Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 64/2011 - 65

- 67

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: ZIP o.p.s., se sídlem Tomanova 3 - 5, Plzeň, zast. JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem Pražská 45, Plzeň, proti žalované: Akademie věd České republiky, se sídlem Národní 1009/3, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, č. j. - 33, o námitce podjatosti vznesené vůči soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Karlovi Šimkovi,

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. podala námitku podjatosti proti soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Karlovi Šimkovi, kterou odůvodnila tak, že jmenovaný soudce působil v Grantové agentuře Akademie věd České republiky a vzhledem k tomuto svému poměru k žalované je vyloučen z projednávání věci.

Ve svém vyjádření k námitce podjatosti JUDr. Karel Šimka uvedl, že v letech 2006 - 2009 působil jako zvolený člen Oborové rady č. 7 Grantové agentury Akademie věd České republiky. Šlo o radu pro oblast sociálních a ekonomických věd a jeho činnost spočívala v zajištění posouzení grantových projektů v uvedených oborech. Dle vyjádření JUDr. Karla Šimky se jednalo o činnost z hlediska časového marginální, vykonávanou vedle funkce soudce a honorovanou částkami z hlediska jeho celkového příjmu zcela nepatrnými. S Akademií věd České republiky jako takovou jinak neudržuje žádné bližší styky a subjektivně se necítí být podjatým, objektivní posouzení podjatosti potom nechává příslušnému senátu zdejšího soudu.

Námitka podjatosti soudce není důvodná.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle může podjatost soudce navrhnout účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení, přičemž o vyloučení soudce po vyjádření námitkou dotčeného soudce rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. (N 159/35 SbNU 181; dostupné z http://nalus.usoud.cz), uvedl, že „nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.Ústavní soud k tomu již v minulosti judikoval na straně jedné, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 127, str. 429), na druhé straně však vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 98, str. 11).“

Žalobkyně spatřuje důvod vyloučení soudce v jeho vztahu k žalované Akademii věd České republiky s poukazem na jeho působení v Grantové agentuře Akademie věd České republiky. Pouze taková skutečnost sama o sobě nemůže založit pochybnosti o podjatosti soudce ve vztahu k rozhodování o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu o žalobě směřující proti aktu Akademie věd České republiky. Pouhé bývalé členství soudce v Grantové agentuře Akademie věd České republiky, k němuž nepřistupují žádné další okolnosti, z nichž by mohly plynout pochybnosti o nepodjatosti, nekonstituuje natolik intenzivní vztah k Akademii věd České republiky, která vystupuje jako účastník v řízení o kasační stížnosti, který by odůvodňoval vyloučení takového soudce pro podjatost. Ze samotného faktu bývalého členství v orgánu žalobkyně totiž nelze usuzovat na osobní sympatie či antipatie, případně jiný osobní vztah k žalobkyni, který by byl na překážku nestrannému rozhodnutí. V této souvislosti je třeba také zmínit, že působení JUDr. Karla Šimky v Grantové agentuře Akademie věd České republiky skončilo v roce 2009, od ukončení jeho členství v této agentuře tak již uplynul delší časový interval, což také oslabuje intenzitu vazby k žalobkyni. Dále není bez významu, že soudce JUDr. Karel Šimka, jenž nyní čelí námitce podjatosti, působil v Grantové agentuře Akademie věd České republiky, přičemž před městským soudem napadeným aktem Akademie věd České republiky je výpověď dohody o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů uzavřené na základě , o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Právě zmíněná výpověď se tak jakkoli nedotýká poskytování grantů a ze spisového materiálu ani z námitky podjatosti není možno vysledovat žádnou souvztažnost Grantové agentury Akademie věd České republiky, jejímž členem JUDr. Karel Šimka v minulosti byl, k této výpovědi.

Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16 (dostupné z www.nssoud.cz), podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce. Institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů. V nyní projednávané věci s ohledem na shora uvedené neshledal devátý senát Nejvyššího správního soudu v bývalém členství JUDr. Karla Šimky v Grantové agentuře Akademie věd České republiky takové výjimečné a skutečně závažné důvody, pro které by měl být vyloučen z projednávání věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. .

Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2011

JUDr. Radan Malík

předseda senátu