní podmínky neodpovídají jeho konkrétním poměrům.

Akceptací zadaných podmínek dopravce (žalobce) naopak přisvědčil podle žalovaného jejich

aplikovatelnosti pro smluvní vztah s osobou zúčastněnou na řízení. Při stanovení limitu

předpokládaných tržeb dopravce vycházel Ústecký kraj z údajů o výši tržeb, které byly na

jednotlivých spojích realizovány v předešlém roce 2005. Takový postup není podle

žalovaného v rozporu se zákonem. Smlouva byla proto podle žalovaného uzavřena v souladu

se zákonem a Ústecký kraj byl povinen hradit dopravci (žalobci) prokazatelnou ztrátu pouze

do výše jejího předběžného odborného odhadu podle smlouvy. Žalobce podle žalovaného si

protiřečí. Na jedné straně uznává odpovědnost dopravce za případný vlastní nepřesný odhad

prokazatelné ztráty, na straně druhé popírá zákonnost smlouvy v případě, že se dopravce

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]ztotožní s ukazateli předem stanovenými krajem. Lze totiž připustit postup, kdy kraj vyjádří

vlastní představu předem, a je věcí dopravců, zda na tyto podmínky přistoupí či nikoli.

Žalobce proto podle závěru žalovaného nebyl oprávněn ve sporném řízení požadovat finanční

plnění v uplatněné výši, tedy ve výši vypočítaného rozdílu mezi skutečně vzniklou ztrátou

a částkou uhrazenou osobou zúčastněnou na řízení. Účelem relevantní právní úpravy nebylo

zamezit vzniku jakékoli ztráty dopravce ani garantovat jeho zisk. Nad rámec předběžného

odborného odhadu prokazatelné ztráty poskytovala právní úprava dopravci nárok na

dodatečnou úhradu nepředvídatelných prokazatelných nákladů. Mezi takové náklady nelze

podle žalovaného zahrnout pokles tržeb, u nichž nejde o náklady, ať už byly způsobeny

působením jiného dopravce nebo jinými okolnostmi.

(5) Osoba zúčastněná na řízení (Ústecký kraj) ve svém vyjádření k žalobě rovněž navrhla,

aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Připomněla, že pokud dopravce neprovozoval

v předchozím kalendářním roce dané linky, jako tomu bylo v tomto případě, nemůže ze samé

podstaty věci předložit předpokládaný odhad tržeb za provoz na daných linkách, ale musí

předložit takový odhad tržeb, který se bude podle smyslu ust. § 5 odst.1 nařízení vlády

č. co nejvíce shodovat s realitou a se skutečnými výsledky z minulého roku.

K tomu ve skutečnosti došlo, když žalobce předložil předběžný odborný odhad vyčíslený

podle skutečně realizovaných tržeb v roce 2005. Zvolený postup byl podle osoby zúčastněné

na řízení jedinou možností, jak dodržet současně ustanovení českého zákona o silniční

dopravě a cit. nařízení vlády a současně i ustanovení komunitárních předpisů v oblasti

zadávání veřejných zakázek a koncesí, kdy podle konstantní judikatury Evropského soudního

dvora je veřejný zadavatel povinen v řízení dodržet zásady stejného zacházení se všemi

zájemci a uchazeči, zákazu diskriminace a transparentnosti. Kdyby osoba zúčastněná na řízení

neoznámila a nepředepsala výši předpokládaných tržeb zjištěných na základě skutečně

dosažených tržeb v roce 2005 jako závaznou pro všechny uchazeče, porušila by princip

zákazu diskriminace, neboť se koncesního řízení účastnili rovněž dopravci, kteří na

příslušných linkách již provozovali dopravu v roce 2005 a měli tedy přesnější informace než

ostatní účastnici. Při výkladu zastávaném žalobcem by podle osoby zúčastněné na řízení

dopravci, kteří provozovali na příslušných linkách dopravu v minulém roce, museli předložit

odhad předpokládaných tržeb podle skutečných tržeb v minulém roce, zatímco ostatní by

mohli zvolit tržby tak, aby to pro ně bylo co nejvýhodnější. Nemohlo by tak dojít

k nediskriminačnímu řízení. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě připomněla, že

žalobce se sám svobodně rozhodl uzavřít smlouvu za podmínek stanovených shodně pro

všechny uchazeče v koncesním řízení a před uzavřením smlouvy ani po jejím uzavření žádné

námitky neuváděl. Osoba zúčastněná na řízení dále připomněla tvrzení žalobce v jeho podnětu

ministerstvu vnitra, totiž že by „postupoval tak, aby předpokládané tržby byly co možno

nejmenší, klidně i nulové aby navazující předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty, do

jehož výše je kraj povinen uhradit prokazatelnou ztrátu, umožňoval úhradu všech nákladů

dopravce“. Právě tento postup by byl podle osoby zúčastněné na řízení zcela jednoznačně

v rozporu se zákonem o silniční dopravě a příslušným prováděcím nařízením vlády, protože

by se nejednalo o odhad prokazatelné ztráty, nýbrž o její podhodnocení. Tato citace žalobce

prokazuje, že stanovení předpokládaných tržeb osobou zúčastněnou na řízení bylo jedinou

možností, jak dodržet pravidla stanovená zákonem. Kdyby osoba zúčastněná na řízení

nestanovila v koncesním řízení závazně výši předpokládaných tržeb, dopustila by se porušení

pravidel komunitárního práva v oblasti poskytování veřejných podpor (osoba zúčastněná na

řízení v této souvislosti poukazuje především na kritérium rozsudku ESD ve věci C-280/00 ze

dne 24.7.2002 v kauze „Altmark“, podle něhož musejí být parametry, na jejichž základě je

prokazatelná ztráta vypočítána, stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem.

Osoba zúčastněná na řízení připomněla, že každá veřejnoprávní smlouva představuje

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] souhlasný projev vůle dvou smluvních stran. Jestliže žalobce založil svou argumentaci na

tom, že osoba zúčastněná na řízení trvala na určitém znění jedné části smlouvy, a toto

považoval za diktát osoby zúčastněné na řízení, pak žalovaný učinil podle osoby zúčastněné

na řízení závěr, že se o diktát nemohlo jednat, když žalobce nemusel podmínky osoby

zúčastněné na řízení akceptovat. Navíc se podle osoby zúčastněné na řízení jeví jako

rozhodné i to, že návrh smlouvy včetně předběžného odborného odhadu předložil osobě

zúčastněné na řízení žalobce, nikoli osoba zúčastněná na řízení, jak se snaží dovodit žalobce.

Jestliže žalobce vytýkal žalovanému, že tržby zdaleka nedosáhly odhadované úrovně, pak

podle osoby zúčastněné na řízení skutečnost, že skutečné tržby zákonitě nemohou odpovídat

tržbám předpokládaným, plyne ze samotného pojmu „předběžný“ odborný odhad, jehož

součástí jsou i „předpokládané“ tržby. Osoba zúčastněná na řízení závěrem zdůraznila, že

„otázka, v jaké míře se skutečné tržby odchýlí od předběžného odborného odhadu, není sama

o sobě relevantní z hlediska souladu smlouvy s právními předpisy. V případě realizace nižších

skutečných tržeb oproti předpokládaným nelze proto uplatnit možnost zvýšit předběžný odhad

prokazatelné ztráty, to je možno jen v případě neočekávaného a významného zvýšení cen

nafty a dalších nepředvídatelných nákladů. Opačný postup by negoval význam určování

předběžného odborného odhadu.

(6) Při jednání před soudem setrvali účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení na svých

dosavadních stanoviscích, podaných v žalobě a v napadeném rozhodnutí a ve vyjádřeních

k žalobě. Osoba zúčastněná na řízení předložila při jednání k důkazu stanovisko Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže ze dne 11.7.2006 zn. D2504/2006-12269/2006/540-Hm, jehož

provedení jako důkazu bylo zamítnuto vzhledem k tomu, že bylo předloženo ve formě úředně

neověřené fotokopie, a přestože bylo založeno do soudního spisu, nepřineslo by obsahově

nový poznatek ve skutkovém i právním hodnocení předmětu přezkumu (stanovisko Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže totiž obsahovalo soudu již známý a osobou zúčastněnou na

řízení uplatněný poznatek, že příslušná judikatura Evropského soudního dvora vyžaduje

provedení transparentního a nediskriminačního řízení i v případech, které nepodléhají

zadávacím směrnicím č.2004/17 ES a 2004/18 ES). Svůj výklad právní podstaty věci doplnila

osoba zúčastněná na řízení upozorněním na rozdíl mezi veřejnoprávní a soukromoprávní

smlouvou, kdy veřejnoprávní smlouva nemůže být neplatná a může být případně zrušena,

avšak s účinky ex nunc. Po dobu své existence zavazovala účastníky a nelze se nyní na jejím

základě domáhat vyšších částek prokazatelné ztráty, než které vyplývají ze smlouvy, a to

dokonce bez ohledu na to, zda smlouva je či není v souladu s právními předpisy.

(7) Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů

( ), avšak po zjištění, že žalované Ministerstvo vnitra posoudilo předmět sporu

správně po stránce skutkové i právní a v souvislosti s komunitárními, resp. unijními

evropskými předpisy a judikaturou Evropského soudního dvora, žalobu neshledal důvodnou

ani v jednom ze žalobních bodů. Soud předesílá, že se ztotožnil s právní i věcnou argumentací

žalovaného i osoby zúčastněné na řízení, a k věci dodává:

(8.1) Podle § 19 odst.1 a 3 zákona o silniční dopravě, ve znění platném a účinném do

30.6.2010 , vznikal závazek poskytovat veřejné služby ve veřejné linkové dopravě na základě

písemné smlouvy, kterou s dopravcem uzavíral kraj, a to za účelem zajištění dopravní

obslužnosti územního obvodu kraje. Podle § 19b odst.3 zákona o silniční dopravě, ve znění

platném a účinném do 30.6.2010, byl povinnou součástí smlouvy o závazku veřejné služby

předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty, předložený dopravcem, a to za celé období, na

které se závazek veřejné služby uzavíral. Kraji zákon ukládal uhradit tzv. prokazatelnou ztrátu

nejvýše ve výši tohoto předběžného odborného odhadu zvýšeného pouze o nepředvídatelné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] prokazatelné náklady. Podle prováděcího , kterým se

upravuje prokazatelná ztráta ve veřejné linkové dopravě a kterým se konkretizuje způsob

výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě nad financováním dopravní obslužnosti,

ve znění platném a účinném rovněž do 30.6.2010, prováděl výpočet předběžného odborného

odhadu prokazatelné ztráty předkládaného dopravcem dopravce sám podle vlastních výsledků

z provozování veřejné linkové dopravy v předchozím kalendářním roce nebo – pokud se

jednalo o období kratší než jeden rok – za období, v němž veřejnou linkovou dopravu

provozoval. Postup použitý Ústeckým krajem v proceduře předcházející uzavírání

veřejnoprávních smluv na zajištění dopravní obslužnosti sice možná nebyl ideální, avšak

s ohledem na transparentnost projektu bez možné diskriminace zájemců byl jedině možný; jde

o případný problém koncesního řízení, nikoli nároků vyplývajících z dobrovolně uzavřené

smlouvy, který je v souladu s judikaturou ESD, citovanou osobou zúčastněnou na řízení.

(8.2) Na věcném a právním pohledu nic nemění skutečnost, že právní úprava relevantní pro

posouzení zákonnosti a věcné správnosti napadeného rozhodnutí žalovaného byla v mezidobí

nahrazena novou právní úpravou dané problematiky, a to již výše uvedeným zákonem

o veřejných službách v přepravě cestujících, který sleduje adaptaci českého právního řádu na

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1370/2007. Tento zákon programově opustil

pro právní regulaci při poskytování veřejných služeb pro zajištění dopravní obslužnosti

a přepravy cestujících koncepci veřejnoprávního, subordinačního pojetí příslušných smluv

uzavíraných mezi státem či územním samosprávným celkem (krajem, obcí) na jedné straně

a dopravci na straně druhé a režim těchto smluv podřídil výslovně soukromoprávní, resp.

obchodně právní regulaci. Při přezkoumávání zákonnosti a správnosti daného napadeného

rozhodnutí žalovaného tak soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správního orgánu ( ) a který charakterizoval uvedený typ

předmětné smlouvy jako veřejnoprávní, subordinační, kdy spory vyplývající z těchto smluv

přísluší rozhodovat správnímu orgánu uvedenému v

(usnesení zvláštního senátu zřízeného podle ze dne 21.5.2008 č.j.

Konf 31/2007-82, uveřejněné pod č.1675/2008 Sb. NSS). Nabytím účinnosti cit. nařízení

Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1370/2007 a cit. zákona o veřejných službách

v přepravě cestujících nemohlo retroaktivně dojít k proměně dříve uzavřených

veřejnoprávních smluv ani jejich subordinačního charakteru (srov. odstavec 49 odůvodnění

rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.8.2011 č.j. Komp 1/2011-69 či odstavec 61

odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.9.2011 č.j. -90).

Mezi účastníky řízení včetně osoby zúčastněné na řízení tak nebylo ani k datu soudního

jednání sporu o kompetenci žalovaného Ministerstva vnitra k rozhodování ve věcech sporu ze

smlouvy o závazku veřejné služby (viz cit. rozsudky Nejvyššího správního soudu).

(9) Vzhledem k tomu, že žalobce přijal podmínky stanovené osobou zúčastněnou na řízení

(Ústeckým krajem) v průběhu zadávacího řízení v podobě závazného limitu maximální výše

odhadované ztráty a předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty předložený v jeho nabídce

odpovídal těmto podmínkám stanoveným rovně a transparentně pro všechny zájemce, nelze

v takovém případě – shodně s osobou zúčastněnou na řízení – hovořit o porušení zákona. Je

třeba se přiklonit k právnímu výkladu žalovaného a osoby zúčastněné na řízení, který za

prioritní považuje dobrovolně uzavřené smluvní vztahy, bez ohledu na to, zda smlouva je

uzavřena ve veřejnoprávní sféře nebo v soukromoprávní rovině.

(10) Soud neshledal důvodným první žalobní bod, blíže rozvedený výše v odstavci (3), když

podmínky procedury uzavírání smluv o závazku veřejné služby v oblasti veřejné linkové

dopravy upravené především v někdejších ustanoveních § 19b odst.3 zákona o silniční

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] dopravě a bylo nutno vnímat v souvislosti s aplikací

evropské normotvorby a judikatury, jak na ni správně poukázala osoba zúčastněná na řízení.

Na postupu, který byl uplatněn jako závazný podklad v zadávací dokumentaci pro výpočet

předběžného odborného odhadu prokazatelné ztráty, nelze spatřovat nic, co by naznačilo

nesoulad s právním řádem, když naopak zvolený postup byl mezi zájemci, z nichž někteří již

provozovali přepravu cestujících v dané lokalitě a jiní nikoli, jediným, který umožnil

nediskriminující přístup ke každému z nich a transparentnost výběru. Vzhledem k tomu, že

s právním výkladem uplatněným ve vyjádření osoby zúčastněné na řízení k žalobě se soud

v zásadě shoduje a žalobci je tento výklad znám, nepovažuje soud za nezbytné jej na tomto

místě opakovat.

(11) Nabídka žalobce akceptovala podmínku osoby zúčastněné na řízení v kapitole č.8

zadávací dokumentace, která obsahovala údaje pro výpočet předběžného odborného odhadu

prokazatelné ztráty, resp. podmínky zadávací dokumentace pro koncesní řízení. I kdyby došlo

k relevantnímu zpochybnění procedury při uzavírání smlouvy a předcházejícího výběrového

řízení, nic to nemění na skutečnosti, že smlouva byla oběma stranami nejen dobrovolně

uzavřena, ale i plněna a uplynutím doby jejího trvání i konzumována. Žalobci nelze přisoudit

skutečnou ztrátu z provozu, i kdyby ji vyčíslil, protože zákon požadoval uhradit pouze

„prokazatelnou“ ztrátu ve výši předběžného odborného odhadu, tedy relevantně dopředu

odhadnutou a odhadnutelnou ztrátu, nikoli ztrátu ve skutečné výši. Objednatel (zde kraj)

nemůže zaručit zisk, jaký by si dopravce (žalobce) nepokrytě přál, když neváhal pod

bodem VI. návrhu na zahájení sporného řízení ze dne 29.8.2008 (založeném ve správním

spise) u Ministerstva vnitra otevřeně uvést, že je zcela nepochybné, že pokud by předběžný

odhad tržeb prováděl sám dopravce, „postupoval by tak, aby předpokládané tržby byly co

možno nejmenší, klidně i nulové, aby navazující předběžný odborný odhad prokazatelné

ztráty do jeho výše je kraj povinen uhradit prokazatelnou ztrátu, umožňoval úhradu všech

nákladů dopravce“. Takový naznačený postup jde zjevně proti smyslu a cíli právní regulace,

kterou mělo ve své době ust. § 19b odst.3 zákona o silniční dopravě. Není proto

protizákonným postup, který uplatnila osoba zúčastněná na řízení a v němž žalobce

akceptoval její obecně a pro všechny zájemce rovně deklarované podmínky výše maximálně

odhadované prokazatelné ztráty a vtělil je tak do své nabídky na uzavření smlouvy. Žalovaný

tak nepochybil, když nedoplnil dokazování o vyjádření osoby zúčastněné na řízení, jakým

způsobem a na základě jakých podkladů stanovoval předpokládané tržby (další žalobní bod),

neboť dokumenty založené ve správním spise (usnesení Rady Ústeckého kraje) i přílohy

smlouvy ze dne 8.9.2006 lze pokládat za dostačující.

(12) Žalobce ve skutečnosti nežádá od osoby zúčastněné na řízení (Ústeckého kraje) tzv.

nepředvídatelné prokazatelné náklady (§ 19b odst.3 zákona o silniční dopravě), nýbrž žádá

ex post tzv. skutečné, pro něho ztrátové náklady na přepravu, tedy rozdíl mezi jeho celkovou

ztrátou a plněním přijatým od Ústeckého kraje, který představuje částku XXXXXX Kč. To

ovšem zákon o silniční dopravě (§ 19 a § 19b zákona o silniční dopravě, v tehdejším znění)

či předmětná veřejnoprávní smlouva neumožňují, resp. neumožňovaly. Zákon o silniční

dopravě ani smlouva ze dne 8.9.2006 neumožňovaly a neumožňují žalobci domáhat se

zaplacení částek nad rozsah stanovený ve smlouvě, které žalobce považuje za bezdůvodné

obohacení na straně Ústeckého kraje.

(13) Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta ( ).

Otázkami nákladů správního řízení se pro nadbytečnost nebylo potřeba zabývat s ohledem na

výsledek meritorního posouzení žaloby.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] (14) Výrok o nákladech řízení se opírá o Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl plně úspěšný, avšak podle

podle sdělení při jednání mu náklady v řízení nevznikly. Osoba zúčastněná na řízení má podle

právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s plněním

povinnosti uložené soudem, s tím, že z důvodů hodných zvláštního zřetele jí může soud na

návrh přiznat i právo na náhradu dalších nákladů. Při jednání soudu sdělila, že nežádá

přiznání náhrady nákladů řízení.

P o u č e n í a) podle právní úpravy účinné do 31.12.2011:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů

stanovených v a násl. , včetně podmínky být zastoupen

advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj

jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je

vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje

Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou

týdnů po doručení tohoto rozsudku. Podat kasační stížnost mohou účastníci

řízení i osoby zúčastněné na řízení.

b) podle právní úpravy účinné od 1.1.2012:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno; lhůta

je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené

rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,

je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty

k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel

napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího

správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:

www.nssoud.cz.

V Praze dne 11.11.2011

JUDr. Jan Ryba předseda senátu