Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 Azs 18/2011 - 85.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 18/2011 - 85
1 Azs 18/2011 - 85
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. G., zastoupen JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2010, č. j. OAM-870/VL-07-K01-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2011, č. j. 32 Az 13/2010 - 53,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu dle § 12 , § 13 , § 14 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu “).
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost. V ní stručně uvedl, že správní orgán zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval. Důvody, které stěžovatel uváděl ve své žádosti o mezinárodní ochranu, jsou podřaditelné pod důvody uvedené v § 12 zákona o azylu . Stěžovatel tvrdí, že ve své zemi původu měl z důvodu členství ve straně SDSM (Sociálně demokratický svaz Makedonie) v roce 2006 problémy se soukromými osobami. Ty ho zbily, avšak policie tento incident nevyšetřovala. Vytýká-li krajský soud stěžovateli, že si na policejní postup nestěžoval, stěžovatel uvádí, že by takový postup byl bezvýznamný. Nikdo by se tím totiž nezabýval a stěžovateli by to zajisté přineslo pouze další nepříjemnosti. To doložil důkazy provedenými před krajským soudem, tj. několika novinovými články o situaci v Makedonii z internetu, resp. úředním překladem jejich vybraných částí do českého jazyka. Jeho problémy by údajně nevyřešilo ani přestěhování do jiné částí Makedonie. Stěžovatel je dále přesvědčen, že jeho obavami z pronásledování v zemi původu se žalovaný ve správním řízení vůbec nezabýval a soud tento chybný přístup žalovaného převzal. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat otázkou její přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s. , tj. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle cit. ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
[4] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Podle cit. usnesení je podstatným „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele […] jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.“
[5] Stěžovatel zpochybňuje závěr žalovaného, resp. soudu, o tom, že nesplňuje podmínky § 12 zákona o azylu [důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. s. ř. s. ]. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že ač stěžovatel dává své potíže v zemi původu do souvislosti se svou příslušností k politické straně, která byla po roce 2006 nejsilnější opoziční stranou, nebyl ze strany státních orgánů své vlasti nijak perzekvován či jinak postižen. Podle krajského soudu v daném případě nelze mluvit o pronásledování ze strany státu (tj. státní administrativy), nýbrž ze strany soukromých osob. Touto problematikou se zdejší soud již mnohokrát v minulosti zabýval a závěry krajského soudu jsou v plném souladu s ustálenou judikaturou. Ke shledání pronásledování [§ 12 písm. a) zákona o azylu ] by bylo nutné, aby orgány domovského státu, u nichž by se žadatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, publ. pod č. 1347/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 – 57, rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008 - 101, publ. pod č. 1806/2009 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 19. 5. 2011, č. j. 2 Azs 6/2011 - 52). Stěžovatel by tedy měl vyhledat především pomoc policie či některého jiného orgánu veřejné moci. Vyplývá-li pak ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, že politický systém v dané zemi původu dává jeho občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny, vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu (k tomu již rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36).
[6] Rovněž tak obavy z pronásledování žadatele o azyl [§ 12 písm. b) zákona o azylu ] spočívající v tom, že mu členové konkurenční politické strany vyhrožovali, že nezíská žádné zaměstnání a nebude mít žádnou perspektivu, nelze podřadit pod žádnou ze skutečností uvedenou v zákoně o azylu , která by odůvodňovala jeho udělení (přiměřeně viz rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2005, č. j. 4 Azs 409/2004 - 69). Zdejší soud již v minulosti judikoval, že důvodem pro udělení azylu nemůže být ani obecné tvrzení o obavách z pronásledování či nebezpečí, které žadateli hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí v situaci, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, na který taktéž odkazuje krajský soud v napadeném rozsudku na s. 5 a 6).
[7] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Z tohoto důvodu o ní Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
[8] Nad rámec nezbytně nutného zdejší soud uvádí, že námitka stěžovatele, že krajský soud následoval žalovaného, jenž se prý vůbec nezabýval vyjádřenými obavami stěžovatele z pronásledování v zemi původu (tj. že se ani krajský soud tímto tvrzením nezabýval), je zcela neopodstatněná, což dokládá argumentace podaná výše v tomto usnesení.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu