Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 116/2011 - 347

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. - 289,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 2880 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Úřad práce hlavního města Prahy, pobočka v Praze 4 rozhodnutím ze dne 1. 10. 2008, č. e. ABE-1554/2006-04/04, č. j. ABE-8067/2008-04/04, podle a odst. 3 , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) vyřadil žalobkyni z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 1. 5. 2008 z důvodu nesplnění podmínky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání stanovené v a odst. 3 písm. b) .

Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2008, č. j. 2008/77274-424, podle odvolání zamítl a uvedené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že žalobkyně obdržela měsíční odměnu na základě dohody o provedení práce za období od 1. 5. 2008 do 31. 5. 2008 ve výši přesahující polovinu minimální mzdy. Proto byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, neboť stanoví, že zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání výkon pouze takové činnosti na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, u kterých za období, na které byly sjednány, měsíční odměna nebo průměrná měsíční odměna nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Za této situace tedy žalobkyně nemůže být nadále vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a musí z ní být podle vyřazena. Jakkoliv se může takové rozhodnutí jevit jako tvrdé, je nesporné, že úřad práce je povinen postupovat v souladu se zákonem a při aplikaci platné právní úpravy není oprávněn činit výjimky. Proto v dané věci nelze nikterak přihlédnout k zdravotnímu stavu žalobkyně, k její finanční situaci ani k tomu, že si iniciativně našla práci a že projevila vážný zájem o rekvalifikační kurz zaměřený na sociální práci s handicapovanými lidmi. Prvoinstanční rozhodnutí tedy bylo podle žalovaného vydáno v souladu se zákonem.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. - 289, žalobu proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud mimo jiné uvedl, že výše odměny žalobkyně na základě dohody o provedení práce uzavřené se společností Eficia Praha, spol. s r.o. činila 5172 Kč a převyšovala tak polovinu minimální mzdy, která v rozhodné době činila 4000 Kč hrubého měsíčně. Tato skutečnost podle bránila vedení žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání, a proto žalovaný podle soudu postupoval v souladu s téhož zákona, když žalobkyni z této evidence vyřadil.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní a v jejím doplnění stejně jako v žalobě namítla, že z evidence uchazečů o zaměstnání neměla být vyřazena, neboť jejím jediným příjmem za květen 2008 byla pouze hrubá mzda ve výši 5172 Kč, kterou obdržela od společnosti Eficia Praha, spol. s r.o. na základě dohody o provedení práce. Její čistý příjem za tento měsíc pak byl mnohem nižší a z něho musela hradit své veškeré potřeby a výdaje. Příslušné ustanovení je v neprospěch jí jakožto uchazečky o zaměstnání, která má i přes vleklé zdravotní potíže snahu si zvýšit svůj příjem prací. Pokud totiž její příjem přesáhne polovinu minimální mzdy, nemá nárok být vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž navíc její čistý příjem bývá nižší než polovina minimální mzdy. Touto námitkou se soud vůbec nezabýval. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2011, č. j. - 289, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jelikož stěžovatelčin příjem v květnu 2008 přesáhl příjem povolený pro souběh evidence s výdělečnou činností uchazeče o zaměstnání, nemohly správní orgány postupovat jinak, než stěžovatelku vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání, protože nastala skutečnost bránící jejímu vedení v této evidenci, která je uvedena v . Žalovaný se tedy se závěry napadeného rozsudku zcela ztotožnil, a proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 3 (dále jen „ “), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Uchazečem o zaměstnání může být podle mimo jiné pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru, s výjimkami uvedenými v odstavcích 3 a 5. Zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání přitom podle věty první , ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, nebránil také výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které příslušel, nepřesáhla polovinu minimální mzdy.

Jestliže tedy byl uchazeč o zaměstnání v takovém pracovněprávním vztahu a jeho měsíční odměna za výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti přesáhla polovinu minimální mzdy, nastala skutečnost bránící jeho zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na základě této skutečnosti pak úřad práce uchazeče o zaměstnání rozhodnutím vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání, a to dnem, kdy takový pracovněprávní vztah nastal, jak vyplývá z a odst. 3 . Znění přitom ukládá úřadu práce povinnost bez dalšího vyřadit uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, jakmile nastane některá z vyjmenovaných skutečností bránících jeho zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Úřad práce tedy nemá žádný prostor pro vlastní úvahu, zda skutečnost bránící zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání spočívá v natolik závažném pochybení uchazeče o zaměstnání, že odůvodňuje jeho vyřazení z této evidence. pak neobsahuje ani jiné ustanovení umožňující odstranění tvrdostí při jeho provádění, a proto z pravidel v něm uvedených nelze činit žádné výjimky.

Navíc omezení měsíční odměny za výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti na částku odpovídající nejvýše polovině minimální mzdy, jímž ustanovení podmiňuje vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, není možné považovat za diskriminační vůči uchazečům o zaměstnání, kteří se snaží zvýšit příjem svojí vlastní prací. Výkon takového pracovněprávního vztahu totiž nemůže sloužit jako hlavní zdroj příjmů uchazeče o zaměstnání, neboť tím je pouze hlavní zaměstnání, které uchazeč ztratil a z tohoto důvodu je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání se všemi právy, která mu z tohoto postavení příslušejí. Maximální hranice možného výdělku je tak stanovena proto, aby se zamezilo nežádoucím spekulacím a zneužívání práv vyplývajících ze . V existenci této nejvyšší hranice výdělku tedy nelze spatřovat porušení žádného obecného principu obsaženého v předpisech vyšší právní síly, než je .

V nyní projednávané věci stěžovatelka vykonávala v květnu 2008 práci na základě dohody o provedení práce u zaměstnavatele Eficia Praha, spol. s r.o. a její odměna za tento měsíc dosáhla výše 5172 Kč hrubého. Tento výdělek tak přesáhl polovinu minimální mzdy, která v rozhodné době činila 4000 Kč. S ohledem na uvedené právní úvahy proto v posuzovaném případě nastala skutečnost bránící v další evidenci uchazečů o zaměstnání, kvůli níž musela být stěžovatelka z této evidence vyřazena. S ohledem na shora uvedenou nemožnost učinit jakoukoliv výjimku z tohoto pravidla pak nelze přihlédnout k tomu, že uvedená odměna představovala jediný příjem stěžovatelky v květnu 2008, že tento příjem po odečtení zákonných odvodů převyšoval polovinu minimální mzdy jen o 392 Kč a že stěžovatelka projevila snahu zvýšit si svůj příjem vlastní prací.

Městský soud v Praze tedy nepochybil, když dospěl k závěru o správnosti vyřazení stěžovatelky z evidence uchazečů o zaměstnání. V napadeném rozsudku se sice soud výslovně nezabýval správností a prospěšností , nicméně z jeho odůvodnění je zřejmé, že při aplikaci tohoto ustanovení nelze činit žádné výjimky. Proto rozsudek Městského soudu v Praze nelze považovat v tomto směru za nepřezkoumatelný.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Současně v souladu s a věty první nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému v něm žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Dále Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatelky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 2880 Kč, která se skládá z částky 2100 Kč za jeden úkon právní služby [doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2011 podle , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů], z částky 300 Kč za s tím související režijní paušál ( a 3 ) a z částky 480 Kč odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, jíž je advokátka povinna podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrady, které byly vyjmenovány ( ). Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude ustanovené zástupkyni stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.

V emailu ze dne 23. 8. 2011 stěžovatelka požádala o přerušení řízení o této kasační stížnosti pro jeho souvislosti se soudním řízením týkajícího se prodeje časopisu Nový Prostor. Tato věc však nikterak nesouvisí s otázkou vyřazení stěžovatelky z evidence uchazečů o zaměstnání kvůli výši její měsíční odměny přesahující polovinu minimální mzdy, která jako jediná byla v dané věci předmětem řízení před správními soudy. Proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti nepřerušil a o věci meritorně rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2011

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu