Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 125/2011 - 145

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: Ing. P. G., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2009, č. j. 2009/61130 - 424, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011, č. j. - 130,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. - 53, Městský soud v Praze ustanovil žalobci zástupce Mgr. Jana Šváru, advokáta, se sídlem Karlovo náměstí 17, Praha 2, pro řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2009, č. j. 2009/61130 - 424, kterým tento zamítl odvolání žalobce ve věci jeho nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Dále pak městský soud usnesením ze dne 14. 7. 2011, č. j. - 130, rozhodl tak, že se ustanovený zástupce zprošťuje zastupování žalobce, nepřiznává se mu odměna za zastupování a žalobci se neustanovuje zástupce jiný. Toto své rozhodnutí městský soud odůvodnil tím, že ve smyslu , o advokacii, došlo k narušení nezbytné důvěry mezi zástupcem a zastupovaným. Dále městský soud vysvětlil, proč nepřiznal zástupci žádnou odměnu a náhradu hotových výdajů. Městský soud dále uvedl s odkazem na důvody narušení důvěry mezi zástupcem a žalobcem (žalobce uváděl nepravdivé údaje o zástupci), že se žalobce sám svým jednáním zbavil možnosti využít služeb ustanoveného zástupce. Městský soud poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, dle níž se aktivita účastníka řízení musí projevit v komunikaci s ustanoveným zástupcem. Nekomunikuje-li žalobce s ustanoveným zástupcem, musí pro to být věrohodné a akceptovatelné důvody takový postup ospravedlňující. Městský soud pak vysvětlil, že v posuzovaném případě takovéto důvody neshledal, a proto žalobci dalšího zástupce neustanoví.

Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítal, že v jiném soudním řízení se již prokázalo, že je zástupce podvodník a že již bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného č. j. 2009/61130 - 424 ze dne 10. 11. 2009. Stěžovatel rovněž uvedl, že mu nevyhovuje jazyk, v němž se vede soudní řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti ve světle formálních náležitostí na ni kladených . Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo [ , , (dále jen „ “)]. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podává kasační stížnost proti usnesení městského soudu, jímž byl mimo jiné odmítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jedná se o kasační důvod podle Stěžovatel ve své kasační stížnosti nesplnil podmínku povinného zastoupení podle , což však dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v posuzovaném případě není nutné. Nejvyšší správní soud totiž konstatoval, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publikovaný pod č. NSS, všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz) a že by „opětovné trvání … na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77). Kasační stížnost je tedy přípustná.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v rozsahu stěžovatelových námitek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nemohl žádný ze stěžovatelem uvedených důvodů považovat za relevantní pro případné zrušení napadeného usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že městský soud postupoval správně, pokud z důvodů nedostatku důvěry mezi zástupcem a zastoupeným (§ 20 odst. 2 zákona o advokacii) zprostil ustanoveného zástupce zastupování stěžovatele. Nejvyšší správní soud rovněž odkazuje na svá rozhodnutí, z nichž vyplývá, že pokud je to zastoupený, kdo bez řádného důvodu znemožní komunikaci s ustanoveným zástupcem, pak je dán důvod, aby soud ustanoveného advokáta funkce zástupce zprostil a již dalšího zástupce neustanovoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 141 ze dne 16. 12. 2009). Nejvyšší správní soud upozorňuje, že je v každém individuálním případě nutno posuzovat, zda došlo k nastolení situace předvídané § 20 odst. 2 zákona o advokacii neodůvodněným a zaviněným jednáním zastoupeného a souhlasí s tím, že v tomto případě městský soud toto posouzení učinil. Městský soud tedy postupoval v souladu se zákonem a judikaturou Nejvyššího správního soudu, když v posuzované věci rozhodl tak, že se stěžovateli zástupce nestanovuje.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozhodnutí o neustanovení zástupce z řad advokátů v souladu s zamítl.

Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s ve spojení s o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů však nenáleží ani žalovanému, neboť ze spisového materiálu vyplývá, že mu žádné náklady nad rámec jeho rozhodovací činnosti nevznikly a tuto skutečnost ani sám netvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu