Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 156/2010 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce T.K., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se

sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému Krajskému úřadu

Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2010 č.j. KUOK/81112/2010, ve věci rozhodnutí

o odstranění stavby,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 27.10.2010 č.j.

KUOK/81112/2010 se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 7.760,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám Mgr. Pavla Švestáka, advokáta se sídlem v Šumperku,

Starobranská 4.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 - 22A 156/2010

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2010 č.j. KUOK/81112/2010, jímž bylo

zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne

30.4.2010 č.j. , kterým bylo žalobci nařízeno odstranění stavby –

zděného objektu včetně jímky na vyvážení v Rejhoticích na pozemku p. č. 379,

1255/1, 1255/2 v k.ú. Rejhotice.

V podané žalobě žalobce vznesl tyto žalobní námitky:

- kontrolní protokol ze dne 8.1.2009 nelze pokládat za relevantní podklad pro

vydání rozhodnutí, neboť zjištění zde uvedená jsou irelevantní, když jednak

žalobce popírá, že by byl stavebníkem stavby a dále správnímu orgánu nebylo

jasné, na kterém pozemku se vlastně stavba nachází;

- ačkoliv žalobce v průběhu řízení tvrdil, že stavba stojí nejméně od roku 1987 a

žalobce jej spolu s přilehlými pozemky koupil v roce 1998, správní orgány obou

stupňů tato tvrzení, která jsou doložitelná, žádným způsobem nereflektovaly,

čímž porušily ust. , ,

v platném znění (dále jen ), neboť se jednalo o řízení z moci úřední,

kdy správní orgán měl povinnost se s těmito skutečnostmi vypořádat;

- žalobci bylo upřeno právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle ust. § 36

odst. 3 , když správní orgán I. stupně mu žádným způsobem

nesdělil, že by byl s opatřováním podkladů k vydání rozhodnutí hotov, ačkoliv

žalobce vyjevil, že existují další důkazy, jež hodlá navrhnout. Tuto procesní

vadu nenapravil ani žalovaný, který navíc nepravdivě uvedl ve svém

rozhodnutí, že žalobci bylo toto právo umožněno;

- správní orgány obou stupňů porušily ust. , když

nevyzvaly žalobce k doplnění vadného podání, kterým bylo jeho odvolání, jež

nemělo náležitosti řádného podání podle ust. .

Žalovaný v napadeném rozhodnutí přičetl k tíži žalobci, že ve svém odvolání

žádné skutečnosti neuvedl, a proto neměl o čem rozhodovat a co

přezkoumávat, přičemž výslovně uzavřel, že odvolání je nedůvodné, neboť

neobsahuje žádné konkrétní důvody. Správní orgány žalobce nejen nepoučily

ve smyslu ust. , ale ani mu k tomu neposkytly

přiměřenou lhůtu podle ust. § 39 téhož předpisu.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že správní orgán I. stupně nařídil odstranění

stavby, protože vlastník stavby tuto provedl bez příslušného povolení stavebního

úřadu a nepředložil žádost o dodatečné povolení stavby. V podaném odvolání bylo

uvedeno, že žalobce podá vysvětlení ve lhůtě 35 dnů. Vzhledem k tomu, že podle ust.

předá správní orgán spis se svým stanoviskem

odvolacímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení odvolání, nemohl správní orgán

I. stupně čekat na doplnění ve lhůtě 35 dnů. Uvedená stavba vyžadovala územní

rozhodnutí a stavební povolení, která není možné vydat dodatečně, proto muselo být

vedeno řízení v souladu s ust. , o územním plánování a

stavebním řádu, v platném znění (dále jen stavební zákon). Žádný jiný postup nebyl

možný. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že pro možnost dodatečného povolení musí

být doloženy podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, což

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 - 22A 156/2010

však vlastník stavby neučinil, když nepodal ani žádost o dodatečné povolení stavby. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, vycházel ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75

odst. 1 , , v platném znění – dále jen

), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (

).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně na

základě podnětu společnosti RWE Distribuční služby, s.r.o. nařídil na den 16.12.2008

kontrolní prohlídku stavby zděného objektu a vodovodní přípojky v Rejhoticích na

pozemku p. č. 1255/1, 1255/2 v k.ú. Rejhotice (dále jen stavba) ve vlastnictví žalobce.

Dle protokolu o provedení kontrolní prohlídky ze dne 8.1.2009 se na pozemku p. č.

1255/2 případně p. č. 1255/1 (přesně nemohlo být zjištěno) nachází zděná stavba,

která obsahuje WC pro ženy a muže, pokladnu s drobným občerstvením a denní

místnost pro lyžaře. Jedná se o přízemní nepodsklepenou stavbu se sedlovou

střechou o půdorysných rozměrech 4,6 x 20,8 m s rozvodem elektrické energie a

vodovodní přípojkou. Dále je uvedeno, že stavbu postavil žalobce v průběhu dubna

až listopadu 2008 bez stavebního povolení. Žalobce má povolenou vodovodní

přípojku pro zasněžování sjezdovky, a to z vodoteče, což potvrdil také zástupce obce

Loučná nad Desnou. Žalobce se do protokolu odmítl vyjádřit. Žalobce v rámci

kontrolní prohlídky nedoložil žádné doklady, které byly požadovány výzvou správního

orgánu I. stupně ze dne 16.12.2008 (doklady prokazující právní stav stavby podle

stavebního zákona, zaměření výše uvedené stavby, stavební deník). Dne 13.2.2009

zahájil správní orgán I. stupně řízení o odstranění stavby a vyzval účastníky

k uplatnění námitek ve lhůtě 10 dnů. Žalobce se vyjádřil podáním doručeným

správnímu orgánu I. stupně 2.3.2009 a současně požádal o prodloužení lhůty. Dalším

podáním ze dne 16.3.2009 podal další vyjádření spolu s žádostí o přerušení řízení.

Uvedl zde, že stavba stojí nejméně od roku 1987, kdy ji provozoval předchozí

vlastník, od něhož žalobce koupil nemovitosti v roce 1998. Dále se domnívá, že

koexistence plynárenského zařízení a objektu v jeho vlastnictví je možná, neboť se

tyto vzájemně neohrožují. Má v úmyslu vyvolat jednání s RWE Distribuční služby,

s.r.o. za účelem možnosti dohody podle ust.

Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energických odvětvích a

o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, a proto požádal

o přerušení správního řízení na dobu 12 měsíců. Usnesením ze dne 3.6.2009 č.j.

MUSP 53921/2009 správní orgán I. stupně řízení přerušil do 16.3.2010. Podáním

doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 17.3.2010 žalobce podal žádost

o přerušení řízení a dodatečné prodloužení lhůty, v níž uvedl, že žádá o přerušení

řízení nejdéle do 31.5.2010 tak, aby bylo možné realizovat jednání se společností

RWE Distribuční služby, s.r.o., které má proběhnout 29.3.2010 a po tomto datu

žalobce s jistotou sdělí, zda došlo k dohodě či je nutno setrvat do klimaticky

příznivějších dní, když především pro klimatické podmínky nebylo možno dříve

uskutečnit jednání s jmenovanou společností na místě samém. Dne 30.4.2010 č.j.

MUSP 46416/2010 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž nařídil žalobci

odstranění stavby. Sdělením ze dne 3.5.2010 reagoval správní orgán I. stupně na

žádost žalobce o přerušení řízení a uvedl zde důvody, pro které ji neakceptoval.

Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 10.5.2010 podal žalobce proti

rozhodnutí o odstranění stavby odvolání s tím, že jeho odůvodnění předloží ve lhůtě

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 - 22A 156/2010

35 dnů. Současně namítl podjatost všech úředních osob stavebního úřadu. Dne

7.6.2010 předložil správní orgán I. stupně správní spis s odvoláním žalovanému,

který dne 27.8.2010 vydal napadené rozhodnutí.

Podle ust. nestanoví-li zákon jinak, musí být

účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům

rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a

účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle ust. podání je úkonem směřujícím vůči

správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu

na to, jak je označeno.

Podle ust. nemá-li podání předepsané náležitosti

nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo

ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle ust. věty prvé a druhé odvolání musí mít

náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému

rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor

s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se

domáhá zrušení celého rozhodnutí.

Žalobní námitku směřující proti porušení procesního práva žalobce

stanoveného shledal krajský soud důvodnou. Podle

tohoto ustanovení je správní orgán povinen vyzvat účastníky řízení, aby se vyjádřili

k podkladům rozhodnutím před jeho vydáním. Zákon zde stanoví pouze dvě výjimky,

kdy správní orgán účastníka řízení k vyjádření se k podkladům nevyzývá, a to

v případě, kdy jde o žadatele, jehož žádosti se v plném rozsahu vyhovuje a dále

v případě, kdy se účastník tohoto svého práva vzdal. V posuzované věci však

nedošlo ani k jedné z těchto zákonem předvídaných skutečností, a proto bylo

povinností správního orgánu I. stupně dát žalobci jako účastníkovi řízení možnost

vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, a to i za situace, kdy v době

od vydání rozhodnutí o přerušení řízení nedošlo ve spise k žádným dalším úkonům či

shromáždění důkazů, neboť správní orgán měl v úmyslu vydat meritorní rozhodnutí.

Právo účastníka vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k podkladům rozhodnutí

je jedním ze základních procesních práv správního řízení vyplývající z y

základních práv a svobod, resp. obecně z práva na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2

základních a svobod). Za nesprávný je nutno označit také postup správního

orgánu I. stupně, kdy důvody, pro které nevyhověl žádosti žalobce o další přerušení

řízení, uvedl až ve sdělení zaslaném žalobci po vydání prvostupňového rozhodnutí.

Jestliže žádost o přerušení řízení časově předcházela vydání meritorního rozhodnutí

a žalobce v ní sdělil konkrétní důvody žádosti, bylo nezbytné, aby se s jejím obsahem

správní orgán vypořádal ještě před vydáním meritorního rozhodnutí, a to z důvodu

právní jistoty účastníka ohledně dalšího průběhu řízení, minimálně také proto, aby

žalobce na základě znalosti stanoviska správního orgánu mohl tomuto přizpůsobit své

avizované jednání se společností RWE Distribuce, s.r.o. Takový postup by byl zcela

v souladu s logikou správního řízení a jeho vedením v souladu se zásadou

součinnosti vyjádřenou v .

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 5 - 22A 156/2010

Důvodnou shledal krajský soud také žalobní námitku směřující proti postupu

správních orgánů obou stupňů v souvislosti s podáním odvolání, které nebylo

odůvodněno. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalobce, že povinností správního

orgánu I. stupně bylo postupovat v souladu s ust. , tj.

vyzvat žalobce k odstranění nedostatků podání a poskytnout mu k tomu přiměřenou

lhůtu. Odvolání ve smyslu ust. je jednou z forem podání, pro něž

platí ust. . Pokud uvedeným způsobem nepostupoval

správní orgán I. stupně, bylo na místě, aby se citovaným ustanovením řídil žalovaný,

který však nápravu nezjednal a naopak o odvolání vykazujícím zřetelné vady

spočívající v absenci zákonem předepsaných náležitostí napadeným rozhodnutím

rozhodl. Ve smyslu ust. věty druhé sice může odvolací

správní orgán ve věci rozhodovat, postrádá-li odvolání uvedení, v jakém rozsahu

odvolatel rozhodnutí napadá, když v takovém případě se má za to, že se domáhá

přezkumu celého rozhodnutí. Takový postup však neplatí pro případ, kdy odvolání

postrádá také specifikaci toho, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo

nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo (§ 82 odst. 2 věta první

). V posuzované věci podané odvolání právě tyto taxativní náležitosti

postrádalo, takže na místě byl postup dle ust. a žalovaný

za této procesní situace nebyl oprávněn vydat napadené rozhodnutí. Pokud žalovaný

na str. 3 v odst. 4 konstatuje, že účastníkům řízení byla dána možnost seznámit se

s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění nebo další

důkazy, je toto tvrzení žalovaného v hrubém rozporu s obsahem správního spisu,

když nesprávnost postupu správního orgánu I. stupně ve vztahu k právu žalobce

vyplývajícímu z ust. byla již soudem konstatována výše.

I toto pochybení správního orgánu I. stupně mohl žalovaný, za předpokladu řádně

vedeného odvolacího řízení, napravit, což však neučinil.

Za daného procesního stavu se krajský soud nezabýval důvodností prvních

dvou žalobních námitek, vztahujících se k rozsahu zjištění a vyhodnocení skutkového

stavu, neboť má za to, že tyto námitky souvisí s úspěšnou námitkou žalobce

vztahující se k porušení ust. , když realizace tohoto

procesního práva žalobce v dalším řízení vytvoří prostor pro případné doplnění

důkazů a následné vyhodnocení provedených důkazů, takže posouzení skutkové

stránky za daného procesního stavu považuje soud za předčasné.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí

žalovaného zrušil pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek

důvodů rozhodnutí ( ), dále proto, že skutkový stav, který

vzal správní orgán za základ napadené rozhodnutí nemá oporu ve správních spisech

a vyžaduje zásadní doplnění ( ) a také pro porušení

ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné

rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s). Současně krajský soud věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení ( ). Při novém projednání věci je

žalovaný vázán právním názorem soudu ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť

žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady

zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále v souvislosti s právním

zastoupením, a to za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,-

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 6 - 22A 156/2010

Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a

, advokátního tarifu, v platném znění). Odměna

právnímu zástupci žalobce byla podle ust. zvýšena o částku

odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést podle

zvláštního právního předpisu, tj. na 5.760,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě a

, , v platném znění (dále jen ),

týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30

dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a ).

Podle ust. za použití ust. zavázal soud žalovaného

zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu

v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Pokud bude

kasační stížnost podána po 1.1.2012, podává se přímo k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné

rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon

rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.11.2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu