Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 15/2011 - 65

- 68

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. Z., zast. JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou, se sídlem J. Průchy 1915, Most, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2010, č. j. OAM-11/VL-18-K01-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2011, č. j. - 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Markétě Soukupové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2880 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), v platném znění. Stěžovatel, občan Kosova albánské národnosti, v průběhu řízení o žádosti tvrdil, že měl potíže se spoluobčany albánské národnosti v místě svého bydliště z důvodu předválečného vztahu své sestry s občanem srbské národnosti, ze kterého se narodilo dítě, byl vystaven slovním útokům, urážkám, vyhrožování zabitím a ponižování. Rodiče stěžovatele byli násilně přepadeni a okradeni, jeho sestry byly znásilněny. Následná trestní řízení nebyla dosud skončena a stěžovateli a jeho rodině nebyla poskytnuta patřičná ochrana před útoky spoluobčanů. Z těchto důvodů se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu a v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí vážné újmy.

[2] Stěžovatel podal dne 8. 11. 2010 proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke krajskému soudu. V žalobě namítal, že žalovaný v řízení nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu. Krajský soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou.

[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž uvádí, že žalovaný porušil základní zásadu správního řízení zakotvenou v , , neboť nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný sice označil výpověď stěžovatele a jeho sestry za nevěrohodnou, avšak tyto nijak neprověřil. Stěžovatel dále uvedl, že má odůvodněný strach z toho, že výhrůžky zabitím budou naplněny.

[4] Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat otázkou její přijatelnosti ve smyslu , tj. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.

[5] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele „jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je […] též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.“

[6] V návaznosti na první námitku stěžovatele zdejší soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu týkající se pronásledování na základě uplatňování politických práv. Přitom je potřeba mít na paměti, že za politická práva a svobody ve smyslu zákona o azylu se považují politická práva ve smyslu hlavy druhé oddílu druhého d (rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, č. j. - 67, publ. pod č. 1713/2008 Sb. NSS). Dle konstantní judikatury NSS „[n]ení povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ (rozsudek ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 57).

[7] Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]okud je nesporné, že stěžovatel ani nenamítal skutečnosti svědčící o tom, že došlo nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu § 12 či § 14a zákona o azylu, či že je žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech jeho žádosti o mezinárodní ochranu, žalovaný se nemusí dále hodnocením jednotlivých tvrzení a skutečností zabývat.“ Tento právní názor v plném rozsahu dopadá i na případ stěžovatele.

[8] Klíčovým důvodem nevyhovění žádosti stěžovatele je to, že v jeho případě nelze mluvit o pronásledování ze strany státu (tj. státní administrativy), nýbrž ze strany soukromých osob. Touto problematikou se zdejší soud již mnohokrát v minulosti zabýval a závěry krajského soudu jsou v plném souladu s ustálenou judikaturou (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 51, rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. - 58, publ. pod č. 1347/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. – 57, rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2008, č. j. - 101, publ. pod č. 1806/2009 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 19. 5. 2011, č. j. - 52). Navíc, což je pro věc ještě podstatnější, samotnému stěžovateli – na rozdíl od jeho sester – se nic závažného nestalo. Z jeho skutkového příběhu se jeví, že vskutku ohrožené jsou jeho sestry, nikoliv on sám.

[9] Za daných okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje odpověď na posuzované námitky a krajský soud rozhodl plně v souladu s touto judikaturou. S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou a proto ji v souladu s odmítl.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

[11] Krajský soud svým usnesením ze dne 3. 1. 2011, č. j. - 17, ustanovil stěžovateli pro zastoupení advokátku. Takto ustanovená zástupkyně je oprávněna zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání doplnění kasační stížnosti) a 1 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování odvést podle , o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle a , o dani z přidané hodnoty, činí 480 Kč. Ustanovené advokátce se tedy přiznává odměna v celkové výši 2880 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu