Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Ca 91/2009 - 31

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D.

v právní věci žalobce: Zoologická zahrada Ústí nad Labem, příspěvková organizace,

IČ 00081582, se sídlem Drážďanská 23, Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Lubomírem

Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému:

Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č.p. 61, Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2009, č.j. 14445/07-1700-

506345,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20.4.2009, č.j. 14445/07-

1700-506345, se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 800,- Kč do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne

20.4.2009 , č.j. 14445/07-1700-506345, kterým byl změněn platební výměr Finančního úřadu

v Ústí nad Labem ze dne 27.3.2007, č. 20/D/2007, č.j. 80298/07/214980/5465, kterým bylo

sděleno penále ve výši 25 250,- Kč tak, že ve výroku uvedená částka penále ve výši 25 250,-

Kč se mění na částku 204 762,- Kč.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 2 15Ca 91/2009

Žalobce v podané žalobě konstatuje, že samo odůvodnění napadeného rozhodnutí

o penále odkazuje na základní rozhodnutí o odvodu zadržených prostředků poskytnutých ze

státního rozpočtu ze dne 20.4.2009, č.j. 14444/07-1700-506345, kterým byl změně výměr

Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 27.3.2007, č. 13/D/2007, č.j.

80284/07/214980/5465, kterým bylo uloženo vrácení zadržených prostředků poskytnutých ze

státního rozpočtu ve výši 33 700,- Kč tak, že ve výroku uvedená částka odvodu ve výši

33 700,- Kč se mění na částku 265 924,- Kč. Výše penále za neoprávněné zadržení prostředků

státního rozpočtu se dle žalobce jednoznačně od výše uvedeného rozhodnutí o stanovení

odvodu odvíjí. Proto uvedl, že i jeho námitky proti napadenému rozhodnutí jsou prakticky

totožné jako v případě žaloby proti rozhodnutí o stanovení odvodu zadržených prostředků

státního rozpočtu.

Žalobce v podané žalobě uvádí, že v původním výměru finančního úřadu bylo uvedeno,

že došlo k doložení a vyúčtování skutečně vynaložených nákladů projektu v částkách nižších

než projektovaných, aniž by byla provedena konkrétní specifikace. Toto zjištění vycházelo ze

zprávy o výsledku kontroly ze dne 17.3.2007. Žalobce konstatuje, že s finančním úřadem vedl

polemiku ohledně posouzení otázky mzdových nákladů a vynaložených vlastních nákladů

materiálových. V průběhu odvolacího řízení skutečně bylo předestřeno žalobci to, že odvolací

orgán zaujal jiný právní názor než finanční úřad, ovšem dle žalobce nebylo vyvráceno to, co

je uváděno v doplnění odvolání, kde se vytýká, že nebylo doplněno dokazování o tom, jaké

jsou skutečné náklady, v jaké sféře došlo k úspoře nákladů a v jakém poměru byla dotace

spotřebována. Žalobce trvá na tom, že v napadeném rozhodnutí se provádí výpočet, který je

dle jeho názoru nepřezkoumatelný, protože jeho metodika nemá oporu ani v samotném

rozhodnutí o udělení dotace Ministerstva životního prostředí ani ve směrnici Ministerstva

životního prostředí k programu Příspěvek zoologickým zahradám. Bodové hodnocení

a způsob výpočtu dotace nejsou v rozhodnutí dostatečně vysvětleny. Žalovaný sice

v napadeném rozhodnutí tvrdí, že při výpočtu vycházel z číselných údajů uvedených ve

zprávě z kontroly, ovšem odkaz u jednotlivých tabulek na náklady zjištěné kontrolou nejsou.

V tomto směru podle žalobce je dokazování neúplné, neboť přes rozsáhlé výpočty nejde o

objektivně přezkoumatelný postup. Komplikovanost výpočtu je dle žalobce v rozporu

s kontrolní zprávou i zjištěním finančního úřadu a činí tento postup nepřezkoumatelným.

Dále žalobce namítá, že v rámci odvolacího řízení není možné rozhodovat o jiném

skutku, než který byl předmětem prvoinstančního řízení. Trvá na tom, že pokud jde

o skutečnosti uvedené ve výzvě z 29.8.2008 měly být řešeny v rámci kontroly a rozhodování

finančního úřadu a teprve po vydání nového platebního výměru by mohly v druhé instanci být

řešeny odvolacím orgánem.

Dále namítá, že ze strany žalovaného došlo k nezákonnému snižování procent dotací.

Podle rozhodnutí ze dne 16.6.2004, č.j. MŽP/133014/04-630/1286/04, a podmínek pro

čerpání dotace příjemce dotace odpovídá za to, že poskytnuté finanční prostředky budou

použity v rozsahu uvedeném v žádosti a v tomto rozhodnutí a ke stanoveným účelům. Ve

výroku samotného rozhodnutí není obsažena ani hranice 80%, která však vyplývá z obecně

závazného předpisu, který dle žalobce nelze zpochybnit, ale podstatné je, že výrok rozhodnutí

neobsahuje žádné další omezovací nebo krátící podmínky, a totéž dle žalobce platí i pro bod

b) podmínek pro čerpání dotace. Ke stejnému závěru dle žalobce lze dojít i výkladem § 5

, o pravidlech pro poskytování dotací provozovatelům

zoologických zahrad (dále jen „nařízení vlády“), kde je uvedeno, že dotace se poskytuje do

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

výše 80% rozpočtovaných nákladů na realizaci projektu. Stejně tak v písmenu g) podmínek

pro čerpání dotace, je pouze uvedeno, že nevyčerpané finanční prostředky budou vráceny, ale

specifikace rozsahu vrácení těchto prostředků pravidla neuvádí. Dle žalobce tedy nelze

dovodit, že při snížení výše skutečné realizace se automaticky provede procentní snižování

výše dotace nebo aritmetické snižování výše dotace. Podle žalobce zůstává výše dotace

stanovená v rozhodnutí zachována i v případě, že nedojde k vynaložení celkových nákladů

v rozpočtované výši, pokud nedojede k překročení podílu dotace ve výši 80% na celkových

nákladech projektu. Ve stanovisku Ministerstva životního prostředí ze dne 23.6.2008, č.j.

41888/ENV/08, je uvedeno, že pokud žádost o dotaci na projekt v roce 2004 nepřesáhla 80 %,

nepovažoval poskytovatel podíl poskytnuté dotace a spoluúčasti za závazný. Z hlediska

poskytovatele a příjemce dotací tak dle Ministerstva životního prostředí byla závazným

ukazatelem pouze hranice 80%. Žalobce trvá na tom, že pouze v případě, že by při vyúčtování

byla překročena hranice podílu dotace 80 % na celkových skutečných nákladech, bylo by

možné považovat požadavek finančního úřadu za oprávněný. Zdůrazňuje, že příjemce dotace

je povinen dodržet podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace a podmínky

vyplývající z obecně závazných právních předpisů.

Dále žalobce uvedl, že v platebním výměru na penále bylo finančním úřadem

argumentováno ustanovení , o rozpočtových pravidlech (dále jen

„zákon o rozpočtových pravidlech“) a článkem VI bod 4 zákona , kterým se

mění , o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony a , o správě daní a poplatků (dále jen „daňový

řád“), napadené rozhodnutí žalovaného však žádnou bližší právní kvalifikaci neuvádí.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Ve svém vyjádření žalovaný konstatoval, že důvody obsažené v žalobě jsou totožné

s důvody uvedenými v odvolacím řízení, se kterými se žalovaný vypořádal v napadeném

rozhodnutí. Dále uvedl, že trvá na tom, že postupoval on i finanční úřad v souladu s dikcí

zákona o rozpočtových pravidlech, v souladu s daňovým řádem a se

Sb., o územních finančních orgánech.

Uvedl, že na základě zprávy z kontroly v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 a 4 zákona

o rozpočtových pravidlech a podle daňového řádu uložil finanční úřad žalobci odvod za

porušení rozpočtové kázně. Finanční úřad pak vydal platební výměr na penále a v souladu

s ustanovení § 44 odst. 2 a 4 zákona o rozpočtových pravidlech v souladu s ustanovení čl. VI

bod 4 a podle daňového řádu sdělil penále. Žalovaný napadeným

rozhodnutím změnil pouze ve výroku uvedenou částku penále. Ustanovení právních předpisů,

podle kterých byl předpis penále sdělen, zůstala nezměněna. Dle názoru žalovaného výrok

platebního výměru o sdělení penále i napadené rozhodnutí obsahují v souladu se zákonem

označení právních předpisů, podle nichž bylo v daném případě rozhodováno.

O věci soud rozhodoval na základě zmocnění , soudní

řád správní (dále jen „ “) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně

souhlasil a žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas

s takovým projednáním věci a proto se má za to, že souhlas s projednáním věci bez nařízení

jednání udělil, když o uvedeném následku byl ve výzvě výslovně poučen.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 15Ca 91/2009

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu

hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. ,

písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady vyplývá, že

soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který

žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí

dle věty první Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí

nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad

rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí,

k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze, nebo které vyvolávají nicotnost

napadeného rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci

nebyly zjištěny.

Primárně se soud zabýval námitkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce

namítá, že v případě výpočtů uvedených v napadeném rozhodnutí v tabulce na straně 7

rozhodnutí nejde o objektivně přezkoumatelný postup. Dle názoru soudu jsou však výpočty

uvedené v přehledné tabulce v rozhodnutí zcela přezkoumatelné. Jako podklad pro výpočty

uvedené v tabulce žalovaný použil údaje, které zjistil v rámci kontroly u žalobce. Z obsahu

správního spisu jednoznačně vyplývá, že s obsahem zprávy o kontrole byl žalobce řádně

seznámen a tato zpráva s ním byla projednána. Není rozhodné, zda žalovaný uvedl v textu, že

„na základě předložených dokladů v rámci kontroly bylo zjištěno, že celkové náklady na

realizaci daného projektu byly vynaloženy ve výši …“, nebo zda konkrétní výsledky

s odkazem na provedenou kontrolu přehledně uspořádá do tabulky a následně konstatuje

pouze, že při tvorbě tabulky vycházel ze zjištění předmětné kontroly. Samotné matematické

postupy jsou z obsahu předmětné tabulky zcela jednoznačně patrné a proto plně

přezkoumatelné.

Dále se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů obsažených

v napadeném rozhodnutí. Žalobce v této námitce uvádí, že před vydáním napadeného

rozhodnutí nebylo doplněno dokazování ohledně celkových nákladů na jednotlivé projekty,

nebylo doplněno dokazování, v jakém poměru byla dotace spotřebována a v jaké sféře došlo

k úspoře nákladů. Ani tuto námitku neshledal soud jako důvodnou, neboť žalovaný se

s uvedenými námitkami obsaženými v doplnění žalobcova odvolání vypořádal na straně 3

napadeného rozhodnutí. Z tohoto odůvodnění jednoznačně vyplývá, že žalovaný při

hodnocení nákladů jednotlivých projektů vycházel v souladu s ustanovením § 3 nařízení

vlády z rozpočtu obsaženého v žádosti o udělení dotace. Žalovaný v uvedeném odůvodnění

uvedl, že náklady na mzdy a materiál, které žalobce vyčísloval ve svém odvolání, nebyly

součástí rozpočtů předmětných projektů. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že součástí

rozhodnutí poskytnutí dotace jsou i podmínky jejího čerpání, kde pod body a) a b) je uvedeno,

že příjemce dotace je povinen skladbu nákladů uvedených v žádosti o dotaci dodržet. Dle

názoru soudu se žalovaný s odvolacími námitkami žalobce v daném směru vypořádal zcela

přezkoumatelným způsobem.

Rovněž se soud zabýval námitkou, že v napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny právní

předpisy, dle kterých bylo penále vypočteno a sděleno. K této námitce soud uvádí, že

skutečně v napadeném rozhodnutí nejsou již citována ustanovení § 44 odst. 4 zákona o

rozpočtových pravidlech, ustanovení čl. VI bod 4 a daňového řádu,

dle kterých bylo penále žalobci sděleno. Ovšem v daném konkrétním případě byla výše

sděleného penále změněna v důsledku změny výše samotného odvodu za porušení rozpočtové

kázně a nikoli z důvodu nesprávného výpočtu penále. Proti samotnému způsobu výpočtu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

penále žalobce nijak v rámci správního řízení nebrojil. Žalovaný se ve svém rozhodnutí

soustředil na vypořádání se s námitkami žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že veškeré

námitky žalobce v odvolacím řízení směřovaly proti výši částky odvodu za porušení

rozpočtové kázně, který byl základem pro výpočet penále, a žalovaný v napadeném

rozhodnutí postupoval dle stejných právních předpisů jako finanční úřad při vydání

platebního výměru, dospěl soud k závěru, že v daném konkrétním případě skutečnost, že

v napadeném rozhodnutí nebyly odcitovány konkrétní předpisy, dle kterých se postupovalo

při technickém výpočtu výše penále, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného

rozhodnutí.

K námitce žalobce, že v rámci odvolacího řízení není možné rozhodovat o jiném skutku,

než který byl předmětem prvoinstančního řízení a že věc měla být vrácena finančnímu úřadu

a teprve po vydání nového platebního výměru by mělo být přezkoumáno vyšší stanovení

odvodu v rámci odvolacího řízení druhoinstančním orgánem, soud uvádí následující.

V souladu s ustanovením § 1 odst. 1 daňového řádu se na řízení o odvodech za porušení

rozpočtové kázně aplikuje právě daňový řád. Z uvedeného vyplývá, že o odvodech za

porušení rozpočtové kázně rozhodují příslušné finanční orgány platebními výměry, proti

kterým je v souladu s ustanovením § 48 daňového řádu přípustné odvolání. Odvolání jako

řádný opravný prostředek zajišťuje dvojinstančnost správního řízení. Je však nutno

konstatovat, že přestože i daňové řízení je řízením správním, je v něm funkce odvolání

koncipována odlišně od jiných správních řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení

rozšířeného senátu ze dne 14.4.2009, č.j. -75, obecně má odvolání dva účinky –

suspensivní a devolutivní. Daňový řád však vylučuje účinek suspenzivní (odkladný)

a v podstatě tím zajišťuje platbu daně (odvodu) bez ohledu na odvolací řízení. Právě tato

vlastnost platebního výměru je důvodem zčásti odlišných účinků odvolání oproti odvolání

proti správnímu rozhodnutí. Daňový řád nezná možnost zrušení rozhodnutí a vrácení věci

k novému projednání správci daně. V daňovém řízení je tomu tak zřejmě právě proto, že je

zde vykonatelný platební výměr, jehož zrušení by mělo za následek vrácení daně daňovému

subjektu, zastavení vymáhání a leckdy v konečném důsledku zmaření úhrady daně. Odvolací

orgán může postupem dle § 50 daňového řádu platební výměr změnit, zrušit nebo odvolaní

zamítnout. Zrušit platební výměr může odvolací orgán v případě, že uvedený platební výměr

vůbec neměl být vydán. Takové rozhodnutí zakládá překážku věci rozhodnuté.

V případě odvolacího řízení vedeného dle daňového řádu je sice rozsah přezkumu

v základu vymezen odvolacími námitkami, není jimi však omezen. Odvolací orgán je

oprávněn řízení doplňovat a odstraňovat jeho vady. To může činit sám nebo prostřednictvím

prvoinstančního orgánu. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, kdy je na místě aby tak učinil

sám, a kdy tak má učinit prostřednictvím prvoinstančního orgánu, je na jeho úvaze, kterou

možnost zvolí, přičemž rozhodující je zejména rozsah nezbytného doplnění řízení. V rámci

tohoto doplnění mohou vyjít najevo i skutečnosti, které v odvolání uplatněny nebyly a mohou

svědčit jak ve prospěch, tak i v neprospěch odvolatele. Daňový řád pro případ skutečností

odůvodňujících stanovení vyšší daně (odvodu), výslovně umožňuje odvolacímu orgánu

překročit odvolací návrh. Neplatí tak zde zásada zákazu reformace in peius. V již citovaném

usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14.4.2009, č.j. 8 Afs

15/2007-75, je zdůrazněno, že zásada dvojinstančnosti znamená, „že řízení probíhá ve dvou

stupních (instancích), že tedy rozhodnutí správního orgánu I. Stupně podléhá kontrole

odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy

prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 6 15Ca 91/2009

věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním

stupněm.“ S výše uvedeným souvisí povinnost odvolacího orgánu seznámit účastníka řízení

se svým právním názorem v případě, že dospěje na základě skutečností zjištěných v řízení

před první instancí k odlišnému právnímu závěru než prvoinstanční orgán. V takovém případě

musí odvolací orgán umožnit účastníku řízení doplnit či přepracovat jeho odvolání v reakci na

nové právní hodnocení věci.

V daném konkrétním případě žalovaný na základě skutečností zjištěných finančním

úřadem dospěl k odlišnému právnímu názoru ve vztahu k výši odvodu za porušení rozpočtové

kázně. S ohledem na tuto skutečnost zaslal žalovaný žalobci dne 29.8.2008 výzvu, č.j.

10343/08-1700-506345, k doplnění odvolání, ve které uvedl podrobný popis svého právního

názoru odlišného od názoru finančního úřadu. Po doplnění odvolání byly výsledky

doplněného odvolacího řízení s žalobcem projednány v rámci ústního jednání dne 8.1.2009,

o kterém byl vyhotoven protokol č.j. 230/09-1700-506345.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalovaný v předmětné věci

postupoval s přihlédnutím k výše zmíněným zvláštnostem daňového řízení zcela v souladu

s platnou právní úpravou obsaženou v daňovém řádu. Není v rozporu s žádným ustanovením

daňového řádu, že žalovaný v rámci dovolacího řízení dospěl k jinému právnímu názoru než

finanční úřad jako prvostupňový orgán. Není v rozporu s daňovým řádem ani skutečnost, že

v důsledku jiného právního názoru odvolacího orgánu byl žalobci vyměřen odvod za porušení

rozpočtové kázně ve vyšší částce, než jakou vyměřil finanční úřad jako prvoinstanční orgán,

a v důsledku vyšší částky odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo žalobci sděleno i penále

ve vyšší částce než v původním platebním výměru. Žalovaný postupoval tak, že nedošlo

k podušení právních předpisů a v rámci jeho postupu byla šetřena i veškerá práva žalobce.

Uvedenou námitku tedy shledal soud jako zcela nedůvodnou.

K námitce žalobce, že ze strany žalovaného došlo k nezákonnému snižování procent

dotací, neboť jediným závazným kriteriem pro čerpání dotace je, že dotace nesmí činit více

než 80% celkově vynaložených nákladů na daný konkrétní projekt, soud uvádí následující.

Na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace Ministerstva životního prostředí v rámci

programu „Příspěvek zoologickým zahradám pro rok 2004“ ze dne 16.6.2004, č.j

MPŽ/133014/04-630/1286/04, byla žalobci v roce 2004 podle ,

o podmínkách provozování zoologických zahrad (dále jen „zákon o provozování

zoologických zahrad“), a podle nařízení vlády poskytnuta dotace v dotačních titulech (1)

Chov ohrožených druhů světové fauny v českých ZOO ve výši 2 413 960,- Kč, (2) zapojení

českých ZOO do systému ochrany přírody ČR ve výši 513 190,- Kč a (3) Spolupráce českých

ZOO v rámci mezinárodních programů ohrožených druhů s významnými ZOO a institucemi

v rámci mezinárodních programů ohrožených druhů s významnými ZOO a institucemi

v cizině ve výši 543 400,- Kč, tj. v celkové výši 3 470 550,- Kč.

V ustanovení § 14 odst. 1 zákona o podmínkách provozování zoologických zahrad je

uvedeno, že provozovateli, který je držitelem platné licence, mohou být ze státního rozpočtu

nebo z rozpočtů územních samosprávných celků poskytnuty dotace zejména na chov druhů

volně žijících živočichů chráněných podle zvláštních právních předpisů, vedení plemenných

knih druhů volně žijících živočichů chráněných podle zvláštních právních předpisů

a zpracování informací o jejich chovu do elektronické podoby a jejich zpřístupnění, podporu

účasti provozovatele na projektech ochrany přírody v České republice, podporu spolupráce

provozovatele v rámci mezinárodních programů, péči o živočichy chráněné a odebrané podle

zvláštních právních předpisů, projekty vědy a výzkumu, projekty v oblasti výchovné,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

vzdělávací a kulturní činnosti, zabezpečení dalšího odborného vzdělávání pracovníků

zoologické zahrady, výstavbu nebo rekonstrukci objektu zoologické zahrady, vybavení

zoologické zahrady zabezpečovacími a protipožárními systémy. Dle odst. 3 citovaného

ustanovení pravidla poskytování dotací podle odstavce 1, zejména za jakých podmínek, v jaké

výši a v jakých lhůtách jsou dotace poskytovány, stanoví prováděcí právní předpis. Tímto

prováděcím předpisem je výše citované nařízení vlády.

V ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) a d) nařízení vlády je uvedeno, že příloha k žádosti

o dotaci obsahuje mimo jiné podrobný rozpočet projektu nebo činností a prohlášení o výši

spoluúčasti žadatele na realizaci projektu.

Dle § 5 odst. 2 nařízení vlády dotace může být poskytnuta do výše 80% rozpočtovaných

nákladů na realizaci projektu.

Dle ustanovení § 6 odst. 1 nařízení vlády příjemce odpovídá za hospodárné využití

poskytnuté dotace v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o poskytnutí dotace

a za řádné vypořádání dotace. Nedodržení podmínek pro poskytnutí dotace je porušením

rozpočtové kázně podle zvláštního právního předpisu. Dle odkazu pod čarou je tímto

zvláštním právním předpisem ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových

pravidlech.

Dle ustanovení § 44a odst. 3 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za

porušení rozpočtové kázně částku, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena.

Na tomto místě soud poznamenává, že při poskytování dotací ze státního rozpočtu je

poskytovatel dotace ve vrchnostenském postavení. Z tohoto postavení vyplývá, že může

autoritativně rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace, které jsou předmětem jednání mezi

ním a příjemcem dotace pouze v té míře, jak stanoví zákon, či v těchto zákonných limitech,

jak stanoví sám poskytovatel dotace. Záleží pak na příjemci dotace, zda tyto podmínky

akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace totiž je, že příjemce přijímá určité

dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není na rozdíl od

soukromoprávních vztahů jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě

akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší

správní soud ve svém rozsudku ze dne 21.7.2005, č.j. -90.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobce při čerpání poskytnuté dotace musel

dodržet nejen podmínky obsažené v obecně závazném právním předpisu, kterým je v daném

případě zejména výše citované nařízení vlády, ale musel respektovat i veškeré podmínky,

které byly součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pro posouzení předmětného případu je

podstatná podmínka uvedená v rozhodnutí pod písmenem b). Tam je mimo jiné uvedeno, že

příjemce dotace odpovídá za to, že poskytnuté finanční prostředky budou použity v rozsahu

uvedeném v žádosti a v tomto rozhodnutí. V samotném rozhodnutí je pouze uvedeno, že

Zoologické zahradě Ústí nad Labem bude z „Programu příspěvek zoologickým zahradám

v roce 2004“ poskytnuta dotace v dotačních titulech: A(1)-Chov ohrožených druhů světové

fauny v českých ZOO ve výši 2 413 960,- Kč, B(2)-Zapojení českých ZOO do systému

ochrany přírody ČR ve výši 513 190,- Kč a C(3)-Spolupráce českých ZOO v rámci

mezinárodních programů ohrožených druhů s významnými ZOO a institucemi v cizině ve

výši 543 400,- Kč, tedy celkem ve výši 3 470 550,- Kč. Rozsah čerpání dotace v rámci

jednotlivých projektů byl tak stanoven pouze v žalobcově žádosti o poskytnutí dotace, které

bylo vyhověno. Proto žalobce s ohledem na ustanovení výše citované podmínky obsažené

v rozhodnutí pod písmenem b) byl při čerpání vázán rozsahem uvedeným v jeho žádosti.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

Klíčovým dokladem pro posouzení správnosti rozhodnutí žalovaného a postupu žalobce

při čerpání dotace je tedy žádost o poskytnutí dotace. Z obsahu uvedené žádosti, která byla

založena ve správním spise, vycházel i soud při posouzení dané věci. Blíže se soud zabýval

pouze dotačními projekty, u nichž byl žalovaným vyměřen odvod za porušení rozpočtové

kázně.

Z obsahu žádosti vyplývá, že v případě dotačních titulů uvedených v žádosti pod bodem

2.7. byl u jednotlivých projektů uveden vlastní podíl žadatele i navrhovaná dotace jak

v podobě konkrétní částky, tak i prostřednictvím procentního podílu na celkových nákladech

na realizaci projektu. Z celkové částky uvedené v rozhodnutí o poskytnutí dotace u dotační

titulů zahrnutých pod bodem 2. rozhodnutí vyplývá, že dotace byla žalobci schválena přesně

v souladu s údaji uvedenými v sumáři k bodům 2.7. v žádosti. V takovém případě byl žalobce

dle názoru soudu vázán nejen maximální výší přiznané dotace určenou konkrétní částkou, ale

i jejím procentním podílem na celkových nákladech každého jednotlivého projektu. V tomto

případě totiž dotace nebyly přiznány jako příspěvky v konkrétních neměnných výších. Při

nižších celkových nákladech na jednotlivé projekty tedy žalobce byl povinen dodržet

procentní podíl dotace na celkových nákladech – tedy v případě vynaložení celkových

nákladů na realizaci projektu v částce nižší, než původně rozpočtované, musel žalobce

poměrným způsobem čerpat dotaci pouze v takovém rozsahu, aby její procentuální podíl na

celkových nákladech odpovídal procentuálnímu podílu uvedenému v žádosti o poskytnutí

dotace.

V případě dotačního projektu „Sledování denní a noční aktivity slonů indických se

zaměřením na porod a novorozené slůně“ je v žádosti uvedeno, že žalobce požaduje dotaci ve

výši 120 000,- Kč, 25% z rozpočtovaných celkových nákladů ve výši 480 000,- Kč. Dle

dokladů předložených v rámci kontroly skutečné celkové náklady na uvedený projekt byly

nižší – dosáhly pouze výše 181 997,- Kč. Žalobce přesto čerpal dotaci ve výši uvedené

v žádosti – tedy ve výši 120 000,- Kč. Tím ovšem vzhledem ke snížení celkových nákladů na

projekt podstatně narostl procentuální podíl dotace na celkových nákladech na projekt. Jak již

soud výše uvedl, žalobce čerpal oprávněně dotaci pouze ve výši odpovídající procentuálnímu

podílu na celkových nákladech, který byl uveden v žádosti. Oprávněně tedy čerpal dotaci ve

výši 25% ze skutečně vynaložených nákladů na projekt – tedy z částky 181 997,- Kč.

Oprávněně tedy žalobce na daný projet čerpal dotaci v částce 45 499,25 Kč. Dle názoru soudu

částka odpovídající rozdílu mezi skutečně čerpanou částkou dotace ve výši 120 000,- Kč

a částkou 45 499,25 Kč (25 % skutečně vynaložených nákladů na projekt), tedy částka

74 500,75 Kč, byla čerpána neoprávněně. Soud tak konstatuje, že žalovaný oprávněně

u tohoto dotačního titulu dospěl k závěru, že ze strany žalobce došlo k porušení rozpočtové

kázně ve smyslu § 6 odst. 1 nařízení vlády v částce 74 500,75 Kč, neboť žalobce

nerespektoval podmínku, že dotaci může použít pouze v rozsahu uvedeném v žádosti.

V případě dotačního projektu „Spolupráce s dětmi a mládeží v rámci praktických

cvičení z biologie“ je v žádosti uvedeno, že žalobce požaduje dotaci ve výši 80 000,- Kč, 22%

z rozpočtovaných celkových nákladů ve výši 370 000,- Kč. Dle dokladů předložených

v rámci kontroly skutečné celkové náklady na uvedený projekt byly nižší – dosáhly pouze

výše 139 091,24 Kč. Žalobce přesto čerpal dotaci ve výši uvedené v žádosti – tedy ve výši

80 000,- Kč. Tím ovšem vzhledem ke snížení celkových nákladů na projekt podstatně narostl

procentuální podíl dotace na celkových nákladech na projekt. Jak již soud výše uvedl, žalobce

čerpal oprávněně dotaci pouze ve výši odpovídající procentuálnímu podílu na celkových

nákladech, který byl uveden v žádosti. Oprávněně tedy čerpal dotaci ve výši 22% ze skutečně

vynaložených nákladů na projekt – tedy z částky 139 091,24 Kč. Oprávněně tedy žalobce na

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

daný projet čerpal dotaci v částce 30 600,07 Kč. Dle názoru soudu částka odpovídající rozdílu

mezi skutečně čerpanou částkou dotace ve výši 80 000,- Kč a částkou 30 600,07 Kč (22 %

skutečně vynaložených nákladů na projekt), tedy částka 49 399,93 Kč, byla čerpána

neoprávněně. Soud konstatuje, že žalovaný oprávněně u tohoto dotačního titulu dospěl

k závěru, že ze strany žalobce došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 6 odst. 1

nařízení vlády, neboť žalobce nerespektoval podmínku, že dotaci může použít pouze

v rozsahu uvedeném v žádosti. Ovšem v případě uvedeného projektu žalovaný při výpočtu

výše částky, ve které došlo k porušení rozpočtové kázně, dospěl k závěru, že poměr mezi

původně rozpočtovanými celkovými náklady na projekt a přiznanou částkou dotace je

21,62%. Tento procentuální poměr využil i při určení částky, v jejíž výši došlo k porušení

rozpočtové kázně. Ovšem tento poměr neodpovídá procentuálnímu poměru dotace

uvedenému v žádosti. V žádosti je uvedeno 22%. Žalovaný v tomto případě tedy nevycházel

při výpočtu výše částky, ve které byla porušena rozpočtová kázeň z procentuálně vyjádřeného

poměru dotace na celkových nákladech projektu uvedeného v žádosti. Samotnou výši částky,

v níž došlo k porušení rozpočtové kázně, tedy žalovaný stanovil v tomto případě nesprávně.

Žalobcem stanovená výše částky, v níž došlo k porušení rozpočtové kázně je 49 928,47 Kč.

Dle názoru soudu však došlo k porušení rozpočtové kázně pouze v částce 49 399,93 Kč (tedy

v částce o 528,54 Kč nižší).

V případě dotačního projektu „Výstava s tématikou ochrany přírody A CITES“ je

v žádosti uvedeno, že žalobce požaduje dotaci ve výši 90 000,- Kč, 25% z rozpočtovaných

celkových nákladů ve výši 360 000,- Kč. Dle dokladů předložených v rámci kontroly

skutečné celkové náklady na uvedený projekt byly nižší – dosáhly pouze výše 90 375,14 Kč.

Žalobce přesto čerpal dotaci ve výši uvedené v žádosti – tedy ve výši 90 000,- Kč. Tím ovšem

vzhledem ke snížení celkových nákladů na projekt podstatně narostl procentuální podíl dotace

na celkových nákladech na projekt. Jak již soud výše uvedl, žalobce čerpal oprávněně dotaci

pouze ve výši odpovídající procentuálnímu podílu na celkových nákladech, který byl uveden

v žádosti. Oprávněně tedy čerpal dotaci ve výši 25% ze skutečně vynaložených nákladů na

projekt – tedy z částky 90 375,14 Kč. Oprávněně tedy žalobce na daný projet čerpal dotaci

v částce 22 593,79 Kč. Dle názoru soudu částka odpovídající rozdílu mezi skutečně čerpanou

částkou dotace ve výši 90 000,- Kč a částkou 22 593,79 Kč (25 % skutečně vynaložených

nákladů na projekt), tedy částka 67 406,21 Kč, byla čerpána neoprávněně. Soud tak

konstatuje, že žalovaný oprávněně u tohoto dotačního titulu dospěl k závěru, že ze strany

žalobce došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 6 odst. 1 nařízení vlády v částce

67 406,21 Kč, neboť žalobce nerespektoval podmínku, že dotaci může použít pouze v rozsahu

uvedeném v žádosti.

V případě dotačního projektu „Vydání sborníku FAUNA BOHEMIAE

SEPTENTRIONALIS, TOMUS 28“ je v žádosti uvedeno, že žalobce požaduje dotaci ve výši

80 000,- Kč, 80% z rozpočtovaných celkových nákladů ve výši 100 000,- Kč. Dle dokladů

předložených v rámci kontroly skutečné celkové náklady na uvedený projekt byly nižší –

dosáhly pouze výše 80 000,- Kč. Žalobce přesto čerpal dotaci ve výši uvedené v žádosti –

tedy ve výši 80 000,- Kč. Tím ovšem vzhledem ke snížení celkových nákladů na projekt

podstatně narostl procentuální podíl dotace na celkových nákladech na projekt, v daném

případě dokonce na 100%. Jak již soud výše uvedl, žalobce čerpal oprávněně dotaci pouze ve

výši odpovídající procentuálnímu podílu na celkových nákladech, který byl uveden v žádosti.

Oprávněně tedy čerpal dotaci ve výši 80% ze skutečně vynaložených nákladů na projekt –

tedy z částky 80 000,- Kč. Oprávněně tedy žalobce na daný projet čerpal dotaci v částce

64 000,- Kč. Dle názoru soudu částka odpovídající rozdílu mezi skutečně čerpanou částkou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

dotace ve výši 80 000,- Kč a částkou 64 000,- Kč (80 % skutečně vynaložených nákladů na

projekt), tedy částka 16 000,-Kč, byla čerpána neoprávněně. Soud tak konstatuje, že žalovaný

oprávněně u tohoto dotačního titulu dospěl k závěru, že ze strany žalobce došlo k porušení

rozpočtové kázně ve smyslu § 6 odst. 1 nařízení vlády v částce 16 000,- Kč, neboť žalobce

nerespektoval podmínku, že dotaci může použít pouze v rozsahu uvedeném v žádosti.

Oproti předchozím případům je však situace zcela odlišná v případě dotačních projektů

„Zapojení do výzkumu malajských medvědů“ a „Projekt umělé inseminace slona indického

(Elephas maximus) – 3. etapa“.

I v případě dotačního projektu „Zapojení do výzkumu malajských medvědů“ je

v žádosti žalobce o poskytnutí dotace uvedeno, že žádá o dotaci v určité částce, která je

současně specifikována procentuálním podílem na celkových rozpočtovaných nákladech.

Ovšem v případě tohoto projektu z částky celkově přiznané na dotační titul „Spolupráce

českých zoologických zahrad v rámci mezinárodních programů chovů ohrožených druhů

s významnými zoologickými zahradami a institucemi v cizině; podpora členství a účasti

českých zoologických zahrad v mezinárodních organizacích“, pod který uvedený projekt

spadá, vyplývá, že nebyla dotace přiznána v plné výši dle žádosti žalobce, ale pouze ve výši,

kterou doporučila Rada Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Doporučení rady

již bylo koncipováno pouze jako určitá konkrétní částka. V daném případě byla tedy žalobci

na uvedený projekt přiznána dotace ve výši 35 000,- Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že

uvedená dotace byla přiznána ve výši navrhované Radou Unie českých a slovenských

zoologických zahrad, která byla koncipována výhradně jako určitá konkrétní částka vztahující

se k danému projektu bez dalšího vymezení v podobě procentuálního poměru na celkových

rozpočtovaných nákladech, je nutno takto přiznanou dotaci považovat za příspěvek

v konkrétní výši, který i při změně výše skutečně vynaložených nákladů oproti

rozpočtovaným celkovým nákladům zůstává beze změny, pokud nepřesáhne podíl 80%

skutečných celkových nákladů na projekt ve smyslu § 5 odst. 2 nařízení vlády. V daném

konkrétním případě skutečné celkové náklady na uvedený projekt činily dle dokladů

předložených žalobcem v rámci kontroly částku 56 612,- Kč. V případě dotace ve výši

35 000,- Kč dosahovala dotace procentuálního podílu na skutečných celkových nákladech ve

výši 61,82%. Podíl dotace na celkových nákladech na projekt tedy nedosáhl podílu 80%. Dle

názoru soudu tedy v daném případě nedošlo k porušení rozpočtové kázně, neboť žalobce

čerpal dotaci v souladu rozsahem dotace vymezeným Radou Unie českých a slovenských

zoologických v žádosti, na základě které byla dotace přiznána. Soud tedy dospěl k závěru, že

v případě uvedeného dotačního projektu byl odvod za porušení rozpočtové kázně vyměřen

neoprávněně.

Rovněž v případě dotačního projektu „Projekt umělé inseminace slona indického

(Elephas maximus) – 3. etapa“ stejně jako u předchozího dotačního projektu z rozhodnutí

o přiznání dotace vyplývá, že žalobci byla přiznána dotace pouze ve výši, kterou navrhovala

Rada Unie českých a slovenských zoologických zahrad. V daném případě tedy byla žalobci

původně přiznána dotace ve výši 300 000,- Kč. Na základě žádosti žalobce ze dne 10.12.2004

byla na tento dotační projekt se souhlasem poskytovatele dotace (viz dopis Ministerstva

životního prostřední ze dne 16.12.2004, č.j. MPŽ/41081/04-630/34261/04) přesunuta částka

57 000,- Kč z dotačního projektu „Spolupráce českých zoologických zahrad s významnými

zoologickými zahradami, institucemi a organizacemi v zahraničí v rámci koordinace

mezinárodních chovů ohrožených druhů živočichů a plnění úkolů zoologických zahrad“. I

z formulace použité v dopise vyjadřujícím souhlas s přesunem finančních prostředků mezi

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

jednotlivými dotačními projekty jednoznačně vyplývá, že se jedná o částku v konkrétní výši

v podobě příspěvku bez vymezení procentuálního podílu dotace na celkových nákladech

projektu. I v tomto případě je tedy nutno přiznanou dotaci považovat za příspěvek v konkrétní

výši, který i při změně výše skutečně vynaložených nákladů oproti rozpočtovaným celkovým

nákladům zůstává beze změny, pokud nepřesáhne podíl 80% skutečných celkových nákladů

na projekt ve smyslu § 5 odst. 2 nařízení vlády. V daném konkrétním případě celkové náklady

na uvedený projekt činily dle dokladů předložených žalobcem v rámci kontroly částku

736 403,70 Kč. V případě dotace ve výši 357 000,- Kč dosahovala dotace procentuálního

podílu na skutečných celkových nákladech ve výši 48,48%. Podíl dotace na celkových

nákladech na projekt tedy nedosáhl podílu 80%. Dle názoru soudu tedy v daném případě

nedošlo k porušení rozpočtové kázně, neboť žalobce čerpal dotaci v souladu rozsahem dotace

vymezeným Radou Unie českých a slovenských zoologických v žádosti, na základě které byla

dotace přiznána, ve znění po schválené žádosti žalobce ze dne 10.12.2004. Soud tedy dospěl

k závěru, že v případě uvedeného dotačního projektu byl odvod za porušení rozpočtové kázně

vyměřen neoprávněně.

Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně

v částce o 58 616,99 Kč vyšší, než v jaké měl být dle názoru soudu správně stanoven.

Vzhledem ke skutečnosti, že penále bylo v daném případě stanoveno jako jedno promile

denně z částky, v níž došlo k porušení rozpočtové kázně, dospěl soud k závěru, že v daném

případě byla i výše penále právě s ohledem na nesprávně stanovenou částku výše porušení

rozpočtové kázně stanovena nesprávně. V tomto směru tedy shledal žalobcovu námitku jako

důvodnou.

S přihlédnutím k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro

nezákonnost ve smyslu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení

bude pak správní orgán podle vázán právním názorem, který byl vysloven

v tomto rozsudku.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty

první uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku

náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 6 800,-Kč, která se skládá z částky 2 000,- Kč za

zaplacený soudní poplatek, z částky 4 200,- Kč za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč

poskytnuté zástupcem JUDr. Lubomírem Pánikem (převzetí věci a podání žaloby podle § 7,

§ 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.

, o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb,

ve znění ) a z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po

300,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po

jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu

správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem

a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí

podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,

kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,

což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,

které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 29. září 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)