Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 291/2011 - 10

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra

Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci

žalobkyně: I. T., nar. XXX, státní příslušnost Ukrajina, nynější pobyt v Zařízení pro

zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem, proti žalovanému: Policie ČR,

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného č.j. KRPA-26005/ČJ-2011-000022 ze dne 16. 8. 2011,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne

16. 8. 2011, kterým byla podle ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o 60 dnů

prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená v rozhodnutí

žalovaného ze dne 15. 6. 2011, č.j. KRPA-26005/ČJ-2011-000022. V odůvodnění

napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 23. 4. 2011 vydal správní orgán

rozhodnutí o zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) , c) zákona o pobytu cizinců, jímž

byla stanovena doba zajištění na 60 dnů. Dne 15. 6. 2011 byla tato doba prodloužena o

60 dnů. V uvedené době se nepodařilo realizovat správní vyhoštění, protože dosud není

ukončeno řízení o mezinárodní ochraně, přičemž žádost o její udělení žalobkyně podala

dne 27. 4. 2011. Správní orgán konstatoval, že v případě žalobkyně existuje nebezpečí

skrývání.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně především

argumentovala zásadou rychlostí správního řízení s tím, že při institutu zajištění

dochází ke zbavení osobní svobody; zvlášť v těchto případech by měl existovat veřejný

zájem na urychleném vyřízení věci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že

k prodloužení doby zajištění přistupuje s ohledem na předchozí jednání žalobkyně,

přičemž odkazuje na odůvodnění rozhodnutí o zajištění ze dne 23. 4. 2011. Vzhledem

k závažnosti institutu zajištění se však měl správní orgán věnovat odůvodnění

podrobněji, vycházet ze současné situace, případných změn okolností, a ne se jen

spokojit s odkazem na předchozí rozhodnutí. Žalovaný v tomto případě nepřináší

žádnou novou okolnost, která by spolehlivě ospravedlnila prodloužení zajištění

žalobkyně. Rovněž argumentace předpokládanou složitostí přípravy výkonu rozhodnutí

o správním vyhoštění je jen velmi obecná, je pouze citací zákonného ustanovení a

objevuje se téměř v každém rozhodnutí správního orgánu o zajištění. Dále žalobkyně

namítla, že je zcela nepřípustné odůvodňovat prodlužování doby zajištění kvůli

probíhajícímu azylovému řízení, které je překážkou realizace vyhoštění. Správní orgán

sice musí před realizací vyhoštění vyčkat pravomocného rozhodnutí o azylu, ale tato

skutečnost nemůže být sama o sobě důvodem pro pokračující zajištění cizince.

Žalobkyně podáním žádosti o mezinárodní ochranu realizuje své právo a je nepřípustné

ji za to postihovat institutem zajištění. Odůvodnění rozhodnutí je velmi povrchní a nelze

se s ním spokojit zejména proto, že se zde jedná o zbavení osobní svobody.

v ust. § 68 odst. 3 požaduje uvedení důvodů výroků, podkladů pro jejich vydání, úvah,

kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení. Nelze se proto spokojit s postupem

žalovaného, kdy místo řádného odůvodnění v souladu s citovanou normou se uchýlil

pouze k odkazu na odůvodnění rozhodnutí předcházejících. Napadené rozhodnutí by

proto mělo být pro nepřezkoumatelnost zrušeno.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvody pro prodloužení doby zajištění

vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně. Poukázal na to, že žalobkyně podala

žádost o mezinárodní ochranu v době, kdy jí bylo vydáno rozhodnutí o správním

vyhoštění. Je tedy dána objektivní překážka pro realizaci vyhoštění, přičemž žádost o

udělení mezinárodní ochrany nemění zjištěný skutkový stav, pro který byla žalobkyně

zajištěna, a poukázal na ust. § 127 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Napadené

rozhodnutí je řádně odůvodněno, když žalovaný již v prvotním rozhodnutí vyložil, v čem

spatřuje hrubé porušení veřejného pořádku. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu

zamítl.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho

vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že

žaloba není důvodná.

Soud především odmítl názor žalobkyně, že by napadené rozhodnutí nebylo

řádně odůvodněno. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím o prodloužení doby zajištění

žalobkyně pro účely správního vyhoštění, a proto je na místě, aby v jeho odůvodnění

byly uvedeny důvody vztahující se právě k závěru o prodloužení doby zajištění. Není

nutno, aby napadené rozhodnutí obsahovalo vylíčení důvodů, pro které bylo žalobkyni

uloženo správní vyhoštění. Rovněž tak není podle názoru soudu nutné, aby v rozhodnutí

o prodloužení doby zajištění byly znovu rekapitulovány důvody, které k zajištění vedly; i

ty jsou v úplnosti vyloženy v rozhodnutí o zajištění a není nezbytné je znovu zmiňovat.

Za podstatné tu soud považuje to, že jak důvody pro uložení správního vyhoštění, tak i

důvody pro zajištění jsou vyloženy v příslušných rozhodnutích žalovaného, která byla

žalobkyni řádně doručena a žalobkyně tedy tyto důvody zná. V nyní napadeném

rozhodnutí se tedy žalovaný zabýval pouze tím, zda jsou dány důvody pro prodloužení

doby zajištění, přičemž hledal, že dány jsou. Podrobně je pak vylíčil v odůvodnění na

straně 2 napadeného rozhodnutí.

Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný se měl zabývat současnou situací a

případnými změnami okolností, tu nezbývá než konstatovat, že v tomto směru neměl

žalovaný co hodnotit. Žalobkyně byla pro účely správního vyhoštění zajištěna proto, že

se na území České republiky zdržovala bez platného povolení k pobytu, a navíc bez

platného cestovního dokladu, v čemž správní orgány spatřoval důvody pro zajištění

podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců. Na těchto skutečnostech se

nemohlo nic změnit a žádné nové okolnosti, k nimž by měl žalovaný přihlédnout,

nenastaly. Důvody pro zajištění žalobkyně tedy trvají i nadále.

Důvod pro prodloužení pak správní orgán spatřoval v tom, že žalobkyně podala

žádost o mezinárodní ochranu, a proto je třeba vyčkat s realizací správního vyhoštění až

do doby pravomocného rozhodnutí o této její žádosti. Námitka žalobkyně, že je

postihována za to, že podala žádost o mezinárodní ochranu, tu není na místě. Probíhající

řízení o přiznání mezinárodní ochrany je zákonnou překážkou pro realizaci správního

vyhoštění, avšak nijak neovlivňuje existenci důvodů a stanovení doby trvání zajištění.

Podle ust. § 127 odst. 2 podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v průběhu

zajištění není důvodem pro ukončení zajištění. Existenci důvodu pro zajištění a pro

případné prodloužení jeho doby tedy správní orgán posuzuje samostatně, bez ohledu na

to žádost o mezinárodní ochranu.

Městský soud v Praze po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žalobní námitky

nejsou důvodné, a proto podanou žalobu zamítl podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu

správního tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

Soud se souhlasem účastníků rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu

správního, když žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému žádné náklady řízení

nevznikly.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení

rozsudku.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 12. září 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu