Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 57/2011 - 118

-121

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně R. P., zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2007, č. j. MHMP 466928/2007, o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové,

t a k t o :

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2007, č. j. MHMP 466928/2007, podanou dne 11. 2. 2008 u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení citovaného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 12. 9. 2007, č. j. 12943/2007/AAL. Citovaným rozhodnutím byl žalobkyni snížen příspěvek na živobytí z částky 691 Kč na 326 Kč měsíčně s platností ode dne 1. 4. 2007.

Podáním doručeným městskému soudu dne 4. 7. 2011 žalobkyně uplatnila námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové z důvodu, že jmenovaná soudkyně „ve vztahu k věci v důsledku jejího pochybení (…) nebyla schopna podle absence mého elektronického i vlastnoručního podpisu poznat, že se jedná o podání, kterým se vůbec neměla zabývat.“ Žalobkyně dodala, že zásadně nesouhlasí se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. Nao 32/2011 - 95. V předchozích řízeních vedených žalobkyní u Městského soudu v Praze došlo k administrativnímu pochybení spočívajícím v duplicitě přidělených spisových značek, které má vliv na další soudní řízení. Proto žalobkyně stále nedokáže pochopit, že soudkyně JUDr. Hrehorová k otázce duplicity spisových značek uvádí, že se nejedná o pochybení, které by mohla jakkoliv ovlivnit či zavinit, a že tato skutečnost nemá vliv na její nestrannost.

Soudkyně JUDr. Hrehorová k námitce podjatosti vznesené žalobkyní podala dne 13. 7. 2011 vyjádření (na č. l. 113 soudního spisu), v němž podrobně popsala, jak došlo ke vzniku zmiňovaného administrativního pochybení. Dne 11. 2. 2008 podala žalobkyně u Městského soudu v Praze prostřednictvím emailu žalobu proti 8 rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, jimiž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ve věcech pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory. Usnesením ze dne 3. 7. 2008, č. j. - 22, městský soud žalobu odmítl, neboť podání učiněné v elektronické formě bez elektronického podpisu nebylo v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), v zákonné lhůtě potvrzeno písemným podáním shodného obsahu. Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 12. 2009, č. j. - 174, napadené usnesení zrušil, neboť zjistil, že totožné podání obsahující vlastnoruční podpis žalobkyně nebylo řádně vřazeno do spisu pod sp. zn. , ale do spisu sp. zn. ; žalobkyně tedy ve třídenní zákonné lhůtě své podání o vlastnoruční podpis doplnila, proto nebyl dán důvod pro odmítnutí žaloby. Závěrem soudkyně JUDr. Hrehorová uvedla, že je nadále přesvědčena o tom, že nejde o pochybení, které by ona sama mohla jakkoliv ovlivnit či zavinit. Tato skutečnost nemá vliv na její nestrannost. Uzavřela, že není v žádném osobním vztahu k žalobkyni ani k její právní zástupkyni a není v žádném směru zainteresována na výsledku řízení.

Podle prvého odstavce ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16, dostupné na www.nssoud.cz).

Žalobkyně námitku podjatosti soudkyně JUDr. Hrehorové založila na skutečnosti, že se jmenovaná soudkyně v řízení týkajícího se žalobkyně dopustila administrativního pochybení a nebyla schopna rozpoznat, že se podáním bez elektronického či vlastnoručního podpisu nemá vůbec zabývat.

Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu. V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobkyně skutečně podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudkyně JUDr. Hrehorové zabýval. Subjektivní náhled uvedené soudkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření, svědčí o tom, že se za podjatou v souzené věci nepovažuje.

Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam ustanovení , věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Uvedená námitka žalobkyně nemůže být shledána důvodnou, neboť okolnosti spočívající v postupu a rozhodování soudkyně JUDr. Hrehorové ve věcech žalobkyně vedených u Městského soudu v Praze (především věc dříve vedená pod sp. zn. ) nemohou být důvodem pro její vyloučení. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v usnesení ze dne 22. 7. 2009, č. j. - 162, dostupném na www.nssoud.cz, „[d]řívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti“. K tomu lze poznamenat, že otázku podjatosti jmenované soudkyně řešil Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 31. 5. 2011, č. j. - 95, v němž konstatoval, že „chybné zařazení podání žalobkyně nemohla soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová ovlivnit. Případné pochybení při zařazení jednotlivých podání do spisů a následná nutnost formálních úprav, nemůže sama o sobě odůvodnit podjatost soudce vzhledem k poměru k dané věci. Samotná nedůvěra účastníka řízení vůči rozhodujícímu soudci nezakládá bez dalšího důvod pro vyslovení jeho podjatosti. Z ničeho totiž nevyplývá, že fakt nesprávného uspořádání listů založených ve spisu vytvořil u rozhodujícího soudce takový vztah k věci či účastníkovi řízení, který by bránil objektivnímu, nezávislému a nestrannému rozhodování.“ Z obdobných důvodů nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně, že soudkyně JUDr. Hrehorová pochybila, když se zabývala podáním žalobkyně, jež neobsahovalo elektronický ani vlastnoruční podpis žalobkyně. Z ustanovení věta třetí totiž vyplývá, že okolnosti spočívající v procesním postupu jmenované soudkyně v předmětném řízení nemohou být důvodem pro její vyloučení.

Nejvyšší správní soud dále zkoumal poměr jmenované soudkyně k projednávané věci. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl zjištěn. Nelze dovodit, že by soudkyně jakýmkoliv způsobem žalobkyni znevýhodňovala či poškozovala. Ani sama soudkyně si není vědoma přímého poměru k věci nebo k účastníkovi, jak vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaná soudkyně výslovně uvádí, že k projednávané věci ani k účastníkům nemá žádný osobní vztah a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by ji z projednávání a rozhodnutí věci vylučovaly. Nepodílela se rovněž na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu ani v předchozím soudním řízení.

Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobkyně netvrdí, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2011

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu