Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 31/2011 - 41

- 42

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2011, č. j. OAM-43/LE-BE02-BE03-2011, zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , ve znění pozdějších předpisů. Podle žalovaného byla důvodem podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany toliko snaha o legalizaci pobytu na území České republiky, důvodem jeho odjezdu ze země původu pak byla lépe placená práce. Žalovaný k tomu uvedl, že snahu o legalizaci pobytu a lepší pracovní příležitost nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Žalovaný poukázal na to, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, co mu bylo uděleno již druhé správní vyhoštění. Žalovaný se taktéž vypořádal s možností udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu, k jejímuž udělení neshledal důvody.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2011, č. j. - 24, zamítl žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Podle soudu netrpí rozhodnutí žalovaného nedostatky odůvodnění ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu ani ve vztahu k doplňkové ochraně podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud vytkl rozhodnutí žalovaného pouze fakt, že se v rozporu se závěrem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozhodnutí ze dne 25. 1. 2011, č. j. - 107, www.nssoud.cz, ne zcela dostatečně vypořádal s úvahou týkající se udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu § 14 zákona o azylu, nicméně soud v tom neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť ani sám žalobce neuvedl ve správním řízení žádné skutečnosti, které by měly vztah k institutu humanitárního azylu.

Dne 1. 9. 2011 podal žalobce (dále též „stěžovatel“) k poštovní přepravě kasační stížnost, která byla Krajskému soudu v Praze doručena dne 5. 9. 2011. V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil obecné důvody kasační stížnosti podle , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále stěžovatel namítl, že nemohl podat kasační stížnost v řádné lhůtě, neboť nedošlo k doručení předmětného rozsudku. Zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. - 24, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Podle musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout ( in fine). Podle soud odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně.

Zásilka určená do vlastních rukou stěžovatele, obsahující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. - 24, byla stěžovateli doručována na adresu, na níž se podle databáze Ministerstva vnitra měl zdržovat na propustce do 25. 8. 2011, tedy na adresu R. 57, P. 6 - S. Tuto skutečnost si krajský soud před vydáním rozhodnutí ověřoval a záznam o tom se nachází na č. l. 21 soudního spisu. Z důvodu nezastižení stěžovatele byla zásilka uložena u držitele poštovní licence a připravena k vyzvednutí dne 2. 8. 2011. Tato skutečnost je uvedena na obálce založené na č. l. 29 spisu. Stěžovatel byl v tento den rovněž vyzván, aby si uloženou zásilku vyzvedl a byl poučen o tom, že 10. dnem od uložení se zásilka považuje za doručenou. Podle Nejvyššího správního soudu je tento postup plně v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Protože si stěžovatel nevyzvedl zásilku obsahující uvedený rozsudek v zákonné desetidenní úložní době, je třeba zásilku ve smyslu považovat za doručenou právě uplynutím uvedené desetidenní lhůty. V daném případě byla zásilka stěžovateli doručena fikcí v pátek dne 12. 8. 2011. Jelikož v daném případě nebylo možné zásilku po uplynutí 10 dnů vhodit do schránky adresáta, byla následujícího dne vrácena zpět Krajskému soudu v Praze.

Jak je uvedeno shora, kasační stížnost musí být podána ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle lhůta počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V daném případě bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno v pátek dne 12. 8. 2011. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak počala běžet v sobotu dne 13. 8. 2011. Podle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti v dané věci připadl tedy na pátek dne 26. 8. 2011. Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 1. 9. 2011, jak vyplývá z obálky založené na č. l. 35 spisu. Z toho vyplývá, že kasační stížnost byla podána opožděně. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti přitom nelze podle in fine prominout. Skutečnost, že si stěžovatel dne 1. 9. 2011 rozsudek osobně vyzvedl u Krajského soudu v Praze, nemá s ohledem na výše uvedené vliv na počítání lhůty pro podání kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle , použitého přiměřeně podle , jako opožděně podanou odmítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle věty první , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2011

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu