Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 17/2011 - 60

- 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: L. L., zastoupená Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Ostroužnická 6, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2009, č.j. OAM-483/VL-18-08-2009, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2011, č.j. – 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 8. 2009, č.j. OAM-483/VL-18-08-2009. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) zamítnuta žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany.

V žalobě žalobkyně odkázala na jednotlivá ustanovení , a zpochybňovala skutkovou podloženost závěrů žalovaného. Úvahy o hodnocení podkladů rozhodnutí a rozbor ustanovení považovala za nedostatečné. Dále žalobkyně namítala porušení a , neboť měla za to, že nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany.

Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl ke shodnému závěru jako žalovaný a uvedl, že žalobkyně ve správním i žalobním řízení přednesla jako důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze snahu legalizovat si pobyt v České republice, neboť jí vypršelo pracovní vízum a do vlasti se nechce vrátit z ekonomických a finančních důvodů. V zemi původu nemůže najít dobře placenou práci a rovněž nesouhlasí s politickou situací. Po volbách v dubnu 2009 se dostali k moci komunisté, což vyvolalo řadu demonstrací, při kterých nepřiměřeným způsobem zasahovala policie a docházelo tak fyzickému napadání účastníků, které končilo v některých případech i smrtí. Tyto skutečnosti však nelze podřadit pod důvody taxativně vymezené v a . Žalobkyně vycestovala ze země již před konáním voleb a sama uvedla, že aktivně politická práva neuplatňovala. Její obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině mládeže nejsou oprávněné, neboť se vztahují k době, kdy již žalobkyně pobývala na území České republiky. Skutečnost, že se těchto nepokojů účastnil známý žalobkyně, který při nich byl dle slov žalobkyně zabit, nelze považovat za důvod, který by mohl být podřazen pod pojem odůvodněného strachu z pronásledování k určité sociální skupině, když žalobkyně uvedla, že není členkou žádného politického hnutí, v době nepokojů nebyla v zemi přítomna a celou situaci sledovala pouze v televizi.

Krajský soud dále vyslovil, že se zřetelem ke zprávám o zemi původu žalobkyně nebylo prokázáno nebezpečí vážné újmy hrozící žalobkyni v případě návratu do vlasti. Za vážnou újmu ve smyslu §14a nelze považovat obavu žalobkyně ze špatné politické a ekonomické situace.

Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedla stížní důvod dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatelka se domnívá, že v jejím případě nebylo dostatečně vyhodnoceno, zda její životní situace, tak jak ji popsala v průběhu správního řízení a v žalobě, je podřaditelná pod některé ustanovení . Na tyto důvody stěžovatelka v kasační stížnosti odkázala a požadovala jejich opětovné posouzení. Stěžovatelka má v případě návratu do vlasti obavu o své zdraví a život, která je podložena osobní zkušeností jejího druha a jeho přátel – studentů, kteří utrpěli ze strany státní moci Moldavské republiky zásahy do života. Tyto skutečnosti dle názoru stěžovatelky postačují k udělení mezinárodní ochrany.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Podle setrvalé a bohaté judikatury Nevyššího správního soudu nejsou ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky relevantní pro udělení mezinárodní ochrany. Tuto irelevantnost vyjádřil zdejší soud mimo jiné ve svém rozhodnutí ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. – 43, nebo rozhodnutí ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54.

Z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. - 43, www.nssoud.cz, navíc plyne, že v žádosti o udělení azylu opakovaně uváděné ekonomické důvody a skutečnost, že politický režim v jeho domovském státě neumožnil žadateli dle jeho mínění politický rozvoj, nezakládají samy o sobě odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu ; tyto důvody nelze kvalifikovat ani jako politické přesvědčení, a to zejména tehdy, jestliže žadatel nebyl nikdy členem politické organizace a ani jinak se politicky neangažoval.

Rovněž ani snaha o legalizaci pobytu na území České republiky nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 43, vyslovil, že institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů ( ) a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu. Udělení azylu lze aplikovat pouze v omezeném počtu případů ve smyslu zákonem stanovených podmínek. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území ČR není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu. K obdobným závěrům dospěl také v rozhodnutích ze dne 19. 10. 2006, č. j. - 48, ze dne 12. 10. 2006, č. j. - 53, nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69.

Pokud jde o argumentaci stěžovatelky, že má strach z návratu domů, neboť zná případy, kdy státní moc pronásledovala některé studenty, pak je třeba upozornit na to, že stěžovatelka konkrétně neuvádí, jaké reálné hrozby hrozí právě jí, a to zejm. v situaci, kdy ona sama již studentem není. Jaké obavy žadatelů o mezinárodní ochranu lze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy vyplývá z obsahu ustanovení . Možnostmi ochrany před nebezpečí vážné újmy prostřednictvím doplňkové ochrany se zdejší soud v obecné rovině rovněž zabýval v řadě svých rozhodnutí. Viz např. rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 68, rozsudek ze dne 26. 7. 2007, č. j. - 69, oba www.nssoud.cz.

K případu stěžovatelky Nejvyšší správní soud navíc poukazuje na rozsudek ze dne 7. 8. 2007, č. j. - 79, dostupný na www.nssoud.cz, kde vyslovil, že: „Obavy stěžovatele, že bude pronásledovaný pro své (doposud neprojevené) politické přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v .“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ust. nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s ustanovením , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2011

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu