Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Cad 172/2008 - 61

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce T. T., zastoupeného JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem Brno, Malinovského nám. č. 4, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.8.2008, o zamítnutí žádosti o poskytnutí zvláštního příspěvku podle ,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení s e pro vady řízení z r u š u j e a věc se jí vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.966,- Kč k rukám JUDr. Boleslava Pospíšila, advokáta se sídlem Brno, Malinovského nám. 4, a to do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokračování -2- 18Cad 172/2008

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 19.8.2008 č. X žalovaná zamítla žádost žalobce o poskytnutí zvláštního příspěvku ve výši 2.500,- Kč podle , c) Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že žalobce dne 26.6.2008 uplatnil nárok na poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu z důvodu pobytu ve vojenském táboře nucených prací v době od 30.10.1953 do 26.10.1954, přičemž podmínky uvedené v bodě 2 citovaného zákona byly splněny za uvedenou dobu, tedy dobu kratší 12 měsíců a nárok na poskytnutí zvláštního příspěvku žalobci proto nevznikl.

Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí žalované včasnou žalobu, v níž nesouhlasil se způsobem započítávání doby služby ve vojenském táboře nucených prací. Dle názoru žalobce se měsícem rozumí 30 kalendářních dnů a nebylo proto postupováno podle a 4 Odkázal na Směrnici žalované č.j. 071-5000 ze dne 4.6.1993 „Započítávání doby ve VTNP“, podle níž se počet měsíců služby hodnotí tak, že „se počet kalendářních měsíců této služby vydělí 30 a za každých 30 dnů náleží odškodnění stanovené za jeden měsíc“. Při tomto výpočtu by byla doba od prvého dne jeho vojenského služby do posledního dne celkem 12 měsíců a 2 dny. Dále žalobce poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku sp. zn. uvedl, že vzal za prokázáno, že žalobce byl 27.10.1954 odsouzen MVS Ostrava k trestu odnětí svobody na tři měsíce nepodmíněně a po odpykání trestu v roce 1955 pokračoval ve výkonu vojenské základní služby u 11. technického praporu jako důlní pracovník. Do doby o odškodnění se dle žalobce tedy započítává doba od 27.10.1954 do 31.12.1954 s odkazem na Další nesprávnost napadeného rozhodnutí žalované spatřoval žalobce v tom, že nebyl vyzván k předložení potřebných dokladů a žalovaná tak nepostupovala v souladu s ust.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Poukázala na to, že žalobce již dne 19.10.2005 uplatnil nárok na zvláštní příspěvek k důchodu podle z titulu neoprávněného pobytu ve vojenském táboře nucených prací – PTP v době od 1.11.1953 do 25.9.1956. Podle potvrzení Vojenské správy pro žadatele o mimosoudní rehabilitaci ze dne 30.12.1998 žalobce vykonával službu u pomocných technických praporů od 30.10.1953 do 30.4.1954 a v době od 1.5.1954 do 26.10.1954 u silničních praporů ženijního vojska. Žalovaná považovala a stále považuje za prokázanou žalobcovu službu u PTP v době od 30.10.1953 do 26.10.1954, což je doba kratší 12 měsíců a pro tuto skutečnost jeho dřívější žádost zamítla. Žalobce následně podal žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu opětovně 26.5.2008 z titulu svého zařazení do tábora nucených prací v období od 30.10.1954 do 26.10.1954. Z dokumentu uložených ve Vojenském archívu v Trnavě a na ministerstvu obrany vyplývá, že žalobce vojenskou základní službu nastoupil dne 30.10.1953 k 13. pomocnému technickému praporu a v jejím průběhu dne 27.10.1954 nastoupil trest odnětí svobody v délce trvání 3 měsíce nepodmíněně a po jeho odpykání pokračoval ve výkonu vojenské služby u 11. technického praporu. Žalovaná proto žalobcovu žádost opětovně zamítla, neboť jeho službu u PTP byla kratší než zákonem požadovaných 12 měsíců. Jestliže žalobce odkazoval na shora citovanou Směrnici

Pokračování -3- 18Cad 172/2008

žalované ohledně způsobu započítávání doby služby ve VTNP, pak žalovaná uvedla, že se jedná o interní akt vztahující se ke zcela jinému právnímu předpisu než je Tvrzení žalobce, že měla žalovaná hodnotit také dobu jeho věznění je irelevantní, neboť takovou dobu žalobce v žádosti neuplatnil a navíc by muselo být také prokázáno, že byl pro tuto dobu rehabilitován způsobem uvedeným v bod I. Jestliže pak žalobce ani nárok z titulu neoprávněného věznění neuplatnil, neměla žalovaná důvod se touto skutečností zabývat a prokazovat, zda byl požadovaným způsobem rehabilitován či nikoliv, tedy důvod vyzývat jej k doložení potřebných dokladů.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 19.8.2008 č. X, připojeným dávkovým spisem žalobce, přípisem Ministerstva obrany ze dne 9.6.2008, rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Ostravě ze dne 25.1.1956, přípisem Úřadu pro právní zastupování ministerstva obrany ze dne 8.10.2010, evidenčním záznamem o službě žalobce, evidenčním listem brance, přípisem Vojenského historického u v Praze ze dne 3.3.2011 a ze dne 2.8.2011, rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Ostravě ze dne 27.10.1954, zdravotním záznamem žalobce z let 1953-1955 a jeho záznamy o odměnách a trestech u 11. technického praporu a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ustanovení a násl. , jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalované.

Z obsahu dávkového spisu krajský soud zjistil, že žalobce uplatnil žádost o zvláštní příspěvek k důchodu dne 19.10.2005 z důvodu neoprávněného pobytu ve vojenském táboře nucených pracích – PTP v době od 1.10.1953 do 25.9.1956. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalované ze dne 21.3.2006. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.9.2006 zamítl s odůvodněním, že za prokázanou dobu vzal od 30.10.1953 do 26.10.1954 a tuto dobu vyhodnotil za dobu kratší 12-ti měsíců. V této právní věci pak žalobce podal další žádost o zvláštní příspěvek k důchodu podle , přičemž žádost podal 26.6.2008 z titulu neoprávněného pobytu ve vojenském táboře nucených prací za dobu od 30.10.1953 do 26.10.1954. Z evidenčního záznamu o službě krajský soud zjistil, že žalobce nastoupil základní vojenskou službu u 13. technického praporu se zařazením k 1. technické rotě na funkci pracovníka dne 13.10.1953, poté byl přemístěn k 11. technickému praporu 17.1.1954 a dne 27.10.1954 byl rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Ostravě č.j. T256/54 odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce nepodmíněně. Další záznam je o tom, že dne 3.11.1954 byl žalobce odeslán do PKR Lešť, dne 20.1.1955 byl propuštěn po odpykání trestu a přemístěn k 11. technickému praporu.

Podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) bod 2 občan české republiky, který pobírá starobní důchod nebo plný invalidní důchod nebo částečný invalidní důchod z českého důchodového pojištění, a který byl zařazen v táboře nucených prací nebo pracovním útvaru, jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno podle , o mimosoudních rehabilitacích, anebo ve vojenském táboře nucených prací, jestliže rozkaz o jeho zařazení do tohoto tábora byl zrušen podle

Pokračování -4- 18Cad 172/2008

zák. č. 87/91 Sb., ve znění a , anebo v centralizačním klášteře s režimem obdobným táborům nucených prací, pokud celková doba pobytu v těchto zařízeních činila alespoň 12 měsíců, má nárok na zvláštní příspěvek k důchodu.

Z citovaného zákonného ustanovení, pokud jde o případ žalobce, plyne že základní podmínkou nároku na zvláštní příspěvek k důchodu je prokázání toho, že byl ve vojenském táboře nucených prací a další podmínky, že celková doba pobytu v tomto zařízení či zařízeních činila alespoň 12 měsíců. Z výpovědi žalobce i z přípisu Úřadu pro právní zastupování ministerstva obrany ze dne 8.10.2010 v tomto směru vzal krajský soud za prokázáno, že co se týče výkonu základní vojenské služby žalobce ve vojenském táboře nucených prací ten trval od 30.10.1953, kdy nastoupil základní vojenskou službu u 13. technického praporu. Úřad pro právní zastupování ministerstva obrany ve zmíněné zprávě vyslovil názor, že pokud byl žalobce přemístěn k 11. technickému praporu, pak tento technický prapor nelze považovat za tábor nucených ve smyslu Zda však výkon služby u technických praporů lze postavit na úroveň výkonu služby v táboru nucených prací, odkázal tento úřad na Vojenský historický ústav, který se blíže touto problematickou zabývá. Krajský soud se proto na tento Vojenský historický ústav obrátil se žádostí o odpověď na otázku, jakého charakteru byl 13. pomocný technický prapor, ke kterému byl žalobce povolán k základní vojenské službě dne 30.10.1953 a posléze také se žádostí o odpověď na otázku, jakého charakteru byl 11. technický prapor, k němuž byl žalobce posléze přemístěn od 17.1.1954. Ze sdělení tohoto Vojenského historického u pak krajský soud zjistil, že k 13. PTP - pomocnému technickému praporu, jehož předchůdcem byl těžký 55. pomocný technický prapor s krycím číslem VÚ 9115 zřízen k 1.10.1950 v Ostravě-Radvanicích, byli povoláváni branci s klasifikací E (politicky nespolehliví) a k 1.11.1953 byl reorganizován na 13. pomocný technický prapor, posléze k 1.3.1954 na 13. technický prapor, který byl zrušen v srpnu 1958. 13.pomocný technický prapor patřil mezi tzv. těžké PTP a lze ho pojímat jako technický prapor ve smyslu ust. Co se týče 11. technického praporu, ten vznikl k 1.11.1953 reorganizací IV. pomocného technického praporu s lokací v Orlové. V následujícím roce byl přesunut do Havířova a v říjnu 1958 byl zrušen. Podobně jako u IV. pomocného technického praporu sloužili u tohoto praporu vojáci s klasifikací E (politicky nespolehlivý), kteří byli zařazeni do dolů na Ostravsku. Lze ho tedy považovat za těžký technický prapor odpovídající ust. zák. č. 87/91 Sb. Z uvedeného krajský soud jednoznačně dovodil, že podmínku zařazení v táboře nucených prací, která definuje shora citované zákonné ustanovení, žalobce splňuje. Spornou otázkou ovšem bylo to, zda celková doba pobytu žalobce v těchto zařízeních činila alespoň 12 měsíců. Podle závěru žalované, která vycházela z dostupných listinných důkazů, měla tato doba trvat od 30.10.1953 do 27.10.1954. V tomto směru skutečně jde o dobu kratší než plných 12 měsíců a nelze souhlasit s žalobcem ohledně způsobu započítávání této služby, jak uváděl v žalobě. Tato otázka ostatně byla krajským soudem podrobněji rozebrána v odůvodnění rozsudku ze dne 20.9.2006. Žalobce ovšem tvrdil, že u 11. technického praporu nebyl zařazen toliko do 27.4.1954, ale až do 3.11.1954, kdy jej eskortovali za účelem nástupu

Pokračování -5- 18Cad 172/2008

výkonu trestu odnětí svobody. Jak vyplývá z citovaného rozsudku Nižšího vojenského soudu Ostrava byl tento rozsudek vydán dne 27.10.1954. Žalobce tvrdil, že u jeho vyhlášení přítomen nebyl, že mu písemné vyhotovení rozsudku nikdy řádně doručeno nebylo. O jeho existenci se dověděl až 3.11.1954, kdy mu v tento den v době, kdy konal přidělené práce příslušný velitel oznámil, že byl odsouzen, a že proto bude eskortován. Toto tvrzení žalobce již pro odstup času nebyl schopen prokázat ani svědecky ani jinými důkazy, avšak o tomto tvrzení nemá krajský soud důvodu pochybovat, že je pravdivé. Bylo by zcela nelogické se domnívat, že pracovní zařazení žalobce u 11. technického praporu bylo ukončeno 27.10.1954, a že pobýval někde jinde až do eskorty a nástupu výkonu trestu odnětí svobody dne 3.11.1954. Krajský soud proto uzavírá, že má za dostatečně prokázáno žalobcovo zařazení v táboře nucených prací od 30.10.1953 do 3.11.1954, tedy plní i podmínku délky pobytu v těchto zařízeních alespoň 12 měsíců.

Krajský soud proto napadené rozhodnutí žalované v souladu s ust. zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Při novém rozhodnutí bude žalovaná vycházet z toho, že žalobce byl zařazen ve vojenském táboře nucených prací, které má na mysli ust. , a že tento pobyt trval alespoň 12 měsíců.

V souladu s ust. byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci náklady řízení v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní pomoci po 500,- Kč, čtyř režijních paušálů po 300,- Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 1.400,- Kč a cestovní výdaje právního zástupce osobním automobilem z Brna do Ostravy a zpět při spotřebě pohonných hmot 7,2 l/100 km a 380 ujetých km za cestu konanou dne 12.5.2010 - 2.267,- Kč a dne 21.7.2011 - 2.271,- Kč, celkem 9.138,- Kč a s připočtením 20% DPH ve výši 1.827,- Kč činí odměna celkem 10.966,- Kč podle vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů a a vyhl. č.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 6.října 2011

Samosoudce:

JUDr. Petr Indráček