Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 126/2011 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2011, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1.] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném pod sp. zn. . Jako důvod uvedl soud zneužití tohoto institutu spočívajícímu v samoúčelné povaze uplatňování některých procesních institutů, které svědčí o stěžovatelově snaze neustále zpochybňovat i dílčí úkony správních orgánů a soudů.

[2.] Stěžovatel v kasační stížnosti označil několik pochybení městského soudu, která jsou podle jeho názoru důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Především soudu vytýká rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich vyvozuje. Dále poukazuje na značnou libovůli městského soudu při výkladu právních norem a hodnoceních skutkových zjištění, která má výrazně snižovat šanci stěžovatele na ochranu jeho práv. Stěžovatel rovněž namítá neznalost částí českého práva ze strany městského soudu a úmyslnou a dlouhodobou nepravdivost některých výroků obsažených v jeho odůvodněních.

[3.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[4.] Stěžovatel výslovně neoznačil žádné kasační důvody, zakotvené v ustanovení , („ “). Nicméně s ohledem na jejich obsah má za to, že stěžovatel namítá nezákonnost napadeného ustanovení, což představuje kasační důvod podle písm. a) cit. zákonného ustanovení.

[5.] Nejvyšší správní soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že v dané věci již jednou stěžovateli vyhověl a proto ohledně přezkoumatelnosti napadeného usnesení městského soudu, vázán zněním ustanovení , přistoupil toliko k přezkumu toho, zda se městský soud řídil závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. - 27. Podle ustanovení je totiž kasační stížnost „nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.“

[6.] Citovaným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovateli. Ratio decidendi spočívalo ve výtce, že nepřiznání osvobození od soudních poplatků městský soud založil toliko na obecné argumentaci častým zneužíváním tohoto institutu stěžovatelem v minulosti, nicméně nijak nezdůvodnil, proč je nutné k nepřiznání dobrodiní tohoto institutu přistoupit v tomto konkrétním případě. Nejvyšší správní soud proto zejména uvedl: „Lze tedy uvést, že dochází-li ze strany účastníka řízení ke zneužívání institutu osvobození od soudních poplatků, není možné mu tuto výhodu přiznat.... Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že každou žádost o osvobození od soudních poplatků je nutné s ohledem na okolnosti konkrétního případu pečlivě posoudit s tím, že rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu zneužití tohoto dobrodiní ze strany účastníka řízení musí být řádně odůvodněno.“

[7.] Předmětem přezkumu je proto v nyní projednávaném případě zejména posouzení toho, zda městský soud v napadeném usnesení citovaný právní názor zdejšího soudu respektoval. Nejvyšší správní soud má za to, že této svojí povinnosti městský soud dostál, když uvádí konkrétní důvody, pro které nelze vyhovět žádosti o osvobození od soudních poplatků v daném řízení: stěžovatel napadá rozhodnutí o určení advokáta, tzn. rozhodnutí, jímž bylo jeho návrhu vyhověno, a vznesené námitky jsou proto jen jakousi samoúčelnou snahou o procesní čistotu (což soud blíže vysvětluje), anebo polemikou se zákonnými podmínkami určení advokáta, přičemž soud tuto úpravu blíže vykládá a např. odůvodňuje, že není povinností České advokátní komory určovat stěžovateli advokáta z místa bydliště, a to zejména v situaci, kdy stěžovatel k řadě těchto advokátů nemá nezbytnou důvěru.

[8.] Lze tak učinit dílčí závěr, že z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu je dostatečně patrno, že závazný právní názor, obsažený v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu, byl respektován. Tato námitka proto není důvodná.

[9.] K dalším námitkám lze souhrnně konstatovat, že většina z nich není vůbec způsobilá zpochybnit věcnou správnost a zákonnost napadeného usnesení (např. vytýkané používání minulého času v odůvodnění, polemika s jinými rozhodnutími stejného soudu, označování na zadní straně obálky atp.). Další námitky se obsahově vztahují k rozhodnutí žalované o ustanovení advokáta stěžovateli, což však není předmětem tohoto řízení, neboť v daném případě městský soud rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a nikoliv o tom, zda bylo zákonné určení advokátů stěžovateli. Konečně poslední skupina námitek brojí proti důvodům, pro které stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, které však – jak plyne ze shora uvedeného – vyhodnotil a odůvodnil městský soud správně a v souladu s judikaturou zdejšího soudu.

[10.] Ze všech shora popsaných důvodů soud konstatuje, že kasační stížnost není důvodná, a proto byla zamítnuta ( věta druhá ).

[11.] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch, a úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2011

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu