Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 83/2011 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. I., t. č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov – Dolní Suchá, zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2011, č. j. – 35,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2011, č. j. – 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2011, č. j. - 35, byla odmítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti sdělení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová ze dne 15. 7. 2010, č. j. CPPH-289-9/CI-2010-31 (dále jen „sdělení policie“), jímž bylo stěžovateli sděleno, že cizinec zajištěný podle , ve znění pozdějších předpisů, není podle , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) oprávněn podat prohlášení s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu. Současně byl stěžovatel upozorněn, že jeho prohlášení bude založeno do spisového materiálu cizince a žádné řízení ve věci udělení mezinárodní ochrany nebude vedeno, jelikož v těchto případech tento postup neumožňuje. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že zvažoval, zda sdělení policie by nebylo možno posoudit jako rozhodnutí v materiálním smyslu, byť nemá náležitosti, které obecně závazný právní předpis, tj. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ů), vyžaduje a po posouzení obsahu napadeného úkonu dospěl k závěru, že za rozhodnutí předmětný úkon považovat nelze, neboť správní orgán uvedeným sdělením dal najevo, že ve věci konat nebude a zůstane nečinný. Svým obsahem tedy sdělení policie není rozhodnutím ve smyslu V daném případě tak chybí jedna ze základních podmínek řízení, za nichž může soud ve správním soudnictví podrobit přezkumu úkon správního orgánu, tj. existence správního rozhodnutí. Absence této podmínky řízení je neodstranitelnou překážkou řízení. Na základě výše uvedených důvodů městský soud podle návrh odmítl, neboť sdělení policie není rozhodnutím, tedy úkonem zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo povinnosti a jde tak o úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. V kasační stížnosti vyjádřil nesouhlas se závěrem městského soudu, že sdělení policie nelze považovat za rozhodnutí, neboť tímto úkonem dal správní orgán pouze najevo, že ve věci konat nebude a zůstane nečinný. Podle lze prohlášení o mezinárodní ochraně učinit písemně nebo ústně do protokolu. V souladu s tímto ustanovením stěžovatel učinil prohlášení písemně a doručil jej detašovanému pracovišti příslušného správního orgánu, kterým bylo v té době Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha (pracoviště v ZZC Bělá). Je pravda, že explicitně nestanoví, jaké úkony má tento správní orgán po doručení prohlášení o mezinárodní ochraně učinit. Podle je však prohlášení o mezinárodní ochraně úkonem, jímž tento zákon podmiňuje možnost podat žádost o mezinárodní ochranu. Žádost o mezinárodní ochranu je následně cizinec povinen podat na tiskopise, který tvoří přílohu , a to v místě a čase určeném ministerstvem vnitra. Z uvedeného tak vyplývá, že příslušný orgán policie, vůči kterému bylo prohlášení o mezinárodní ochraně učiněno, je povinen o tomto úkonu ministerstvo vnitra alespoň uvědomit, neboť pouze tak může ministerstvo vnitra dostát své povinnosti stanovené v , tj. vyrozumět cizince, kdy a kde má žádost podat. Povinnost ministerstva vnitra vyrozumět cizince o místě a čase podání žádosti o mezinárodní ochranu pak nastává automaticky a ministerstvo vnitra v tomto ohledu již nedisponuje žádnou možností vlastního uvážení. Tomu odpovídá i správní praxe policie. V případě, že cizinec učiní prohlášení o mezinárodní ochraně písemně, je o tomto úkonu orgánem policie učiněn záznam a tento záznam je následně odeslán ministerstvu vnitra, které pak již podnikne kroky v souladu s . Z uvedeného je tedy zřejmé, že pokud příslušný orgán policie o skutečnosti, že cizinec učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, neuvědomí ministerstvo vnitra, dotyčný cizinec fakticky pozbývá možnosti vykonat své právo požádat o mezinárodní ochranu. Toto právo je přitom cizinci výslovně přiznáno minimálně v tzv. procedurální směrnice (L 326/1 3), podle kterého členské státy (EU) zajistí, aby každá zletilá osoba způsobilá k právním úkonům měla právo podat svým jménem žádost o azyl. Napadený akt tedy nelze vnímat pouze jako „sdělení“, kterým policie oznamuje stěžovateli, že v dané věci konat nebude, ale jako „rozhodnutí“, kterým policie konstatuje, že s ohledem na znění a vzhledem ke konkrétním okolnostem případu stěžovatel nemá právo o mezinárodní ochranu požádat. Pokud za „rozhodnutí“ ve smyslu je považován každý úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, pak napadené sdělení policie je nutné považovat za takové rozhodnutí, neboť jím bylo závazně určeno, že stěžovatel nemá právo v České republice o mezinárodní ochranu požádat. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 18. 6. 2010 bylo Službě cizinecké policie v ZZC Bělá – Jezová doručeno prohlášení stěžovatele o úmyslu požádat v České republice o mezinárodní ochranu ve smyslu a 3 . Dne 23. 7. 2010 pak bylo stěžovateli doručeno napadené sdělení policie, jímž mu bylo sděleno, že cizinec zajištěný podle , ve znění pozdějších předpisů, není podle oprávněn podat prohlášení s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu a stěžovatel byl upozorněn, že jeho prohlášení bude založeno do spisového materiálu cizince a žádné řízení ve věci udělení mezinárodní ochrany nebude vedeno, jelikož v těchto případech tento postup neumožňuje.

Pojem „rozhodnutí“ představuje legislativní zkratku obsaženou v Rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení se míní úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti osob. V tomto ustanovení užitý pojem „práva“ je nutno v kontextu vyložit jako veřejná subjektivní práva. Proto je třeba posoudit, zda sdělení policie zakládá, mění, ruší či závazně určuje veřejná subjektivní práva stěžovatele. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2006, č. j. - 107, publ. pod č. 923/2006 Sb. NSS, pojem „rozhodnutí“ ve smyslu „je třeba chápat v materiálním smyslu jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení.“

Rovněž platí, že úkon správního orgánu je nutno posuzovat podle jeho obsahu, nikoli podle formy, neboť i neformální přípis může být rozhodnutím v materiálním smyslu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. - 104). Shodný je i doktrinální náhled (Bureš/Drápal/Mazanec, , komentář, 5. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, str. 1041 - 1042), podle něhož pojem „rozhodnutí“ je označením technickým a je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy. „Nevadí, že správní orgán popřípadě vyřídil věc toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Stejně tak může být akt podroben soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně vůbec neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou.“

Pokud v daném případě správní orgán reagoval na podání stěžovatele, v němž vyjádřil úmysl požádat o udělení mezinárodní ochrany tak, že toto prohlášení bez dalšího založil do spisového materiálu a stěžovatele o tom pouze neformálně vyrozuměl, znemožnil mu tímto postupem podat žádost o udělení mezinárodní ochrany. V důsledku toho tak v podstatě fakticky rozhodl negativně o jeho právu požádat udělení o mezinárodní ochrany na území České republiky. Vzhledem k tomu lze předmětné sdělení kvalifikovat jako rozhodnutí v materiálním smyslu. Námitka stěžovatele, že městský soud nesprávně právně posoudil povahu sdělení policie, je tedy důvodná. Je proto třeba, aby městský soud v dalším řízení tímto „rozhodnutím“ meritorně zabýval a posoudil, zda policie postupovala v souladu s . , když dospěla k závěru, že stěžovatel nebyl oprávněn učinit prohlášení o mezinárodní ochraně.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil napadené usnesení městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). Ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.

V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu