Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 47/2011 - 141

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

35. Otázka trvalého bydliště občanů je sice v obecné rovině záležitostí evidenční a nikoliv faktickou (zákon o evidenci obyvatel sice v § 10 odst. 1 uvádí demonstrativní výčet kritérií pro volbu místa trvalého pobytu, ovšem jejich skutečná existence není při ohlašování tohoto místa prověřována), nicméně ve věcech volebních je dle názoru Ústavního soudu nutno pojem vykládat materiálně. Přiléhavější je proto postoj zaujatý ve výše citovaném nálezu sp. zn. , vycházející z trvalého pobytu jako stavu faktického. Tento závěr podporuje i ústavní vymezení územních samosprávných celků jako územních společenství občanů, která mají právo na samosprávu ( y). Smyslem formální existence obce je, aby si její obyvatelé mohli sami spravovat své vlastní záležitosti. Činí tak prostřednictvím orgánů obce. Proto také oprávnění tyto orgány vytvářet je podmíněno faktickým poutem obyvatele - voliče k obci. O existenci tohoto pouta nesvědčí sama subjektivní vůle osoby v podobě zápisu mezi občany obce, ale musí být odpovídajícím způsobem objektivně vyjádřena.

36. V situaci, kdy je trvalý pobyt rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního práva, tedy jednáním obcházejícím volební zákon. Právo na zvolení si trvalého pobytu dle § 10 zákona o evidenci obyvatel je sice subjektivně veřejným právem, vymahatelným ve správním soudnictví, které je odvozeno od práva na svobodu pohybu a pobytu. Ovšem není důvod jej bez dalšího upřednostnit před právem občanů územního společenství, aby se na jeho samosprávě podíleli pouze ti, kdo do tohoto společenství skutečně patří. Nelze pominout specifika voleb do zastupitelstev obcí, ve kterých na rozdíl kupř. od voleb do zastupitelstev krajů, vzhledem k jejich velikosti i počtu voličů, nepochybně hrozí, že hromadnou účelovou změnou trvalého pobytu před konáním voleb může dojít k nežádoucímu ovlivňování volebních výsledků. Krom toho svoboda pohybu a pobytu znamená svobodu se kdekoliv usadit a žít tam, nikoli svobodu být hlášen k trvalému pobytu v místě dle svého výběru a účastnit se zde komunálních voleb.

37. I za stávající právní úpravy proto je (bylo) při posuzování předmětného návrhu na neplatnost voleb nezbytné za účelem ochrany zájmu voličů posoudit, zda posuzovaná praktika, v tomto konkrétním případě přihlášení se více osob k trvalému pobytu těsně před komunálními volbami na určitou adresu spjatou vlastnickými či závazkovými právy s konkrétními kandidáty, měla reálný vliv na to, jakého volebního výsledku dosáhla volební strana, která tyto kandidáty navrhla, a zda zjištěná skutečnost znamenala porušení ústavních principů demokratických voleb. Ústavní soud zastává názor, že případné "nekalé praktiky" dle své závažnosti mohou oslabit integritu voleb a tedy i demokracii samotnou. Proto je třeba zkoumat dopady konkrétních jednání, které by mohly mít vliv na omezení rovnosti volebního práva na konečný výsledek voleb (srov. a y a , 3 a 4 a y).“.

Zdejší soud se s Nálezem plně ztotožňuje a závěry v něm vyslovené se staly jedním z východisek i pro toto rozhodnutí. Ústavní soud totiž v prvé větě bodu č. 39 Nálezu konstatoval: „Krajský soud zúžil přezkum neplatnosti voleb pouze na posouzení platnosti ve vztahu k zákonu o evidenci obyvatel a neposoudil zákonnost a platnost voleb ze širšího hlediska dopadu změny trvalého pobytu určitého počtu občanů bezprostředně před volbami na celý volební proces jako takový.“.

A právě v použité dikci, kdy Ústavní soud přímo spojil závěr o neregulérnosti voleb se změnou trvalého pobytu určitého počtu občanů bezprostředně před volbami, zdejší soud spatřuje prostor pro názorový posun (ve vztahu k závěrům vyjeveným v Usnesení) stran regulérnosti znovu opakovaných voleb za situace, která se od voleb konaných dne 9.4.2011 nezměnila. Byť opřít závěr o platnosti opakovaných voleb pouze o konstatování, že v posuzované věci nedošlo ke změně trvalého pobytu určitého počtu občanů bezprostředně před volbami, by bylo krátkozraké, měl rozměr bezprostřednosti v rozhodování soudu své místo.

Definice, která by s určením přesného časového úseku stanovila, kdy určitá okolnost nastala bezprostředně, neexistuje. Dá se však vyjít z předpokladu, že by mělo jít o dobu nepříliš vzdálenou od té, k níž se bezprostřednost poměřuje. Ano, někdy bude taková doba měřitelná ve vteřinách, někdy ve dnech či týdnech. Zdejší soud však nemůže přistoupit na to, že by se v případě více než šesti měsíců, jak tomu bylo v dané věci, mohlo hovořit o bezprostřednosti. Tento parametr nastavený v Nálezu, vzhledem k výše popsaným okolnostem, nebyl při opakovaných volbách konaných v Obci dne 22.10.2011 naplněn.

Soud se dále zaměřil (i) na ústavní rozměr věci.

Podle y se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Podle y je obec samostatně spravována zastupitelstvem. Podle y zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. Podle y zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Podle § 1 věty prvé před středníkem zákona o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů. Podle § 2 odst. 2 zákona o obcích obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Podle § 5 odst. 1 zákona o obcích je obec samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce.

Podle § 84 odst. 1 zákona o obcích zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Podle zákona o obcích je zastupitelstvu obce mj. vyhrazeno schvalovat program rozvoje obce, schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce, zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací y, vydávat obecně závazné vyhlášky obce či rozhodovat o vyhlášení místního referenda.

Podle § 103 odst. 1 zákona o obcích starosta zastupuje obec navenek. Podle § 103 odst. 2 věty prvé starostu a místostarostu (místostarosty) volí do funkcí zastupitelstvo obce z řad svých členů.

Z právě uvedeného je zřejmé, že fungující orgány obce, jejichž konstituování má základ ve volbách, jsou životně důležité pro to, aby mohl být vůbec naplněn ústavní i zákonný pohled (a požadavky) na obec jako takovou.

Podle y je funkční období zastupitelstva čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.

Podle § 69 odst. 1 zákona o obcích mandát člena zastupitelstva obce vzniká zvolením; ke zvolení dojde ukončením hlasování.

Podle § 54 odst. 1 písm. a) volebního zákona ke zvolení zastupitelstva obce nedojde, jestliže soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo na neplatnost voleb.

Zdejší soud se proto následně zaměřil na situaci předvídanou v § 54 odst. 1 písm. a) volebního zákona a její praktický dopad na život v obci.

Vyhoví-li soud návrhu na určení neplatnosti voleb, musí se v obci konat opakované volby. Ve smyslu § 107 zákona o obcích stávající starosta a místostarosta vykonávají své pravomoci až do zvolení nového starosty a místostarosty. V obcích, kde není volena rada (což je případ Obce), náležejí starostovi pravomoci stanovit pravidla rozpočtového provizoria a přijímat rozpočtová opatření (§ 102a odst. 4 zákona o obcích ve spojení s , 3 zákona o obcích), a to až do ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce, které vzejde z navazujících opakovaných voleb. Činnost zastupitelstva obce je však paralyzována [k tomu srov. výše y a a volebního zákona] a obec v období do opakovaných voleb vedou dosavadní starosta a místostarosta. Za takových okolností však nelze hovořit o obci jako o plnohodnotně fungujícím základním územním samosprávném společenství občanů. Jde pouze o prolongované provizorium.

Ovšem právě v tom zdejší soud spatřuje zcela zásadní okolnost, která na misce vah nakonec převážila pro závěr, že volby do zastupitelstva obce nelze donekonečna prohlašovat za neplatné a donekonečna je opakovat jen na základě toho, že v určitém časovém úseku, který ale rozhodně nenavazoval bezprostředně na termín konání opakovaných voleb, došlo za účelem neregulérního ovlivnění volebního výsledku ke změně trvalého pobytu určitého počtu občanů. Obec a její obyvatelé nemohou navždy nést „dědičný hřích“ někdejšího porušení pravidel svobodné soutěže politických stran. Řečeno jinak, obec a její obyvatelé mají právo na to, aby správa jejich věcí byla vykonávána plnohodnotně a nikoliv provizorně. Každé porušení pravidel musí být hodnoceno ve vztahu ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo. Čas je faktorem, který může relativizovat mnohé. Soud přitom vzal v úvahu skutečnosti známé mu z vlastní úřední činnosti a v podstatě obecně známé, které provázejí život v Obci od roku 2006. Od této doby do současnosti, jedna, či druhá ze dvou volebních stran v Obci používá v průběhu volebního procesu praktik, které způsobily vyslovení neplatnosti voleb konaných 15. a 16. října 2010 a opakovaných voleb konaných dne 9. dubna 2011. I když důsledky těchto praktik zaznamenaných před prvními opakovanými volbami přetrvaly do současnosti, dospěl soud k závěru, že prioritním je nadřazení práva obce a jejích občanů na plnohodnotnou správu jejich věcí nad partikulární zájmy politických stran či hnutí. Ostatně, více než půlrok trvající stav ukázal, že ti, kdož se do Obce nastěhovali bezprostředně před opakovanými volbami konanými dne 9.4.2011, zůstali jejími občany i nadále a volební zákon přece nespojuje právo volit s tím, jak se kdo (a zda vůbec) podílí na kulturním či společenském životě obce, kam si nechává posílat poštu či kam chodí jeho děti do školy.

To vše přivedlo zdejší soud k závěru, že v mezích námitek uvedených v Návrhu neshledal, že při opakovaných volbách do zastupitelstva Obce byl porušen zákon či ústavní principy.

Jelikož návrh na neplatnost opakovaných voleb do zastupitelstva obce Bohy konaných dne 22.10.2011 není důvodný, soud jej usnesením podle věty prvé ve spojení s per analogiam zamítl.

Soud neprovedl navrhovateli navržené důkazy zápisem z výsledků voleb do zastupitelstva Obce, veřejnou datovou sítí, rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, volební dokumentací, soudním spisem a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16.11.2010 č.j. -162, deníkem Mladá fronta Dnes, deníkem Blesk, trestním spisem Okresního soudu Plzeň-sever sp.zn. , rozhodnutími Nejvyššího správního soudu ze dne 22.6.2010 č.j. -24 a ze dne 4.7.2006 č.j. -105, korespondencí s Městským úřadem Kralovice, protokoly o výpovědi svědků P.S., J.L., V.L. a J.N., zprávou od České pošty, s.p. o doručování tiskovin účelově přihlášených osob, výslechem místně příslušné poštovní doručovatelky, jednotlivými výpisy z katastru nemovitostí u jednotlivých dotčených osob, výslechy osob uvedených ve zpracovaném seznamu navrhovatelů a seznamem osob, protože jejich provedení, vzhledem k výše prezentovaným důvodům, které vedly soud k zamítnutí návrhu, by bylo zjevně nadbytečné.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná ( )

Toto usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu, tj. 21. listopadu 2011 ( věta druhá ).

V Plzni dne 21. listopadu 2011

JUDr. Václav Roučka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Helena Kováříková